O tom, jak náročné byly střelby nad Baltem, jsem si vyprávěl v pilotem Arnoštem Strakou, který sloužil v Líních. Zadarmo to přepadoví piloti opravdu neměli.
Noční let na Balt (Zdroj: Aeroweb.cz)
Nějakou dobu jsem sloužil u čtvrtého stíhacího leteckého pluku v Pardubicích na velitelském stanovišti, což bylo srdce navádění přepadových stíhačů. Tihle piloti létali hlavně vysoko a rychle, na MiG-19, MiG-21, MiG-29. Byli to jistě jedni z nejlepších pilotů. Jejich létání dle lokátorů pozemních i vlastních bylo jedno z nejnáročnějších povolání. Mnoho jich také zahynulo.
Přepadoví letci prováděli velmi náročnou leteckou činnost na ochranu našeho vzdušného prostoru. Necvičili bombardování a střelby na pozemní cíle, ale přepady vzdušných cílů za každého počasí. Trénovali ale i přepady nízko letících, pomalých cílů, což bylo obzvlášť u typu MiG-21 velmi nebezpečné.
Pojďme se na ně v klidu podívat, jak to dělali a jak lety vypadaly. Přepadové letouny MiG-21 PF měly lokátor a pilot sledoval cíl v tubusu při konečném zacílení. Nemusím dlouze popisovat, co to bylo za nervy pro pilota se při rychlosti 800 km/h řítit na cíl v mracích, v noci a prakticky vůbec jej nevidět. Navedení na cíl provádělo velitelské stanoviště dle lokátoru a bylo za pilota a letoun pod přísahou zodpovědné.
Letovodi tohoto velitelského stanoviště zodpovídali za úkol a byli ve stejném stresu jako piloti až do vzdálenosti asi čtyř kilometrů od cíle. Po pilotova oznámení, že vidí cíl, přebíral zodpovědnost pilot. Po zamíření dle vlastního lokátoru provedl výstřel raket a ve dvou kilometrech od cíle udělal odval, odpoutal se a nasadil kurs domů.
Pojďme si tedy připomenout tuto činnost jedním letem z 28. května 1983, kdy k ostrým střelbám na Balt mířil letoun MiG-21 PFM z 11. stíhacího leteckého pluku v Žatci.
Ve 22:40 startuje ze žateckého letiště za ztížených podmínek – v mracích a dohlednosti je na minimum – pilot Vladimír Daněk. Let rychlostí 900 km/h netrvá dlouho, a tak je brzy nad Baltem. Tento prostor slouží jako letecká střelnice pro nadzvukové letouny MiG-21. Pod křídly má radiolokačně naváděné rakety RS-2US, jejichž použití je pro odpal na vzdušný cíl nejvíce obtížné. Tyto střely naváděné po paprsku radaru vyžadují sledování cíle téměř až do momentu zásahu. V případě předčasného odvalu ze zteče došlo někdy k vychýlení rakety z tohoto paprsku a v drtivé většině i k minutí cíle. Piloti proto občas riskovali a tuto čtyřkilometrovou hranici v případě střelby s RS-2US vědomě překračovali.
Je noc a dnes také zkušený pplk. Daněk při střelbě překročil tuto vzdálenost. Našel i dosáhl vzdušný cíl a bude střílet v mírném stoupání obě rakety za sebou. Musí sledovat cíl asi 6-8 sekund. Poté začít prudce točit při rychlosti 1 000 km/h ve výšce 7 500 m zpět nad pevninu.
Co to je, co se děje?
Náhle jej překvapuje nepříjemné ticho v kabině. Vláďa urychleně kontroluje hodnoty na přístrojích a zjišťuje klesající otáčky motoru spolu s nízkou teplotou výstupních plynů. Oznamuje své potíže na velitelské stanoviště. Motor vysadil. Celkem třikrát se pokouší motor nahodit, ale nedaří se. V 3 000 metrech vlétá do mraků a situace začíná být kritická.
MiG-21 s nepracujícím motorem ztrácí asi 30 metrů za sekundu. Ve 2 000 metrech pilot dostává rozkaz k provedení katapultáže, který potvrzuje, ale s jeho provedením na okamžik váhá. Nechce se střílet nad mořem. Jeho „jednadvacítka“ se náhle vynořuje z oblačnosti a pilot pod sebou konečně vidí světla. Je nad pevninou. Hurá!
Na výšce 1 700 metrů Vláďa natočil letoun do tmy, zapřel se na sedadle a zatáhnutím za červená madla se vystřelil ze skomírajícího MiGu. V následujících chvílích se odpoutala sedačka KM-1 a letec se ocitl na padáku. V tu chvíli od vzletu v Žatci uplynulo pouze 25 minut. Nesnázím pplk. Daňka však ještě nebyl konec.
Na padáku se snesl přímo na skleník botanické zahrady ve městě Greiswaldu a propadl sklem dovnitř, naštěstí bez vážnějších zranění. Po chvíli zjistil, kde se nachází a také skutečnost, že je objekt uzamčen. Vyšplhal se ven po šňůrách padáku a vydal se k nejbližšímu domu, aby se ohlásil.
Jeho letoun dopadl do pole tři kilometry od města, kde nenadělal moc škod. Kryt kabiny se roztříštil na opuštěné Greiswaldské ulici, zatímco sedačka byla nalezena na střeše jednoho z domů. Zbylé trosky „jednadvacítky“, zničené po nárazu ještě požárem, byly dopraveny k expertize do Československa.
Po důkladných analýzách byla přeci jen nalezena příčina vysazení motoru. Piloti nad Baltem stříleli na simulovaný cíl, a sice terčovou bombu M-6. Ta neměla náplň výbušniny, ale měla uvnitř hořák, který visel na padáku. Bombu shazoval určený nosič, dříve Il-28, později MiG-23. Po odhození této pumy došlo nejdříve k otevření malého padáčku a ten pak vytáhl vrchlík veliký asi necelých 40 m2. Padáček se po splnění svého úkolu odděloval a v osudném okamžiku byl větrem hnán k pevnině, vstříc nalétávajícímu stíhači, který následně malý padáček vcucnul do nasávacího ústrojí. Šlo o neuvěřitelnou náhodu a Vladimír si zachránil život rychlou reakcí a bezchybnou katapultáží.
Pplk. Daňkovi se ale stejně stal MiG-21 nakonec osudný. 21. dubna 1988 již jako náčelník protivzdušné obrany prováděl let u své bývalé jednotky – 11. slp v Žatci. Jeho MiG-21 PFM se kvůli chybě během provádění akrobacie dostal do nezvyklé polohy, stal se neovladatelným a zřítil se i s pilotem na pole nedaleko obce Dolánky, asi 10 km jižně od Žatce.
Zajímavý článek. Daněk zemřel kvůli hlouposti vedení ČSLA, protože MiG-21PFM byl v 80.letech bezcenné letadlo, které mělo být dávno vyřazeno (Migy-21MF byly něco jiného, ty cenu měly). RS-2US byla zastaralá raketa, vhodná k boji s vysoko létajícími bombardéry bez rušení - tedy k taktice z 60. let, ve Vietnamu se je ani neodvážili použít.
Pilot Arnošt Straka létal u 5.slp v Líních.Nikdy nelétal na přepadových verzích Mig 21 a později odešel k ČSA.
Pokud některý z pilotů porušil bezpečnostní zásady při přepadu ( zvláště minimální vzdálenost pro vybrání zteče), musel počítat s tím, že je veliká pravděpodobnost průšvihu.Nedodržování těchto zásad nebylo hrdinství, ale letecká nekázeň.
Díky za správnou připomínku.Arnošt létal v Líních.Mnohokráte mě také na toto téma upoutalo vyprávění Josky Polončíka, Josky Mitany i Babici a Krista ,kteří byli dlouhodobí příslušníci pluku,mimo Josky Polončíka,který zemřel dost mladý a rád na něho vzpomínám.
Tak začínám chápat mého otce, který mě vysloveně tvrdě zabránil jít létat, když se mu na Migu postupně zabili tři jeho kamarádi z mládí.
Dost jsem ho za to nesnášel, ale časem je to jinak.
Nakonec, přeci jen, všechny cesty vedou do Říma:)
tiež som mal to šťastie párkrát si nad Balom vystreliť a raz dokonca aj v noci, teda "noci"
Balt bol pre frontových stíhačov (9.slp Bechyně) organizovaný spravidla koncom júna, teda okolo slnovratu. A tak som raz zažil že letiac kurzom na sever, na Ahlbeck mi o 22:30 vo výške cca 10 km Slnko svietilo priamo do očí, tesne nad horizontom a vôbec sa nechystalo zapadnúť. Vtedy som mal strieľať na tzv. Míšeň, teda cvičnú terčovú raketu R-3M zavesenú pod ľavým krídlom ostrou R-3S spod pravého krídla. Bolo to vcelku jednoduché, ale svižné. Po potvrdení, že som nad polygónom a je tam voľno, som MiG natiahol cca 15° nad horizont, odpálil Míšeň, prepol na ostrú, zapol spúšťanie motoru (21 F ešte nemala automat SAVZ) a začal vyhľadávať Míšeň. Jej motor zhasol za cca 2 sec. ale stopovka inak krásne svietila, nebyť toho Slnka oproti. Ale jedným okom som ju stále sledoval a až poklesla pod Slnko, tak ju hlavica rakety zachytila, zabručala tým správnym spôsobom a stlačil som odpal. Začali plynúť veľmi dlhé 2 sekundy, čo bol čas kým sa v rakete všetko roztočilo, nažeravilo a kým odišla. Ostré zasyčanie, typická úzka špirála dráhy vyznačená plynmi a bolo po všetkom. Zásah sa nekonal, na to mala Míšeň veľký náskok, ale bolo vidno, že ostrá po nej išla. Nakoniec obe klesli tak, že sa stratili proti pozadiu mora a bolo načase točiť domov a stúpať na návratovú hladinu. Na zemi už bola noc, takže tvrdenia či je z 10 km vidieť holé baby na nudapláži v Rujane neboli aktuálne :-)
Od pana Kurze je to vždy pěkné čtení a aspoň člověk vidí, jak to v armádě tehdy chodilo. Jen škoda, že se už moc neříká a nepíše o tom, kolik piloti ČSLA sestřelili civilních letounů i s posádkami, které prchaly ze socialistického ráje. Moc jich nebylo, ale přece. To byly ty střelby na pomalé a nízko letící cíle :-(
To není nefér, to byla holá realita. Na vojně jako záklaďák jsem byl u protivzdušné obrany a opravdu jen něco málo vím, jak to systémově fungovalo. Za mého období na vojně v letech 89-91 už nikdy k ničemu takovému nedošlo, ale ti stíhači rozkazy měli. Jedna věc je, že je museli poslechnout, druhá věc je, co by se stalo kdyby je neposlechli a třetí věc co si o tom v duchu mohli myslet a jak se s tím vyrovnávali. Pomalu letící potencionální emigrant nikdy nikoho neohrožoval, nechystal se zaútočit na vesnice a už vůbec ne v Německu nebo v Rakousku. A taky pokud tam doletěli, tak jej nikdy Bundeswehr nestřelil. Přesto bylo ze strany ČSLA tvrdě zakročováno proti těmto lidem, na zemi, na vodě a ve vzduchu a je to všeobecně známo a pan Kurz se ve svém vyprávění tohoto tématu možná i nevědomky bezděčně dotkl. V každém případě platí, že ČSLA byla tehdy připravena malý civilní či sportovní letoun typu Zlín atd. jednoduše sestřelit, aby zamezila útěku někoho, komu se tu nelíbilo. Jinak protivzdušná obrana zas tak dokonalá nebyla a vojáci už tuplem ne. Nejznámější případ narušení socialistického bloku pochází tuším z roku 1988 kdy Mathias Rust přeletěl s Cessnou 172 z Helsinek do Moskvy. Protivzdušnou obranu sice do pohotovosti uvedl, ale Sověti nedali pokyn k sestřelu a navíc jeho let provázely zmatky v protivzdušné obraně po celou dobu jeho letu. Mathias Rust tehdy přistál v centru Moskvy nedaleko Rudého náměstí, kterému se pak posměšně říkalo Šeremetěvo 3. A ani tohle neměli komunisti moc rádi :-) Zato týden na to v Sovětském Svazu odcházeli vysocí generálové a důstojníci ze zdravotních důvodů do důchodu :-)) A pokud se vrátím k původnímu tématu, tak 1.září 1983 Sověti vlastně Rusové, zcela bezostyšně sestřelili jihokorejské letadlo Boeing 747 KAL 007 nad Sachalinem a zahynulo 269 lidí. Není důvod pochybovat o připravenosti ČSLA, která byla prolezlá ruskými, vlastně tehdy sovětskými vojenskými poradci a rozvědčíky KGB. Kangu, chce to trochu zabrousit do historie. A znovu opakuji, tímto určitě nechci snižovat zajímavé vyprávění pana Kurze, jen každá mince má rub i líc...
To Tomáš:
Ne všechno je pravda - v sedmdesátých letech byl od 5.SLP vyhozen stíhač za to že nesestřelil sportovní letoun při úletu do SRN, na který ho navedl letovod. Zná někdo jeho jméno, je označován za hrdinu?
Když v r.83 vystřelil pilot L39 bez povolení letovoda rakety na americkou Cobru která zřejmě navigačním omylem narušila o desítky metrů výběžek státní hranice v prostoru Šumavy - Knížecí Pláně, řešil to až Štrougal a v armádě padaly hlavy.
A za průlet p.Rusta se v Rudé Armii neudělovaly jenom důchody, ale také rozsudky smrti za nedbalost při plnění bojového úkolu.
Střelbu na neozbrojené lidi kteří chtěli pouze opustit ten úchylný systém, který tady tenkrát panoval, považuji za zločin. Něco úplně jiného byly průzkumné lety Amerických Redcatchers - jejich vrtulníky se na průzkumných misích naprosto záměrně motaly nejen na hranici, ale zaletěly třeba až k Holýšovu. Ale to vojáci a ti museli počítat s protiopatřením a následky.
Jak už jsem napsal - byla to úchylná doba, děly se úchylné věci. Soudit to podle dnešních měřítek dost dobře nejde.
To s tebou Aleši souhlasím, ale nechtěl jsem se v této diskuzi míchat jednak do tehdejší politiky a konflikty více či méně vážné mezi vojáky různých armád. Koneckonců Američani pár sestřelů civilních letadel mají na kontě taky. Nicméně jak psal pan Kurz, trénovali se i přepady nízkoletících a pomalých cílů, což kromě vrtulníků mohla být i civilní letadla. To byl ten impuls, proč jsem napsal příspěvek výše. Do historie ČSLA to patří také.
Slouzil jsem jako hotovostni stihac v Linich 16 let na Mig 15, 19 a 21, tak si dovolim trochu poznámek.Kazda armada na svete, at komunisticka, kapitalisticka ci teroristicka je zalozena na tom, ze rozkaz nadřízeného musí byt splnen, bez ohledu na subjektivni ci objektivni pocity. Bez toho je armada k nicemu a skoda vyhozenych penez.Nedovedu si představit, ze by na pr americky pilot v F16 odmítl splnit rozkaz k sestrelu jakéhokoliv podezřelého letounu nad uzemim USA. Nebo cesky pilot Gripenu, když dostane rozkaz nad Islandem ke strelbe v noci a oblacích nemůže premyslet o tom, zda strili na vojensky ci civilni letoun.Za neho prejima zodpovednost ten, kdo rozkaz vydal.
Obecne se mělo postupovat podle mezinárodních dohod. Nejprve dat signal jste letoun narusitel, nasledujte me, nebo pristante na tomto letisti. Pouzit při tom bud signalni rakety, pohyby letounu, v krajnim pripade vystraznou palbu.Teprve, když letoun na tyto vyzvy nereaguje je krajnim resenim sestrel.Ovsem v praxi to v mnoha pripadech nebylo realizovatelne na pr v souboji MIG 21 s vrtulníkem, ktery letel malou rychlosti tesne nad zemi, v noci ,oblacích a pod.Koneckoncu je znam pripad vrtulniku MI 24, který se zritil při sledovani Alluete , kvůli horsim letovym vlastnostem.K popisovanym událostem. Pisatel ma zrejme na mysli událost ing Bezáka a událost okolo nesestreleni vrtulniku stihacem na Mig 19.Pilot, který zasahoval při uletu rodiny ing Bezáka provadel zasah podle predpisu vystrelil červenou raketu, daval signal Jste letoun narusitel a provedl vystraznou palbu. Po ni ing Bezak pochopil, ze je zle a skryl se v oblacích a stihac na Mig 15 ho nenasel, neboť kvůli velkému rozdilu rychlosti provadel zatáčky o 360 stupnu,Stihac, presto, ze byl při prověrkách vyskrtnut u KSC propusten nebyl a pokracoval v letani az do r 1979, kdy byl propusten z jinych duvodu. Ing Bezak po roce 1989 provadl nechutnou scenu za pomoci televizních kamer, kdy rval na vdovu po stihaci, ze jsou vrazi a chteli zabit jeho rodinu. To, ze jako kvalifikovany pilot CSA porusil všechny mozne předpisy o letani a letel s letounem ve kterem udelal nebezpecne upravy, pretizenym a tezko ovladatelným v letove hladine, kde se mohly pohybovat civilni letouny skromne zamlcel.
Druhy pripad je zasah proti vrtulniku , který vletel hluboko na uzemi CSSR v male vysce a byl nahodne objeven vychodne Plzne. Pravdou je, ze stihac na MIG 19 dostal rozkaz ihned po startu vrtulnik sestřelit. Pilot vrtulniku, když zjistil, ze se okolo neho pohybuji letouny Mig 21(byla letova akce 5 slp)se pritiskl k zemi a snazil se uniknout. Hotovostni stihac ho presto nasel a obratnym manévrem ho dostal do zamerovace. Když chtěl vystřelit zjistil, ze davka by sla do města Stod a tak, aby nikoho neohrozil provedl manevr zatáčkou o 360 stupnu, ale cil uz znovu nenasel. Při následujícím dlouhotrvajicim vysetrovani mu ruply nervy a prohlásil, ze vrtulnik blikal cervenym vystraznym svetlem a byl asi civilni a mohl by zabit třeba nevinne deti.Tim si ovšem podepsal rozsudek, mel okamzite zakaz letani a jako nespolehlivy propusten do civilu. Pro zajimavost byl rovněž při prověrkách po r 1968 zbaven clenstvi v KSC, tak jako většina hotovostních pilotu u 5 slp, kterym bylo dovoleno zustat v armade.
Sloužil jsem v počátkem osmdesátých let jako voják základní služby na letišti v Přerově a s piloty a ostatními vojáky z povolání byl po 2 roky v denním kontaktu. Vojáci z povolání vč. pilotů byli od mládí (na střední vojenské školy chodili hned po devítiletce, tedy v 15 letech, navíc v naprosté většině pocházeli z rodin sympatizujících s režimem) drženi v izolaci od ostatních vrstevníků (i na střední škole byli zavření po celé dny v kasárnách a na vycházky směli jen na pár hodin jednou týdně) a neustále masírováni věčnými školeními komunistickou ideologií. Děsilo mě, jak měli všichni naprosto stejné názory na všechno - od politiky až po obyčejné lidské věci jako např. děvčata. Navíc jejich názory byly naprosto kategorické, bez jakýchkoli pochybostí - tak jak je získali na školeních od politruků a neměli možnost je konfrontovat s jinými vrstevníky mimo kasárna. Samozřejmě potom bez zaváhání a s čistým svědomím stříleli po sportovních letadlech, pokoušejících se o úlet za hranice. Stejně tak nepředstavitelné pro ně bylo postavit se sovětským soudruhům v roce 1968. Dnes to zdůvodňují tím, že nedostali rozkaz (od koho by jej asi tak dostali?), ale oni byli s nastalou situací spokojeni. Případná změna režimu by znamenala konec jejich postavení.
Dnes se občas pohoršují, že nejsou uznáváni jako jejich předchůdci z 2. světové války, ale opravdu není za co. Na válečných pilotech je oceňován právě jejich morální kredit, že jednali podle svého svědomí a ne podle rozkazů, které jim přikazovaly odevzdat zbraně a neprotivit se okupantům. Komunističtí piloti tento morální kredit nemají.
Ja, jako všichni moji vrstevnici jsem sel do pilotni vojenske skoly po maturite na civilni stredni skole v 18 letech. Po uvodnich asi 4 mesicich jsme chodili na vycházky celkem často a nikdo nam nebranil ve styku s civilnim obyvatelstvem.Pripoustim, ze jsme byli pod ideologickou masazi politruku, která ovšem v první polovine 60 let byla znacne neucinna.Pripominam, ze i absolventi vysokych civilních skol vcetne vetsiny nasich polistopadových politiku museli mit zapocet s Marxismu leninismu Po prověrkách v letech 1969 az 1970 bylo téměř 25 procent pilotu 5 slp propusteno jako nezpolehlivych do zalohy, z tech co zustali bylo dalších 50 procent vyskrtnutych pod neustalou hrozbou propusteni.Ty, co byli propusteni mohli pracovat jen na podřadných mistech. Ti, co byli vyskrtnuti a zustali nemeli moznost byt povyseni a mohli slouzit jen na nejnižších funkcích.Vazim si zapadnich pilotu, kteří ve valce bojovali proti fasismu. Ale i oni na rozkaz prezidenta Benese slozili zbrane a proti okupantum bojovali az v emigraci a az když vypukla valka.
