Jak se stát instruktorem na kluzácích?

26.04.2006

Učit lidi létat a objevovat další dimenzi je spíše poslání než zaměstnání. Také byste rádi umožnili ostatním vzlétnout k oblakům? Nezbývá nic jiného než se stát leteckým instruktorem. Co předchází získání této kvalifikace se dočtete dále...

Jak se stát instruktorem na kluzácích?
Jak se stát instruktorem na kluzácích? (Zdroj: Aeroweb.cz)

První instruktor je člověk, který snad každému letci zůstane v paměti celý život. Má-li někdo z letců poznatek jiný, rád si jeho zkušenost  vyslechnu. Jisté ale je, že právě na tom prvním instruktorovi záleží, zda celoživotní vzpomínky letce budoucího, budou s jeho osobou a létáním spojeny v kladném nebo záporném slova smyslu. A to je veliká odpovědnost.

Aby se dosud radostně létající pilot mohl stát instruktorem, musí splňovat předpoklady stanovené v osnově AK-PL. Základním požadavkem je věk nejméně 18 let, to proto, aby byl trestně odpovědný. Musí být prokazatelně držitelem odznaku FAI „D", známého spíše pod výrazem stříbrné „C". Odznak je udělen letci, který splní dle sportovních pravidel tři discipliny. Samostatný přelet o délce nejméně 50 km, převýšení 1000 m a nepřetržitý let v trvání nejméně 5 hodin. Tato podmínka je v osnově ještě doplněna požadavkem, že uchazeč o získání instruktorského oprávnění musí mít nalétáno samostatně na přeletech nejméně 500 km, 100 hodin letové doby a z toho nejméně 50 jako velitel kluzáku, tedy samostatně. To proto, aby ho budoucí žáci nakonec novým kouskům neučili sami. Ještě se musí pochlubit oprávněním pro vzlety na navijáku. Asi proto, že naviják je kořením plachtařského řemesla. Teprve takto „protřelý" pilot se může ucházet o zařazení do kurzu.

Má-li někdo pocit, že jde o podmínky příliš složité, jde o zdání. Takto vybavený uchazeč, splňující podmínky jen těsně, by měl své rozhodnutí nastoupit do kurzu považovat za pošetilé a mít tolik sebekritiky, že s nimi nepůjde hned učit létat. Jde o požadavek zkušenosti  skutečně minimální.

Vyplnění přihlášky na jeden ze dvou vypsaných termínů v roce většina letců hravě zvládne. Jenže nástupu ještě musí předcházet předběžný výcvik v mateřském aeroklubu. Jde vlastně o odlétání celé základní výcvikové osnovy ze zadního sedadla, kromě řešení mimořádných případů za letu. Na tuto část osnovy se „těší" instruktoři letecké školy ve Vrchlabí, která jako jediná v republice je oprávněna výcvik letových instruktorů provádět. A tady bývá problém. Většinou se to dohání na poslední chvíli, protože buď je počasí na přelet, nebo není zrovna k dispozici instruktor s předepsanou praxí (minimálně 50 hodin ve funkci letového instruktora), který s již přihlášeným adeptem létá tu osnovu doma a sedí na předním sedadle. Ne každý je totiž ochoten poslouchat předepsaný slovní doprovod prováděných prvků pilotáže. Plachtaři mají rádi ve vzduchu klid. I mě podobná situace postihla, tak si dovolím malé odbočení.

Předběžný výcvik mě bavil. Vpředu seděl některý ze zkušených instruktorů a já létal zezadu, abych si zvykl. Pravdou je, že jsem si nechtěl udělat ostudu a v přemíře snahy o dokonalost se mi stávaly zvláštní příhody. Tak například s Jarkou, se kterou jsem létal vývrtky a pády jsem jednou tak soustředěně a dokonale natahoval Blaníka při uvádění vývrtky se slovním doprovodem, až došlo k prošvihnutí správné rychlosti pro vyšlápnutí nohy. To nastalo až když byl Blaník zcela bez rychlosti, tedy celkem zbytečně. Jarka se mi smála a říkala, že bude hůř. Rozhodl jsem se, že nebude. Pak bylo soustředění na spřáteleném letišti a neměl se mnou kdo létat.

Oslovil jsem tedy troufale reprezentanta v plachtění Pavla, který zrovna dělal nějakou neoblíbenou činnost, jestli by se nechtěl na chvilku svézt. Se zjevnou radostí opustil čištění odpadu a letěli jsme. Nijak zvlášť jsem ho neznal, tak zase bylo nutno zachovat úroveň. Létám tak „dokonale", že po třech vývrtkách a opětném nastoupání zcela ztrácím orientaci. Prostě koukám ven, točíme ve stoupáku a  nemám nejmenší tušení, kde je letiště. Samým překvapením, co se mi to přihodilo, ztrácím řeč. Pavel sedí, kouká ven a po chvilce se ozve, že by měl pokračovat v tom čištění a já v tom komentáři. Lžu, jako když tiskne. Říkám něco v tom smyslu, že by nám Termoska neodpustil ten opuštěný stoupák a nabízím, ať si taky Pavel zakrouží. Naneštěstí odmítá. Získaný čas však pomohl z překvapení, že letiště je přímo pod námi. Ale to zděšení! Dodnes nevím, jestli to Pavel poznal.

Nástup do týdenního internátního kurzu je zpravidla doprovázen rozpaky. Jednak Vrchlabské letiště pod velehorami je pro letce z rovin překvapením, přístup učitelů školy je sice přátelský, ale ryze profesionální. Jde však jen o potřebu se aklimatizovat. Vyděšenost brzy vyšumí, z frekventatnů je zpravidla dobrá parta, do které se v závěru zařadí i většina učitelů. Jsou to přece také aeroklubáci.

Pak to jde velmi intenzivně kupředu. Teorie, metodika, létání, teorie, metodika a zase létání. Na dohánění dosud neznámých oblastí vědy není čas. Létání ve škole samo o sobě je zajímavé, i když si myslím, že naučí postupy, jak si nenabrat zbytečně hlínu do nosu, ale jak vlastně létání učit, to musí později rozlousknout každý sám. Týden uteče v intenzivní práci. Zkoušky samy o sobě nejsou mírné. Naše skupina před 7 lety, čítala 14 uchazečů, 5 z nás muselo na opravnou zkoušku z některého předmětu teorie . Skutečnost, že jsem mezi nimi nebyl nepřisuzuji své inteligenci ale pověstné klice. Zkoušku praktickou jsme zvládli všichni. Tím více jsem později svůj čas věnoval přípravám na výklad teorie před létáním a snažím se to dělat dodnes.

A hurá, už jsme instruktoři. Dojdeme si na letecký rejstřík nechat zapsat získanou kvalifikaci a chceme vyzkoušet, co jsme se naučili. Většina aeroklubů svěřuje výcvik nových plachtařů právě novým instruktorům. Možná je to tak správné, aby noví žáci naučili nového instruktora způsobům, jak vlastně létání učit. Ti starší z povzdálí sledují své nové kolegy a věřím, že na všech letištích s cílem jim pomoci. Teprve po odlétání 50 instruktorských hodin je člověk plnoprávným kvalifikovaným učitelem, tím, který může za stanovených podmínek přezkoušet a vypustit nového letce na první samostatný let.

Být instruktorem na kluzácích je poslání. Plachtění je považováno za životní styl a snad proto se současná většina letců profesionálů s třírozměrným prostorem poprvé setkala právě v kluzáku. Řada pilotů velkých kafemlejnků, bleskurychlých severských stíhačů a možná i rotujících a rachotících zviřovačů prachu, byla do svého pracovního prostředí  prvně vyvedena letovými instruktory kluzáku (FIG). A tuto skutečnost nelze přehlížet. Není snad nakonec v rukou letových instruktorů kluzáků i další budoucnost celého našeho letectví?

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář