Na pražském výstavišti se zavřely brány Křižíkových pavilonů za tzv. „velkolepou“ výstavou Gateway to Space (Brána do vesmíru), která seznamovala především laické publikum s historií pronikání člověka do vesmíru. Poprvé v České republice jsme mohli vidět originální exponáty či trenažéry z NASA Visitor Center a U. S. Space & Rocket Center, včetně maket kosmických lodí, raket, raketoplánů a jejich „trenažerů“.
Chtělo by se říci – konečně se něco takového v ČR objevilo a vzbudilo skomírající zájem o kosmonautiku. K vidění bylo opravdu ledacos – od dřevěného vozíku Wernhera von Brauna, ke kterému jako kluk přimontoval prachové rakety a řítil se s ním po rušné berlínské třídě, přes jeho „odvetnou zbraň“, raketu V-2 ničící Londýn, až po maketu taktéž jeho rakety Saturn 5, která vynášela americké lunární výpravy v rámci programu Apollo na Měsíc.
Měsíční kámen, který jste si mohli osahat (pravda, lunární regolit tedy moc nepřipomínal), slavný Sputnik I či kabina Mercury v životní velikosti a měsíční elektromobil, tzv. Lunar Rover, skafandr pro Gagarina či jeho kolegy programu Vostok, z amerického kosmického šatníku pak skafandry z programu Gemini a Apollo – to vše evokovalo euforické období počátků kosmonautiky let šedesátých minulého století.
Lunar Rover
Nedávnou a současnou etapu pilotované kosmonautiky charakterizovaly modely či makety raketoplánu a více či méně zdařilých simulátorů a´la pilotní kabina, kde jste si mohli vyzkoušet, jak by se vám s kosmickým letounem přistávalo, či základní modul ruské stanice MIR z devadesátých let, až k současné mezinárodní družicové stanici, kterou reprezentoval americký průchozí modul Destiny. Ten snad jediný představoval reálný objekt, létající i nyní ve vesmíru, a zejména děti si v něm vyhrály u různých přepínačů a „knoflíků“.
Ruský MIR byl na proti tomu maketou dosti odbytou, kde největší zájem budil kosmický záchod. Škoda, protože v mírné úpravě stejný modul slouží jako základní kámen ISS, o čemž nebyla v popisku ani zmínka. Také maketa chystané americké kosmické lodi Orion, pověšená na stěně pavilonu jako veliký klobouček muchomůrky zelené, většině návštěvníků moc neříkala.
Lidem s hlubším zájmem o problematiku kosmického výzkumu výstava moc nového nepřinesla. Čistá komerčnost a s odpuštěním – neznalost problematiky kosmonautiky – z ní čpěla na každém kroku. I z některých ohlasů návštěvníků (nejen) na sociálních sítích je cítit zklamání.
Uvádím úryvek z diskuse, zveřejněné na oficiálních stránkách Gateway to Space:
„Přesně, také jsme byli trochu zklamaní… Celkově se to líbilo, je to určitě zajímavé - ALE bylo i pár věcí, které nás zklamaly:
- Informace na panelech jsou částečně neúplné, povrchní a kusé – to z knížek víme víc… Ani u toho měsíčního kamene nebylo víc informací, mohlo se na něj sáhnout, což je hezké, ale víc informací k tomu nebylo…
- diletantsky vyřešené osvětlení – je tam tma a u panelů jsou jen přicvaknuté lampičky, které často neosvětlují celý panel, navíc když tam stojí více lidí, stíní si navzájem; prostě to není profesionálně vyřešené
- chybějící české titulky u filmů (u jednoho byly z nějakého neznámého důvodu titulky italské - ???), chybějící český překlad např. všech infopanelů o letech Apollo aj. Jasně, umíme anglicky, ale to se nedá u všech lidí předpokládat. Výstava se koná v ČR, tak by tomu měla být přizpůsobena. Tomu říkám neprofesionální a odfláknuté – v tomto ohledu. (Sama jsem jako překladatelka překládala popisky k výstavám, vím, že se to běžně dělá.)
- neúměrně (jak se mi zdá) vysoká cena vstupného – rodinná vstupenka za 900 Kč, a ještě chtějí vstupné na ‚atrakce‘ (simulátory apod.) zvlášť, což už mi fakt přijde poněkud přehnané.“
Simulátor letů raketoplánu si užili nejen dospělí
Pod slova diskutující se mohu podepsat. Jen dodávám, že nedělní vstupné pro jednu osobu bylo o 50 Kč dražší než ve všední den – tedy za 350 Kč, ač by člověk předpokládal opak pro přilákání návštěvníků.
Neprofesionalita, ba přímo neznalost pořadatelů se projevila i v textech na propagačních letácích. Ty celé čtyři měsíce (!) konání výstavy tvrdily, že ke spojovacím uzlům stanice MIR „... se připojovaly ruské transportní lodě Sojuz a americké bezpilotní lodě Progress“. Laici si tak z výstavy odnáší překvapivé zjištění, že ruské nákladní lodě Progress (vlastně náklaďáky odvozené od pilotovaných lodí Sojuz), jsou kupodivu americkým výtvorem!
Nejen to – z letáku s překvapením zjistíte, že družice Sputnik-2 s psíkem Lajkou byl „modul Sputnik 2“, první člověk, který před 50 lety vystoupil do volného vesmíru, Alexej Leonov, nevylézal z kosmické lodi Voschod-2, ale z „modulu Voschod“. Že raketoplán je „návratové vesmírné plavidlo“, když každá pilotovaná kosmická loď je „návratová“, akorát Space Shuttle byl prostě mnohonásobně použitelné „plavidlo“. A jako třešinka na dortu se skví i to, že na Měsíci jako první „dosedla“ nikoliv sovětská sonda Luna 9, ale už Luna 2, která se ve skutečnosti o Měsíc rozbila v oblasti Palus Putredinis. Úspěchem bylo, že se vůbec Sověti trefili. Dosednutí a tvrdý dopad je přeci jen rozdíl…
Ovšem, za ty tři stovky mi to stálo. Poznal jsem, jak se takové populárně-odborné výstavy nemají dělat. Škoda. Samy exponáty za to nemohou.
