Ještě i poměrně nedávno, a máme to určitě všichni čerstvě v paměti, bylo slovo Milovice též synonymem pocitu zmaru a beznaděje, když se nad plochou zatahovalo s projektem obrovské solární elektrárny. Ale ze zdánlivě prohraného boje se stal pro létání boj vítězný, a najednou je tu otázka, co s letištěm bude vlastně dál, když solárko odvál čas?
Letiště, jehož přesné jméno je Boží Dar ve vojenském prostoru Mladá, tu prostě je, skýtá mnoho možností, ale vleče za sebou i ne zrovna dobrou pověst. A protože jsem se dozvěděl, že v době nedávné se stal oficiálním provozovatelem a správcem letiště pan Tomáš Nosek, kterého dobře znám, nedalo mi to, a šel jsem se ho zeptat na jeho představu o nejbližší i vzdálenější budoucnosti tohoto letiště. Rozhovor s ním vám na Aerowebu v brzké době přineseme.
Při našem setkání mě ale Tomáš trochu překvapil tím, že se začal ptát jako první. Zajímalo ho, zda nevím něco víc o starší historii Milovic jako vojenského prostoru, právě s přihlédnutím k létání na něm. Z jeho otázek o prehistorii celého letiště Boží Dar a vojenského prostoru Mladá, (pro nás stejně stále jen Milovice) mi následně došlo, že vlastně není vůbec špatný nápad zapátrat i v poněkud starší historii.
Nebudu samozřejmě začínat už od prehistorie středověké výčtem šlechtických majitelů panství a dohadovat se o případné pověsti o místním Vítu Kudličkovi, je-li vůbec nějaká. Stačí, když začnu u prvních vojáků, kteří do Milovic přišli, aby se na dlouhá desetiletí v tomto koutě naší země zabydleli. Byli to pochopitelně rakouští vojáci, kteří začali budovat v Milovicích první vojenský tábor už v roce 1904. O rok později jich tu bylo již více než 2 000 a na ploše tři a půl tisíce hektarů vybudovali velké cvičiště včetně dělostřelecké střelnice.
Po vypuknutí první světové války se Milovice staly táborem pro válečné zajatce, hlavně Italy a Rusy. Prošlo jich zde několik desítek tisíc. Italové zde mají dodnes svůj válečný hřbitov.
Po skončení první světové války převzala vojenský prostor v plném rozsahu i nová československá armáda. Kromě pěších, dělostřeleckých a technických útvarů, zde byly umístěny též cvičné útvary útočné vozby a po dokončení vlečky i obrněné vlaky čs. armády. Jeden z tehdejších tanků, prvoválečný cvičný Renault FT vyfotografovaný přímo v Milovicích, je na následujícím obrázku.
Foto Vojenský historický ústav
Obrázek pořídil a do svého alba, uloženého dnes ve VHA, zařadil pilot Rudolf Zima, který počal v polovině 20. let svoji vojenskou dráhu jako pěšák v Milovicích. Mimo jiné také vyfotografoval svůj kavalec. Inspirativní, co říkáte?
Ale létat ve výcvikovém prostoru Milovice se začalo již dříve. Běžná byla občasná přistání a starty například kurýrních letadel či z místního polního letiště při cvičení. Obrázek prvního polního letiště z Milovic sice nemám, ale mohu posloužit fotografií jiného soudobého polního letiště z roku 1927 u Obořiště na Příbramsku. Druhá detailnější je z polního letiště v Liberci.
Úplně prvním leteckým vojenským útvarem, který se na území vojenského prostoru usídlil trvaleji, byla Letecká povětrnostní stanice 6, a to již roku 1922. Vydržela tam až do července 1939. Jenže ta vlastní letadla neměla a tudíž s nimi nelétala, stanice kromě jiného pouze vypouštěla meteorologické balóny.
A tak se první českoslovenští letci v Milovicích usídlili až v roce 1925. Ale ani oni vlastně nebyli „letci“, spíše „vzduchoplavci“ – piloti dělostřeleckých pozorovacích balónů v rámci dělostřelecké balónové roty. Ta sídlila v Milovicích v místě, které dodnes nese jméno „Na balónce“ od 1. října 1925 do 15. září 1933, kdy se přemístila do Příbrami (mimochodem, i tam se místo jejich působení dodnes jmenuje „Na balónce“). Opět z alba pana Zimy z VHA přidávám fotografii z jejich výcviku.
Nicméně zde je v análech poněkud nejasno. Ve stejném roce, tj. 1925, byl údajně umístěn na novém letišti „Boží Dar“ v Milovicích i první letecký útvar čs. vojenského letectva, 2., případně 3. letka Leteckého pluku č. 1. Ale skutečný plnohodnotný provoz z nového letiště začal až v roce 1929, v němž se zde usídlilo postupně několik různých leteckých útvarů, například Letecký pluk 1, II. Peruť (1933-1/1938), 71. letka (1929), Letecký pluk 4, náhradní letka (1929-1931) a Letecký pluk 6, I. peruť (1929-1933).
Ze samotného letiště „Boží Dar“ jsem nakonec jeden obrázek ve svém archivu objevil. Dovolím si ho otisknout i s dobovou popiskou, převzatou z fotoalba 1. leteckého pluku.
Jak jste si mohli všimnout, jde o plátěný stanový hangár, který na letišti sloužil podle popisky až do roku 1930. Pak už se i v Milovicích údajně vybudovaly normální hangáry. Jen pro navození atmosféry, jak to mohlo na novém letišti vypadat, si dovolím připojit pár obrázků opět z alba VHA pana Zimy, tentokrát již z letiště v Prostějově a Praze, z období konce 20. let.
Ještě bych neměl zapomenout na zkušební umístění tzv. Letecké radioelektrické stanice v roce 1935 na území Milovic. Byla to reakce na prudce se rozvíjející vývoj v oblasti radiového navádění letadel.
