„Letadlo je neovladatelné, chceme přistát na moři!“ Embraer Air Astana měl namále

Tragédií mohl skončit záhy po vzletu let Embraeru ERJ-190LR společnosti Air Astana. Nakonec skončil relativně povedeným přistáním na jihoportugalské základně Beja, 115 minut po startu. Události mezi tím, jak je zachytily weby Flightradar24.com a LiveATC.net v připojené videokompilaci, by však nechtěl zažít asi žádný pilot.

Neovladatelné letadlo

Stroj registrace P4-KCJ se na základně Alverca do Ribatejo (LPAR) podrobil údržbě úrovně C (C-check). V neděli 11. listopadu ve 13:31 se za poměrně špatného počasí (viz box METAR LPAR) vydal do běloruského Minsku (UMMS), odkud měl pokračovat dále do Almaty v domovském Kazachstánu. Na palubě byli tři piloti společnosti a tři mechanici výrobce.

Podle zprávy o vážném incidentu vydané portugalskou Kanceláří pro předcházení a vyšetřování leteckých nehod (Gabinete de Prevenção e Investigação de Acidentes com Aeronaves, GPIAA) se posádka ihned po vzletu potýkala se značnými obtížemi v ovládání letadla, které se projevovalo především nesprávnými a neočekávanými pohyby křidélek v reakci na pohyby ovládání řízení.

Po prvotní diagnostice chování letounu a pátrání po příčině problémů si piloti uvědomili, že dokáží pouze při velkém úsilí zmírnit oscilaci pohybů letounu, avšak za cenu velkého strukturálního namáhání. Pilotům se navíc nedařilo zapnout autopilota.

Posádka vyhlásila stav nouze, načež se dožadovala vektorování k moři, kde zamýšlela provést ditching neboli přistání na vodní hladinu. Svou žádost několikrát změnila směrem k možnému přistání na řece. V mezidobí zaznamenané komunikace je ovšem patrné, že letoun měnil významně výšku a kurz a piloti jej několikrát označili jako „zcela neovladatelný“.

Enormní stres posádky, který lze z poslechu komunikace vytušit, neusnadňoval ani fakt, že se letadlo po celou dobu stále nacházelo v oblasti se špatným počasím. Snaha pilotů tak byla dostat letoun také do oblasti s podmínkami VMC.

Falcony na křídle

Posádka společně s přítomnými mechaniky v napjaté atmosféře „prodiskutovala“ možné příčiny problémů a jejich potenciální řešení. Nakonec padlo rozhodnutí odpojit ze systému řízení modul FCM (Flight Control Module), a to přepnutím řízení do řežimu přímého ovládání („direct mode“).

Následně se situace znatelně zlepšila. Řízení letadla však stále nebylo bez závady a klonění šlo provádět jen s obtížemi. Pilotům se nicméně po více než hodině podařilo v rámci možností letadlo stabilizovat a získat tak čas na promyšlení dalšího postupu - nouzovém přistání na vhodném letišti s dobrými meteorologickými podmínkami.

Ve chvíli, kdy se dařilo posádce udržovat kurz a výšku, se k Embraeru přidala dvojice stíhaček F-16 portugalského letectva, která mu poskytnula doprovod až na zvolené letiště pro přistání, na letecké základně Beja.

Po dvou nestabilních přiblíženích na přistání se na třetí pokus podařilo posádce s letounem přistát na dráze 19L, ačkoliv původní záměr byl přistát na dráhu 19R. Kvůli snosu letadla a nemožnosti tento pohyb zásadněji kompenzovat se posádce se štěstím podařilo přistát na levé dráze základny Beja. 

Chyba při údržbě?

A tak zatímco si možná mnozí z nás pochutnávali na svatomartinských hodech, nad Portugalskem se odehrávalo drama, které neskončilo tragédií díky velkému úsilí posádky, její prokázané znalosti vlastního stroje a snad i notné dávce štěstí. Jak totiž vidno, jeden ze střemhlavých manévrů z FL170 piloti vybrali ve výšce cca 7000 stop a nejpíš ani sami pořádně neví jak...

Všichni muži na palubě byli po silném zážitku fyzicky i psychicky vyčerpaní, jeden z pasažérů si odnesl navíc zranění nohy. Škoda na letadle dosud nebyla přesně stanovena; poškozena byla podle vyšetřovatelů dráhová světla na letišti Beja.

Vyšetřování tohoto vážného incidentu pochopitelně stále probíhá. Prvotní snaha vypátrat jeho příčiny směřuje, vcelku nepřekvapivě, do oblasti provedení poslední technické údržby letadla.