Než se zamyslíme nad odpovědí na takřka filozofickou otázku z úvodu, vraťme se k samotnému vývoji palubního servisu, který jsme v první části článku opustili zhruba v období 70. let minulého století. Připomenu, že to byla doba, kdy aerolinky zažívaly díky deregulaci letecké dopravy v USA a ropné krizi opravdu krušné chvíle. Zejména ve zmíněných Spojených státech se díky tomu přiostřila konkurence a zvýšil se tlak na minimalizaci nákladů. V roce 1971 vzniklé Southwest Airlines navíc odstartovaly příběh „low cost“ dopravců, jejichž vliv na úroveň poskytování palubních služeb byl zřejmý zejména v posledních dvaceti letech.
Bufet na palubě Boeingu 747
Přestože 70. léta znamenala určitý zlom, od nějž se úroveň občerstvení pomalu měnila, lze i v této době vystopovat řadu novinek, které stolování nad mraky cestujícím zpříjemnily. Jednou z nich byl i příchod slavného Boeingu 747. Jeho impozantní rozměry dovolily aerolinkám zavést na palubě mnoho inovací. Byl jí například i klasický bufet, kde si pasažéři prémiových tříd mohli sami vybrat občerstvení.
Foto Cruiselinehistory.com
Podobný bufet, nebo v tomto případě spíše bar, dnes nalezneme také na palubě Airbusu A380. Například největší uživatel těchto letounů, společnost Emirates, nabízí cestujícím v první a obchodní třídě samostatný bar, který se nachází v zadní části horní paluby. Stejně příjemné místo na trávení dlouhých letů nabízí svým prémiovým cestujícím na palubě „třistaosmdesátek“ také Korean Air.
Wileagegenius.com
Faktor low cost
Již zmiňovaná 70. léta a zejména další dvě následující desetiletí znamenala nástup éry zcela nového druhu leteckých společností, tzv. low costů. Laker Airways, Southwest Airlines, Ryanair a mnoho dalších narušilo klid konzervativních dopravců. Jednotypová flotila, celoekonomické uspořádání kabiny, vysoká frekvence letů na sekundární letiště, omezený zákaznický servis, ostré vystupování vůči konkurenci, občerstvení na palubě pouze za poplatek a v konečném důsledku i nižší ceny letenek. To vše byly novinky, se kterými jsme se do té doby prakticky nesetkali.
V důsledku tzv. boomu nízkonákladových dopravců se zejména na přelomu století rozhořel v civilní letecké dopravě tvrdý konkurenční boj. Jak se později ukázalo, přežili jen ti „nejschopnější“, kteří se novým trendům dokázali přizpůsobit.
Dnes je vcelku paradoxní, že oba hlavní obchodní modely se v některých bodech čím dál více prolínají. „Klasičtí“ dopravci omezují palubní servis v ekonomické třídě, některé nízkonákladovky oproti tomu nabízejí obchodní třídu s plným servisem. Postupem času – a vlastně jsme toho svědky již dnes – nejspíše vznikne také třetí obchodní model, který bude aspekty obou kombinovat.
Palubní občerstvení na letu Praha-Paříž v ekonomické třídě
Změna přišla zpoza Atlantiku
V důsledku snahy o snížení nákladů začaly zhruba v době přelomu století některé velké americké tradiční aerolinky na vnitrostátních letech servírovat cestujícím v ekonomické třídě pouze jednoduché snacky. V Evropě, kde se tradiční dopravci snažili déle odolávat tlaku nízkonákladových aerolinek, jsme k podobnému stavu dospěli až v posledních letech.
Je docela zvláštní, jak odlišně byl tento z pohledu letecké dopravy revoluční přístup v minulosti chápán právě na obou stranách Atlantiku. Zatímco v Severní Americe si lidé vcelku zvykli na využívání letadel na kratší vzdálenosti jako na rychlý a dostupný způsob cestování za příznivé ceny a bez zbytečností, v Evropě nám to trvalo déle. Nehledě na snižující se ceny letenek jsme stále očekávali ten servis, na který jsme byli zvyklí dříve. Avšak nutno dodat, že v poslední době se podle mého názoru toto odlišné chápání letecké dopravy srovnalo.
Častá „svačina“ na kratším letu amerických společností v ekonomické třídě
Doba plastová po roce 2000
Události následující po teroristických útocích z 11. září 2001 bezesporu změnily svět. Letecká doprava byla jedním z nejpostiženějších odvětví a v důsledku nastalé krize se řada aerolinek dostala do ekonomických problémů. Dopravci byli navíc nuceni zavést četná bezpečnostní opatření, které jejich finanční situaci mnohdy ještě zhoršily.
V případě palubního občerstvení například aerolinky přestaly používat kovové příbory, které by mohly být případně použity jako zbraň. Nahradily je plastovými. Opatření se osvědčilo také o nějaký čas později, kdy svět zasáhla epidemie nemoci SARS a příbory či celé nádobí z plastu mohlo být po použití vyhozeno. Po několika letech se však mnohé společnosti k používání kovových příborů zejména v prémiových třídách opět vrátily. V těch ekonomických, v případě dlouhých letů, ale stále převládají plastové.
V této souvislosti je docela zajímavé prohlášení dopravců Qantas a Air New Zealand, kteří v roce 2010 uvedli, že příbory z plastu na svých palubách používají až na třicet letů, po kterých dochází k jejich důkladnému umytí. Po něm se opět vracejí na palubu.
Pro srovnání s třetím obrázkem: občerstvení v obchodní třídě na stejné trati
Situace dnes
Pokud jde o úroveň palubního servisu v dnešní době, je stav u dopravců různý. Low cost aerolinky v drtivé většině žádné palubní občerstvení v ceně letenky nenabízí. Za poplatek je však možné si jej objednat před letem či koupit přímo na palubě.
U „klasických“ dopravců je nutné rozlišovat délku letu a zejména třídu, ve které cestujeme. Pokud jde o kratší lety, tak se v ekonomické třídě můžeme setkat se sušenkou, oříšky, v lepším případě bagetou. Pravidlem jsou nápoje zdarma. Některé tradiční aerolinky se však své nízkonákladové konkurenci přizpůsobily natolik, že drobné občerstvení a nápoje v této třídě zpoplatnily také. Oproti tomu ve vyšších cestovních třídách dostane cestující i na kratších letech mnohdy plnohodnotné jídlo, které je i příslušné naservírováno.
Dřívější menu na letu Praha-New York v ekonomické třídě
V rámci dálkových letů, kam segment low cost dopravců zatím výrazněji nezasáhl, dostávají cestující vyšších tříd i té ekonomické v závislosti na délce letu zpravidla dvě jídla (ve vyšších třídách pak také různé snacky po startu a během letu). Jejich úroveň je však logicky diametrálně odlišná vzhledem k cenovému rozdílu mezi konkrétními třídami a mezi aerolinkami. Novinkou je možnost objednat si předem konkrétní jídlo z „a la carte menu“, kterou nabízí například Air France (v ekonomické třídě a ve třídě Economy Premium).
Nabídka občerstvení ve třídě Paříž-Havana – Economy Premium
I když mnohé aerolinky omezily servis na kratších tratích v rámci ekonomické třídy, dávají si naopak záležet na menu v obchodní a první třídě. Snaha nabídnout to nejlepší pasažérům, kteří za letenky utratí mnoho desítek tisíc korun, vede společnosti ke spolupráci s věhlasnými kuchaři. „Prémiovým“ cestujícím pak let zpříjemňují kulinářské lahůdky ve spojení například s vybranými archivními víny. Je však nutné podotknout, že i zde se situace mění a vždy záleží na konkrétním dopravci.
Výjimky potvrzující pravidlo v Evropě nehledejte
Protože každá mince má dvě strany, nelze ani v případě snižující se úrovně palubního občerstvení zejména ekonomických tříd jednoduše všechny házet do jednoho pytle. V tomto směru platí za pověstnou výjimku potvrzující pravidlo bohatí dopravci z Asie (zejména z Blízkého východu) a Austrálie, kteří chtějí konkurenci předčít většinou kvalitou, nikoliv nabízenou cenou. Docela jasně vystihuje současný stav na poli palubního občerstvení mezinárodní anketa SkyTrax. Níže uvedená tabulka ukazuje výsledky kategorie Nejlepší palubní občerstvení v konkrétní třídě v roce 2014.
| Ocenění SkyTrax - kategorie palubní občerstvení | |
|
První třída Ekonomická třída - Premium |
Obchodní třída Ekonomická třída |
Zdroj: www.worldairlinesawards.com
Z přehledu je zřetelné, že prim hrají asijské případně australské aerolinky. Pro Evropu a zejména pro Ameriku jsou výsledky tristní. V kategorii První třída se z evropských dopravců v první desítce objevila pouze německá Lufthansa (4. místo). Podobný výsledek je také v Obchodní třídě, kde se mezi deseti nejlepšími prosadil pouze rakouský dopravce Austrian Airlines (5. místo). Nevíce zástupců, celkem 3, (5. Virgin Atlantic, 6. Air France, 8. British Airways) má Evropa v segmentu Ekonomická třída – Premium. Naopak v poslední kategorii Ekonomická třída se neumístila žádná aerolinka ze starého kontinentu. Americké aerolinky nejsou zastoupeny v první desítce ani jedné kategorie.
Výjimečnou kvalitu palubního servisu aerolinek pocházejících z Asie potvrzují i další ocenění. Například uznávaný kulinářský časopis Saveur nedávno udělil cenu Culinary Travel Award společnosti Emirates za její menu v první a obchodní třídě. Ocenění čtenářů stejného periodika získal Oman Air a mezi dalšími vysoce hodnocenými dopravci se objevily ještě Etihad Airways, Singapore Airlines a oproti anketě SkyTrax i americké Delta Air Lines.
Večeře na lince Praha-Dubaj – ekonomická třída
Long haul low cost: otázka budoucnosti
Neměnným faktem stále zůstává, že u většiny klasických dopravců dochází k radikálnímu omezení palubního servisu pouze na krátkých a středních tratích. V rámci dálkových letů je palubní občerstvení zachováno. I když i zde došlo u některých společností k viditelným změnám zvláště poté, co někteří z nich začaly nabízet lepší ekonomickou třídu (často označovanou jako Economy Premium). V té je kromě pohodlnějších sedadel či možnosti vzít si více zavazadel cestujícím k dispozici také bohatší občerstvení. Samozřejmě za o něco větší cenu, než je účtovaná za letenky v ekonomické třídě.
Jedním z možných důvodů, proč v případě dálkových letů zatím nedochází k tak radikálnímu omezení palubního občerstvení, je fakt, že se na těchto tratích ještě skutečně neprosadil žádný low cost dopravce. Pokusů jsme již mohli vidět mnoho. Otázkou však je, zda by cestující i za nižší cenu akceptovali fakt, že by si museli na vícehodinovém letu kupovat občerstvení. Dle mého názoru to však v budoucnu nelze vyloučit.
Jídlo na krátkých letech: přežitek?
Na závěr se vraťme k otázce položené v úvodu článku. Správná odpověď může skomírající úroveň palubního servisu vysvětlit a logicky podpořit. Dle mého názoru totiž existuje i druhý, trochu odlišný pohled na současnou situaci. S ohledem na technickou vyspělost soudobých letounů se snížila doba letu. Zmiňoval jsem také fakt, že nepoměrně nižší je i cena většiny letenek a mění se očekávání pasažérů od kratších cest. Je tedy otázkou, zda je skutečně nutné očekávat od aerolinky v ekonomické třídě na krátkém letu hory jídla.
Jsem toho názoru, že servírovat jídlo v ekonomické třídě na letech například v délce dvou hodin je v dnešní době jednoduše přežitek. Přišlo by mi lepší investovat například do kvalitnější kávy než rozdávat pytlík oříšků. Při správně zvoleném marketingu by to navíc mohlo mít pozitivnější dopad na cestující.
Pokud se chcete dozvědět podrobnosti o přípravě palubního občerstvení, podívejte se na toto zajímavé video níže. Doporučuji navštívit také webové stránky www.airlinemeals.net.
