Se zájmem jsem si přečetl v březnu zveřejněný článek Létání nad národními parky včetně navazující diskuse a tento problém mne zaujal v mé dvojroli pilota a člověka zabývajícího se mj. legislativou, z toho 10 let coby člena Legislativní rady vlády. Klíčovým problémem je zde výklad ust. § 16 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, kde podle odst. 1 písm. n) „Na celém území národních parků je zakázáno pořádat vyhlídkové lety motorovými vzdušnými dopravními prostředky“.
Spekulace založené na hoaxu
Zarazilo mě v něm několik tvrzení a především celý přístup k problému. V článku jeho autor Adam Zuska mj. uvedl: „Ministerstvo životního prostředí proto v roce 2009 přikročilo k vlastnímu výkladu pojmu vyhlídkový let, který definovalo jako ‚všechny lety motorovými vzdušnými dopravními prostředky, pokud je jejich účelem umožnit cestujícím pohledět do krajiny z výšky‘“.
Nic takového v zákonu o ochraně přírody a krajiny není a nenašel jsem to ani v prováděcích vyhláškách. Pouze v článku člověka nikoliv nezaujatého (Správa KRNAP http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jakub-kaspar-proc-neletat-zbytecne-nad-narodnimi-parky?add_disc=1&parent_id=8618a9f1a6d80a9506a6280bb4ff9c56 se tvrdí poměrně neuvěřitelná věc: „Podle výkladu legislativního odboru Ministerstva životního prostředí – tedy úřadu, oprávněného vykládat zákon o ochraně přírody a krajiny – z roku 2009 je vyhlídkový let motorovým letadlem takový let, ‚jehož účelem je umožnit cestujícím pohledět do krajiny z výšky, nikoli let s jiným účelem‘ (míněna dopravní letadla, obrana státu, vědecký monitoring, apod.).“
První věcí k diskusi je, co to znamená „pořádat vyhlídkové lety“. Podle mne pořádat a provádět není totožné. „Pořádat“ pro mne představuje nějaké místo, kde se nachází pořadatel letů, kde nastupují cestující a provádějí se vzlety a přistání. Provádět je pak uskutečňovat vlastní létání. Tomuto výkladu by nasvědčoval sám citovaný zákon, který ve stejném místě v písm. f) do zakázaných činností zahrnuje „provozovat horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích“; takže zákon umí rozlišit „pořádání“ a „provádění“. Diskutovat bychom také mohli o tom, co to je „motorový vzdušný dopravní prostředek“, který používá pouze tento zákon a potom ještě trestní zákoník v souvislosti s únosy letadel.
Ale nic z toho není podstatné. Principem veřejného práva je totiž, že platí jen to, co je výslovně v zákoně uvedeno. Takže nějaký výklad nějakého ministerstva nás moc nemusí zajímat. A druhá věc – jediný, kdo je oprávněn vykládat zákon (jakýkoliv), je soud. Nikoliv úředník ministerstva či jiného orgánu. Přímo na webu MŽP se píše správně „Výklady vyjadřují názor MŽP, nejsou obecně závazné a mají pouze doporučující charakter.“ Nicméně na tomto webu se mi žádný výklad ani nepodařilo najít.
Z další komunikace s Adamem vyplynulo, že kromě výše poukázaného článku existuje ještě podobný článek na http://www.enviprofi.cz/letovy-provoz-nad-uzemim-narodnich-parku-uniqueidgOkE4NvrWuOKaQDKuox_Z5io3OAPTpUtLFjzSK3EIMo/ a pak neformální potvrzení z legislativního odboru MŽP o autenticitě prezentovaných výkladů, ovšem bez jakýchkoliv podrobností.
Toto celé mě pouze potvrdilo, že veškerá tvrzení spojená s létáním či nelétáním nad národními parky, která jsou šířena a kterými je matena obec pilotů, mají charakter hoaxu neboli městské fámy.
Důležitá jsou pravidla létání
Jaké předpisy upravují létání? Je to zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů. V něm jsou stanoveny mj. podmínky využívání vzdušného prostoru, podmínky poskytování leteckých služeb a podmínky užívání sportovního létajícího zařízení. K tomuto zákona byla vydána prováděcí vyhláška č. 108/1997 Sb., opět ve znění pozdějších předpisů. Klíčové ustanovení § 44 odst. 1 zákona říká, že „Vzdušný prostor České republiky je přístupný k létání za podmínek stanovených tímto zákonem, mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, a při dodržení pravidel létání, která stanovují postupy při létání ve vzdušném prostoru. Pravidla létání stanoví prováděcí předpis.“. Jak lze snadno tedy zjistit, nic o předpisech týkajících se něčeho jiného, např. ochrany přírody, se zde nepraví.
Jak je jistě všem pilotům známo, vyhláška v ust. § 14 popisuje charakteristiky ploch, vymezení druhů letadel a leteckých činností, při kterých lze ke vzletům a přistáním využít jakékoliv plochy. Podle odst. 5 písm. b) říká, že „Ke vzletům a přistáním lze využít pouze ploch, které jsou mimo území národního parku, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky, pokud k využívání území národního parku, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky nedal souhlas příslušný úřad ochrany přírody.“ O vlastním létání nad těmito místy se zde vůbec nehovoří.
Dalším předpisem je přímo působící nařízení EU č. č. 923/2012, kterým se stanoví společná pravidla létání a provozní předpisy týkající se služeb a postupů v oblasti letecké navigace. Zde v příloze nazvané „Pravidla létání“ se píše pro let za viditelnosti:
„S výjimkou, kdy je to nezbytné pro vzlet a přistání nebo pokud tak povolí příslušný úřad, nesmí být let VFR prováděn:
- nad hustě zastavěnými oblastmi měst, vesnic a jiných obydlených míst nebo nad shromážděním osob na volném prostranství ve výšce nižší než 300 m (1 000 ft) nad nejvyšší překážkou v okruhu 600 m od letadla;
- kdekoli jinde, než je stanoveno v odstavci 1, ve výšce nižší než 150 m (500 ft) nad zemí nebo vodou nebo 150 m (500 ft) nad nejvyšší překážkou v okruhu 150 m (500 ft) od letadla.“
Dospěl jsem tedy k názoru, že letecké předpisy neřeší létání nad národním parkem, pouze vzlety a přistání a minima. Mohu se tedy domnívat, že pokud letím ve správné výšce podle LETECKÝCH předpisů nad národním parkem, pak tam nic nepořádám, ale provádím legální let či průlet dle předpisů. V takovém případě se na mne citovaný § 16 zákona o ochraně přírody a krajiny nevztahuje.
Ale abych si byl úplně jistý a aby si mohli být jisti i čtenáři Aerowebu, oslovil jsem ÚCL, který mi perem svého generálního ředitele odpověděl takto (cituji s jeho souhlasem):
|
Vážený pane profesore, po pečlivém prostudování informací uvedených níže musím bohužel sdělit, že Úřad není tím orgánem, který by měl podle svých kompetencí posuzovat nebo prezentovat výklad zákonů, navíc ještě zákona jiného rezortu. Zde nelze jinak, než souhlasit, že k takové činnosti je kompetentním pouze soud. Mohu proto pouze podat informace o správní praxi Úřadu, případně o aktuální situaci pokud se týká létání nad národními parky. Na problematiku vyhlídkových letů v kompetenci Úřadu je třeba nahlížet z pohledu aktuálně platné národní, resp. evropské právní úpravy. Uvedená definice MŽP je proto pro takové posouzení z pohledu ÚCL irelevantní. Úřad pro civilní letectví pak vykonává dohled a správu nad příslušnými provozovateli dle kompetencí svěřených mu zákonem o civilním letectví. Na druhé straně je možné potvrdit, že možnosti omezení létání nad národními parky byly s Úřadem pro civilní letectví diskutovány a to jak na úrovni zástupců parků, ale i Ministerstva životního prostředí samotného. Důvodem byla právě snaha o jasnější a konkrétnější právní úpravu, včetně možností vymahatelnosti. Snahy o generální zákaz letu nad národními parky z úrovně zákonné byly nakonec vyhodnoceny jako nevyhovující a bylo odsouhlaseno využít standardní postupy Úřadu pro civilní letectví a možnosti institutu opatření obecné povahy, kde budou moci být specifikovány konkrétní lokality, období a typy letadel a provozu, kterých by se omezení nebo zákaz týkal. Velkou výhodou je, že by zde nemělo docházet k různým výkladům práva a hlavně, že je tento postup běžně používaný v letecké komunitě a příslušné informace tak budou k dispozici pro piloty v rámci standardních informačních prostředků. Právě z tohoto důvodu je dosavadní právní úprava více než problematická, a to i z úrovně případných dozorových aktivit nebo sankčních řízení. V tuto chvíli předpokládáme, že MŽP zpracovává příslušné podklady a očekáváme zaslání žádosti. Úřad pro civilní letectví, po přijetí oficiální žádosti a jejím vyhodnocení, zahájí v rámci správního řízení standardní kroky k projednání žádosti dle zákona o civilním letectví a dále v souladu se správním řádem. Vážený pane profesore, věřím, že přestože Úřad aktuálně není schopen ozřejmit konkrétní výklad způsobu a možností létání nad národními parky z pohledu ochrany životního prostředí, uvedené informace budou pro Vás i tak využitelné. S pozdravem Ing. Josef Rada |
