Budou patřit mezi první vlaštovky českého MPL nebe. Udělali nelehké rozhodnutí všeho nechat a osmnáct měsíců se věnovat jen a pouze studiu v MPL pilotním výcviku (Multi-Crew Pilot Licence). Bez nároku na odměnu, bez záruky úspěchu. Risk je zisk. Pokud projdou výcvikem bez ztráty kytičky, na jaře 2017 na ně čeká post dopravního pilota v partnerských aerolinkách Czech Airlines nebo Travel Service.
Vzpomínky na MPL screening
V souvislosti se screeningem, který jste v září 2015 absolvovali:
- Na co ze screeningu nikdy nezapomenete?
- Která část screeningu vás nejvíc bavila? Co byste naopak rádi, aby už vás nikdy nepotkalo?
- Bylo to horší než maturita nebo obhajoba bakalářky/diplomky, pokud se to vůbec dá srovnat?
- Co byste doporučili těm, kdo se ke screeningu chystají?
Jakub Adamčík
Ze všeho nejvíc se mi vryly do paměti společné hry (součást psychologických testů – pozn. red.) a jejich zvláštní naplň v podobě kreslení a skupinového vázání uzlu s dlouhým lanem. Zpočátku mě to zaskočilo a pomyslel jsem si, zda si z nás nedělají legraci, jak jednoduchý úkol nám zadali, ale postupem jsem začal přicházet na to, jak obtížné je ve skupině lidí, kteří se sotva poznali, spolupracovat a dosáhnout společného cíle. Dále se nedá zapomenout na psychologický pohovor, ve kterém mi byly kladeny velice osobní otázky, ale chápal jsem to, protože mi je jasné, že pilot musí být mentálně zdravý a abych řekl pravdu, přišel mi rozhovor docela příjemný. Asi ze všeho nejvíce jsem si užíval společenské hry. Při nich jsem se odreagoval od nudných částí, jako bylo psaní psychologického testu, který snad neměl konce. Nelze srovnávat screening s maturitou nebo bakalářkou. Z počátku jsem se screeningu trošku obával, ale už během úvodní schůzky o tom, jak to celé bude probíhat, jsem byl v klidu. Doporučuju hlavně být v klidu, vyspat se na to a být sám sebou.
Jan Mikláš
Nikdy nezapomenu na to, že mi byla dána možnost dělat něco, co mě baví. Klišé, ale je to pravda. Samotný screening trval celý týden a skládal se z různých psychologických testů, testu z angličtiny, compass testu, simulátoru a závěrečného pohovoru. Nejméně sympatické pro mě bylo písemné testování osobnosti. Velmi stručně shrnuto jde o testy, kde člověk formou vybírání odpovědí vyjadřuje svoji shodu nebo neshodu s daným výrokem. Samotné otázky nejsou nijak složité, ale je jich hodně a testy jsou poměrně zdlouhavé. Naopak mě docela bavilo skupinové testování osobnosti. Nejdříve jsem měl trochu obavy, co nás tam čeká, ale ty se pak rozplynuly. Testování probíhalo formou různých her a celkově navozená atmosféra byla příjemná. Samozřejmě nesmím zapomenout na simulátor, který jsem si užil nejvíc.
Pavel Polesný
Na co nikdy nezapomenu? Nejspíš na ten pocit, když jsem se přibližně po týdnu čekání dozvěděl, že jsem úspěšně prošel screeningem a byl jsem přijat do MPL výcviku. Bavily mě skoro všechny části screeningu, jelikož to pro mě bylo něco nového, ale která část mohla být lepší, než samotný let v simulátoru? Naopak tou horší částí byl čtyřhodinový test osobnosti. Ale to bylo spíše dobou trvání, jinak test nebyl nijak náročný, prostě jsme museli jen odpovídat na dané otázky. Po celou dobu screeningu jsme byli ve skupince šesti lidí, ve které jsme se navzájem podporovali, což uvolňovalo napjatou atmosféru. Obhajobu bakalářky a státnice mám teď čerstvě za sebou, tak to mohu dobře porovnat. Jak u obhajoby, tak u screeningu jsem cítil určitý stres, ale jelikož obhajoba trvala jen jeden den a screening celý týden, tak by se dalo říct, že screening byl o něco horší. Kdo se ke screeningu chystá, ať určitě vsadí na odhodlání a sebedůvěru u všech částí a hlavně u finálního pohovoru.
Karolína Suková
Moje nejoblíbenější část screeningu byl samozřejmě let v ATR simulátoru a naopak jsem nevěděla, co čekat od compass testu a na co se přesně připravit, ale nakonec to bylo dobré. Nejvíc jsem byla nervózní před výběrovými pohovory – musela jsem sama, tak jako všichni ostatní uchazeči, čelit velké početní převaze dvou výběrových komisí zastupujících ČSA a Travel Service. Každá komise měla kolem deseti členů. Celý průběh screeningu jsem si užila a vzpomínám na něj ráda jako na novou zkušenost, která mě leccos naučila i o mně samé, především díky psychologickým hrám a testům. Budoucím uchazečům bych doporučila být prostě sami sebou, protože na většinu úkolů se stejně nedá připravit předem.
Aleš Švec
Na screening vzpomínám často, jelikož hodně mých kamarádů a známých se na výběrové řízení vyptávalo. Určitě nerad bych si zopakoval písemné testování profilu osobnosti, které obsahuje asi 1 200 otázek, bylo to dlouhé a vyčerpávající. Nikdy nezapomenu na ten pohled kapitánů z Travel Service, kteří si mě bedlivě prohlíželi při osobním pohovoru před komisí. Nejlepší část screeningu byl samozřejmě simulátor, ale ten si zopakuji ještě mockrát. V porovnání s maturitou nebo státnicemi, kde nervozita je opravdu na místě, není screening tolik náročný. Ale abych se přiznal, byl jsem také u nějakých částí nervózní. Když o něco hodně stojíte, máte obavy z neúspěchu, ale na druhou stranu vás to žene dopředu. Jelikož jsem úspěšně absolvoval studium na ČVUT, mám se zkouškami, různým testováním a nervozitou mnoho zkušeností, které mi u screeningu hodně pomohly, a určitě mi tyto zkušenosti budou nápomocné i v následném studiu MPL. Svým kolegům – uchazečům bych poradil, aby si před každým dnem dostatečně odpočinuli a dobře se vyspali. Jediné, na co se podle mého mohou připravit, je anglický jazyk. Na ostatní testování se už moc připravit asi nedá, buď ty „skills“ v sobě máte, nebo ne.
Já a létání
- Kdy a jak jste se dostali k létání?
- Co bylo tím impulsem k rozhodnutí stát se dopravním pilotem a nastoupit do MPL výcviku?
- Co na to říká vaše okolí?
Jakub Adamčík
Vždy se mi létání líbilo, ať už jsem letěl někam na dovolenou nebo viděl letadlo letící ve vzduchu. Kdy jsem se poprvé dostal k létání? Tak to si přesně vybavuji, táta si chtěl udělat PPL licenci na Hosíně (u Hluboké nad Vltavou) u Saši Kubovce, který mě vzal na chvilku do nebes. To mi bylo patnáct a měl jsem v životě jiné starosti. Potom po dlouhých 12 letech jsem se vrátil na Hosín a začal si dělat PPL licenci právě u Saši Kubovce, který mi byl skvělým instruktorem. Při mém výcviku PPL jsem si přál okusit pilotování velkého dopravního letadla, což se mi povedlo. Uskutečnilo se to na simulátoru A320 v CATC a bylo mi hned jasné, co chci v životě dělat. Rok jsem ještě procvičoval angličtinu a pak jsem se pustil do plnění svého snu, ke kterému ještě stále vede dlouhá a těžká cesta. Zpočátku byla většina lidí z mého okolí zaskočena. Ale musím říct, že mě v tom dnes všichni podporují, zejména rodiče a mí blízcí. Kamarádi si dělají legraci, že už nikdy nesednou do letadla a podobné srandičky, ale to k nim patří.
Jan Mikláš
Asi jako většina aktivních pilotů jsem se k létání dostal přes modelaření. Sám jsem sice moc modelů nepostavil, ale můj otec vedl modelářský kroužek a letadla jsme měli po celém domě. Dá se říct, že jsem mezi nimi vyrůstal a vypěstoval si zájem už od dětství. Ten přetrval dál do dospělosti až po touhu naučit se létat. No a ta vyústila v to, že jsem během studií na vysoké škole absolvoval výcvik PPL(A). Převést svoji zálibu v létání do profesionální podoby mě lákalo dlouho. Problém jsem viděl hlavně ve finanční a časové náročnosti potřebných licencí s nulovou garancí budoucího zaměstnání. Hlavní výhodou MPL výcviku je line training. Po absolvování výcviku zahájí absolvent létání v komerčním provozu. Právě tato možnost byla pro mě rozhodující. Moje okolí reagovalo většinou pozitivně. Výcvik je náročný a intenzivní, je třeba se mu věnovat na sto procent. Musel jsem dát výpověď v práci, což se moc nelíbilo nadřízeným.
Pavel Polesný
K létání jsem se dostal asi v sedmi letech, kdy jsem měl možnost vůbec poprvé letět letadlem. Tam jsem se také poznal s přítelem mé matky, který byl pilotem. Od té doby jsem se s letectvím setkával stále více a prostředí kolem letadel mě začalo fascinovat. Opravdu velké odhodlání přišlo ale až později při studiu na vysoké škole a při práci na letišti Václava Havla v Praze. Asi to bylo tím, že jsem byl konečně schopný vzít si na sebe nemalý finanční závazek, který by mi umožnil stát se dopravním pilotem. Zrovna když jsem přišel s touhle myšlenkou, nabídly se mi dvě možnosti. Buď klasickou cestou, jak to bylo doposud, anebo zkusit relativně nový MPL výcvik. Po dlouhých rozvahách a konzultacích jsem se rozhodl pro MPL, i když názory byly velmi vyrovnané a na každé z těch cest se dají najít klady a zápory. Okolí mě samozřejmě podporuje, hlavně rodina, která má také velké zásluhy na tom, kde teď jsem.
Karolína Suková
Létání a vše kolem něj mě naprosto fascinovalo už od dětství, kdy jsem chodila letadla pozorovat na letiště, hrála simulátory na počítači a pak si začala stavět svoje vlastní modely na dálkové ovládání. Modelařině se ráda věnuji dodneška; v zimě stavím a v létě chodím na pole, když je čas. Navíc každý let na dovolenou, vyhlídkový let v okolí bydliště nebo třeba let hydroplánem na Maledivách, to jsou všechno úžasné zážitky. Snad nikdy jsem se nevzdala sedadla u okýnka a myslím, že to tak vždycky zůstane. Ve svém okolí a v rodině jsem v minulosti nepoznala žádného pilota, takže jsem studovala a věnovala se jiným koníčkům. Nedávno jsem ale překvapivě zjistila, že bratr mého dědy byl pilotem u armády a roky pracoval na letišti v Kbelích. Poslední impuls k rozhodnutí jít si za svým snem a stát se dopravní pilotkou nastal pak později při studiu vysoké školy, kdy jsem pracovala na recepci v pražském hotelu Hilton, kde pravidelně přespávaly posádky KLM a British Airways. Říkala jsem si, jak ráda bych stála na druhé straně toho recepčního pultu. K tomu jsem navíc měla možnost si tam popovídat a inspirovat se ostatními ženami, které si taky šly za svým snem. Mému rozhodnutí nastoupit do výcviku se tedy nikdo z nejbližšího okolí vůbec nedivil.
Aleš Švec
Už v dětství jsem obdivoval letadla a vše kolem letectví. Nikdy jsem si nepomyslel, že bych mohl být pilotem. Piloti pro mě byli vždy ti nejchytřejší a nejodvážnější. Já osobně jsem se nikdy nepovažoval za natolik vzorného studenta, abych si vůbec mohl představit, že by se mi to mohlo povést. Teprve v prvním ročníku na stavební fakultě ČVUT, když jsem z okna pozoroval přistávající letadla, jsem si uvědomil, že asi nesedím ve správné škole. Ale bohužel to bylo v době začínající ekonomické krize, která se drasticky dotkla i letectví. Vzhledem k dané situaci a finančním nárokům výcviku jsem svůj sen prozatím opustil. Dostudoval jsem vysokou školu, získal inženýrský titul a nastoupil do pracovního života v oblasti facility managementu. Na konci léta jsem na internetu narazil na MPL screening a začal se o něj zajímat. Hlavní impuls byl asi ten, že po těch odpracovaných dvou letech jsem si stihl uvědomit, že to není ten správný směr, kterým bych se chtěl ubírat. Navíc situace v letectví se pomalu začíná zlepšovat. Uvědomil jsem si, že jinou příležitost ve svých 28 letech už asi mít nebudu. Nastal ten správný čas začít si plnit sny! Rodiče jsou nadšení a bez jejich podpory bych si výcvik nemohl dovolit. I moji nejbližší kamarádi mě podporují a toho si nesmírně vážím.
Těžko na cvičišti
- Měli jste v souvislosti s MPL výcvikem nějaká očekávání? Naplnila se?
- Jak vám jde samostudium? Kolik hodin týdně mu věnujete? Jak se cítíte po letech opět “v lavici”, na přednáškách instruktorů?
- Kde vidíte sami sebe za pět let? A za dvacet?
Jakub Adamčík
Jsem zatím na úplném začátku a zanedlouho mě čekají první zkoušky, takže jsem toho ještě moc nepochytil, ale z dosavadní zkušenosti musím dodat, že vše je dle mého v pořádku. Máme stoprocentní podporu ze strany CATC a věřím, že ve společné spolupráci se dostaneme s ostatními studenty do úspěšného cíle. Ze začátku jsem měl problém se soustředěním se na studium a věnoval jsem tomu něco kolem šesti hodin denně. Vydržel jsem se učit hodinu či dvě v kuse a dával si hodně přestávek, ale postupem času jsem se začal více koncentrovat a po třech měsících už u učiva vydržím téměř celý den. Určitě se vidím v oblacích a chci to dotáhnout až na kapitána. Kde všude budu létat, to se nechám překvapit.
Jan Mikláš
Teď právě procházíme teorií ATPL. Jde z velké části o samostudium plus hodiny na učebně s lektorem. Knihy studujeme na tabletu, jsou interaktivní. Tahle moderní forma výuky se mi líbí, ale uvítal bych vyšší procento hodin na učebně. Podle harmonogramu bych měl studiem strávit cca 30 hodin týdně. Ve skutečnosti je to více. Studiem trávím většinu dne. Délka výcviku je 18 měsíců. Během této doby se ze studenta s nulovými zkušenostmi stává dopravní pilot. Musí zvládnout teorii a taky se naučit létat. Studium beru tak, že tohle je teď moje zaměstnání, i když neplacené. Momentálně dělám to, co mě baví. No a za pár let se vidím v kanceláři, která se bude pohybovat velmi rychle a velmi vysoko.
Pavel Polesný
Očekávání? Těžko soudit, zatím jsme přeci jen teprve na začátku. No a samostudium jde v jednom kole nahoru a pak zase dolů: něco jde člověku líp, něco hůř, občas se na něčem zasekne. Naštěstí máme dobrou skupinu a vzájemně se podporujeme. Učivu se věnuji přibližně šest až osm hodin denně kromě víkendu. Minulý rok jsem vystudoval bakaláře, tak mi prostředí lavic a instruktorů není tak vzdálené. Za pět let bych se rád naučil co nejvíce, stal se kvalitním kopilotem a postupně během dalších let bych chtěl zužitkovat své zkušenosti a znalosti k tomu, abych se mohl stát kapitánem.
Karolína Suková
V CATC nám přednáší lidé z oboru, kteří mají mnoho let zkušeností, ať už přímo z pilotní kabiny nebo třeba z letecké meteorologie. Naslouchat jejich historkám, zkušenostem a znalostem z leteckého prostředí je pro mě velmi inspirující a dodává mi to pak energii do samostudia. Doma se učím celé dny a někdy mám i pocit, že je den krátký. Takže se dá říct, že studiu věnuji kolem 70 hodin za týden – čtu si učebnice, dělám si poznámky a pak zkouším testy nanečisto. Musela jsem oprášit i matematiku z dob gymnázia. Už se nemůžu dočkat léta, kdy nám začíná praxe na Cessně! Plánuji strávit co nejvíce letních dnů a večerů venku na letišti a tuto praktickou část si užít na maximum, než se z malého letadla přesuneme do simulátoru ATR. V delším časovém horizontu se těším na kariéru dopravní pilotky a dále bych se chtěla pravidelně věnovat i malému létání. Taky jsem pyšná na to, že budu zaměstnancem ČSA, naší historicky první aerolinky, kde budu sbírat svoje první velké zkušenosti na Airbusu. Pro mě osobně je to nejvíce fascinující letadlo.
Aleš Švec
Jelikož jsem prakticky na začátku výcviku a momentálně studuji teorii ATPL, nemohu MPL výcvik tolik hodnotit. Studium je náročné hlavně na čas. Musel jsem skončit v práci a začal se MPL věnovat na sto procent. V součtu se denně učím zatím tak šest hodin, ale budu muset ještě přidat, časově mi to nevychází. Informací je velké množství a splnit celou teorii do července nebude nic lehkého. Zvlášť když je celá teorie v anglickém jazyce. Momentálně absolvujeme i výklady teorie s instruktory na učebně, takže vzpomínám na studijní léta a jsem rád, že mám tolik zkušeností. Hlavně ČVUT mi dalo hodně v oblasti technické. Matematika a hlavně fyzika jsou základ létání, takže to mi určitě hodně práce ulehčuje. Jsem moc rád, že si mě vybral právě Travel Service na můj oblíbený typ letounu B737. Doufám, že u tohoto dopravce dostanu příležitost na spolupráci i po odlétání 500 hodin, jak to teď mám ve smlouvě. Ambice mám samozřejmě ty největší. Člověk by se nikdy neměl zaseknout na místě a měl by na sobě neustále pracovat. Pokud vše půjde tak jak má, rád bych se do deseti let stal kapitánem.
Život tam venku
- Zvládáte kromě studia v MPL programu ještě jiné aktivity?
- Co děláte, když už vám MPL leze i ušima a potřebujete se odreagovat?
- Máte na letošní rok nějaký plán nebo sen, který byste si rádi splnili? (může a nemusí souviset s letectvím)
Jakub Adamčík
Co se mě týče, tak prioritou je určitě studium a také tomu vše přizpůsobuji. Ale občas si zajdu do posilovny nebo zasportovat. To se dá stíhat. No a když už je toho učení moc, začnu vařit oběd. Ale když už ztrácím koncentraci, jdu někam na vzduch, třeba vyvenčit psa. Nebo si dám den pauzu a jdu sportovat. Hraju občas fotbal, což mi pomáhá upustit páru, nebo si jdu zahrát golf. Letos mám jediný plán, a to splnit teoretické zkoušky a postoupit k létání.
Jan Mikláš
Mám rád sporty, hlavně plavání a squash. S kolegy z bývalé práce hrajeme pravidelně florbal. Když mám pocit, že už se mi do hlavy víc nevejde, jdu se projít a přitom poslouchám nějakou hudbu. Plán mám ne úplně letecký - chtěl bych v létě navštívit nějaký hudební festival.
Pavel Polesný
Samostudium zabírá spoustu času, ale nějaký den volna se nejde. Snažím se naplánovat minimální počet směn v práci, abych si přivydělal, a do toho samozřejmě nějaký ten pohyb, aby mě nebolela záda z věčného sezení nad knihami. Abych se odreagoval, většinou si zajdu zaběhat nebo posedět s přáteli či rodinou na oběd, večeři nebo jen tak na kafe. A jestli mám nějaký sen? Tak to se myslím shodnu s kolegy, že si přejeme, aby nám všechno šlo hladce a zvládli jsme všechny zkoušky, které nás v tomto roce čekají.
Karolína Suková
Od svého nástupu do MPL programu jsem zalezlá spíš doma, protože se učím od rána do večera na zkoušky teorie ATPL. Mimo jiné jsem taky v lednu udělala státnice. A když už mi učení do hlavy opravdu neleze, nejraději se jedu odreagovat na projížďku do přírody se svým koněm. Jezdectví je totiž moje druhé životní hobby. Ráda zajdu s rodinou na oběd nebo na večeři, občas taky sama něco uvařím. Co se týče mých plánů do tohoto roku, tak bych ráda začala psát blog o svém létání, o průběhu výcviku a o cestování obecně. Dále chci úspěšně projít všemi zkouškami, hodně se toho naučit a pochopit, a v neposlední řadě se věnovat svým nejbližším.
Aleš Švec
Jak už jsem se zmínil, byl jsem nucen ukončit pracovní poměr, MPL výcvik je náročný a musíte se tomu věnovat naplno. Když už mám učení plné zuby, zajdu se odreagovat na hokej nebo tenis. To jsou mé dva nejoblíbenější sporty, kterým se věnuji od malička. V zimě, mimo tenisu v hale, jdu do posilovny nebo si zaplavat. Rád lyžuji, každý březen vyrážíme s bandou kamarádů do rakouského Schladmingu. Naopak v květnu a červnu hraji první ligu inline hokeje za Beroun. Na tento rok mám jediný a hlavní cíl, a to je úspěšně a podle plánu pokračovat ve výcviku MPL. Nejvíce se těším na léto, kdy budeme létat v Hradci nebo Benešově s Cessnou.
Pokud vás povídání pětice mladých lidí o cestě za snem zaujalo, můžete je také sledovat na facebooku Czech Aviation Training Centre. A za nějaký měsíc se zase přeptáme, jak jejich MPL dobrodružství pokračuje.
