Ještě minulý pátek 7. dubna jsme s kolegou Juliusem Cackou na pardubické KosmoNews Party plánovali, že se s ním za pár týdnů v Praze sejdeme. V sobotu ráno přišla smutná zpráva – konstruktér kosmických lodí a milovník sci-fi a dobrého piva, vesmírný parťák Vladimíra Remka, kosmonaut Georgij Michajlovič Grečko, odlétl na poslední cestu, odkud není návratu. Za pár týdnů by mu bylo 86 let.
Kosmonaut Grečko v nejlepších letech – před letem na Saljut 6
S Žorou Grečkem jsme se seznámili ještě před jeho startem k družicové stanici Saljut 6. To už měl za sebou první pobyt ve vesmíru – v lednu až únoru 1975 spolu s Alexejem Gubarevem strávil necelých 30 dní na stanici Saljut 4. A netušil, že jej tak brzy čeká další start, který jej přimíchá do první mezinárodní posádky obývající kosmické těleso. A podivoval se nad tím, že i nám, novinářům zabývajícím se kosmonautikou, jsou jména našich kosmonautů Remka a Pelčáka (tehdy v přípravě ve Hvězdném) utajována.
Petrohradský rodák (*1931) se záhy po studiu techniky dostal do konstrukční kanceláře Sergeje Koroljova, slavné OKB-1. A podílel se už na vývoji prvního Sputniku, později kosmických lodí. A vzpomínal, že sice už měli na výpočty první sovětský elektronkový počítač, ale raději vše počítali na speciálních počítadlech s barevnými kuličkami – tzv. sčotech, protože tomu monstru příliš nevěřili…
Z jara 1960 mladý konstruktér přednášel kosmonautům z prvního oddílu raketovou techniku a také při zkouškách prověřoval jejich znalosti. Nicméně jim záviděl lety do kosmu a když konečně technici přesvědčili Hlavního konstruktéra, že mohou též létat, byl v roce 1966 spolu s několika dalšími „civily“ zařazen do oddílu kosmonautů. Dokonce byl zařazen do posádek k obletu Měsíce a k přistání na jeho povrchu.
Po zrušení lunárního programu v roce l971 byl zařazen do programu Sojuz-Saljut, ale na let si musel počkat do onoho ledna 1975. Mezitím se např. s dalšími nadšenci vydal i na expedici na Sibiř, k Podkamenné Tunguzce, kde hledali zbytky tzv. Tunguzského meteoritu. Co kdyby to byla mimozemská kosmická loď, říkali si…
Podruhé se Grečko dostal do kosmu spíše náhodou. Viktor Kovaljonok a Valerij Rjumin v Sojuzu 25 se v říjnu 1977 nedokázali spojit se stanicí Saljut 6 a zdálo se, že problém je v hlavní spojovacím uzlu stanice. Záložní posádka velitele Romaněnka byla místo maroda Alexandra Ivančenka doplněna o Grečka i proto, že jako erudovaný inženýr dostal za úkol prověřit a opravit spojovací uzel. Sojuz 26 se připojil k servisnímu, druhému uzlu stanice na zádi motorické sekce a koncem prosince vystoupil Grečko do volného prostoru a za půldruhé hodiny uzel zprovoznil. Díky tomu se mohly k Saljutu 6 vypravit nákladní lodě Progress a návštěvní posádky, nejprve Sojuz 27 (Džanibekov/Makarov) a v březnu 1978 i první mezinárodní expedice s velitelem A. Gubarevem a československým kosmonautem Vladimírem Remkem. To rok před tím, při našem prvním setkání, Žora netušil… Díky tomu se dostal i do tehdejšího Československa a zalíbilo se mu zde.
Mezinárodní čtveřice na stanici: z leva Remek, Gubarev, Grečko a Romaněnko
Grečko pak startoval do vesmíru ještě jednou jako palubní inženýr Sojuzu T-14 s V. Vasjutinem a A. Volkovem, a to ve věku 54 let, čímž se stal na 13 let nejstarším sovětským kosmonautem, pobývajícím (tentokráte jen týden) v kosmu.
V roce 1986 ukončil svou kariéru kosmonauta a po krátkém působení v konsorciu Eněrgija vedl v Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd laboratoř výzkumu zemské atmosféry kosmickými prostředky.
Naposledy jsme se s Georgijem Grečkem sešli na pražském setkání kosmonautů z celého světa - tzv. Účastníků kosmických letů v roce 2009. Přibral, prošedivěl, ale pořád to byl onen bodrý chlapík, co miloval popularizaci vědy, vesmír i sci-fi a české pivo.
Autor s Georgijem Grečkem v Praze 2009
Bohužel, do Prahy už nepřiletí. Zradilo ho srdce. A nedočká se tak vytoužené chvíle, kdy chtěl sledovat, jak první vyslanci Země dělají první kroky po rudném povrchu Marsu…
