Dokluz z bezmotorového letu je vyvrcholením plachtařovy snahy doletět. Je to okamžik, kdy už nemusí hledat stoupavé proudy a je možné zamířit přímo k cíli. Správně spočítaný dokluz končí v okruhové výšce a na maximální možné rychlosti v poryvu. Někdy to vyjde, někdy ne. Jde o to, kolik informací je letec schopen získat a správně vyhodnotit.
Právě vyšla kniha, která snad po úspěšném prvním díle, Plachtařském sklerotikonu, bude pokračováním příběhů, radostí i strastí života plachtaře Karla Doudy, postiženého létáním bez motoru a pokračováním ve skutečně prožitých příbězích běžných letových dní.
Poodhaluje neodborníkům, o čem plachtění vlastně je, a připomíná odborníkům, co se kdy řešilo a jak. Možná by se mohlo zdát, že je tu pro nábor nových plachtařů. Bylo by to špatně? Jenže, to právě autor popírá. Asi nezbude, než to posoudit přečtením tentokrát obsáhlejšího dílka s mnoha fotografiemi.
Knihu, kterou vydalo jako svoji 272. publikaci nakladatelství Svět křídel, bude zpočátku možné zakoupit na velkých leteckých sešlostech, například 16. června ve Kbelích, dále u vybraných knihkupců, a teprve na podzim ve volném prodeji. Autor, pokud nebude zrovna sbírat nové zážitky v kokpitu Blaníka, slíbil zájemcům věnování. Nezbývá tedy než objednat v e-shopu, zajít do Kbel nebo si najít Karla. Třeba i cestou redakce Aerowebu. Víme, kde se skrývá…
|
Autor: Karel Douda
|
|
Když se ale objeví vodorovný blesk a cítíme ozón, velím k návratu. Petr se směje, že mám v kalhotách, nicméně zcela rozumně zamíří k letišti. Neví, co vím já. Že nemám v kalhotách, ale máme pár minut do západu. No a než jsme vyklesali, nabízí nám brodský dispečer rozsvícení alespoň heliportu… Večerní termika je přerušena nocí, zase jeden střípek na památku. Tohle se na zemi vidět nedá a ne nadarmo se říká, že půl krásy světa je v oblacích… Karel Douda |
