Nečekaný vývoj
Letos 5. června kolem poledne se v okolí Hodkovic nad Mohelkou (LKHD) tvořily dobré plachtařské podmínky. Své o tom věděla i zkušená 68letá pilotka s více než 800 hodinami nalétanými na nejrůznějších typech kluzáků. Nechala se proto vyvléct ve stroji typu VSO-10 registrace OK-7522 do výšky 500 metrů nad zemí, odkud pokračovala sama v letu do termiky, která ji pomohla získat další kilometr výšky.
„Protože se měla na kluzáku vystřídat s jiným pilotem, po cca 1 hodně 30 minutách zvažovala návrat na přistání. Uvedla, že viděla, jak se východně LKHD začala tvořit tmavá oblačnost. Měla obavu, zda by se mohla vrátit na LKHD. Z komunikace pilota jiného kluzáku slyšela zprávu, že počasí u letiště vypadá hrozivě a odpověď na frekvenci Radio, že ‚hrozivé bude to za chvíli‘. Rozhodla se nečekat,“ popisuje následný vývoj závěrečná zpráva z vyšetřování.
Pilotka měla v úmyslu přistát co nejrychleji zpět na letišti. Zvolila proto let přímo k hodkovické ploše, vstříc enormně vyvinutým kupovitým oblakům na východním okraji letiště. „V prostoru západně letiště vlétla do slabého deště. Na úrovni letiště po okruhu ve výšce cca 400 m již ale letěla v prudké přeháňce,“ pokračují dále vyšetřovatelé. „V průběhu zatáčení do směru přistání RWY19 byla výš s tím, že přistane až v polovině dráhy. V přívalovém dešti ztratila vizuální kontakt se zemí. Odhadovala směr dotočení zatáčky, ale když v přeháňce znovu uviděla zem, zjistila, že ji prudký vítr snesl vlevo od dráhy, až za západní okraj letiště.“
„Pokusila se proto letět zpět ke dráze, kluzák však pouze klesal bez postupu vpřed. Před sebou viděla průsek v porostu na srázu, který je využíván k paraglidingu, a chtěla se přes něj dostat k dráze. V prudkém protivětru byla rychlost letu vůči zemi menší než vertikální složka rychlosti. Když kluzák sklesal pod úroveň terénu na vrcholu srázu, pilotka se přitažením pokusila o dosednutí na strmý svah,“ popisuje zpráva kritické okamžiky letu.
Foto ÚZPLN
„Kluzák narazil zádí do země cca v polovině srázu, kryt ostruhového kola se odtrhnul a poškodila se spodní část svislé ocasní plochy. Potom kluzák narazil trupem do země s přídí vzhůru proti srázu,“ píší vyšetřovatelé. Pilotka si přivodila těžší zranění a byla následně převezena do nemocnice. Pracovníci ÚZPLN se brzy nato pustili do vyšetřování všech okolností, které mohly k nehodě přispět.
Jasná záležitost s nejasnými okolnostmi
Počasí sehrálo v tomto případě nepopiratelnou roli. To ostatně brzy potvrdily i analýzy radarových odrazů Českého hydrometeorologického ústavu. „V době 13:00 až 13:15 došlo k aktivaci kumulonimbů východně od Hodkovic s postupem k západu a maximem ovlivnění na konci sledovaného období 13:55 až 14:00, kdy byla odrazivost kumulonimbů maximální s možností krupobití a nárazů větru přes 40 uzlů,“ stojí v závěrečné zprávě.
Komisaři se nicméně ze svědeckých výpovědí dozvěděli, že z letištní plochy byl vývoj bouřkového počasí několik minut před jeho skutečným udeřením čitelný. „Po zhodnocení situace dle dostupných meteoinformací, které se zřejmě z důvodu bouřek načítaly značně pomalu, jsem se rozhodl informovat kluzáky ve vzduchu a doporučil jim buď vyčkat, nebo bezpečně přistát mino LKHD,“ parafrázuje závěrečná zpráva výpověď místního vedoucího letového provozu. V té době už si však pilotka VSO-10 vybrala na svahu svou daň.
Foto ÚZPLN
Vyšetřovatelům však bylo jasné, že i z kokpitu kluzáku muselo být před nehodou zřejmé, do jakých podmínek se letoun řítí. Své k tomu proto měla co říci i sama pilotka. „Pilotka ve vysvětlení uvedla, že se rozhodla pokusit o přistání na LKHD na základě vlastního pozorování vývoje situace v okolí letiště. Jako další důvod, proč se tak rozhodla, označila předchozí vlastní zkušenost s přistáním do terénu, kterému se chtěla vyhnout.“ K tomu ÚZPLN dodává, že se pilotka již stala aktérkou nehody v roce 2010, kdy si nepodařeným přistáním do terénu přivodila taktéž těžká zranění.
„Zpět k LKHD letěla způsobem, který by jí za méně nepříznivých okolností umožnil dokončit přistání na RWY19. Přecházející bouřka ji však překvapila nečekaně rychlým postupem k letišti od východu, zvýšením rychlosti větru a přívalovým deštěm nad letištěm. Pilotka během letu po okruhu vlétla do přeháňky. Pak ale v důsledku vlétnutí do přívalového deště ztratila vizuální reference s dráhou. Současně byl kluzák snášen velmi silným nárazovým větrem do polohy zcela mimo letištní pás LKHD,“ stojí v závěrech šetření. Pilotka se tedy pokusila průsekem přiblížit alespoň k ploše před prahem dráhy, ale místní počasí bylo proti.
Poučení pro všechny
Vyšetřovatelé tedy dospěli mj. k následujícím závěrům:
- „pilotka se na základě vlastního pozorování vývoje meteorologické situace v okolí letiště rozhodla vyhnout přistání do terénu a měla v úmyslu stihnout přistání na LKHD před příchodem pozorované bouřky,
- během příletu k LKHD bylo rozhodující, že ji překvapila rychlost přechodu bouřky doprovázené intenzivním deštěm a silným nárazovým větrem,
- když na okruhu letiště vlétla do přívalového deště, řešila kritickou situaci po ztrátě vizuálního kontaktu s dráhou,
- velmi silný nárazový vítr v bouřce snesl kluzák do polohy zcela mimo LKHD a proti tomuto silnému větru nebylo vzhledem k výšce nad zemí možné bezpečně doletět na letiště,
- pilotka se vzhledem ke kritické situaci pokusila přistát na prudký sráz.
Příčinou byl náraz kluzáku do terénu na prudkém srázu v situaci, kdy pro malou výšku a silný nárazový vítr již nebylo možné přistání na plochu letiště v důsledku nesprávného zhodnocení hrozícího nebezpečí vlétnutí do oblasti bouřky. Spolupůsobícím faktorem byla mohutnost projevů bouřky v prostoru LKHD,“ uzavírají vyšetřovatelé.
Připomeňme si v kontextu výše uvedených závěrů znovu dvě důležitá čísla – 68 úctyhodných let a velmi solidních 800 naklouzaných hodin. Neboli pytel zkušeností, který si ze svého posledního letu rozhodně neponese každý plachtař. Přesto všechno však pilotku podle jejích vlastních slov překvapil „nečekaně rychlý postup“ bouřky. To je pro nás, jejichž součet letových hodin tak tak překročil trojcifernou hranici, mimořádně vysoko zdvižený prst.
Ačkoliv v rozhodnutí zkušené letkyně jistě sehrála svou roli dřívější špatná zkušenost s přistáním do terénu, jednoznačně se ukázalo, že se hrubě nevyplácí podceňovat počasí. Jistě, meteorologický radar má na palubě GA letadla nebo ultralightu málo kdo z nás, ale v dnešní době dokáže velice dobře posloužit chytrý telefon s ještě chytřejší aplikací s aktuálním radarem či alespoň stránkami našeho Briefingu v oblíbených záložkách na webu.
A ukáže-li se situace jako velice kritická, stále můžeme uplatnit postup zvaný precautionary landing čili bezpečnostní přistání. Nebude jistě od věci si tuto proceduru při nejbližší příležitosti s instruktorem oprášit.
