Displeje proti obrazovkám

30.04.2008

Jako všichni správní letci bychom na otázku, jestli Constellation nebo Airbus odpověděli jednohlasně a zasnili se do burácení hvězdicáků . Ale otázka, jestli pro výcvik pořídit cessnu s televizemi nebo kulatými budíky instruktorský sbor naší letecké školy rozdělila. Nakonec ale převládly klukovské pudy, chuť rozebírat nové hračky, anebo – chcete-li – progresivní přístup. Tři měsíce nato sedí naše nová mašinka v české trávě a my poulíme oči na elcédéčka.

Displeje proti obrazovkám
Displeje proti obrazovkám (Zdroj: Aeroweb.cz)
Protože jsem na letiště přijel pozdě a povrchu nových displejů se jako jediný nestihl dotknout mastným prstem, vzbudil jsem u kolegů dojem, že vím jak s moderní technikou zacházet. A od toho už je jenom krůček k pověření napsat článek. O Garminu 1000 už ale četl každý… Co takhle, pane Kubo, glass cockpit Cessny 172 hrdě postaven proti displejům B737?


První dojem
Podívejme se tedy na ně. Garmin 1000 v cessně 172 se skládá z PFD (Primary Flight displeje) a MFD (Multi-function displeje). V boeingu se to jmenuje podobně – PFD a ND (Navigation Display). Cessna má motorové přístroje integrovány do MFD, v dopraváku je na to samostatná televize. Tou se ale zabývat nebudeme.

V prvním dojmu vítězí cessna na celé čáře. Obrazovky G1000 jsou větší, jejich rozlišení a barevnost je daleko jemnější. Pokud se říká, že kompjůtr a zobrazovací jednotka v B737NG má jádro totožné s počítačem Atari 800 (který si možná pamatují moji vrstevníci; běhal na něm kromě božského International Karate také nadčasový simulátor Solo Flight), pak pod slupkou cessny tuším našláplé pentium a Windows.

Cessna nabízí daleko víc informací, barev a symbolů, displej dopraváku je spíše vojensky střídmý. Zatímco Garmin rozmazluje pilota nabídkou informací, na co si jen vzpomene, boeing pilotovi poskytne jen a přesně to, co je pro let nezbytně nutné.



Letový displej
Základní struktura obsažených přístrojů je totožná - vlevo speed tape (rychloměr), vpravo altitude tape (výškoměr) a digitální variometr, uprostřed horizont a dole HSI. Podívejme se na ně blíže. Speed tape v cessně má barevný podkres korespondující s tradičním značením rychloměru (bílé pole – klapky, zelené pole – rozsah normálního provozu, atd.). Je to přehledné a ve spojení s hodnotou TAS přímo pod páskou si to získává moje sympatie.

Altitude tape vypadá skoro stejně, ať se na ní díváte ze sedačky z umělé lamy nebo opravdové kůže. Co mi ale přijde pěkně nepraktické, je umístění „baro knobu“ v cessně do sdruženého ovladače s course selectorem. Co je tohle za nápad? Hlasuju pro EFIS bulíka – cvrknu do čudlíku a QNH je nastaveno.

Variometr. Konečně něco, co vypadá jinak! Boeing byl konvenční a asi z nostalgie vykreslil na PFD jedinou digitální ručičku, cessna šla dál a do jezdce umístila přesnou hodnotu vertikální rychlosti. Mám rád na budíkách ručičky, ale tady mi víc sedí řešení cessny, přijde mi čitelnější.

Umělý horizont je otázka vkusu. Garmin posadil na horizont trojrozměrná zlatá křidélka, boeing krabičku. Ta sice není tak sexy, ale má své opodstatnění, protože do ní pilot skládá břevna flight directoru.

Kulička, pokud se tomu dá ještě tak říkat, je řešená stejně u obou přístrojů. Takový ten obdélníček pod základnou trojúhelníku na vrcholu digitálního ukazatele náklonu. V instruktážním videu od Garmina o tom mluvili jako o trapezoidu. No dobře... kam trapezoid, tam nožička.



Vzhledem k rozměrnému displeji zvolil Garmin v případě HSI jako výchozí ukazatel kompletní 360° růžici (a vypadá krásně přehledně) s možností přepnout se do výřezu. Boeing vměstnal na PFD jenom omezený výřez a zájemce o „full rose“ posílá na navigační displej. Beru cessnu, pracuje se s tím krásně. U zobrazení ILSu ale Garmin myslím trochu zaváhal. Jsem z různých typů letadel zvyklý na v zásadě tři druhy zobrazení ILS:
-    G/P i localizer v samostatném budíku (klasický ILS indikátor),
-    HSI s integrovaným G/P břevnem,
-    EFISové diamanty pod a vpravo od umělého horizontu.

Cessna zobrazuje localizer uvnitř HSI a glide v podobě diamantu po straně umělého horizontu. Nevím, možná se mi už jenom nechce zvykat na čtvrtý způsob vyžadující jiný druh skenování přístrojů, ale nějak mi to nesedlo.

Velká výhoda integrovaného systému Garmin 1000 je ladění frekvencí radionavigace i komunikace přímo na displejích (horní rohy PFD i MFD). Není nutné sklánět hlavu na středový panel a ladit frekvence mezi zrníčky prachu a drobky z kolegovy snídaně. A k tomu všemu cessna přidává užitečné drobnosti – při naladění ILS se na příslušné navigaci automaticky nastaví i kurz konečného přiblížení, frekvence je možné kopírovat bez manuálního ladění přímo z databáze navigačních informací, zmáčknutí heading selektoru usadí heading bug přesně na aktuální heading letadla atd. Prostě krása.




Navigační displej
Přestože v případě cessny se jedná o displej multifunkční, dovolím si toto terminologické zjednodušení. Asi tušíte, jaký bude výsledek, pokud obrazovky C172 a B737 postavíme vedle sebe. Zatímco cessna nabízí nádhernou barevnou mapu s topografickým reliéfem, možností promítnout přes ní ifrové traťovky a tucet dalších filtrů, z palubky boeingu zírá černá plocha v nejlepším případě doplněná symboly letišť, fixů a radionavigačních zařízení. Boeing vede v jediné věci – jeho databáze jako jediná vytrvale v Roudnici uvádí VOR „RCE“. Jako roudnický pilot doufám, že se informace dostane na příslušná místa a maják nám na letiště rychle dovezou!

Ale vážně – je zřejmé, že tohle není férové srovnání. Pokud je v případě PFD zájem výrobce předat pilotovi cessny i boeingu v podstatě totožnou množinu informací, navigační displej má prostě jiné určení. Garmin chce, aby se pilot – hračička nad systémem rozplýval nadšením a nakonec ho koupil. Boeingu jde „pouze“ o to, aby letadlo dorazilo do destinace vcelku a pilot dostal ty informace, které k tomu potřebuje. Ale například střízlivé zobrazení terénu na navigačním displeji NG mi je sympatičtější než křiklavě rudožlutá obrazovka cessny před očima.




Závěrem
Vím, je to trochu srovnání hrušek s jablky. Je ale zábavné vidět, jak se dnes podobá avionika dopravního letadla za padesát milionů dolarů a malého turistického éra. A menší bratr má přitom řadu vymožeností, o kterých se může dopravním pilotům jen zdát. Integrované systémy v malých letadlech přinášejí sportovním pilotům nebývalý komfort a takové množství informací, že z toho jde hlava kolem. Velmi důležitým se tak stává apel na jejich soudnost – abychom se obklopeni tou nádherou nezapomněli dívat ven a letadlo řídit.

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář