Létající automobily - praktické vynálezy či bláznivé sny? - 2. část

Zhruba od poloviny 90. let minulého století začali inženýři vyvíjet „nový druh“ létajících vozidel, který do jisté míry znamenal revoluci v konstrukci. Zatímco do té doby šlo vždy spíše o propojení vlastností obou dopravních prostředků, nově se povětšinou vyvíjí stroje, které by v budoucnu mohli být pro létání i pozemní provoz běžně používány a přitom by nepůsobily až tak bizarně. V poslední době vzniklo několik podobných konceptů, některé se již podařilo dokončit a dnes probíhají jejich testy a certifikace.

Terrafugia mezi nebem a zemí

Mezi dnes nejznámější „létající vozidla“ patří modely nevelké soukromé americké společnosti Terrafugia. Tu založili v roce 2006 absolventi technologického institutu v Massachusetts s několika dalšími studenty MIT Sloan school of Management za účelem výroby létajících automobilů budoucnosti. Jejich prvním počinem byl vývoj a produkce typu Terrafugia Transition. Veřejný debut si tento model odbyl v roce 2008 v rámci známé letecké akce AirVenture v Oshkoshi, kde byl představen na statické ukázce.

Starší verze Terrafugia Transition / Foto Avtorinok.ru

O tři roky později, přesně 5. března 2009, uskutečnil prototyp na letišti ve městě Plattsburgh první let. V té době výrobce ještě optimisticky předpokládal, že k prvním zákazníkům se nový stroj dostane již o dva roky později. Avšak zejména z aerodynamických důvodů museli inženýři krátce na to provést četné změny, které prakticky vedly až ke zcela přepracovanému modelu. Upravená produkční verze Terrafugia Transition pak byla následně představena v roce 2010, jak jinak než na výstavě v Oshkoshi.

Novější model za letu / Foto Downshiftautos.com

I přesto, že výrobce obdržel řadu povolení a výjimek pro provoz nového modelu, oznámil v roce 2011 další zpoždění úvodních dodávek. Ty se měly uskutečnit až „někdy“ v průběhu roku 2012. Mezitím byla zveřejněna i prodejní cena modelu, která je v přepočtu zhruba 5,5 milionů korun.

V první polovině roku 2012 ale stále probíhaly vývojové práce na produkční verzi, která v březnu téhož roku vykonala první let. V té době již však začínalo být opět jasné, že datum dodání premiérového modelu ze sériové produkce se znovu posune.

Vzhledem k mnoha konstrukčním změnám mezi koncepčním a produkčním modelem výrobce oznámil nutnost vyrobit ještě třetí prototyp, který hodlal použít k dalším nezbytným testům. Uvidíme tedy, kdy se tento zajímavý model dostane k prvním zákazníkům.

Letoun pohání tlačná vrtule a jeho kokpit tvoří moderní avionika včetně glass-kokpitu. Nevýhodou je však kapacita, která dovoluje přepravu pouze dvěma osobám. Pokud se vám i přesto model Terrafugia Transition zalíbil, můžete si jej zarezervovat přímo na stránkách výrobce. Stačí zaplatit vratnou zálohu v přepočtu zhruba 200 tisíc korun. V neposlední řadě je však také nutné, aby byl zájemce držitelem kvalifikace sportovního pilota (americká licence, opravňující k řízení letadel kategorie LSA), protože model je i přes označení létající automobil zařazen do kategorie lehkých sportovních letadel.

Foto Dieselstation.com

Jak už to u podobných projektů bývá, první typ se ještě ani neprodává a konstruktéři na svých rýsovacích prknech vymýšlí jeho následovníka. Vývoj zcela nového a revolučního létajícího automobilu s názvem Terrafugia TF-X byl ohlášen 7. května 2013, přičemž výrobce předpokládá zahájení sériové výroby zhruba na rok 2021. Prototyp by světlo světa měl spatřit již za necelé dva roky, což je v porovnání s vývojem předchozího modelu opravdu smělý plán.

I když je TF-X stále ve stádiu studie, jde o nadčasovou vizi osobního cestování v nedaleké budoucnosti. Oproti svým předchůdcům bude typ vynikat překlopnými rotory, které mu dovolí využít vlastností svislého vzletu a přistání (VTOL). Jeho majitelé tak nebudou nuceni cestovat na letiště ani disponovat ranvejí postavenou před svým domovem. Navíc poté, co se „letoun“ dostane do vzduchu, sklopí vrtule a k letu bude využívat silných proudových motorů. Nadšeni budou navíc zejména „zeleně“ založení zákazníci, jelikož motorizací půjde o hybrid. Ano, k pohonu bude částečně využívat elektromotorů se samodobíjecími bateriemi.

Ve vzduchu mu k maximální rychlosti až 320 km/h a k doletu 800 kilometrů dopomohou klasické spalovací motory. Velkou konkurenční výhodou pravděpodobně bude také fakt, že oproti jiným typům Terrafugia TF-X zajistí pohodlí až čtyřem cestujícím na silnici, ve městě nebo ve vzduchu.

Zajímavostí je, že zákazníci, kteří si zakoupí předchozí model Transition, získají automaticky předkupní právo na novinku TF-X. Podle informací z internetových stránek firmy je to pro majitele Transitionu skvělá možnost, jak se připravit na řízení jeho následovníka a pro výrobce naopak šance, jak získat zpětnou vazbu a zajistit si případně další možné kupce. Uvidíme, zda se smělé plány a vize americké společnosti Terrafugia vyplní. O nemalých ambicích výrobce vypovídá již motto modelu Terrafugia TF-X „Létající automobil pro všechny z nás“.

Létající auto pod Tatrami

Poměrně nedávná „mediální smršť“ upozornila také na působivý projekt našich blízkých sousedů. Po dvacetiletém vývoji byl totiž na Slovensku blíže představen podle mého názoru velice zajímavý typ Aeromobil, respektive jeho nejnovější verze Aeromobil 2.5. Za jeho vývojem stojí designér, konstruktér a vysokoškolský pedagog Štefan Klein, který se v jednom z mnoha rozhovorů netajil inspirací Fantomasovým létajícím Citroënem DS. Vzhledem k vysokým nákladům na vývoj takového revolučního stroje a z důvodu nemožnosti dosáhnout na evropské či státní dotace však spojil pan Klein své síly s Jurajem Vaculíkem, který se stal investorem a spolumajitelem společnosti Aeromobil.

Současný model Aeromobil 2.5 / Foto Aeromobil.com

Nedávno představený model 2.5 je zatím poslední z vývojové řady Aeromobil. Již před ním byly zkonstruovány verze 1.0 a 2.0. V roce 2014 má pak být představen Aeromobil 3.0, který by se již měl velmi podobat sériově vyráběným kouskům.

Mimochodem, zmiňovaný Aeromobil 1.0 byl vyvíjen v letech 1990 až 1994 a současné verzi se prakticky vůbec nepodobá. V době svého vzniku však působil opravdu futuristicky. Ostatně v případě některých jeho následovníků je to dnes podobné.

Foto Aeromobil.com

Následující verze 2.0 již působila mnohem reálněji. Vývoj probíhal v letech 1995 až 2010 a poprvé ji tvůrci představili v roce 2007 na známé výstavě Aero-Expo v německém Friedrichshafenu.

Aktuálním typem je pak zmiňovaný model 2.5. Konstruktéři zahájili jeho vývoj v roce 2010 a o tři roky později byl poprvé představen veřejnosti v rámci montrealské výstavy SAE Aerotech. Jak ukazuje video níže, je tento typ z hlediska přepravy docela praktickým dopravním prostředkem. Jde vlastně o létající automobil s vlastnostmi ultralightu. Jeho základ tvoří ocelový rám, na nějž je namontována karbonová karosérie. Jeho nevýhodou je velikost, jelikož v něm mohou cestovat, podobně jako ve většině létajících vozů, pouze dvě osoby. Na první pohled však v porovnání se současným americkým modelem působí více nadčasově. Oproti připravovanému konceptu Terrafugia TF-X ale verze 2.5 ani 3.0 nebudou disponovat vlastnostmi svislého startu a přistání. Pro let či přistání je tak nutné využít krátkou ranvej.

Když byl Aeromobil 2.5 v září letošního roku představen, prakticky okamžitě o něm informovala důležitá světová média. Zájem o slovenský projekt projevil údajně dokonce americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku NASA, který se v posledních letech na podobné vynálezy zaměřuje.

V této tabulce si můžete prohlédnout vybrané technické ukazatele Aeromobilu 2.5, který je možné vybavit slabším (objem 1,2 l) i silnějším motorem (1,35 l).

Podle odtajněných obrázků vypadá velice podobně i plánovaný následovník a prototyp slovenských sériových létajících automobilů, Aeromobil 3.0. Stejně jako jeho předchůdce bude disponovat skládacími křídly, tlačnou vrtulí a výkonným motorem. Nechme se překvapit, zda se jednou skutečně stane běžným dopravním prostředkem nebo nakonec zůstane u několika vyrobených exemplářů.

Takto bude vypadat nejnovější Aeromobil 3.0 / Foto Aeromobil.com

V Nizozemí autem nad zemí

V rámci novodobého vývoje létajících automobilů se snahy konstruktérů neupínají pouze ke konvenčním metodám, tedy ke „klasickému“ propojení letadla a automobilu. Například model PAL-V One v sobě spojuje již v první části tohoto článku zmiňované vlastnosti vírníku (vrtulníku) a automobilu, avšak v moderním pojetí. Jde vlastně o jakousi „tříkolku“, která umí létat.

Za vznikem zajímavého modelu stojí nizozemská firma PAL-V Europe NV (PAL-V – Personal Air and Land Vehicle), jejíž inženýři od roku 2001 spolu s konstruktéry z několika univerzit a výzkumných ústavů již vyvinuli pár zajímavých konceptů. Jedním z nich byl také zmiňovaný PAL-V One, který se dočkal i reálného vývoje. V roce 2009 byly dokončeny pozemní zkoušky a o tři roky později se PAL-V One poprvé dostal do vzduchu.

Model je poháněn výkonným benzínovým motorem Mistral, který mu dodává sílu 230 koní. Vzhledem k jistě správnému trendu ochrany životního prostředí se počítá také s možností pohonných jednotek na bionaftu a bioetanol. Stroj je také vybaven skládacím hlavním rotorem a tlačnou vrtulí. Mimochodem, podle výrobce zabere přeměna z automobilu na vírník/vrtulník zhruba deset minut.

Podobně jako většina jeho konkurentů, ať těch současných či ve stádiu konceptu, nabízí místo pouze dvěma osobám. Jeho nevýhodou je navíc trochu stísněná kabina, která jistě nenabídne takový cestovní komfort jako Terrafugia či Aeromobil. Navíc jde o vírník, a tak potřebuje k rozjezdu ranvej. Celkový dojem trochu kazí i spotřeba paliva, která je například oproti Aeromobilu v případě letadla takřka dvojnásobná. Cena také není zrovna nízká. Předpokládá se, že PAL-V One bude stát zhruba 4,6 milionů korun, což je jen o něco méně než americká Terrafugia Transition.

Na druhou stranu je jeho devízou výkon. Zejména akcelerace na silnici je obdivuhodná a nemuselo by se za ni stydět mnoho soudobých automobilů. Zajímavá je také hodnota dojezdu.

Vzhledem k tomu, že mi tento model nepřijde moc praktický a v za svou konkurencí ve většině ohledů spíše zaostává, předpokládám, že pokud dojde k jeho sériové výrobě, nebudeme jej na silnici či ve vzduchu potkávat v masovém měřítku.

Až budoucnost ukáže, zda se létající automobily dostanou skutečně do provozu. Osobně si však myslím, že doba, kdy je budeme běžně potkávat, je ještě velmi daleko. Nemám tím na mysli ani tak technickou nedokonalost, naopak konstruktéři ušli ve vývoji opravdu dlouhou cestu, ale lidské chování. Při představě, že by takový létající automobil dostali do ruky dnešní piráti silnic, mě docela mrazí…