S Denisou jsem se setkal letos v létě na Srazu historických letounů na letišti v Jičíně. Přiletěla tam s partou pilotů z mošnovského letiště. Upoutala mě tím, jak ráda vypráví o létání nebo o USA. Mnoho mladých děvčat a kluků by rádo začalo létat, ale buď se toho bojí, nebo neví jak začít. Proto jsme se s Denisou domluvili, že si o jejím příběhu trochu popovídáme. Budiž nejen další inspirací pro mladé nadšence, tak i příjemným čtením pro zkušené piloty.
Když se rozhodovala po základní škole ve Štítině, jaké bude její povolání, ani na chvilku nezaváhala a rozhodnula se okamžitě. Denisa totiž nechce být jen pilotkou pro zábavu, její hlavní cíl je stát se pilotkou ve velké dopravě. Aktuálně se připravuje na IR a MCC zkoušky. Také nyní studuje na Technické univerzitě v Ostravě. Její rodná vesnička Štítina se nachází nedaleko nádherného letiště v Zábřehu, kde ve volném čase létá a nyní se zde v létání zdokonaluje.
Při svém věku už má za sebou i zahraniční leteckou zkušenost – v Rumunsku se podílela na tzv. vakcinaci lišek. Také se věnovala mládeži na mezinárodním táboře CEDAR v USA.
„Stát se pilotem je závazek, význam, odpovědnost, vyjádření pokory, úcty i poslušnosti. Jsou to roky dřiny pro něco nádherného. Povolání pilota je mým životním snem.“
Deniso, co vás vedlo k tomu stát se pilotem a v kolika letech jste to s létáním myslela opravdu vážně?
Už jako malá jsem se zájmem sledovala oblohu. K tomu stát se dopravním pilotem mě vedl můj vlastní chtíč. Neměla jsem totiž žádné známé v letecké dopravě, proto jsem si všechno musela zjistit a zajistit sama. Když jsem byla malá, taťka mi zaplatil vyhlídkový let letadlem Cessna 172, a já se od toho okamžiku naprosto zamilovala do létání. Byla jsem z toho tak nadšená, že jsem díky jeho podpoře začala létat v 17 letech motorově. Vzal si mě pod křídla skvělý instruktor Šufana na mošnovském letišti. V 18 letech jsem udělala licenci PPL. Tehdy jsem byla na pomezí toho, zdali budu létat rekreačně, anebo profesně. Velkým milníkem pro mě bylo, když jsem dělala doložku NIGHT z jaroměřského letitě do Hradce Králové. Od okamžiku, kdy jsem poprvé přistála na rozsvícenou dráhu jako pořadí dva za Davidem Kašparem, jsem si uvědomila, že se chci stát dopravním pilotem.
Foto Archiv Denisy Kupkové
Co jste pro to udělala? Co kondička, byla jste zdravotně schopná?
První věc, kterou jsem udělala, když jsem se rozhodla, že se chci stát dopravním pilotem, byla zdravotní prohlídka první třídy. Chtěla jsem mít jistotu, že jsem schopna vykonávat tuto práci. Když jsem úspěšně obdržela medical první třídy, udělala jsem zkoušky všeobecného průkazu radiotelefonisty a začala jsem s time buildingem. Ten jsem nalétala převážně u firmy Elmontex air a Pondus air.
Jak pokračovala vaše cesta za splněním snu?
Šla jsem na Vysokou školu Báňskou, kde jsem po tříletém studiu získala certifikát o splnění ATPL teorie. Po státnicích jsem se ihned vydala do Prahy na Úřad pro civilní letectví. Od této chvíle šlo v mém životě všechno do ústraní, tím myslím převážně vysokou školu, kterou studuji v navazujícím studiu individuálně. Primárně jsem se věnovala studiu ATPL a dokončení náletu, abych mohla začít s licencí CPL. Po úspěšném absolvování ATPL zkoušek jsem odletěla do Rumunska, kde se létají vakcinační lety pro firmu Elmontex air. Létání v Rumunsku bylo pro mě velkou zkušeností. Nalétala jsem na přeletech chybějící hodiny do time buildingu, takže jsem mohla začít s licencí CPL.
Den udělání CPL zkoušky na letadle Cardinal 177 RG / Foto Archiv Denisy Kupkové
Jistě jste prováděla nějaké přijímací zkoušky, psychologické a také ty zdravotní. Byly těžké?
Ano, dělala jsem zdravotní i psychologické zkoušky. Jsou to zkoušky, které se nedají ovlivnit. Buď na to člověk má, nebo ne. Přijímací zkoušky jsem prozatím nedělala žádné, na školu jsem se vždy dostala do průměru, a proto jsem byla zproštěna přijímaček.
Jak se létalo v Zábřehu? Jaká tam byla parta, instruktoři a jak se k vám muži chovali jako k ženě?
Na letišti Zábřeh u Dolního Benešova se mi létalo velice dobře. Je tam super parta lidí, jak mladých zájemců o létání, dopravních pilotů, kteří si chodí na letiště vyčistit hlavu, tak letecká skupina Follow me. Najdete zde aeroklub a firmu Pondus air, kde jsem svůj CPL výcvik dělala já. Jako k ženě se ke mně chovali úplně normálně.
Je patrné, že jste začala létat velmi mladá. Co na to rodiče, nebáli se o vás? A co dnes, už si zvykli?
Moji rodiče mě podporují a snaží se mi vyjít vstříc, jak jen to jde. Můj taťka je mi velkou inspirací, jelikož sám vybudoval vlastní firmu, a proto mě motivuje, že když člověk chce a jde si za svým cílem, dokáže to. Na začátku se určitě báli, ale přeci jenom jsem názoru, že pro pilota je nejnebezpečnější právě cesta na letiště a ne samotné létání.
Foto Archiv Denisy Kupkové
Jak vám šla letecká teorie a začáteční letová praxe v letecké škole?
Úspěch je směsicí tvrdé práce a velkých snů. Proto jsem vše brala zodpovědně a snažila jsem se jak k teorii, tak k praxi přistupovat cílevědomě a připraveně. Na to, jak mi co šlo a nešlo, se musíte zeptat mých instruktorů. Já jsem totiž názoru, že v létání se člověk nikdy nepřestane učit a vždy je co zdokonalovat. Samotný kokpit za letu už je tou nejhorší učebnou. Tam pokud člověk něco neví, tak už může být pozdě, proto se snažím učit věci dopředu, než do letadla sednu. PPL teorie je základ létání, jedná se o 10 zkoušek v češtině a neměla jsem s nimi žádné problémy. Další teorie, kterou pilot potřebuje zdolat při své cestě do kokpitu dopravního letadla, je ATPL teorie. Té jsem věnovala zodpovědně hodně času a vyplatilo se mi to. Udělala jsem všech 14 zkoušek v anglickém jazyce napoprvé ve třech termínech. Mnohokrát jsem z mnoha předmětů měla trochu obavy, ale vždy jsem si řekla, že je pro mě snazší přijmout neúspěch než přijmout fakt, že jsem to nezkusila.
Na jakých letounech jste začala létat a na kterých jste pak pokračovala dál ve výcviku?
Začínala jsem létat na Cessně 152 a poté jsem se přeškolila na Cessny 172, Cardinal 177 RG a 180 a Zlína 43. Jelikož se snažím za létání utratit co nejméně, dočasně létám pouze na těchto letadlech. Momentálně se rozhoduji, kde budu dělat IR/SEP a IR/MEP výcvik. Nicméně lákají mě letadla typu Meridian, Pilatus PC-12, Morava a plno dalších, takže uvidíme, kam mě vítr povane. :)
IR/SEP training s Pavlem Dorrem u firmy Pondus Air /
Foto Archiv Denisy Kupkové
Mimochodem, stát se pilotem je finančně velmi nákladné a už první krok, tedy průkaz PPL, stojí dost peněz. Můžete našim čtenářům ve zkratce sdělit jak na to?
Je mnoho způsobů, jak ušetřit. Každý zájemce si musí ze začátku ujastnit, zdali chce létat integrovaný nebo modulový výcvik. Pokud si vyberete modulovou verzi, pak si jednotlivé licence a létání volíte na základě finančních možností. Nevzdávejte se a brigádujte. :)
Co pro vás znamená studovat VŠ v Ostravě a jaké jsou po ukončení této školy možnosti ohledně létání?
Možnosti létání jsou vždy postavené na tom, jak je pilot dobrý a co je schopen pro tuto profesi obětovat. Vysoká škola Báňská mě připravila na ATPL teorii a vydala mi certifikát o úspěšném splnění teorie, což byla veliká finanční pomoc. Ovšem co se týče pozice pilota, tato škola nepřibližuje žádné pracovní možnosti. Veškeré létání, licence či zkoušky jsem musela dělat ve svém volném čase.
Co byste doporučila budoucím adeptům na letecký výcvik, zvláště ženám?
Pokud hledáte někoho, kdo vám změní život, nebo vám pomůže se s létáním, podívejte se do zrcadla! Jedině my sami jsme tvůrci svých cest, a proto nechte výmluvy v posteli, vstaňte a udělejte něco, co vás dostane do kokpitu. Je totiž úplně jedno, jestli jste holka nebo kluk, kolik vám je let či odkud pocházíte. Nemějte sny, mějte cíle a ty proměňte ve skutečnost. Jdete si za tím, co chcete, a na nic si nehrajte. Buďte sami sebou. A hlavně se přestaňte bát toho, co může jít špatně, a začněte se těšit na to, co může vyjít, protože člověk, který se bojí prohrát, už prohrál. Proto se nevzdávejte a jděte si za svým.
Foto Archiv Denisy Kupkové
To je velmi pozitivní přístup. Když jsme u toho, zažila jste ve vzduchu za letu nějaké nepříjemnosti či nouzi?
Prozatím jsem neměla žádnou situaci, která by vyžadovala May Day nebo Pan Pan. Před každým letem si kontroluji jak letadlo, tak si dělám briefing počasí i letiště, a proto mi se mi nikdy nestalo, že bych vlétla do špatného počasí. Taktéž vždy kontroluji olej i palivové nádrže, tudíž jsem se mnohokrát vyvarovala problémům s palivem.
Vím o vás, že jste se angažovala v práci pro mládež, a to až v USA v mezinárodním táboře CEDAR. Mohla byste tuto akci trochu přiblížit mladým čtenářům?
Ovšem. Ve dvaceti jsem se rozhodla jet do Ameriky, protože jsem neuměla anglicky a jak každý pilot ví, angličtina je základním kamenem letectví. Jelikož jsem se zamilovala do létání, rozhodla jsem se tento svůj nedostatek odstranit. Našla jsem si proto agenturu, která mi zprostředkovala víza a letenky, a odletěla jsem pracovat do kempu pro americké děti. Naučila jsem se anglicky, procestovala jsem západní Ameriku, vydělala jsem si peníze na létání a tím jsem udělala velký krok vstříc své kariéře. A mimo to jsem si také zkusila starty a přistání na vodě. Rozhodně všem doporučuji vycestovat, v dnešní době jsou neskutečné možnosti, využijte je. :)
Foto Archiv Denisy Kupkové
