Historie palubní zábavy: Od plátna k obrazovkám

12.01.2013 1 příspěvek

Současným hitem předletových bezpečnostních ukázek je „hobití“ video Air New Zealand. Safety videa však nejsou zdaleka jediným programem. A od kdy je vlastně možné poslouchat hudbu, sledovat filmy nebo hrát hry?

Historie palubní zábavy: Od plátna k obrazovkám
Historie palubní zábavy: Od plátna k obrazovkám (Zdroj: Aeroweb.cz)

V současné době je světovým standardem, že vyspělé letecké společnosti umožňují cestujícím na dlouhých cestách trávit čas sledováním filmů, hraním her nebo získáváním informací o vlastním letu na privátní obrazovce. Některé dovolují telefonovat nebo dokonce využívat internet. Poskytují tzv. in-flight entertainment (IFE) neboli palubní zábavu. Ač je to neuvěřitelné, první film byl na palubě letadla promítnut již v roce 1921, tedy dvacet šest let od premiérové projekce bratří Lumièrů. Od té doby, podobně jako letecká doprava sama, zažily systémy palubní zábavy prudký rozvoj a dnes umožňují nejen sledování filmů.

První kino ve vzduchu

První leteckou společností, která cestujícím na palubě poskytla zábavu formou promítání filmu, byla americká společnost Aeromarine Airways (dříve Aeromarine West Indies Airways) během festivalu Chicago Pageant of Progress. Jedenáct cestujících mělo v srpnu 1921 možnost zhlédnout krátký film o Chicagu Howdy Chicago! na palubě hydroplánu Aeromarine Model 75 Santa Maria (původně šlo o vojenský stroj Curtiss F5L) během letu okolo města. Dobový článek periodika Aerial Age Weekly uvedl, že plátno viselo v přední části kabiny, zatímco promítací „kufříkový“ stroj DeVry byl připevněn v zadní části kabiny v uličce, kde byl napojen na elektrický proud a kde seděla obsluha.


Zdroj Timetableimages.com

Přisuzovat však prvenství při promítání filmu na palubě letícího letadla pouze Aeromarine Airways by bylo nepřesné. Přeci jen šlo o krátký němý film promítnutý u příležitosti festivalu v rámci okružního letu. Úvodní projekce v celé délce trvání filmu se uskutečnila o čtyři roky později. V dubnu 1925 byl na lince společnosti Imperial Airways z Londýna do Paříže (jiné zdroje hovoří o promítání na krátkém, asi 30minutovém letu) uveden filmový hit té doby The Lost World. Tentokrát bylo na palubě dvouplošníku Handley Page dvanáct cestujících, který během války sloužil jako bombardér.

Mimochodem, zmiňované Aeromarine Airways drží v rámci letecké dopravy více primátů, které, i když přímo s palubní zábavou nesouvisí, stojí za zmínku. V roce 1920 uskutečnila společnost premiérový pravidelný mezinárodní let v USA vůbec (Key West-Havana) a jako první dopravce vůbec nabízela kompletní letecké přepravní služby (cestující, pošta, zboží). V roce 1921 začala cestujícím vydávat zavazadlový lístek (v té době to byla spíše samolepka) a o rok později otevřela první kancelář letecké společnosti v USA vůbec.

Po filmu přišli zpěváci, hudebníci i televize

V době rozvoje palubní zábavy to však nebyl pouze film, který mohl cestujícím krátit dobu letu. Letecké společnosti pořádaly v oblacích i různé akce, zvaly hudebníky a zpěváky a samozřejmě i zástupce médií. Aerolinky si tak zajišťovaly reklamu, propagovaly sebe a přepravu vzduchem vůbec. Další milník v historii této oblasti, který stojí za zmínku, pak představoval přenos experimentálního televizního vysílání, ke kterému došlo v květnu 1932 na palubě stroje Fokker F.10 společnosti Western Air Express.

Ve 30. letech, kdy byla letecká doprava stále ještě ve svých začátcích, chtěly své místo zaujmout i vzducholodě. Představitelem luxusu byla v tomto ohledu proslulá německá vzducholoď Hindenburg (Zeppelin LZ-129), která na několikadenním letu do USA nabízela až padesáti cestujícím nebývalý komfort. Co se týká nabídky palubní zábavy a pohodlí, letadla jistě předčila. Cestující obývali kabiny, mohli využít sprchu, promenádu, restauraci nebo si jen tak poslechnout koncert pianisty. Bohužel, rozvoj luxusní, i když z pohledu letadel velmi pomalé přepravy záhy ukončila tragická nehoda zmiňované německé vzducholodi během přistání v americkém Lakehurstu v květnu 1937.


Zdroj Environmentalgraffiti.com

Rozkvět palubní zábavy přerušila druhá světová válka. Z doby 40. let se tak prameny zmiňují pouze o premiéře filmu, která se uskutečnila na palubě nákladního letadla amerického námořnictva v roce 1941. Druhá zajímavá událost se uskutečnila až v roce 1948. Společnost Pan Am ve své reklamní kampani „Movies 7 000 feet above the Atlantic“ propagovala uvedení filmu Stagecoach. V rámci propagačního promítání byl filmový mechanismus umístěn v uličce a i přes hlasitý zvuk motorů se jednalo o velkou událost, kterou zaznamenala i média. A to byl cíl společnosti.

16milimetrová revoluce a prvenství Trans World Airways

Po skončení druhé světové války začal rozvoj palubního servisu jako takového, který se vyznačoval zejména poskytováním jídla a nápojů. Mimochodem s poskytováním občerstvení na palubě letadla se cestující mohli setkat již v roce 1927 na palubě výše zmíněné společnosti Imperial Airways, která patřila k průkopníkům luxusu v letectví vůbec.

Promítání filmů nebylo zatím rozšířené. Velký zlom však nastal v roce 1961. David Flexer, který studoval různé filmové projektory a mechanismy, založil společnost Inflight Motion Pictures. Na základě svých znalostí vytvořil v uvedeném roce speciální 16mm projekční systém, který uzpůsobil k užívání na palubách různých dopravních letadel.

Společností, která využila Flexerův nový projektor nejdříve, byla americká Trans World Airways (TWA). Premiérovým filmem uvedeným na palubě Boeingu 707 byl By Loved Possessed. Užít si jej mohli cestující v první třídě pravidelného letu (číslo 40) 19. července 1961 na lince z New Yorku do Los Angeles (jiné prameny hovoří o San Franciscu). Aerolinky se tak staly vůbec první, které cestujícím v business class pravidelně promítaly filmy, což můžeme na počátku „proudové éry“ považovat jistě za velký úspěch. V této souvislosti je ještě zmiňován jiný americký film, Come September, který je také uváděn jako jeden z prvních filmů uvedených na palubě letadla. Promítnut byl v roce 1961 také na palubě stroje TWA.


Zdroj Blogspot.cz (kliknout pro zvětšení)

Kdo by předpokládal, že post druhé společnosti, která na palubě „otevřela kino“, bude další americká nebo evropská aerolinka, mýlil by se. V roce 1962 totiž TWA napodobily Pakistan International Airlines (PIA). V závěru šedesátých let se tato novinka rozšířila natolik, že se s ní mohli setkat také cestující na palubách American Airlines, Pan Am, United Airlines, Air France, Aerolíneas Argentinas, Swissair a dalších velkých dopravců. Oproti tomu Delta Air Lines vstoupily „na tuto půdu“ o trochu později.

Zmiňovaná americká společnost TWA drží v zavádění in-flight entertainment produktu více prvenství. Ve spolupráci se společností AVID (Audio Visual Instructional Devices) nabídla svým cestujícím k filmu také sluchátka, což značně zvyšovalo komfort sledování filmů.

Ještě v šedesátých letech společnosti American Airlines a Pan Am v rámci konkurenčního boje nahradily plátno asi dvaceti černobílými monitory. Ty byly instalovány u stropu a rozmístěny po jednom několik řad od sebe, podobně, jak to můžeme ještě někdy vídat i v dnešní době. Poměrně těžký a na údržbu složitý systém černobílých obrazovek se však dlouho neudržel. Mimo jiné také v souvislosti s příchodem barevných televizorů a modernějších mechanismů.

American Airlines na svých palubách mimo jiné určitou dobu využívaly také systém Astro-color společnosti Bell & Howell. Na svou dobu byl velmi inovativní, ale i tak se ve větší míře neprosadil.

Nové trendy v 70. a 80. letech

Hlavními představiteli promítání filmů na palubě v 80. letech byli američtí dopravci United Airlines a Delta Air Lines, kteří měli video systémy vybaveno mnoho svých strojů. Pohodlí cestujících se stále zvyšovalo a v době, kdy bylo na palubě letadla možné bez problémů sledovat filmy, přihlásily se o slovo také společnosti z herního průmyslu. V roce 1975 tak aerolinky Braniff International Airways na palubě svých strojů poprvé představily videohry systému Atari. Navíc pohodlí cestujících při sledování filmů v business class bylo na palubě letounů Air France, Air Canada a Pan Am zvýšeno zavedením nových elektronických sluchátek, které dnes v modernější podobě představují standard u většiny dopravců.

Pohodlí nebylo zvyšováno pouze z pohledu cestujících, ale také stevardů a stevardek. Přece jen, obsluha velkého projekčního mechanismu nebyla jednoduchá. Na počátku sedmdesátých let americká firma Trans Com vyvinula 8mm filmový systém, který posádce právě obsluhu projektoru velmi usnadnil.

Rok 1982 znamenal další milník v rozvoji systému IFE. Na nejnovějších letadlech té doby byly u některých dopravců použity projektory CRT, které pro přehrávání filmů využívaly videokazety anebo laserové disky. Ve stejném roce byl vyvinut také systém Airshow, který od té doby v různých podobách pasažérům poskytuje informace o samotném letu včetně přesné pozice a směru letadla na mapě. Prvními aerolinkami, které systémy Airshow americké firmy Asinc na svých palubách zavedly, byly evropské KLM a Swissair.

Revoluční LCD

LCD obrazovky běžné dnes na palubách letadel byly ideou amerického businessmana Arna Stevensona. První společností, která cestujícím poskytla pohodlí v podobě osobní více než 2,5palcové obrazovky, umístěné v sedadle před ním, byla v roce 1988 americká Northwest Airlines. Využila systém vyvinutý společností Airvision, která patřila právě Arnu Stevensonovi a byla první, která pasažérům mohla nabídnout tzv. systém AVOD (Audio-Video on Demand – na vyžádání). Tento systém postupem času nahradil a stále nahrazuje dříve zmíněnou technologii CRT.

Poté, co v roce 1989 nabídla britská letecká společnost Virgin Atlantic Airways cestujícím v business class obrazovku s výběrem z několika filmů, rozšířila o dva roky později jako první aerolinka tuto službu i pro pasažéry v ostatních třídách. Ti měli možnost sledovat jeden ze šesti kanálů na obrazovce. O něco později Virgin Atlantic Airways nabídla pasažérům také ve všech třídách první interaktivní zábavní systém Virgin Arcadia.


Zdroj Massiveinteractive.com

90. léta - živá televize a další novinky na palubě

Rok 1996 znamenal dvě prvenství pro americkou leteckou společnost Delta Air Lines, dalšího průkopníka IFE. Nejdříve u příležitosti letních olympijských her v Atlantě v roce 1996 umožnila cestujícím jako oficiální dopravce sledovat televizní vysílání živě přímo na palubě. Zároveň jako první dopravce instalovala do všech svých strojů elektrické zásuvky, které byly cestujícím dostupné v jejich sedadlech. Naproti tomu v roce následujícím švýcarská společnost Swissair nabídla jako první svým cestujícím interaktivní systém VOD (Video On Demand).

To, co v roce 1996 započala Delta Air Lines, v dubnu 2000 rozvinula společnost JetBlue Airways, jeden z mnoha amerických low costů. Ve spolupráci se společností DirecTV umožnila cestujícím sledovat živé satelitní vysílání více než 20 televizních kanálů. Tato novinka se týkala všech cestujících a byla bez poplatku. Dnes je na palubách JetBlue možné sledovat 36 kanálů zdarma. Mimochodem, podle dostupných informací poté, co bylo na palubách letadel JetBlue Airways zavedeno živé vysílání televize, se údajně zkrátily fronty čekajících na toaletu.

Vývoj po roce 2000

Rozvoj novinek v oblasti palubní zábavy se podobně jako celá civilní letecká doprava v prvních letech nového tisíciletí zpomalil. Až v prosinci 2010 „low cost“ flydubai, vůbec jako první společnost ze Středního východu, využila ve svých letadlech systém IFE na bázi optických vláken. Ten byl vyvinut americkou společnostní Lumexis. Od té doby mohou cestující na palubách dopravce sledovat za poplatek filmové novinky ve vysokém rozlišení.

Vzhledem k finanční krizi, která v posledních letech postihla i leteckou dopravu, se některé aerolinky rozhodly omezit také produkt palubní zábavy. Například US Airways v roce 2008 zastavily vysílání filmů na letech v rámci Severní Ameriky. Vedení si od tohoto kroku slibovalo ušetření až 10 milionů dolarů za rok. Důvodem je zejména zvyšující se cena paliva a váha video systémů, které byly odinstalovány ze zhruba 200 letadel. Cestující pocítili krizi také jinak. Někteří dopravci totiž zavedli poplatky za využití nadstandardních částí systému palubní zábavy anebo za poskytnutí sluchátek k poslechu.

Poslech hudby a rádia jako součást IFE

Zhruba v polovině 60. let měli cestující v některých letadlech poprvé možnost vlastního výběru a poslechu hudebních programů v rámci distribuční sítě Multiplex sound system (MUX), která je nedílnou a důležitou součástí systému IFE. První přehrávač, CAM-1 Tape Recorder, vyvinula společnost Transcom a byl dostupný zejména na palubách strojů Boeing 707 a Douglas DC-8. Současně s tím byla vytvořena také osobní kontrolní jednotka – Passenger Control Unit (PCU). Ta obsahovala ovladač hlasitosti, volbu kanálu a vstup pro sluchátka. V tomto ohledu představoval důležitý milník také rok 1985, kdy společnost Avicom dodala na trh první palubní audio přehrávač, který využíval audiokazet Philips.

Poslech hudby nebo dokonce živého vysílání rádia byl však v některých případech možný ještě před zavedením novinky z poloviny 60. let. Posádky transkontinentálních letů jednoduše naladily rádio a jeho vysílání pustily pasažérům. Problémem však byl omezený dosah radiových vln. I přes technické nedostatky společnost American Airlines nabídla cestujícím na svých amerických letech produkt „Music In The Air“. Ten spočíval v možnosti poslechu vysílání radiových stanic, v jejichž dosahu se letadlo nad daným státem zrovna nacházelo.

Klasické „živé“ radiové vysílání se na palubě uskutečnilo až o několik let později. Založení radiové stanice, která by tuto službu poskytovala, oznámila až v roce 1991 americká společnost Gannet Company. Podle dobového periodika The Dispatch mělo být vysílání rádia USA Today Sky Radio k dispozici původně na palubách 74 letadel společností Delta Air Lines a United Airways, které byly vybaveny přijímači satelitního vysílání. Cestující měli mít možnost poslechu zpráv, informací o počasí, sportovních přenosů a dokonce show Larryho Kinga. I když stanice po určité době vysílání ukončila, koncept zůstal zachován a s vysíláním rádia přes satelit se můžeme setkat i dnes.

IFE zejména ve dvouuličkových strojích

S osobními či sdílenými obrazovkami pro více lidí, popřípadě s promítáním filmů ještě na plátno, se v dnešní době můžeme setkat na palubách většiny dálkových letadel se dvěma uličkami. Z důvodu hmotnosti, ale i ceny nejsou tyto systémy ve větší míře rozšířeny na jednouličkových a regionálních strojích. I přes výše uvedené zápory dnes z důvodu konkurenčního boje četné společnosti vybavily i tato menší letadla systémy IFE. Pro zajímavost prvním turbovrtulovým regionálním typem vybaveným sedmnácti LCD obrazovkami byl typ ATR 72-500 indické společnost Kingfisher Airlines v roce 2007.


Zdroj Blogspot.cz

Je zřejmé, že historie palubní zábavy je dlouhá takřka jako letecká doprava sama. Od prvních pokusů s promítáním filmu v roce 1921 technologie neuvěřitelně vyspěly. Některé společnosti dnes cestujícím umožňují cestovat „v luxusním kině“ s výběrem z mnoha filmů, sledovat živé zprávy či sportovní přenosy anebo poslouchat hudbu. Dnes je možné strávit čas na palubě také prací, podobně jako ve vlastní kanceláři, jak uvidíme ve druhé části článku.

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

...

13.01.2013 v 11:36 cocik

Moc povedeny clanek. Diky za nej!

Odpovědět

Přidat komentář