Volá mi Vláďa, že nenastartoval Himaxe a strká ho zpátky do hangáru. Říkám, že přijedu na letiště, ale bude mi to minimálně hodinu trvat.
Jsem na letišti a vytahujeme éro z hangáru. Nastartoval jsem éro na třetí pokus vyndávání a zandávání svíček. Mám na to již takový osobní grif.
Éro tedy již běží a já pokřikuji na Vláďu z kabiny letadla, ať se připraví. Vláďa se mi přiznává, že už má jedno a půl piva a že nemůže letět. Já ho posílám do háje s tím, že před sezónou musím éro zalítnout sám.
Po předletové prohlídce sedám do kabiny
Vypínám motor a soukám se ven, abych si éro před letem zkontroloval. Provádím důkladnou předletovou prohlídku a ptám se Vládi, zda udělal mnou doporučenou kontrolu motoru, karburátoru a palivového systému. Prý ano, tak jsem spokojený. Po kontrole sedám do Himaxu, startuji Trabanta a pojíždím na vyčkávací místo dráhy 02. Na vyčkávacím místě provádím kontrolu paliva, palivových ventilů atd. a dávám hlášení do rádia, že vystupuji na dráhu 02 a provedu vzlet.
Přidávám přípusť plynu na maximum a současně kontroluji teploty a tlak paliva. Vše OK. Vítr fouká přesně v ose dráhy v nárazech asi 5 m/s.
Éro párkrát poskočí a letí
Provádím výdrž a začínám stoupat. Teploty OK, nastavuji stoupací výkon motoru a na konci dráhy mám 100m nad terénem. V této bezpečné výšce začínám točit první okruhovou zatáčku a současně si vzpomenu na nové větrací okénko, co jsem Vláďovo éru vyrobil a pootevírám jej na polovinu. Funguje bezvadně a já si lebedím v přísunu čerstvého vzduchu s pocitem dobře odvedené práce.
Rána jako z děla, napadá mne, že se utrhlo křidélko
Po několika sekundách se ozve rána jako z děla, taková, jako když do éra někdo kopne s rozběhem. Nejdříve kontroluji trenýrky, pak teprve podvědomě funkce motoru, řízení, palivo, stav křídel atd. Letadlo neposlouchá!!!
Sakra, točím zatáčku vpravo, knipl mám naplno vlevo a sotva se držím v horizontu. Přemýšlím, co se stalo a napadá mě, že se snad utrhlo křidélko, nebo klapka výškovky, nevím. Ubírám přípusť motoru a točím zatáčku 180 st. zpět na plochu.
Před sebou vidím stromy, jak se mi řítí do obličeje, ale výšky mám stále dost. Vyšlapuji nohu, abych srovnal náklon a znovu opatrně hýbu řízením. Vypadá to, že éro poslouchá, takže honem na zem.
Po větru rychle na zem
Zvažuji přistání proti větru, ale to bych musel zůstat na okruhu a let prodloužit o další tři minuty, během kterých se může stát cokoliv. Myšlenku zavrhuji a říkám si, že jdu po větru, ale co nejrychleji na zem. Dlouhé vteřiny vážně neutíkají. Konečně jsem na finále, podrovnávám a dosedám vůči zemi asi na 80 km/h namísto obvyklých 45 km/h.
Vypínám motor, zavírám palivo a vystupuji z letadla, abych provedl vizuální kontrolu. Nic nenacházím. Beru éro za vrtuli a začínám ho táhnout z dráhy pryč, k hangáru, odkud ke mně přicházejí kluci z letiště, kteří celý let pozorovali. Při táhnutí éra se ohlédnu zpět za letadlem a vidím tu závadu!
Himax má dvě oválná plexi okénka nad hlavou a to jedno se zlomilo napůl! To byla ta rána, co jsem slyšel. Nafukovaná strana okénka musela být odlepená. Za letu, při otevření bočního větracího okénka, zřejmě vyšším tlakem v kabině, se nadhlavní okénko odchlíplo ještě více a vlivem proudícího vzduchu kolem horní strany trupu se definitivně zlomilo. Jsem rád, že vše dopadlo dobře a ani éro se nepoškodilo.
Nalezené okénko
Jen si asi budu muset vyměnit trenýrky, kvůli „blátu na hřišti“. Po pár dnech opět přijíždím na letiště a Vláďa mi říká: „Hele zeptej se Čendy, co našel při sekání trávy."
Mudruju, že zase dělá nějaké tajnosti, ale přesto vyhledám Čendu a ptám se ho, co tedy našel při sekání letiště, no?!
Čenda mi říká: „No, to Tě bude zajímat“ a vytahuje z traktoru polovinu ulomeného plexíku z okénka. Já tedy valím bulvy! Plexi velké asi 15 cm na 20 cm upadlo někde v první okruhové zatáčce asi v 80 – 100 metrech nad terénem a Čenda ho našel při sekání trávy z traktoru.
Neuvěřitelná náhoda. Létáni zdar!!!
(jména použitá v článku NEJSOU záměrně pozměněna a patří skutečným lidem na LKMO :-))
