Nevšední pohled na povolání, se kterým přijde do styku každý letec.
Máte rádi svého instruktora? (Zdroj: Aeroweb.cz)
Já mám!
Měla jsem to štěstí, že mě učili létat i skákat instruktoři borci, mistři světa i okresní a místní přeborníci. Každý byl osobnost, každý se do mě nějak zapsal nebo na mně podepsal… Prožívám život poblíž létajících profesionálů i amatérů, špičkových závodníků i letců jen tak pro radost. Všichni máme nějaké instruktory a trenéry, a tím i podobnou zkušenost. Na rozdíl od rodičů si je totiž v dospělosti pro sebe vybíráme sami.
Mé létání začalo hned, jak to oficiálně šlo – ve čtrnácti. Měla jsem v sobě spoustu nadšení a talentu, ale o to míň disciplíny. Sobě podobné od té doby poznám na sto honů. Aeroklub byl na mě krátký, a přesto mu vděčím za zdravý základ. Přeskok do paraglidingu byl nezbytný, protože to zabránilo dalším škodám na společném aeroklubovém vybavení – větroních a instruktorech. Postupně jsem se tedy učila létat na padákových kluzácích, jezdit na kitech, vrčet na paramotorech, skákat z letadla, pak motorové tříkolky a před dvěma roky zase větroně a ultralighty. Učili mě a přezkušovali „staré struktury“ i „volnomyšlenkáři“. Vrátila jsem se do aeroklubu, který je už trochu jiný, a ponechala jsem si amatérskoleteckou identitu. Jsem instruktor i žák zároveň. Cítím ten rozdíl, když vidím, co všechno a koho může zabít instruktor a kolik instruktorů můžou zabít žáci. Jak vážně vezmete toto téma, jestli s nadhledem, nebo s pokorou jako gravitaci, záleží jen na vás a vašich instruktorech.
toho instruktora létání nebrat
Rozdíl mezi instruktorem letadlovým a padáčkovým je zásadní. Ti první jsou při výcviku na palubě přítomni osobně, ti druzí jim jen drží palce ze země. Nakonec jsou na tom stejně, ale na padáku je třeba letět nebo skočit ve výcviku sám. Tandemové atrakce jsou především zábava, stejně jako vyhlídkové lety. Kdo to necítí jako podstatný rozdíl, nemusí číst dál. Zažila jsem to obojí jako žák, zažívám to jako instruktor a vidím to u svého přítele, instruktora plachtění. Můj návrat k plachtění byl motivovaný mimo jiné i tím, že instruktor čehokoliv, a létání nebo padání především, by se měl učit stále něco nového. To proto, aby nezapomněl, jaké TO je…
A co jako? Vzrušení, strach, nejistota, emoce, úspěchy, pokroky, radost i hněv. V letadle můžete zabít sebe a ty druhé na palubě. S sebou „do nebe“ pak můžete vzít ještě někoho na zemi. Na padáku, co si balíte sami, nebudou cizí mrtvoly. Když jako instruktor zabalíte padák blbě, bude z toho jedna, maximálně dvě rakve. Když jako para-instruktor vyhodnotíte blbě počasí a hodíte celý výsadek parašutistů žáků třeba do húlavy, může z toho být parta paraplegiků… kdo je teda větší instruktor borec?
Není instruktor jako instruktor
Já jsem si své „borce“ seřadila do skupin a pracovně je označila přezdívkami.
TALENT je ten, co mu jde všechno snadno, včetně učení lidí, obzvlášť těch, co jsou jako on. Zuby si vylamuje na těch méně obdařených a na tom pak vysvětluje jejich neúspěch, aniž by zapátral sám u sebe.
MINDRÁK se stal instruktorem, aby mu bylo lépe na světě, především mezi těmi, co umí míň, než on sám. Své kvalifikace sbírá, aby nemusel nikoho poslouchat, naopak aby mohl velet sám. Neomylně pozná sobě podobné a ví, komu může „pomoci“.
INTOŠ je tu pro vás i vlastní seberealizaci, protože na zemi mezi obyčejnými občany to pro něj nebylo dost „IN“, a tak teď učí létat a tváří se, že ostatní jsou „OUT“. Není zlý, zná víc než obyčejní piloti, ale k tělu si vás nepustí. Emoce nechte doma.
KAŠPÁREK je od toho, aby bylo všem fajn. Baví se všichni včetně něj, ale studijní výsledky si musí každý žák zajistit sám, stejně jako svou vlastní disciplínu a zodpovědnost. Odměnou jsou zážitky a vzpomínky, doučování vás nemine.
TICHÁ SÍLA nenadává, umí být zábavný, neopakuje se a nejste-li schopni si vzít to nejlepší, co vám nabízí, nutit vám to nebude. Je zkušený a nechápe občas, jak pracovat s nezkušenými. Chcete-li po něm něco, máte to mít! Ale vyloženě zábava to nebude.
VOJÁK není nadávka jako „důstojník“, obzvlášť u letectva. Jsou vycvičeni a umí cvičit, když chtějí. Umí velet, ovládají dril a disciplínu a srandičky si nechte až na potom. Ti, co odešli do civilu v dobré náladě, jí umí předávat i vyučovat.
DĚLNÍK je výdobytkem moderní doby a velkých škol. Není to moc osobní, ale při dobrém šéfovi to bude kvalitní řemeslo. Improvizace není na programu dne, za své peníze chtějte práci. Máte ho půjčeného, slevu vám nedá.
ŽIVEL je úkaz a v létání o ně není nouze. Pozná, co potřebujete, protože už mnohé poznal a umí to využít. Pro sebe i pro vás. Bude vás vláčet za sebou a bude to zábava i děs. Zná pravidla, aby je porušoval, ale vás to zkusí nejdřív naučit správně.
ŠETŘÍLEK se stal instruktorem, aby ušetřil za letenky. Šetří tím pádem i na svém létání a vzdělání a nedostanete z něj víc, než co se hodí jen jako základ. Brzy ho opustíte, ale můžete ho použít jako odstrašující příklad do budoucna.
ZÁVODNÍK je zažraný především do svého sportování, učení je „vedlejšák“, ale když budete mít štěstí a potkáte ho později, až zpomalí, najdete u něj spoustu zkušeností, inspirací a vůbec všeho, co hledáte, když je ve vás taky kus „závoďáka“.
Znáte i další? Jiné? Nebo je znáte jako kombinace těch mých? Název není důležitý. Důležité je to, co pro nás znamenají a co my můžeme znamenat pro ně. Jsou jako naši druzí rodiče, s tím rozdílem, že některé z nich můžeme s lehkým srdcem opustit a nechat je svému osudu. Přesto bychom je neměli měnit jak spodní prádlo, protože pak v tom máme zmatek. Někdy je totiž blbá autorita lepší, než žádná. To platí jak v rodině, tak ve firmě. Instruktor není pro své žáky jako opravdový rodič, ale může být v životě obojí. Rodič může být instruktorem i žákem zároveň. Jedno je ale jisté – každý žák i instruktor byl někdy dítětem. Všichni pak dohromady potřebovali podstoupit nějakou výchovu. Doma a cestou životem také. Možná i proto by bylo dobré předat všem instruktorům tenhle „žákovský“ vzkaz a možná i dětský vzkaz všem rodičům.
Nerozmazluj mě!
Vím dobře, že nemůžu všechno, co si zamanu, nemůžu mít všechno, co chci, a všechno hned. Jen tě zkouším… Neboj se být pevný a přísný. Mám to totiž radši, cítím se tak bezpečnější… Nedovol mi, abych si vytvořil špatné návyky. Spoléhám na tebe, že je včas odhalíš… Nedělej ze mě nezkušenějšího, než jsem. Nutí mě to, abych se choval nesmyslně a odvážně… Nehubuj mi, nenadávej, nekárej mě na veřejnosti. Ocením, když si promluvíme někde stranou… Nevnucuj mi, že mé chyby jsou těžká provinění. Nabourává to můj smysl pro hodnoty a hranice … Nenech se vyvézt z míry, když s tebou nesouhlasím. Není to projev neúcty ani nenávisti, jen si nevím rady a tvá jistota mě ohrožuje … Nechraň mě před všemi následky mého konání. Potřebuji někdy poznat a snášet obtíže a bolest… Nezabývej se všemi mými drobnými bolístkami a boulemi. Dokážu se s tím vyrovnat … Nesekýruj mě! Budu se bránit hluchotou a předvedu ti mrtvého brouka… Neslibuj ukvapeně cokoliv. Cítím se mizerně, když to nesplníš… Nezapomínej, že se občas nedokážu vyjádřit tak, jak chci. Nejsem proto přesný a není mi pak rozumět… Nepokoušej zbytečně mou poctivost, dostanu strach a pak lžu… Nebuď nedůsledný, to mě úplně mate… Neříkej, že jsem na nic, i když dělám příšerné chyby… Nemluv o mých obavách a strachu jako o hlouposti, pro mě jsou důležité a skutečné. Hodně to pro mě znamená, když se snažíš porozumět… Nesnaž se mi namluvit, že jsi dokonalý a bezchybný. Hrozně mě šokuje opak… Nikdy si nemysli, že je pod tvojí důstojnost se mi omluvit. Když to dokážeš, můj vztah k tobě bude ještě vřelejší… Nezapomeň, že se rychle vyvíjím a je těžké se mnou udržet krok, ale prosím snaž se… Nezapomeň, že se nemůžu naučit vše dobře bez spousty péče a porozumění, ale to ti nemusím říkat, viď….
Tohle všechno budu říkat svým instruktorům a přemýšlet, jak to dělám já pro své žáky a své děti. Chtít a moci si vyzkoušet a učit se co nejvíc leteckých disciplín je výsada a štěstí. Já ho měla a využila. Před sebou mám ještě výcvik na rogale, let a taky seskok z balónu, dokončení ULL výcviku. Pak ještě aspoň nějaký seskok B.A.S.E., aspoň z mostu, než mi zřídnou kosti, a závěrem rozbiju prasátko na svezení se ve stíhačce. Vrtulník zřejmě vynechám, protože paramotory jsou podobné, jen neumí couvat. Motorové PPL atd. mě zatím neláká, protože létání bez motoru na větroních zakládá větší vzrušení než cestování s motorem, ale najdu-li peníze, zkusím i to. Chápu, že je to o ovládnutí velké síly a možností, ale peněženka i nadšení pro létání jsou jako lampička s olejem. Není dopředu jasné, kolik máte času, peněz a taky toho nadšení, než něco z toho dojde. Poznala jsem osobně jedince, co vyhořeli dřív, než jim došel čas a peníze a bylo to smutné…a nešlo jim pomoct. Utavili to.
Na tenhle seznam už mám vybrané instruktory. Stejně tak vybírám instruktory pro své žáky, kteří chtějí vyzkoušet víc, než je mohu naučit já. Jestli vám teď táhne hlavou, že při mém záběru a dvou dětech nemůžu dělat nic pořádně, pak nebudu oponovat. Měla jsem jednoho takového instruktora a to mě poznamenalo. Tahal mě sem a tam a bylo to fajn. Díky němu dnes již vím, komu ještě dovolím učit mne nové věci a koho naopak už nechci učit já. Zajímavostí pak je, že si letci obecně myslí, že jsou jiní a že je tedy nemá kdo učit, kromě zase letců samotných. Pro mě tenhle mýtus padl v době, kdy se můj trenér rozhodl stát opravdovým trenérem se vzděláním na FTVS. Věci, které přinášel a aplikoval přímo na mě, posunuli jeho i mne dál, mnohem dál… Mé medaile visí na zdi i díky tomuto rozhodnutí. Až později jsem se dozvěděla, že dobrý učitel se nepozná podle počtu žáků, ale podle počtu učitelů, které vychová. Nezbývá, než všem mým instruktorům poděkovat za jejich péči. Díky hoši vám všem!
A co vaši instruktoři?
Máte je taky rádi a udělali jste s nimi podobnou zkušenost? Občas poslouchám, jak špatný nebo výborný je ten a tamten… Dnes už vím, že kromě instruktora je hodně důležité to, co chcete především vy sami! Co chcete od sportu, který chcete začít dělat – naučit se ho. Dokud je co objevovat, je stále chuť jít dál. Není dobré, když vás instruktor zklame, ale není to jen jeho chyba, když to vzdáte. Létání není zboží a instruktoři jsou jen lidé. Stejně jako vy. To, co je od sebe odlišuje, je touha. Ti, co ji mají doopravdy, dojdou dál. Hledejte je ve svém okolí. Když to neklapne, hledejte dál. Nejde tu totiž o ně, ale o vás a vaše přání - létat. Všichni instruktoři mají své místo ve vaší cestě. Dobří i špatní. Zbytek je na vás. Mít rád svého instruktora je důležité!
Ja som sa v praxi stretol s typom "AUTOPILOT". Je to typ "inštruktora", ktorý vás v žiadnom prípade nenechá riadiť lietadlo. Chvíľu s ní bojujete párkrát ho aj upozorníte, že to predsa len platíte vy ale nakoniec aj tak rezignujete a zbytok letu sa necháte viezť a kocháte sa aspoň okolím. Zato Vám po skončení letu vymenuje všetky chyby, ktorých ste sa pri "riadení" dopustili, čo si v nemom úžase vypočujete a poviete si "nikdy viac"! Myslím, že v prípade, ktorý popisujem sa jednalo o zmutovanú formu typu "ŠETŘÍLEK" resp, človek, čo si chce zalietať za cudzie peniaze.
Ano, přesně takovýho instruktora jsem měl já. Naučil mě vše teoreticky, ale prakticky mi do toho furt zasahoval, hlavně na přistáni a vzletu. Né, že by to nebylo občas nutné, ale on dal ruku na knypl už když jsem dal plný plyn na vzlet, nebo vysypal klapky na přistání. Pak jednoho dne (a to jsem si nebyl vůbec jistej) řekl, tak a teď jdeš sám. Měl jsem pro strach uděláno, ale šel jsem do toho a nelituju toho. Od té doby jsem se přeškolil na další typy, z toho jedno éro bylo jednomístný, tak mi tato zkušenost byla hodně k dobru, už jsem se tolik nebál.
Já jsem se ve svém výcviku létal celkem s pěti instruktory. Každý byl jiný a každý mě kromě řízení naučil něco jiného, což oceňuji. Za celou dobu jsem měl jen jednu krizovku. Byl to přezkušovací let po přestávce, letěl jsem s instruktorem, se kterým jsem snad ještě nikdy neletěl a od začátku to byl trošku stres, protože jsme se předtím jen pákrát pozdravili a teď prostě skočili do éra (navíc do kusu se kterým jsem zas tak moc nelétal) a letěli. Tenhle instruktor chtěl abych dělal věci maličko jinak než ti před ním, abych v určitých fázích letu létal rychleji etc, výsledkem byly dlouhé rozpočty. Ještě trochu větru do zad a začal jsem dělat chyby. Od chybně vyhodnoceného touch and go (s větrem v zádech by to bylo tak tak) po chyby v koordinaci řízení po startu (díky rozdílu mezi kusy letadel). Prostě velké chyby. Výsledkem byl zásah do řízení při opravě vyplavání na finále, kdy já, věren předchozí praxi nechat intruktora aby po zásahu do řízení řekl "je to zase tvoje" jsem řídil jen tak napůl (zděšen, že necítím další zásahy instruktora do řízení). Letadlo bylo už natažené a tak přistálo (celkem) samo od sebe a na můj dotaz kdo ho vlastně řídil byla odpověď "já ne". To byla poslední věc ten den, řekl jsem dost, takhle to nepůjde. Po zajištění letadla jsme si tyhle věci vyříkali, otevřeně, na rovinu. Další den jsem to přezkoušení udělal s prstem v nose, bez jakéhokoliv problému a hlavně s vnitřním uspokojením. Ten instruktor nebyl a není špatný, ani jako člověk, jen jsme si nerozuměli a každý jsme od toho druhého čekali něco jiného. Výsledkem byl stres (tuším na obou stranách) a z něj plynoucí chyby. Což přináší další stres. A další chyby. To je třeba rozetnout, než dojde k nějakému průšvihu.
Jinak ve svém výcviku jsem dělal jednu věc, kterou sám za sebe považuji za duležitou. Se svým instruktorem jsem mluvil tak, jak jsem si mluvil pro sebe...takže jsem komentoval svoje řízení, říkal jsem proč dělám to a to, kolik tam má být nastaveno, jak vysoko půjdeme, kde jsme a kam letíme etc. Nemám to ze své hlavy, vyčetl jsem to v poznámkách instrukotra v jednom americkém leteckém online magazínu, ale sám tuším, že když instruktor ví, co a proč dělám, zklidňuje to atmosféru na palubě. No a pokračuju v tom dál, když s někým letím, ať už má nějakou leteckou kvalifikaci nebo ne, mluvím o tom co a proč s tím letadlem dělám. Letci jsou klidnější a pasažéři taky, protože to alespoň vypadá, že ten boban na levé sedačce ví, co dělá. (A ne, zatím mi nikdo neřekl ať držím hubu) :o)
Instruktoři, co si o tom myslíte?
Zajímavý článek =)Já sem měla instruktora, který byl voják, ale ne popisem, který je zde zmíněn, mladý chlap začal létat po škole, nebo dokonce ještě při ní v armádě, pod perným výcvikem tak získal spoustu zkušeností. Naučil se samozřejmě i spoustu fíglů a lumpáren, nyní je to ale skvělý pilot, který dokáže předávat svoje zkušenosti a skvěle naučit. Je to typ instruktora, který má blízko k nekázni a všelijakým lumpárnám, ale skvělý člověk a učitel, který vám do toho nezasahuje ani moc ani málo a hlavně skvělý pilot. Včas zasáhne když je potřeba a dokáže vás v tom nechat se vykoupat tak, aby jste se propříště poučili ze svých chyb, věřte že potom tu samou chybu už nikdy neuděláte. Ke svému instruktorovi jsem vzhlížela jako k osobnosti a k PANU Pilotovi, nicméně to byl skvělej chlap a do dnes jsme troufám si říct perfektní kamarádi a občas podnikneme nějakou tu společnou akci. Tak co Š. poznal si se? =) M.
To komentování co člověk právě dělá při řízení éra je dobrá věc, jednak pro druhou osobu a také pro mentora. Pořád si to člověk opakuje i pro sebe.
Rozdělil bych instruktory na dva sorty. Jeden je rapl, který neustále do řízení zasahuje a tím vytváří na plubě, více méně stresovou situaci. Druhý sort jsou ti správní " pedagogové ", kteří vědí, že žák neumí hned vše, a pokud nedělá zásadní chyby do řízení nezasahují a posléze v klidu nepřesnosti v pilotáži vysvětlí. Na ten první sort pozor, takový rapl vás může i od létání odradit.
Článek a zajímavé téma mne zaujaly. Co myslíte, mají instruktoři rádi své žáky? Ono je to trochu oboustranné. Ti placení, co chodí na letiště do práce, jsou na tom trochu profesionálně lépe, ale své žáky rádi mít nemusí a ani nemohou. Ti aktivisté, co jim za to jen šedivějí vlasy, to je jiná skupina. Každopádně je správné, ža žáka učí ti zkušenější, i když většinou nemají pedagogické vzdělání. Pro ty, které někdo učí, pokud to není profesionál, ale aktivista, mějte především na mysli, při jeho hodnocení to, že nosí svou kůži na trh s vámi a ostatními. Pokud poznáte, proč to vlastně dělajá, máte kamaráda na celý život a jistotu, že první krůčky prostorem přežijete. Instruktor je obyčejný člověk s chybami a nedostatky. Je na Vás z něj dostat to nejlepší pro sebe. I když velí instruktor, máte spoustu možností jeho postupům porozumnět. Hodně zdaru v létání a nejen instruktorům!
:-) kde je název pro toho, kterej je schopnej vás semtam drtit okruhy přes dvě hodiny v kuse aby vám pak totálně vyšťavenýmu řek, že to chce ještě pár hodin, vždyť skoro 2K za hodinu je třeba si podržet co nejdýl a chlast stojí prachy.... znám i takovýho co s žákem nalítal tak 30 pouze pravejch okruhů, kecal u toho nesmysly jakýže si koupí lepší fáro než kterým žák přijel a pak ho při první levý zatáčce arogantně dořval že po 8h výcviku neudrží v levý 180 zatáčce vario... zájemci- pro jistotu si půjčte škoduli a tvařte se skromně obdivně až bázlivě a příliš se nesnažte hovořit o létání,nezmiňujte zda nějakého jiného instruktora znáte pokud nechcete poslouchat litanie na téma starej komouš nebo estébák...radši si najděte seriozního instruktora je jich jistě většina.. s úsměvem -zajda
Instruktoři jsou opravdu různí od pohodářů, co se nikdy nevytočí, a když už jo, člověk ví, že to fakt hodně pokazil až po nerváky, kteří vytvoří neskutečné dusno v kabině do 5 vteřin po upoutání. Zpravidla důležitými poznámkami typu: kam to jedete? To budeme startovat zrovna odtud? Takhle vy děláte úkony? Odpovídač zapínáte před vstupem na dráhu?...A při tom kroutí hlavou a cosi si píší do zápisníku. Možná tím testují psychickou odolnost jedince. Pak je to neštěstí, protože často člověk zapomene, nejen jak se jmenuje, ale i jak se ta věc vlastně řídí, natož co má kde a kdy komu říct a udělat. Osvědčilo se mi takovému dát co nejdříve najevo, že si to nenechá člověk líbit, a že je i v jeho zájmu neprudit. Ovšem je-li to examinátor, situace se značně komplikuje:-).
Ovšem na 2. stranu někdy člověk opravdu potřebuje lítat okruhy pořád dokola, a pak je možná na místě instruktora spíše obdivovat, nežli podezírat z natahování výcviku (neberte prosím osobně, jako reakci na předchozí příspěvek). Ona je to docela rychta sedět vedle někoho, kdo to ještě moc neumí, dávat pozor a při tom lítat pořád dokola, celej den, a tak si važme svých instruktorů. Nemaj to lehký:-).
Děkuji za pěkné postřehy. Především pod tíhou vlastních zkušeností nastupuji také na FTVS do trenérské školy a světe div se, podpořili nás oficiálně jak AeroklubČR, tak LAA ČR. Nazvali jsme to společně - "krok správným směrem", protože dobrý pilot špatný učitel je blbě, dobrý učitel špatný pilot je taky blbě. Pravda leží někde uprostřed a my jí zkusíme hledat sami pro sebe. Měla jsem to štěstí, že jsem se nemusela potkat s variantami těch, které zde popisujete navíc. Přidávám jeden profesionální postřeh pro případné nové zájmce o výcvik (na čemkoliv), až si půjdou vybrat svého "guru". Nemusíte přijet přímo ve "škodovce",za to bázlivost určitě tolik neprovokuje ;-) a o lítání fakt nemluvte. Mě nevyděsí ani žák, co se přišel naučit lítat "s textilem" a má piloťák na Airbuse nebo Boinga ani na cokoliv jiného. Naopak. Ale jinde to tak nemusí cítit a dopředu se "brání", aby si udrželi autoritu a odstup a kázeň a vůbec... je zhola zbytečné ptát se instruktora právě na JEHO ŠKOLU. Namísto svých kvalifikací a dotazů na ceník, použijte opratrně jména jiných instruktorů (připravte si víc jmen) a čekejte, co se stane. Opravdoví borci, nadšenci a kliďasové, co se cítí pevní v kramflecích a mají rádi své žáky, vám totiž nejen řeknou, že je znají odtamtud a odtamtud, nebo je naopak neznají vůbec, ale dokážou je i pochválit nebo jinak okomentovat bez toho, aby dali najevo, že jsou ONI ti jediní a nejlepší.. široko daleko..a vy přece nechcete jezdit za svým instruktorem dál jak 150km.Nebo ano? a jestli je ten oslovený instruktor aspoň trochu normální, tak na dotazy na připravená jména zareaguje přiměřeně slušně a vy můžete v jednání o dalším plánu na létání - zrovna u něj, postoupit do dalšího kola. hodně štěstí!
je mi 29 let, a s plachtařinou jsem začal až letos.Předtím jsem 3 roky skákal a díky neschopnému instruktorovi Para jsem taky skončil.Skákaní mě nesmírně bavilo a jako sportovní parašutista jsem chtěl progresivní postup. jenže co je to platné, když přijedete na letiště ráno v 8 a skočíte si jen jednou v 18 večer. Můj instruktor mě neustále naháněl ať přijedu na provoz tam a tam. že potřebuji aktivně skákát, a když už jsem někam dorazil, tak z toho kolikrát nebylo nic. jelikož na provozech hostovali i Tandemisti a ti měli vždy přednost!!! bussines je bussines. Jen můj instruktor se vždy dokázal nacpat do letadla, a já jen smutně koukal jak si celý den skáče. to už jsem nehodlal tolerovat a ukončil jsem to!
Po roční pauze, mě začal chybět "luft" a tak jsem se ohlížel jak se tam dostanu :-)
Zahájil jsem tedy v místním AK elementarní výcvik. Instruktor který nás učí, je ostřílený pilot s 50 -letou praxí, a létaní ho celý život i živí. již při prvních seznamovakách mě nechával řízení ve vleku a zasáhl jen když už šlo hodně do tuhého. přistaní také.je trochu důraznější a použije i hodně drsná slova, ale vždy oprávněně. Bohužel jsem jedinný z 6 žáčků komu tento přístup vyhovuje, jeden to dokonce kvůli Instruktorovi vzdal a odešel. problém nastal, když musel služebně odjet, a my jsme dostali jiného instruktora. bylo to těsně před soly.vzlet prováděl on, za vlečnou mě vytikal že lítám v zatáčkách na vnější křídlo vlečný,na to jsem reagoval že jsem tak naučenej, jelikož se od začátku učíme lítat ve vleku na "kuličku", odpověd byla, že je to metodicky blbě a ať si hlídám ocas vlečný. další šok pro mě bylo, když jsem po čtvrté začal provádět skluz abych se zkrátil a nebyl zbytečně dlouhej. reakce byla " co to kurva děláš, jsi sice delší ale dá ti to, tak se dotkneme uprostřed dráhy" po doteku uprostřed dráhy jsem začal brzdit ( aby to kluci s traktorem neměli daleko) zase špatně!!! nejvíc mě zarazilo, že ostatní kluci z elementárky si ho pochvalovali.
Tím chci říct, že to není jen o Instruktorech, ale taky o žáčcích, každému vyhovuje něco jiného.
