Důvodů je hned několik, ať už to byla unikátní a neotřelá vystoupení či nebývale vděčná divácká kulisa. Můj dojem byl jen drobně zakalen zcela neodůvodněným neudělením klasické novinářské akreditace, kvůli čemuž jsem s z redaktora stal neprivilegovaným spotterem. O to víc jsem byl nicméně odhodlaný si za standardní vstupné akci pořádně užít.
Úžasní diváci, co neumějí smekat
Už zahájení je pro „diváckého veterána“ našich leteckých show, jakým už se asi pomalu stávám, rozhodně zajímavé. Podobně, jako tomu bývá při zahájení důležitých zámořských sportovních utkání, zahajuje i Memorial Air Show národní hymna - přímo na poslední notu doprovázená průletem toho nejlepšího, co může české armádní letectvo nabídnout. Upřímně, pokud tohle v člověku nevyvolá pocit hrdosti, symbolizovaný třeba mrazením v zádech… Kdyby si aspoň všichni sundali ty čepice.
Když už zmiňuji ony pokrývky hlavy, v sobotu 24. června přišel jakýkoliv zdroj stínu určitě vhod. Teploty se totiž blížily třiceti stupňům ve stínu. Naštěstí celý horký den doprovázel značný vítr, situace tak byla pro diváky o něco snesitelnější. K nelibosti vystupujících ovšem foukalo na dráhu 13/31 z boku.
K mému nadšení se na nebi objevilo i Bronco / Foto Ilja Petřík
Ti si ovšem s větrem řádně poradili, což ocenili i spálení diváci, kteří, musím uznat, byli asi ti nejentuziastičtější, jaké jsem kdy viděl, respektive slyšel. Byl to pro mě první ročník, nejsem tak ještě úplně seznámen s fenoménem Memorial Air Show. Jak se ale zdá, velká show na malém letišti láká překvapivé množství zřejmě ne úplně odborného obecenstva. To určitě není urážka a už vůbec to není na škodu. Celá akce totiž získala opravdu unikátní kouzlo, když několikatisícová divácká kulisa pro jednou opravdu upřímně obdivovala a řádným potleskem odměňovala pilotní umění vystupujících. I když nadšení se stále větším horkem postupně sláblo, pokud bylo proč tleskat, obecenstvo se vždy znovu ozvalo.
Velmi neobvyklým prvkem umožněným hlavně povahou celé akce byly i rozhovory s některými z pilotů takřka hned potom, co přistáli ze svého vystoupení. Samotní diváci pak měli možnost se letecké show přímo účastnit spolu s možností se za příplatek svézt některým z vystupujících letounů. Pro velký zájem se tak dokonce dvakrát na nebi ukázal dopravní Lisunov Li-2, ruská druhoválečná licenční kopie americké DC-3.
Li-2 / Foto Ilja Petřík
Už zase ten Šonka...
Celý parný den tak krátce po zaznění hymny a průletu Gripenů začíná vystoupením tří Bücekrů. I přes nesporný um všech pilotů a krásu jejich strojů, byť, jak správně komentátor poznamenal, poskvrněnou jejich nacistickou historií, by bylo podobné vystoupení pro běžného návštěvníka leteckých dnů spíše odpočinkovým momentem, kdy si třeba dojde pro pití či pro oběd. Pro diváky Memorial Air Show však hotová fantazie. A musím říct, že i já jsem skrz nadšení diváků dokázal najít krásu i v několika dalších, pro mě běžně již trochu „ohraných“ vystoupeních.
Wilhelm Heinz s jeho Mustangem „Louisiana Kid" / Foto Ilja Petřík
Neméně zajímavé je i vystoupení československého Delfínu L-29, byť v barvách Maďarské lidové armády a s britskou registrací. Opravdu málokdy se poštěstí vidět start a přistání proudového letounu z travnaté plochy. Škoda jen, že nebyl na nebi nad Roudnicí kromě Motorletu M-701 slyšet i De Havilland Goblin, motor pohánějící slibovaný De Havilland Vampire, na který jsem se já osobně velice těšil.
Mezitím se však za zvuku úplně jiného motoru, Lycomingu O-540, cosi proplíží v metru nad zemí a zatočí takřka do pravého úhle směrem na okruh. OK-SON. Už jen samotný přílet z konkurenční letecké show slibuje velkou podívanou, ta přichází za okamžik. Nejspíš všichni už dávno dobře víme, jak vypadá letecké vystoupení Martina Šonky na jeho Extře. Pro spíše amatérské publikum jde však o o něco dosud nevídaného, naprosto uchvacující a nepochopitelnou podívanou, nezřídka kdy doprovázenou celou řadou nepublikovatelných expresivních výrazů. Celé vystoupení sklízí hned několik bouřlivých potlesků, doslova ovací se pak při již zmíněném interview dočká ještě jednou i sám pilot.
Foto Ilja Petřík
Wingwalking, Balloonpopping, Parablaníking
Velmi netradiční, byť rozhodně ne premiérové vystoupení nabízí i dvojice pilota a kaskadérky, tedy známý „Wingwalking“ v podání Danielle Hughes. Daleko raritnější je následný parašutistický seskok z křídla Blaníka. Dvojice Blaník a parašutista - vezený původně na zadní sedačce - pak společně krouží až téměř do přistání. Obdivuhodný výkon v tak silném větru. Aby toho nebylo málo, těsně před koncem celého programu letecký den ozvláštňuje ještě neobvyklá, i když mnoha pilotům známá disciplína trefování nafukovacích balónků. Jeden odvážný Zlín 142 se tak vydává na nebe, aby postupně dostihl a vrtulí zničil trojici k nebi se vznášejících barevných pryží naplněných héliem.
Foto Ilja Petřík
I když letošní Mamorial Air Show měla své organizační mouchy, diváci jich naštěstí byli ušetření a jak se zdálo, i přes náročné počasí pro všechny přítomné si ji náležitě užili. A to včetně mě. Má to vážně něco do sebe, zajet se občas podívat na show, kde nutně nemusí být to nejlepší z nejúžasnějšího. I když Roudnice i takový program nabízela, zřejmě převážně laické diváctvo dokázalo opravdu pěkně ocenit všechna vystoupení, což udělalo celou akci velmi autentickou.
