Meteorologie pro palubní průvodčí 9

Rozlišujeme deset základních druhů oblačnosti a od každého z nich můžeme při létání očekávat něco jiného. Oblaka se obecně rozdělují do tzv. pater – nízké, střední, vysoké. Oblaky se nazývají latinsky; v dobách národního obrození byla snaha o zavedení také českých názvů, avšak tato slova byla z kategorie „čistonosoplena" namísto „kapesníku", jak se o to snažili naši obroditelé v čele s Františkem Ladislavem Čelakovským.

Vysoká oblačnost se v evropských poměrech objevuje okolo 8 až 10 km.

Už víme, že je zde teplota vzduchu blízká -60°C a tak i tato oblaka jsou složena pouze z ledových krystalků. Krystalky jsou jemné a na povrchu letadel se nezachycují. Námraza v nich tedy nehrozí. Někdy jsou však průvodními oblaky turbulentního prostředí v jet-streamu.

Vysoká oblaka se nazývají cirry.

Latinsky to znamená řasy a svým vzhledem tato oblaka skutečně připomínají vodní řasy nebo závoje. Mají krystalicky bílý vzhled v podobě vláken a šmouh na jinak modré obloze. Výjimečně můžeme spatřit i načechrané a nařasené malé bělavé kupky nebo vlnky, jindy se zase cirry slévají do jednolitějšího závoje a mohou tak pokrývat i celou oblohu.

 

Oblaka středního patra obsahují jak vodní kapky, tak i ledové krystalky.

 Řadíme sem oblak altocumulus a altostratus. Zatímco altostratus je vrstevnatý oblak, často pokrývající celou oblohu od obzoru k obzoru, skrze něhož buďto slunce prosvítá jako skrz matné sklo anebo neprosvítá vůbec, oblak altocumulus může nabývat velice různorodých tvarů. Oba oblaky se nejčastěji vyskytují na atmosférických frontách, mohou z nich dokonce i vypadávat srážky a objevuje se v nich většinou i silná námraza. Při rychlých změnách počasí vídáme na obloze oblaka altocumulus v podobě rozbouřené hladiny moře, uhlazené vlnové tvary šedého zabarvení. Někdy dávají obloze až chaotický vzhled a pak bývá citelná dynamická turbulence.

Mezi oblaka nízkého patra řadíme kupovité mraky cumulus, dále stratocumulus, stratus, nimbostratus a cumulonimbus.

Kupy (cumulus) vypadají jako obří květáky, jsou to typické oblaky s vertikálním vývojem, neboť vznikají prostřednictvím termiky, tj. stoupavých proudů teplejšího vzduchu, v němž v určité hladině zkondenzuje vodní pára a vznikne právě tento kupovitý oblak. Kumuly jsou na obloze rozsety často docela pravidelně, asi jako na šachovnici. Tam, kde je termika aktivnější, zejména v kopcovitém terénu a na horách, se objevuje větší množství kumulů a mají větší vertikální vývoj. Je-li ve vzduchu vyšší vlhkost, pak se kumuly mohou vzájemně i slévat do rozlehlé vrstvy, která pak celé hodiny stíní slunečním paprskům v dopadu na zem.

Průlet kupovitým oblakem znamená pro letadlo většinou slabou turbulenci.

Termika a kupovitá oblačnost se vyskytuje pouze v nižší vrstvě atmosféry, takže se s ní setkáme jen krátce po vzletu nebo nedlouho před přistáním. Na jaře po přechodu studených front a také v létě bývá termika někdy velice intenzivní a s letadlem může znatelně házet. Oblaka stratocumulus mohou vznikat přetvářenám kumulů, ale i jinými způsoby.Nebývá v nich moc silná turbulence, většinou se při jejich průletu vůbec nic neděje, ale může se zde vyskytnout námraza.

Stratus je oblak, který vzniká z mlh nebo těsně u země.

Někdy jej vídáme v deštivém počasí nad stromy v lesích (když se říká, že se paří lesy), na podzim a v zimě se pak zejména v Čechách utvářejí mlhy a z nich nízká inverzní oblačnost. Ta, pokud se nachází nízko nad zemí, může značně komplikovat leteckou dopravu, jak jsme si to již vysvětlovali v kapitole o dohlednosti a kategoriích letišť. Základna těchto oblaků se může vyskytovat i jen pár metrů nad zemí (pokud je stratus přímo na zemi, považuje se za mlhu). Srážky však z těchto oblaků vypadávají jen někdy a to ve formě mrholení, případně v silných mrazech jako malinkaté ledové krystalky. Protože vodní obsah stratu je nízký a současně se vyskytuje jen v malých výškách, prakticky v něm nedochází ke vzniku námrazy.

Nimbostratus je vždy dešťovým oblakem na atmosférické frontě.

Bývá velice rozsáhlý, jeho základna bývá jen nízko nad zemí a horní hranice může dosahovat i výšky tropopauzy, tedy kolem 10 – 11 km. Na rozdíl od stratu je jeho vodní obsah velmi vysoký a proto je v něm nutné očekávat extrémně silnou námrazu. Při přechodu atmosférické fronty a intenzivních srážkách se musí hlavně v zimě letadlo připravit k odmrazování už na zemi – k letounu přijedou speciální cisterny a nastříkají ho chemickou látkou, která do určité míry brání namrzání. To je důležité právě pro první minuty po vzletu, aby se na intenzivní odmrazování zbytečně neutrácela energie z motorů, jejichž výkon je potřebný pro rychlé nastoupání.