Meteorologie pro palubní průvodčí 1

31.03.2006

Humorný, ale přesto poučný pohled na problematiku počasí od servírovacího vozíku. Aneb co by měla letuška o meteorologických jevech za letu vědět.

Meteorologie pro palubní průvodčí 1
Meteorologie pro palubní průvodčí 1 (Zdroj: Aeroweb.cz)

Meteorologie mezi vozíky s jídlem

Jaký je význam znalosti meteorologie pro palubní průvodčí? Má se snad letuška vyznat v oblacích, které jsou vidět za okénky letadla? Anebo přesně znát, jaký je venku, v letové hladině kdesi v desetikilometrové výšce, tlak vzduchu či jeho teplota? Pravda, od palubních průvodčí se neočekává hluboká znalost meteorologie ani to, že by pilotům připravovali meteorologický briefing, avšak zcela určitě musí být schopni vysvětlit cestujícím, proč letadlo nemůže z meteorologických příčin přistát na cílovém letišti a také je vhodné, aby věděli, co se může stát například při dekompresi kabiny anebo při letu v turbulenci. Počasí totiž skýtá celou řadu faktorů, které zásadním způsobem ovlivňují komfort cestování a na ten cestující hodně dbají.

 

Bohužel, některé vlivy počasí se nedají ani odstranit, ani zredukovat, jen někdy se jim dá vyhnout.

Týká se to například silné turbulence, proti níž nemá letadlo žádné prostředky, aby ji dokázalo vykompenzovat, anebo bouřek, jimiž nesmí prolétávat a musí se jim vyhnout, což znamená vybočení z trasy a následné zpoždění příletu na cílové letiště.

Někdy může bouřka zuřit právě nad cílovým letištěm a proto se tam nedá přistát.

Bouřka tam může trvat i několik hodin a tak dlouho letadlo nemůže vyčkávat někde mimo bouřkovou oblast, aby potom, až bouřka pomine, mohlo konečně přistát. Zpravidla se to řeší divertováním na náhradní letiště, což se obvykle neobejde bez protestů některých cestujících, kteří případně adresují své výčitky nejbližším zaměstnancům letecké společnosti, tj. palubním průvodčím. Ti proto musí být schopni postup svých aerolinek na místě vysvětlit a zdůvodnit.

Bezpečnost na prvním místě

 

Ústředním heslem, které cestujícím předkládáme v mnoha slovních obměnách a variantách, je jejich vlastní bezpečnost. Jsou cestující, kteří sami sebe považují za lidi vyššího řádu a naopak palubní průvodčí jsou řazeni na nižší stupeň společenského žebříčku. Odtud vyplývá určitý osobitý charakter jednání těchto pasažérů vůči palubním průvodčím.

„Já jsem si zaplatil letenku do Prahy, tak mě koukejte dopravit do Prahy a ne do Brna!"

,,Mám v Praze jednání a nesmím na něj přijít pozdě. Kvůli tomu, že vy teď nejste schopni přistát v Praze a odletíte s námi do Brna, přijdu o důležitý obchod. Tak s tím koukejte rychle něco udělat, nebo budu vaši společnost žalovat!" To mohou být slova tohoto druhu pasažéra. Lze očekávat, že ho neuspokojí žádné vysvětlení, tím méně, když mu jej podává podřadný druh lidí (palubní průvodčí), avšak jedinou možnou cestou k obhajobě divertování letadla na jiné letiště je zdůraznění bezpečnosti.

„Pane, naše společnost dbá velice zásadně na bezpečnost."

,,Rozhodli jsme se vás i vaše spolucestující nezabít a bezpečně dovézt na zem. V této chvíli je nad pražským letištěm silná bouřka. Šel byste vyvenčit svého psa, kdyby na vás prudce padaly kroupy, pršelo tak, že není vidět na krok, fouká vichr, že vzduchem létají popelnice a třískají hromy a blesky? Věřím, že nešel. A to byste přitom stál na pevné zemi. Naše letadlo letí velkou rychlostí, kroupy v rychlosti 400 km/h by ho mohly dokonce úplně zničit. Ve vzduchu je tak silná turbulence, že by tady v kabině všechno lítalo a nám všem by se udělalo tak špatně, že bychom o létání už nechtěli ani slyšet. Přistát v tomto počasí prostě nejde. To byste chtěl?" Možná takhle nějak by se dal i nadčlověk, který vždycky všemu rozumí lépe, poněkud utišit.

S lidmi je ale vždycky potíž.

 Říkal mi kdysi jeden známý, že s jistou leteckou společností už nikdy nepoletí, protože před přistáním prý letadlo pořád někam zatáčelo, kličkovalo (piloti nejspíš vůbec nemohli najít letiště) a v zatáčkách prý bylo „pořád hrozně nakloněné na křídlo, že se málem převrátili". Zanic si nedal vysvětlit, že o způsobu letu nejspíš vůbec nerozhodovali piloti, tím méně jejich letecká společnost, ale letadlo sledovalo příkazy Řízení letového provozu. A v zatáčkách letadlo zcela určitě dodržovalo přístrojový náklon, jenž za normálních okolností nemůže přesáhnout 30°, nějaké převrhnutí letadla je úplný nesmysl. Piloti moc dobře vědí, jak se dostat k letišti - kdyby se snad ztratili a tápali, kam mají vlastně přistát, vedení aerolinek by je velmi rychle odměnilo přesunem na méně náročnou pozemní práci.

Poučka: Cestující, kterým nelze nikdy nic vysvětlit, protože sami vědí lépe jak to doopravdy je, tu vždycky byli a ani do budoucna se to nezmění.

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář