Přešla první česká zima a moje rodina si pomalu zvyká na změnu mezi Mexikem a Českou republikou. Jak jsem již psal v poslední kapitole, dal jsem dohromady modelářský kroužek ve škole, kde studuje má dcera.
Během prací na zahradě si všímám kondenzačních stop po letadlech, která přelétají nad mým domem, a tak si ze zvědavosti kupuji malé VHF rádio a poslouchám. Začíná mě pěkně bolet za krkem, jak se snažím sledovat letadla a poslouchat komunikaci posádek s řídicími. Odhaduji, že někde okolo Drážďan začíná sestup na přiblížení do Prahy.
A znovu poslouchám známá jména jako Lufthansa, British Airways, Gulf Air, Qatar Airlines, Emirates, Etihad… A najednou zjišťuji, že zrovna když jsem si začínal myslet, že jsem nadobro odloučen od aeroplánů, tak to, co slyším v rádiu a vidím na obloze, mě prakticky ihned zatáhlo zpět do „známého prostředí“. Říká se, že stará láska nerezaví, a já zjišťuji, jak velká pravda se v tomhle pořekadle skrývá.
Asi za dva týdny mi volá kamarád z technické kanceláře ICAO v Montrealu a říká mi, že Bahrajnské království bude vypisovat konkurz na pozici Šéfa letových operací civilního letectví. Říká mi to docela v legraci, protože nebylo moc lidí, kteří by se po usilovné práci pro ICAO a zaslouženém odchodu do penze vrátili do tohoto kolotoče zpět, ale sám ani neví, jak mě tou zprávou potěšil. Jen tak namátkou se ptám, kolik nabízí peněz, a on mi se smíchem odpovídá něco ve smyslu „tolik, kolik sis za celý život nevydělal“.
A najednou se bez jakéhokoli mého přičinění roztrhl pytel s pracovními nabídkami. Jaký důvod k tomu vedl, ví asi jen bůh. Asi dva roky předtím jsem dělal ICAO audit na Španělsko a týden na něj jsem měl v Madridu seminář na téma FDM (Flight Data Monitoring) a seznámil jsem se zde se skupinkou pilotů a mimo jiné také s vlastníkem španělské aerolinky Vueling. A odsud najednou přichází telefonát, že se dozvěděli, že jsem v penzi a že mi nabízejí pozici šéfa FDM v jejich společnosti. Tak si říkám, že se má prezentace asi líbila.
Ve stejnou dobu odesílám svůj životopis do Bahrajnu, odkud mi velmi rychle odpovídají, že pohovory se budou konat koncem října a že si mám v PowerPointu připravit prezentaci na téma certifikace leteckých provozovatelů (to mě pobavilo, protože dokument ICAO 8335 je moje specialita), dále na proces harmonizace leteckých předpisů mezi FAA a JAA a analýzu rozdílů mezi předpisy FAR a JAR. Docela sousto.
Musím být diplomatický, co se týče předpisů JAR, protože jsem měl příležitost vidět na vlastní oči, jak předpisy JAR zruinovaly malé provozovatele v Kostarice jenom proto, že vláda Kostariky hledala peníze v Evropské unii, a aby se Evropě „zalíbila“, slepě převzala JARy. (Nikdy jsem neměl JARy rád, což platilo i v budoucnu ohledně EASA předpisů). A předpisy JAR prostě ve středoamerickém regionu nefungovaly. Ať už kvůli povahám Hispánců, tak celkově kvůli zdejšímu prostředí.
Do toho mi stále volají z Vuelingu, jak jsem se rozhodl, a připomínají mi, že ubytování a firemní auto je součástí jejich nabídky. Nechci jejich nabídku přijmout ani odmítnout, rozhodnu se až po pohovoru v Bahrajnu. A tak se pakuji a letím na východ.
Letadlo Turkish Airlines přistává v Bahrajnu kolem půlnoci. Venkovní teplota je +32 °C. Na letišti mě očekává limuzína z hotelu Mövenpick, kde mám zaplacený pokoj na čtyři noci s jídlem. Pěkný pětihvězdičkový luxusní hotel, pět minut chůze od BCAA (bahrajnský letecký úrad).
To půlnočí vedro mi až příliš připomíná můj přílet do Abú Dhabí. Bože, je to možné, že už uplynulo 31 let? Jenže tentokrát je všechno mnohem civilizovanější a uspořádané, bez řevu celníků a rozházených svršků z mého kufru na podlaze. Nikdo mě tentokrát nemusel zachraňovat jako tehdy kapitán Cliff Neville.
Ráno během snídaně potkávám další kandidáty konkurzu. Později zjišťuji, že se nás tam sešlo dvacet. Pohovory dohromady trvaly čtyři dny, pět kandidátů na den. Máme den na aklimatizaci a další den od 8 se kolečko pomalu rozbíhá. Je příšerné vedro, a tak trávím celé dopoledne v bazénu s vyhlídkou na Manámu, hlavní město Bahrajnu. Odpoledne si dělám „dry run“ neboli svou prezentaci nanečisto. Jsem docela spokojen a doufám, že tam nebude sedět nějaký milovník JARů, protože do nich celkem šiju a myslím, že celkem oprávněně po těch všech letech a zkušenostech.
Je středa a večer je Sea Food Night. Ryby, raci, kraby, suši – prostě všechno, co je z moře. Paráda! Jelikož BCAA platí vše kromě alkoholu, objednávám si malou láhev bílého vína. Je pomalu čas jít spát, a tak podepisuji účet pro BCAA a číšník mi předkládá další účet za víno, který budu platit já. Málem jsem spadnul ze židle – 14,000 bahrajnských dinárů!!! Úplně jsem zapomněl, jak dináry „fungují“. Ptám se číšníka, jestli to není omyl, že tolik dinárů s sebou nemám. Trochu udiveně kouká a ptá se: „Pane, vy nemáte čtrnáct dinárů?“
Teprve pak mi to zapálilo, proč tam jsou ty tři nuly. Centy jsou přece ve stovkách. A tak se tomu oba smějeme. Později pokaždé, když sem jdeme s manželkou na oběd nebo na večeři a tenhle číšník je ve službě, se na sebe významně usmějeme. Mojí ženu vždycky zajímá, co se jako děje. Ale vždy máme super servis.
Části mé prezentace v Bahrajnu
V 8 hodin ráno mě před hotelem čeká auto s potiskem BCAA, které mě odváží na Ministerstvo dopravy a civilního letectví, kde se pohovory konají. Šofér jménem Husajn mi říká, že musím jít do prvního poschodí a najít konferenční sál Falkon, tam že prý na mě čekají. Zeptal jsem se Husajna, zda ví, jak dopadli předešlí kandidáti. Říká, že neví, ale několik jich odešlo velice brzy.
Sál Falkon brzy nacházím a před ním stojí obrovská vyřezávaná truhla s maketou plachetnice dhau, tradiční lodi Perského zálivu, používané k hledání perel. V sále zatím nikdo není, jen připravený počítač a promítací plátno.
Dhau
Konečně se otvírají dveře a vstupují dva pánové v perfektně na míru ušitých šatech a představují se jako Abdul Rahman Hadi, šéf sekce letové způsobilosti (Airworthiness) a ten druhý jako Adel Al Sábách, šéf sekce průkazů (PEL). Inspektor Hadi se omlouvá, že ředitel pan Ahmed Al Koheeji není přítomen, a že on je nyní jeho zástupce. Jejich angličtina je bez jakéhokoliv arabského přízvuku.
Moje Interview na bahrajnském CAA, pánové Hadi (vlevo) a Al Sábách
Po krátkém osobním představení začínám prezentovat. Oba pánové mě v různých částech zastavují a já musím laborovat na některých detailech, které je zajímají. Prezentace samotná zabrala asi hodinu.
Potom mne oba střídavě kladou různé otázky z praxe, jako například následující. V průběhu války v Perském zálivu byla celá BCAA z bezpečnostních důvodů přestěhována do Maskatu, hlavního města Ománu, a nyní se vrátila nazpět do Bahrajnu. Totéž platí o národní bahrajnské aerolince Gulf Air, která provizorně fungovala pod AOC Oman Airu. No a nyní po mně chtějí, abych jim vysvětlil, jak to bude s re-certifikováním Gulf Airu nazpět do Bahrajnu. Ptám se jich, zda BCAA podepsalo ICAO dohodu 83 bis. Otázka je to docela na místě a myslím, že s ní moc nepočítali. ICAO 83 bis je dohoda mezi členy ICAO, která dovoluje převádět některé funkce z jednoho státu do druhého. Myslím, že moje otázka se sama o sobě postarala o moji odpověď.
Poté jsme se přestěhovali do budovy Gulf Air simulátorů, kde jsem musel pozorovat jedno přezkoušení a ohodnotit ho.
Sleduji CBT (Computer-based training) letounu A330/340
A tím moje interview skončilo. Odevzdávám inspektorům své poznámky a zanechávám u nich kopii prezentace. A vracím s do hotelu. Bylo mi řečeno, že mně oznámí, zda jsem byl úspěšný.
Vracím se do Prahy opět s Turkish Airlines, hned příští ráno. Jak jsem dopadnul, nevím, ale byl jsem spokojen s každou částí svého interview. Ale co si myslím já a jaký dojem jsem na ně udělal, jsou dvě úplně odlišné věci.
Vyzvedávám si svůj automobil, který jsem v Praze zanechal u hotelu Duo, a pospíchám nazpět domů do Petrovic. Po dlouhé debatě s mou ženou se rozhodujeme, že pakliže bych toto zaměstnání dostal, pojedu tam nejprve já, a pokud to bude dostatečně atraktivní, přijede i ona s dcerou.
V půlce listopadu pak přichází doporučený dopis, že jsem byl vybrán jako nejúspěšnější kandidát, a pakliže mám zájem, musím do Bahrajnu dorazit nejpozději 10. prosince. Nejdřív ale musím vyplnit desítky formulářů, projít novou prohlídkou na ÚLZ a také na bahrajnském ministerstvu vnitra. Co se týče kontraktu, jsem velice spokojený. Všechno včetně ubytování a školy pro mou dceru bude hrazené.
Kontrakt budu mít na rok s možností prodloužení. Opravdu smekám klobouk před svou manželkou, protože vše vzala se svou omezenou znalostí češtiny jako samuraj. Velice statečně!
Píše se 1. prosince a já jsem opět na cestě do Bahrajnu. Dnes má narozeniny moje dcera Nicole, musím jí zítra zavolat. Než mi najdou byt nebo vilku, budu ubytován v hotelu Novotel. Také pět hvězdiček s pláží. Dostávám se do hotelu okolo jedné ráno, a protože je vše zavřené, jdu spát.
Ráno nacházím lísteček s oznámením, že mám tři dny na aklimatizaci, což znamená, že můj první pracovní den na BCAA bude 4. prosince. Jdu na snídani a zde mě čeká příjemné překvapení – předvánoční atmosféra Bahrajnu. Lidé se usmívají a já mám dojem, že se mi tu zde bude líbit.
Příprava Vánoc v hotelu Novotel v Bahrajnu
Doufám, že budu mít důvod k úsměvu v průběhu celého kontraktu
