Václavské zamyšlení

02.10.2006

Tak mám pocit, že se z toho našeho letiště stává Václavák. Roky jsme odolávali nájezdům okolních obyvatel Proseka, Letňan, Kbel a Hloubětína, kteří vlastně moc neškodili, protože chodili na louku s psíky nebo jen tak.

Václavské zamyšlení
Václavské zamyšlení (Zdroj: Aeroweb.cz)

Za náčelníka Sodomky a Svazarmu, blahé paměti, jsme měli jako žáci elementárního výcviku chránit letiště od cyklistů odebíráním ventilků jízdních kol. Pak přišla móda kolečkových bruslí a hrabavých norníků. To bylo horší. Letiště se stalo měsíční krajinou a málokdo byl schopen zahnat aktivního norníka od voňavých syslů, nebo opravit vzniklé nerovnosti.

Syslové také přišli kdoví odkud a tak se jim u nás zalíbilo, že zůstali.

Vypráví-li někdo historku jinou, měřte to koeficientem vysokým. Sysel polní je ale chráněné zvířátko a u nás je teď jedna z největších kolonií v Evropě. A to jsem, kdysi, učil kocourka Ťuflíka s náčelníkem Janíčkem sysly lovit.

Za náčelníka Konopky se stalo módou na letiště volat své stížnosti třeba na hluk, nebo nízké přelety „zastaralých" strojů.

Postupem času jsme si však zvykli, hlavně proto, že o svéprávnosti některých telefonistů se dalo po několika otázkách s úspěchem pochybovat. Náčelník Orel zase musel řešit radikální nárůst pohybu sportovních létajících zařízení v řízeném prostoru pražském, náčelník Drahoňovský zase stavěl jachtu. Záměrně nevzpomínám na všechny náčelníky, které pamatuji, to aby se někdo nehledal v textu marně.

Jen se bojím, co přinese etapa náčelníka Zbyňka současného. V předpolí totiž vzniká stanice metra.

 

Na svátek svatého Václava létáme zatím stejně jako před rokem téměř sami na vlastním letišti a start co start s obavami sleduji odkrytou zeminu na západní straně letiště a přemýšlím, co to všechno přinese. Na jednu stranu je příjemný pocit, že za několik minut budu z letiště v pověstném středu Prahy, tedy na tom Václaváku.

Na straně druhé však cítím jisté ohrožení letiště tím, že tak velká plocha, kterou i malé létající stroje potřebují k bezpečnému provozu se stane velmi komerčně zajímavou. Proti tomu hovoří snad zdravý rozum. Praha, matka měst, přece ale musí mít svá sportovní letiště, kde mohou v nouzi přistávat i větší stroje nebo třeba záchranka, armáda a navíc je spojené s výstavištěm. Od Prahy přece není žádoucí odehnat malá letadla. Spíš naopak.

Houstnoucí letový provoz mezinárodního letiště Ruzyně, do jehož prostoru také částečně vstupujeme vyžaduje přesnost v plnění mezí povolení a naprostou spolehlivost z naší strany. Již proto odmítáme odstartovat s letadlem, kterému nepracuje zcela spolehlivě radiostanice. Koordinační dohoda s řízením letového provozu vyžaduje opuštění magických prostorů LT ve velmi krátkém čase a pokud má paměť sahá, zatím jsme to vždycky stihli. Musíme to stihnout i v budoucnu.

 

Pohled na panorama matky měst z malého letadla má neopakovatelnou atmosféru.

Výrazné markanty, kterými Praha vyniká, pomáhají našim žákům například při vybírání směru uvádění vývrtek. Taková Žižkovská rozhledna se nedá při normální dohlednosti přehlédnout. Sazka aréna zase připomíná létající talíř, tubus metra na Černém Mostě zase modrožlutou housenku. Byla by nesmírná škoda ochudit lid létající i lid sympatizující o tyto zážitky. Byla by nesmírná škoda letiště neuchránit.

Václavské úvahy mě provázejí celý rok a i přes skutečnost, že pokrok zastavit nelze, myslím, že zdravý rozum musí zvítězit nad komercí a ambicemi mocných. Ony ty naše malé strojky mohou jistě létat i jinde, ale Praha, Václavák již téměř spojený s letištěm, si tuto chvályhodnou aktivitu zaslouží. Už i proto, že letectví k Praze patří a bez něj, tedy i toho malého, by nebyla Praha Prahou. A hluk? Ten se přece dá odstranit na únosnou míru třeba tlumičem. Syslové neříkali, že jim to vadí !

 

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář