Vysypané vzpomínky

Nedávno jsem z oprávněného donucení uklízel ve skříni. Vypadlo na mě několik desítek zažloutlých papírků, vonících bezbarvým lakem počmáraných nějakými čárkami. Každý z nich je vzpomínkou na magické cesty časoprostorem a bez motoru. Barozáznamy let a letů minulých. Začal jsem v nich listovat a napadlo mě, podělit se o pár z nich i s Vámi.

Barozáznam je křivka průběhu letěné výšky s časem, zaznamenaná barografem. Barografy se dnes používají již jen výjimečně. Jméno přístroje Fuess voní však stále naftou, lakem a výškami. Před letem, který měl být zaznamenán, bylo zapotřebí barograf připravit. Speciální formát papíru se natočil na válec, nad čoudícím knotem se na něj nanesla stejnoměrná vrstva sazí, válec se vložil do přístroje, natáhl se hodinový strojek, nastavila se doba otáčení válce, přístroj se upevnil do větroně a mohlo se letět. Proti nynějším elektronickým zapisovačům však chyběl záznam otočných bodů a průlet stanoveným sektorem.

Tyto informace potřebné pro vyhodnocení letu se dokladovaly snímkem otočného bodu z fotoaparátu, zpravidla přes levé křídlo a v devadesátistupňové výseči, jejímž středem byla příletová kurzovka. Po ukončení letu se papír od válce opatrně oddělil, čára, případně záznam doplněný tužkou do sazí se protáhl speciálně naředěným komisařským nitrolakem. Ten zafixoval saze do neměnné polohy a barozáznam se nechal vyschnout. Jedna část, svědčící o průběhu letu a jeho kontinuitě, byla hotova.

Barograf

Dnes je platným dokladem datový záznam z letového zapisovače, loggeru nebo obyčejné, nejlépe homologované GPS. Analytická hodnota takového záznamu včetně statistiky a vyhodnocení speciálním programem pro plachtaře, SeeYou, nelze s barozáznamem srovnávat. Jedinou nevýhodou takového souboru je skutečnost, že na Vás nemůže vypadnout ze skříně. Tak několik prvních, které se vysypaly. 

Let z 21. 7. 1996 měl být letem kochacím. Žádné závody, žádné honění za průměrnou rychlostí…  Letěl se mnou kolega Rypin a celou cestu si stěžoval, že je mu zima na nohy. Neměl ponožky. Trpěl tedy chudák nejen chladem od chodidel, ale posléze i následným tlakem v močovém měchýři. Po celkem bezproblémovém letu po prvním rameni, ze Dvora Králové do České Lípy, to ještě tak dalece kritické nebylo. Mraků dost, stoupáky pod nimi. V Lípě vysazovali paragány z Brygadýra, což jsme slyšeli po rádiu. Bereme otočný bod ze sektoru, když nad námi v obrovské výšce zahlédneme maličké letadlo, od kterého se oddělilo několik teček. Mačkám foťák jako o závod, abych tam měl ten otočňák a prcháme na Mnichovo Hradiště.

Barozáznam první

Informace od kolegy nabývají na vážnosti. Mnicháč máme na dohled, ale díky tomu prchání, kdy pohrdám známkami stoupání a čekám silnější, náhle nemáme stoupák žádný. Motáme se v okruhové výšce kolem dlouhé betonové plochy a Rypin se těší, že si konečně odskočí. Jenže, na zem se mi vůbec nechce, rozebírat, čekat na transport, zdržovat ostatní, to opravdu není nejlepší řešení. Křičím, Termosko, dej stoupák, večer Ti obětujeme ferneta (kterého beztak nepiji po nějakém klubovém večírku). Termoska výzvu přijímá. Variometr lehce, ale stále směřuje vzhůru a velikost betonové plochy pod námi se začíná zmenšovat. Kolega skučí, nevím, asi radostí. Letíme dál. Po přistání v cíli se jen divím, jak dlouho může člověk vykonávat malou potřebu.

Na druhém záznamu je vidět, že některé barografy měly pisátka z fixových tužek a tudíž odpadalo čouzení. Byl to docela pokrok, člověk se neumazal, nemohl záznam pokazit špatně naředěným lakem nebo setřít při sundávání z válce. Jen ten záznam už naftou nevoněl. První let z 15. 5. 1995, svědčí o mé neschopnosti létat rychle. Přelet, návratovou trať Benešov Soběslav, o délce 100 km, jsem letěl téměř čtyři hodiny.

Barozáznam druhý

Na další nějaké podrobnosti si nevzpomínám, asi byl bez silných zážitků. Druhý barozáznam, pořízený fixovým pisátkem je třístovka s Discusem, kdy se jen o hodinu delším letem podařilo překonat trojnásobnou vzdálenost. K závodníkům ale mám a nejspíš budu mít ještě dlouho moc daleko.

Poslední ukázkou je let, tedy dva lety, na které se prostě nedá zapomenout. Ponechám je bez širšího komentáře. Proběhly oba ve vrchlabském prostoru, kde je občas možné létat opravdu vysoko. Byl velmi horký den, bezoblačná termika, jen k večeru se objevovaly nesmírně vysoko nepatrné ploché chmurky.

Barozáznam třetí

Létat se nám vůbec nechtělo, z bazénu by bylo nejlépe vůbec nevylézat, ale když některý z kolegů s vykulenými bulvami prohlašoval, že to stoupá až do tří kilometrů, všichni to chtěli vyzkoušet. I já. Byl jsem rozhodnut, pod tou chmurkou, přes kterou bylo vidět nahoru i do stran, že do ni vlezeme a tu zlatou výšku přivezu. Nestalo se tak, i když jen těsně. Prostě jsem éro ve stoupání nedokázal udržet, nebo tam opravdu končilo. Jeden z kolegů, letňanských plachtařů, však tu zlatou výšku nakonec ten den natočil.

Barozáznamy, i když jsou dnes minulostí, mají své kouzlo. Hlavně, pokud se na Vás vysypou z neuklizené skříně. Hned je začnete prohlížet a téměř každý vyvolá nějaký zážitek, vzpomínku nebo příběh. Tu skříň jsem ten den neuklidil.