ATR – historie oblíbeného vrtuláku – 2. část

Neuskutečněné a budoucí varianty

ATR 82 a ATR 52C

Dostupné prameny uvádějí, že společnost studovala na přelomu 80. a 90. let 20. století možnost produkce verze ATR 82, která by měla větší počet místa byla odvozena od varianty ATR 72. Zajímavostí je, že měla být poháněna turbovrtulovými motory Allison AE2100a údajně se zvažovala možnost vybavení stroje proudovými motory. I když se ještě v závěru roku 1993 objevila informace, že výrobce stále pokračuje ve vývoji nového letounu, o tři roky později v době vzniku konsorcia AI(R) byly práce zastaveny.

Jiná verze, jejíž vývoj skončil již ve fázi studie, nesla název ATR 52C. Podle dostupných údajů šlo o model pro vojenské i komerční využití, která se od ostatních variant odlišovala zejména nakládací rampou v zadní části letounu.

Petrel 42/72

Jednou z dalších variant, o které se uvažovalo pouze pro vojenské použití, měla být verze Petrel 42 a Petrel 72. Prvně jmenovaný kratší typ byl uvažován jako protilodní letoun vybavený raketami AM 39 Exocet. Prodloužená „dvaasedmdesátka“ oproti tomu byla určena k boji s ponorkami. Můžeme se domnívat, že verze Petrel 72 byla předchůdcem ATR 72 ASW, avšak potvrdit to z důvodu omezených informací o tomto modelu nelze.

Foto Canalblog.com

Připravovaná novinka – ATR 92 nebo verze -900?

Po roce 2005 oznámili zástupci výrobce ideu přijít na trh s novým, až devadesátimístným turbovrtulovým regionálním letounem. Mělo se jednat o odpověď na kanadskou konkurenci v podobě stroje Bombardier Dash-8-Q400.

Na začátku letošního roku pak internetový server Flightglobal.com zveřejnil článek ATR awaits shareholders approval of 90-seat turboprop, ve kterém oznámil, že stále není jistý termín výroby nového letounu. Některé zdroje spekulují o roku 2017. Rozhodnutí je však na hlavních akcionářích společnosti (Alenia Aermacchi a EADS).

Zmíněný článek mimo jiné přinesl celou řadu podrobností o připravovaném letounu. Ten by měl být do jisté míry podobný svým předchůdcům. Oproti nim však bude pravděpodobně disponovat wingletya novými výkonnými motory, jejichž dodavatel však ještě nebyl vybrán. Nová verze by měla být pravděpodobně označena ATR 92.

Foto Pprune.org

ATR vs. konkurence

Turbopropy francouzsko-italského výrobce jsou na trhu nejčastěji porovnávány s konkurenčními letouny Bombardier Dash 8-Q400 a moderními regionálními proudovými stroji např. typu Embraer. Níže uvádímesrovnávací tabulku hlavních typů a jejich provozních parametrů s modelem ATR 72-600.

Porovnání konkurenčních typů:

Zdroj Atraircraft.com

Mimo výše uvedeného porovnání s konkurencí poukazuje výrobce ATR na svých internetových stránkách v případě verze -600 na moderní avioniku nebo na nově zpracovanou kabinu pro cestující. Ta se svým vybavením blíží kabině velkých dopravních letadel. V roce 2007 například výrobce dodal společnosti Kingfisher historicky první turbovrtulové letadlo, které bylo vybaveno systémem palubní zábavy (IFE). Tehdy šlo o verzi -500.

Mezi další devizy letounu patří také ekologická šetrnost a v grafu uvedená nízká spotřeba pohonných hmot, což je v dnešní době velmi důležitý faktor. V porovnání s proudovými regionálními letadly jsou dále zmiňovány také celkově nižší náklady na nákup, provozování či případné opravy letounů rodiny ATR.

Nehody ATR

Jako v případě většiny typů letadel se také v historii typu ATR odehrálo několik tragických nehod. Prvním strojem, který havaroval, se stal ATR 42-312 registrace I-ATRH (výrobního čísla 46), který patřil italské letecké společnosti Aero Transporti Italiani (ATI). Tento letoun 15. října 1987 večer odstartoval na pravidelnou linku z Milána do Kolína nad Rýnem s 37 osobami na palubě. Krátce po vzletu však narazil do hory. V důsledku nehody zahynuly všechny osoby na palubě. Pravděpodobnou příčinou katastrofy byla námraza na letounu.

Podle dostupných zdrojů došlo k první nehodě prodloužené verze ATR 72-212 31. října 1994. Stroj registrace N401AM (výrobního čísla 401), patřící americké letecké společnosti AmericanEaglehavaroval toho dne v odpoledních hodinách ve fázi přiblížení pravidelné linky z Indianapolis na letiště v Chicagu. Na palubě zemřelo všech 68 osob. Příčinou nehody byla opět námraza. Podle dostupných parametrů šlo také o nehodu s největším počtem obětíu typu ATR.

Jako zatím poslední nehodu letounu ATR uvádějí prameny incident, který se udál 2. února 2013. Toho dne stroj ATR 72-212A (reg. YR-ATS) společnosti Carpatair na lince italské Alitalie havaroval při přistání na římském letišti Leonarda da Vinciho (LIRF). Naštěstí žádná z osob nepřišla
o život, i když došlo k několika zraněním. V době přistání vládlo na letišti nepříznivé větrné počasí, které bylo pravděpodobnou příčinou nehody.

Zajímavostí na této poslední nehodě je fakt, že z obav před negativní reklamou byl již několik hodin po nehodě stroj v původních barvách Alitalie přemalován na bílo. Nezabarvená zůstala pouze rumunská registrace a vlaječka v zadní části trupu. Navíc se zástupci italského dopravce tímto postupem nijak netajili s odkazem, že letadlo i posádka patří rumunské společnosti Carpatair, která let zajišťovala. Je však nutno dodat, že tento postup je dle dostupných informací v určitých případech běžnoupraxí.

ATR u Českých aerolinií

Oblíbené francouzsko-italské turbopropy ATR jsou díky Českým aeroliniím „doma“ také na pražském mezinárodním letišti Václava Havla. Během uplynulých jednadvaceti let se v jejich flotile vystřídalo několik verzí, které byly zastoupeny různými počty kusů. Níže uvádíme jejich seznam.

Přehled letounů ATR u ČSA*

Verze ATR

ATR 42

ATR 72

Milníky výroby

 
(kliknout pro zvětšení) / Zdroj: www.atraicraft.com

Vysoký počet objednávek leteckých dopravců, univerzálnost typu, ekonomický provoz i pohodlí na palubě srovnatelné s velkým „dopraváky“ činí ze strojů ATR silného hráče na trhu s regionálními stroji. Zejména ekonomikou provozu a cenou může konkurovat také proudovým letounům stejné kategorie.

Uvidíme, jaké úspěchy získá nový, pravděpodobně již připravovaný model, jehož vývoj byl avizován.