Lidské vztahy

Největším bohatstvím na světě jsou lidské vztahy. To není ze mne, to napsal pan Exupery a měl naprostou pravdu. Vztahy mezi lidmi utvářené při létání jsou tím, čeho si nejvíce na našem sportu cením. Obohacen o aktuální zážitek předkládám tuto reportáž jako inspiraci pro nevraživce, pokud se mezi námi vůbec vyskytují.

Na letišti v Havlíčkově Brodě jsem už prožil leccos. Začali jsme tam jezdit létat před mnoha lety. Tehdy se však zdálo, že v kraji Českomoravské vysočiny není létání nejoblíbenější kratochvílí obyvatelstva. Letiště řídil a vlastně téměř o všechno se staral jediný muž. Jirka Kohout. Časem a samozřejmě postupně jsme se stali přáteli. Těch diskusí o létání, lidech kolem něj, těch hodin společně strávených při řešení provozních potřeb, chodu nesčetných výcvikových soustředění, i několik průšvihů...

Tehdy jsme byli tetou, která přináší potřebné oživení a Jirka to velmi brzy pochopil. Snažili jsme se pracně dobývanou důvěru nezklamat a výsledkem je, že tam i dnes můžeme přijít stejně, jako na vlastní základnu. Nezřídka se stalo, že jsme přijeli na letiště opuštěné, když jsem náčelníka volal, kde jsou, říkal jen. Však víš, kde jsou klíče. Jirka z cílů, které měl, kladl velký důraz na výchovu svého nástupce. Jenže, lidí hrnoucích se do letadel bylo stále méně a méně. Zbývající aktivní členové, snad i trochu díky nám, spojili své síly, nabalili na sebe několik mladých a nadějných lidí. Spojovali jsme provozy, půjčovali si techniku a výsledek? Asi bych měl dnes kolegům z Brodě závidět, měl bych u nich dnes hledat poučení o tom, jak to dokázali zase rozpohybovat. Jen lituji, že se tohoto okamžiku Jirka již nedožil.

Přijeli jsme do Brodu na pozvání v sobotu. Věděli jsme jen, že se bude péci čuník a provádět jakási soutěž. Po jarním a letním soustředění, kdy byl Brod naším druhým domovem jsem se domníval, že snad půjde o rozloučení se sezónou a tak. Naše delegace spojila cestu s transportem dolétaného Blaníka do Kunovic a někteří z nás s výletem.

Ranní mlha podzimního dne nijak ke spěchu nenutila. Bylo jasné, že letové počasí přijde až po jejím rozpuštění. Po příjezdu mne však udivilo, kolik lidí na letišti je a ani jsem netušil, že jich v Brodě tolik létá. Nikdy jsem je snad neviděl všechny pohromadě. Vítáme se s přáteli, navazujeme na dávno přerušené rozhovory. Pak si ale všímáme Z43, která není OK, ale je OM, dalších známých postav z okolních aeroklubů a lidí, které dosud neznáme. Vysvětlení přichází až z úst předsedy aeroklubu. Právě dnes je LKHB dočasně mezinárodním letištěm, přiletěla posádka z družebního města sousedního Slovenska a v sympatické dámě, zahajující dnešní soutěž, poznáváme samotnou starostku města Havlíčkův Brod.

Tady je ta závist má. Zájem samosprávy města o letiště, podpořený osobní návštěvou, to je sen z pohádky. To je něco, co nám v Praze opravdu chybí. Pak sledujeme plakát jedné z kandidujících skupin do nastávajících voleb. Na obrázku poznáváme známé tváře z letiště. Hned se ptám, zda se k nim mohu nastěhovat. Dal bych jim klidně svůj hlas.

Když nám začne docházet, o co tu jde, neodpustíme si vztyčení vlajky našeho aeroklubu vedle vlajky města. To aby o nás a naší symbióze zastupitelé taky věděli. No a potom se rozbíhá letový den. Motoráři soutěží v disciplině vykreslení houslového klíče na obloze, plachtaři v co nejpřesnějším obdélníku navijákového okruhu. Nekompromisním rozhodčím je logger na palubě.

S večerem dochází na pečeného kamaráda, který z počátku byl i dost vypečeným. To když přikládající kolegové prováděli svou práci s neutuchajícím nadšením. Tady můžeme být dost platní, máme s sebou odborníka. Situaci zachraňujeme společnými silami a s naplněnými žaludky, v příjemném rozpoložení zjišťujeme, že vlastně vůbec nejde o to, kdo vyhrál, že nejde ani o to, jestli jíme zrovna toho čuníka. Jde vlastně jenom o to, že jsme se zase viděli, poznali několik dalších kolegů, trošku jsme polétali a hlavně, strávili v pěkném prostředí jeden z posledních dní babího léta.

Někteří musíme na noc domů. Vzpomínám na Jirku. Jeho snaha o oživení létání v Brodě nevyzněla naprázdno. Zákeřná nemoc nedovolila, abychom společně prožili tento den a tak doufám, že Aeroweb čtou i v plachtařském ráji. Brodským patří naše poděkování, za čtrnáct dní u nás, a Jirko, Tvé dílo pokračuje! Máme z toho upřímnou radost.