Abychom žili a létali

20.02.2014 9 příspěvků

Bezpečnost „malého“ létání je téma, které nebude asi nikdy vyčerpáno, přestože se mu věnuje spousta organizací po celém světě. Snaha řady z nich přitom není kvůli malé publicitě moc vidět.

Abychom žili a létali
Abychom žili a létali (Zdroj: Aeroweb.cz)

Jak pravil již známý komiksový hrdina Superman ve stejnojmenném filmu, statisticky vzato je létání nejbezpečnějším způsobem dopravy. To je pravda, přesto si však tuto statistiku rok co rok čtou někteří lidé naposledy a v dalších letech se stávají jejími smutnými aktéry. Není třeba dodávat, že v rámci celého létání jde především o piloty „malé“, sportovní, víkendové, jak je v té které zemi nazývají. To, s čím celkem úspěšně válčí segment letecké dopravy, je stále velmi palčivou otázkou všeobecného letectví.

Je to logické. Profesionálů je v jednom kokpitu obvykle více a už tím se – opět statisticky vzato – riziko průšvihu snižuje. Incidenty a nehody v jednopilotním provozu typu general aviation jsou však také z většiny dílem člověka a jeho chyb, které nemá kdo včas odhalit a možná tak předejít tragédii. Zejména proto existuje po celém světě nespočet institucí, které si bezpečnost všeobecného letectví vzaly za svůj cíl a své poslání. Jejich snahou pak vznikají nejrůznější kampaně, výuková (či naopak odstrašující…) videa, varovné bulletiny či učební prezentace, bezpečnostní kurzy a školení atp.

Některé z těchto organizací jsou známé, až „profláklé“, ale o jiných možná uslyšíte poprvé a třeba právě na jejich stránkách najdete materiál, který vám jednou pomůže z případné prekérní situace. Ať tak či onak, pojďme si dnes představit tři instituce, jejichž snaha by rozhodně neměla přijít vniveč.

AOPA Air Safety Institute: Piloti sobě!

Asociace pilotů a vlastníků letadel (Aircraft Owners and Pilots Association – AOPA) dokazuje, že komunita sama si umí nejlépe stanovit „pravidla hry“ a nepotřebuje nutně ke správnému fungování žádného externího regulátora. Tedy alespoň ve Spojených státech, kde je její hlavní pole působnosti. AOPA často vstupuje do dialogu s Federálním leteckým úřadem (FAA), snaží se hájit zájmy všeobecného letectví a všech jeho složek, pročež je svými členy a piloty obecně opěvována až do nebeských výšin – rozuměj FL999.

Svou důvěryhodnost si však AOPA mimo jiné získala i způsobem, jakým se snaží podpořit bezpečnost všech „polétavců“ již od poloviny minulého století. V roce 1950 totiž v rámci Nadace AOPA vznikla nezisková a na finanční struktuře AOPA nezávislá Air Safety Foundation, v roce 2010 překřtěná na dnešní Air Safety Institute (ASI).

Tento „Institut letové bezpečnosti“ v rámci své činnosti pořádá nejrůznější semináře, a to jak klasickou formou osobního setkání, tak také přes internet formou tzv. webinářů. Výhodu je, že pokud se nestihnete webináře zúčastnit online, můžete si daný díl vytáhnout z archivu a zhlédnout přednášku i později. Přijdete sice o interaktivní prvek, ale nikoliv o zásadní sdělení ze strany přednášejících lektorů. Webináře najdete na ZDE!

Komu nestačí jen sledovat a rád by se něco přiučil interaktivní formou, tomu jsou určeny především Online kurzy (http://www.aopa.org/Education/Online-Courses.aspx), které poutavým způsobem poučí a znalosti také prověří. Kdo cítí, že všechno umí a chce si konzistenci svých znalostí jen tak oťuknout, může ho zajímat testová část, kde si v rámci desetiminutovek posílí své sebevědomí, nebo naopak mírně zkrotne – viz Kvízy ZDE!.

Asi nejnavštěvovanější částí webu ASI jsou bezpečnostní videa. Ta se věnují nejrůznějším tématům, od bezpečnostních rozborů přes testy letadel a recenze pilotních potřeb až po pravidelné zpravodajské relace. Vždy s cílem informovat piloty o problémech současného provozu a s jasným cílem – předejít, aby se jakýkoliv incident opakoval. Ukázku takového videa, zabývajícího se kolizí Cessny a dopravního Canadairu, ke které údajně chyběly tři metry, můžete zhlédnout nyní.


Video AOPA Air Safety Institute

Ve vyprávění o iniciativě AOPA či ASI by se dalo pokračovat ještě dlouho. Mnohem lepší ovšem bude, když navštívíte stránky Air Safety Institute a s jejich obsahem, který zdaleka netvoří pouze to, o čem se zmiňují předchozí odstavce, se podrobněji seznámíte sami. K přístupu k neveřejnému obsahu postačí jednoduchá registrace.

Stránky Air Safety Institute najdete ZDE!

ASRS: NASA neřeší jen vesmír

Když se řekne Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA), obvykle se nám ozvěnou vrátí jenom ten vesmír. NASA však stojí také za zajímavým projektem, který nese název Aviation Safety Reporting System (ASRS).

ASRS je zjednodušeně řečeno systém, do kterého si mohou piloti všech kategorií anonymně nahlásit svůj zážitek z letu, který sice dopadl dobře, ale byl už na hranici či dokonce za hranicí bezpečnosti. Takto se na stránkách ASRS měsíčně „udávají“ desítky pilotů. Systém ale neslouží k jakékoliv represi. Cílem je naopak dát pilotům možnost poučit se z chyb jiných.

Výsledkem práce ASRS je bulletin Callback, který se každý měsíc zabývá vybraným bezpečnostním rizikem, plynoucím z hlášení pilotů. Součástí bulletinu jsou obvykle tři až čtyři vybraná hlášení doplněná o různé poznatky, která z nich plynou pro ostatní piloty. Jedná se o úžasný zdroj informací, který kdyby nic jiného, poskytuje občas alespoň psychickou podporu, neboť po přečtení několika dílů pochopíte, že nejste první, kdo narušil nějaký prostor, hlásil na frekvenci cizího letiště, setkal se vrtulí ve vrtuli (tj. tváří v tvář) s cizím strojem, zavřel si nádrž plnou paliva, neobohatil před přistáním apod.

Kromě vydávání tohoto měsíčníku však plní ASRS ještě jednu velmi důležitou funkci, a sice vede statistiku jednotlivých druhů incidentů. Zatímco incidenty v našich statistikách plynou pouze z oficiálních hlášení příslušným organizacím (ÚCL, ÚZPLN, LAA), systém ASRS je založen na údajích o incidentech, které se obvykle nedostanou až pod ruku úřadů. Co si budeme namlouvat – události, o nichž se dozvíme ze závěrečných zpráv, jsou spíše špičkou ledovce, kterému se už nelze vyhnout. ASRS například ukazuje, ke kolika přistáním se zataženým podvozkem by bývalo došlo, nebýt včasného zvolání do vysílačky, upozornění z věže atd.

Měsíčník Callback vychází od prosince 1995 a je volně přístupný všem pilotům jak ve formátu HTML, tak coby soubor PDF. Vydání k letošnímu únoru nese číslo 409, o zábavu na dlouhé večery tedy máte postaráno. Ať žije kolektivní inteligence!

Čísla měsičníku Callback najdete na stránkách ASRS ZDE!

EGAST: Není všechno zlé, co je EASA…

Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA) je pro českého pilota bohužel spíše synonymem byrokracie, nařizování či omezování a nesmyslné regulace fungujících postupů – zkrátka ne zrovna pozitivních věcí. Neměli bychom však přehlédnout, že v rámci EASA funguje také Evropská skupina pro bezpečnost všeobecného letectví (European General Aviation Safety Team – EGAST), jejíž poslání je celkem zřejmé.

Na chodu skupiny se v současnosti přímo podílí 25 organizací z unijní struktury i z jednotlivých členských zemí v čele s EASA, Eurocontrolem, ale také třeba britským úřadem pro civilní letectví. Částečně se pak její činnosti účastní další šedesátka organizací.

Ačkoliv se produkty EGASTu nedají třeba s činnostmi AOPA ASI či ASRS příliš srovnávat, představme si alespoň ty nejzajímavější, které tvoří tzv. Letáky (Leaflets). Jde v současnosti o celkem osm brožurek na vybraná témata z oblasti bezpečnosti všeobecného letectví. Věnují se například důležitosti vyhodnocení počasí před letem i během něj, rizikům zamrzání pístových motorů, létání v hornatém terénu, pádům a vývrtkám, ale i bezpečnému používání složitějších navigačních pomůcek atd.

Každý leták se skládá z několika kapitol, od obecného pojednání o daném tématu přes různá specifika vybraného bezpečnostního rizika po statistiky podobných událostí až k výukovému materiálu, kterak v dané situaci postupovat, když už se do ní dostaneme. Leaflety jsou celkem umně zpracované a dostupné coby soubory PDF. Nejde přitom o žádné studie a elaboráty (jak jsme u řady jiných unijních listin zvyklí), letáky nepřesahují délku 30 stran a jejich součástí jsou i poučné obrazové materiály.

Leaflety nemají žádnou pravidelnou dobu vycházení a zatím poslední osmý díl je z listopadu loňského roku. Sami už nyní můžete sledovat, kdy přibude další díl a kterému tématu se bude věnovat.

Leaflety a brožury na stránkách EGASTu najdete ZDE!

Jiní piloti, stejné průšvihy

Výše zmíněné stránky pochopitelně zdaleka nejsou jedinými v této oblasti, podle nás si však zasluhují větší pozornost, než se jim možná dostává – zejména tedy ASRS a EGAST. Kromě nich je zde samozřejmě řada organizací, které se věnují leteckým nehodám a na základě těch vydávají různá bezpečnostní doporučení (NTSB, AAIB, …) a pochopitelně národní letecké úřady, které taky často vydávají velmi užitečné a poučné výukové materiály (FAA, CAA UK, …).

Po zhlédnutí několika stránek ale brzy poznáte, že hlavní témata se poměrně často opakují. Svědčí to o tom, že jde o globální bezpečnostní rizika, která nijak nesouvisí s metodikou výcviků pilotů v dané zemi či regionu a nejde o náhody v počtu jednotek či desítek případů, ale spíše o systémové nedostatky, se kterými si bude muset všeobecné letectví teprve poradit.

Za hlavní rizika v rámci segmentu GA můžeme označit:

  • vlétnutí VFR pilotů do podmínek IMC a nepříznivého počasí – ročně dochází po celém světě k situacím, kdy se pilot bez přístrojového výcviku dostane do kritické situace ztráty vizuální reference a nenajde cestu ven, je třeba se proto zaměřit na precizní předletovou přípravu v rámci letecké meteorologie apod.,
  • ztráta kontroly nad bezpečným ovládáním letounu – i když dojde k vysazení motoru nebo jiné poruše, která vyžaduje okamžité nouzové přistání, je velká šance, že posádka ve zdraví přežije, pokud bude sledovat klíčové údaje o rychlosti, poctivě dodržovat checklisty a udrží si stále malý náskok „před letadlem“,
  • nedostatečný situační přehled – právě databáze ASRS ukazuje, ke kolika nehodám jen tak tak nedošlo a z velké části za to mohla nepozornost pilota, nedůsledně provedený checklist či ztráta tzv. situational awareness – situačního přehledu; přitom mít dobrý přehled o tom, co se děje kolem, je docela užitečná věc i mimo letectví.

V žádném případě bychom neměli opomenout ani na „domácí“ bezpečnostní iniciativy, mezi které určitě patří kampaně pod záštitou ÚCL či LAA (Doletíš?!) či například Safety kurz Jardy Slováčka, který již třetí sezónu bojuje právě proti prvnímu zmíněnému hlavnímu riziku. Přestože třeba kvalita posledních dílů kampaně Doletíš?! ani zdaleka nedosahuje toho, co pro piloty vytváří Air Safety Institute (jehož prostředky jsou ovšem také mnohem větší než v případě ÚCL), oceňme alespoň snahu, kterou tyto organizace vyvíjejí pro bezpečnější malé létání u nás.

Ta snaha, ke které se i my na Aerowebu snažíme alespoň trochu přispět medializací rozborů tuzemských nehod, je tu pro každého z nás. Abychom nekončili ve smutných statistikách leteckých nehod. Abychom žili a létali…

Znáte stránku, která se zabývá bezpečností všeobecného letectví, produkuje kvalitní výukové materiály a není o ní slyšet tolik, jak by si možná zasloužila?

Podělte se o ni, prosím, s námi i s dalšími piloty v diskusi.

Mohlo by vás zajímat

Témata

Bezpečnost


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Kniha

20.02.2014 v 20:42 Honza

Super článek. Nepřidám žádný další odkaz, ale mám tip na pěknou knihu, která rozděluje jednotlivá rizika a ukazuje na hlavní rizikové faktory a nástrahy, které na piloty čekají. Napsal ji Paul Craig a jmenuje se The Killing Zone (How & Why Pilots Die) a najdete ji například na http://www.amazon.com/Killing-Zone-Second-How-Pilots/dp/0071798404/ref=sr_1_3?s=books&ie=UTF8&qid=1392925143&sr=1-3&keywords=the+killing+zone

Odpovědět

ASRS

21.02.2014 v 16:02 Leoš

To je všechno pěkné, ale ruku na srdce, jaké procento našich amatérských pilotů se orientuje v angličtině tak, aby tyto jistě užitečné stránky dokázalo přelouskat? Myslím, že přes 20 to nebude. Nestálo by tedy za úvahu zřídit na bohulibých stránkách Aerowebu nějakou obdobu ASRS, tedy anonymní "zážitkárny" pro naše české piloty? Sám bych už měl téma na několik příspěvků! :-)

Odpovědět

bezpečnost....

21.02.2014 v 16:10 pavel

...vše by mělo začínat výcvikem. Většina pilotů umí ovládat GPS a spoustu dalších elektronických pomůcek, ovládá komunikaci, ale má zásadní nedostatky v technice pilotáže za normálních podmínek, natož při např. snížené dohlednosti, bočním větru jehož rychlost se blíží limitům, má zásadní neznalosti materiální části letadla a jeho systémů. Dokonce se mi stalo, že držitel průkazu CPL na otázku: "co je v tomhle letadle za motor?" odpověděl - "já nevím". Další komentář netřeba.

Odpovědět

RE: ASRS

21.02.2014 v 16:10 Adam Zuska

Leoši, nejste první s touto myšlenkou. Uvidíme, co naše síly dovolí. Zatím je to ve fázi úvah.

Odpovědět

rr

21.02.2014 v 17:41 MichalO

Materialy EGASTu jsou delane tak, aby ta anglictina byla relativne jednoducha, teda aspon nektere z nich. Preklad se resi, ale momentalne nevim, v jakemje to stavu. Jestli ma nekdo chut to prelozit, tak bude vitan a at se ozve do redakce. Dalsi uz zajistim.

Odpovědět

Get Out Of Jail Free

21.02.2014 v 18:45 Zdenek

Nerad bych duplikoval informace v článku, ale je třeba zdůraznit, že informace z ASRS se mohou dostat pod ruku autoritám (FAA, NTSB), ale, pokud je zpráva podána včas (do 10 dnů) a incident se netýká nelegálni činnosti (z pohledu nezávislého na leteckých předpisech), jako jsou drogy ap., FAA NESMÍ zprávu použít k vyšetřování. Naopak, každé případné vyšetřování je automaticky raportem do ASRS anulováno. Proto taková popularita tohoto systému a proto jej provozuje NASA.

Odpovědět

IFR FAA kontra EASA (JAA)

21.02.2014 v 22:32 Pavel

Přeji si, aby naše GA komunita měla takový vliv jako AOPA, která si před ca 20ti lety "vydupala" (a dle mne zcela správně) že na létání IFR za IMC není potřeba na "úřadě" skládat teoretické testy jak na létání s Boeing 747, ale docela jasný, jednoduchý a srozumitelný online test + praktická dovednost (tu zdůrazňuji). U nás, díky rigiditě úřadů (a i EASA) je kvůli přístrojové doložce potřeba znát naprosto nesmyslné penzum teorie. Znám to z vlastní zkušenosti .. tak jsem si musel natlouct do hlavy otázky typu "Při transoceánském a polárním letu je transportní precese úhlem natočení gyroskopického severu vzhledem k zeměpisnému severu" ... otřes a k ničemu. Pak z toho jsou nehody, protože pokud pilot který nikdy necvičil řízení letadla bez vidu vlétne do oblačnosti, nastane panika. Pokud by to ale cvičil s instruktorem 10-20 hodin, žádná panika nevznikne a bude prostě koukat místo ven pouze na palubku a bude si opakovat "horizont - heading - výškoměr - rychlost + občas vário a kuličkaručička" .. a je to, žádná věda. Bez problémů se ve většině případů vymotá sám, a pokud bude muset kontaktovat řídícího, bude to klidný rozhovor o doporučeném kurzu směrem k VMC. A pak nebude o čem psát :)

Odpovědět

pro Pavla IFR

22.02.2014 v 20:44 Tomáš

Je pravda, že by mohl být jednodušší IFR pro PPL a komplexní IFR pro CPL a ATPL. Taky mě v teorii IFR nebaví počítat weight and balance na A320 když si do ní v životě s PPL nesednu. Nicméně jak psal Pavel 10-20 hodin s instruktorem.... no já nevím, dal jsem si tu práci, že jsem si pustil ukázky bezpečnostních videí z AOPA a ejhle, pilot Cirrusu létal v IMC, bloudil, neměl kvalifikaci IFR, komunikoval v klidu s řídícími, okolní letiště byla taky na minimech IFR, řídící si jej předávali a dávali mu rady, on letěl podle svého a s tím, že nechtěl do jejich TMA a nakonec se asi po 10 minutách letu zabil. Jo... asi to bude chtít trochu víc trénovat a trochu víc teorie a meteorologie... Video smutné, poučné a s autentickými nahrávkami a rozborem situace včetně METARu.. :-(

Odpovědět

RE: pro Pavla IFR

24.02.2014 v 9:07 pavel

...on je totiž rozdíl letět IFR v podmínkách VMC a "natvrdo" v mracích, což si mnozí neuvědomují a pak se jenom diví /pokud to vůbec přežijí/....

Odpovědět

Přidat komentář