Na skok do vesmíru

Takže je to tady! Začíná (opravdu?) éra komerční kosmonautiky. Letem na suborbitální dráhu (tedy na let po balistické křivce) se může na takových pět minut podívat do kosmu každý. Tedy, když má alespoň nějakých 250 tisíc dolarů (cca pět milionů Kč). Jak Virgin Galactic sira Richarda Bransona, tak Blue Origin Jeffa Bezose plánují po úspěšné premiéře z minulých dnů zahájit pravidelné suborbitální lety s platícími pasažéry, kteří chtějí vidět rodnou planetu z výšky kolem sta kilometrů a připnout si křidélka „commercial astronauta“. 

Sny o vesmírné turistice nejsou nové, ale tito dva pánové vytrvali. Měli nejen touhu po vesmíru, ale i peníze, aby si mohli zaplatit odborníky, kteří jim zkonstruovali jejich plavidla.

Pravda, nebyli prvními kosmickými turisty – za poněkud větší obolus, od 20 do 35 milionů dolarů, se na mezinárodní stanici ISS podívalo celkem devět lidí. Prvním „turistou“ v kosmu byl v dubnu 2001 Američan Dennis Tito a o rok později Jihoafričan Mark Shuttleworth. Oba za výlet zaplatili 20 milionů dolarů. Tito strávil ve vesmíru sedm a Shuttleworth devět dní. Zato Charles Simonyi, americký softwarový magnát maďarského původu, si odskočil na ISS dvakrát – v dubnu 2007 a v březnu 2009 na palubě Sojuzů TMA 10 a 13 – ještě za pouhých 25 milionů dolarů.

Zatím posledním kosmickým turistou na oběžné dráze Země (!) byl Kanaďan Guy Laliberté, ten si už připlatil – výlet do kosmu ho přišel na 35 milionů dolarů. Otázkou je, zda nelze považovat za první „turistku“ už Angličanku Helen Sharmanovou, která v květnu 1991 (jako první britský občan v kosmu!) strávila týden na ruské stanici Mir s kosmonauty Anatolijem Arcebarským, Sergejem Krikaljovem (Sojuz TM-12), Viktorem Afanasjevem a Musu Manarovem (Sojuz TM-ll). Startovala v rámci projektu „Juno“ a její let financovala Moscow Narodny Bank se sídlem v Londýně. A traduje se, že si to užívala a chlapi vzpomínali, že například poletovala po stanici v růžové noční košilce…

Tito šťastlivci, pobývající na kosmické stanici několik dní, se mohou označit za skutečné astronauty. Létali totiž v reálném kosmickém prostoru (cca 350 km na Zemí). Na rozdíl od Bransonových či Bezosových pasažerů, kteří hranici „vesmíru“ jen olíznou. Nicméně těm, co na to mají, ten zážitek jistě stojí za to – poletovat kolem tří až pěti minut v beztížném stavu 80–110 km nad rodnou planetou.  

Sázka na okřídlené stroje

Vyslat družici či kosmickou loď (raketoplán) na oběžnou dráhu z mateřského (atmosférického) letounu sir Branson nevymyslel. Podobných projektů na principu mid-air launch v historii kosmonautiky najdeme celou řadu. Především měly přinést zlevnění kosmických startů. Když pomineme zcela vojenské projekty, jako byl např. v poslední fázi zrušený sovětský kosmický stíhač Spiral, vynášený mateřským hypersonickým letounem MiG 105, tak si připomeňme úspěšný americký projekt raketového letounu X-15, startujícího cca v 10 km z bombardéru B-52. Někteří piloti s nimi překračovali i hranice kosmického prostoru (jako první Joseph Albert Walker v roce 1963: 105 a 107 km!).

Nejblíže realizaci byl (pokud jde o pilotované lety) ruský, "postburanovský" projekt MAKS firmy „Molnija“ – kosmoplánu startujícího ze hřbetu největšího dopravního letounu světa, An-225 Mrija. 

Trnitá cesta do kosmu je...

Sir Richard Charles Nicholas Branson vlastně nasedl do poněkud rozjetého vlaku, tedy v roce 2004. To už jeho nynější parťáci ze společnosti Scaled Composites, známý letecký konstruktér Burt Rutan a spoluzakladatel Microsoftu a mecenáš Paul Allen (zemřel 2018) zvítězili v prestižní soutěži Ansari X-Prize. Obdrželi tak prémii 10 miliónů dolarů za to, že jejich pilot Mike Melvill jako první dosáhl v červnu 2004 hraniční výšky kosmického prostoru – výšky 100 a 124 km  s kosmickým letounem SpaceShip One. Jeho vývoj však stál až 35 milionů USD...

Splnili tak podmínky dopravit člověka do vesmíru, a to dvakrát během dvou týdnů a bez státní podpory. Předchůdce kosmického letounu, kterým se Branson dostal na hranici kosmu, SpaceShipOne, vzlétl na suborbitální dráhu ještě dvakrát  – v říjnu stejného roku. A mohl vynést maximálně tři výletníky. Ovšem jednička "One" naznačovala, že by se měla zrodit "dvojka". Na to však Rutanovi a Allenovi scházely peníze a tak vstoupil do hry Branson, miliardář, milovník létání v balonnech a výstřední investor, angažující se od roku 1987 i v letecké dopravě pod hlavičkou Virgin Atlantic. S Rutanem se už ostatně znal – sponzoroval mj. vývoj a výrobu letounu Global Flyer ve Scaled Composites, ve kterém pak další (též balonový) dobrodruh Steve Fossett absolvoval v roce 2005 dosud nejdelší let bez mezipřistání a tankování (41 466 km). To už ale existovala jeho další společnost Virgin Galactic (2004). V březnu 2005 Branson oznámil vznik The Spaceship Company, která je joint venture mezi Scaled Composites (výrobce) a Virgin Galactic (provozovatel), a záměr do 18 měsíců (!) zahájit pravidelný komerční provoz stroje SpaceShipTwo s vesmírnými turisty. Ten měl původně létat se dvoučlennou posádkou a šesticí platících pasažérů až do výšky 130 km, tedy nad 100 km, což je mezinárodně uznávaná hranice kosmického prostoru. Viděno dnešníma očima to byl bláhový sen. Cesta k prvnímu pasažérskému letu šestičlenné posádky trvala 16 let...  

SpaceShipTwo kopíruje koncept svého mladšího bratříčka SpaceShipOne. Samotný raketoplán (řekněme raději kosmoplán) SpaceShipTwo měří na délku 18,3 m, na výšku 5,5 m a má rozpětí 8,3 m. Kabina o délce 3,66 m a průměru 2,28 m nabízí výhled na Zemi a vesmír třemi okny vepředu a 12 okénky (33 × 43 cm) po stranách a na stropě. Prázdný stroj váží jen 9 740 kg. Do výšky kolem 15 kilometrů jej vynáší dvoutrupý mateřský letoun WhiteKnightTwo, odkud vlastním motorem stoupá ke hranici 100 km. 

Ovšem vývoj a zkoušky nového pasažérského soulodí se protahovaly nejen vzhledem ke složitější konstrukci, ale především kvůli tzv. hybridnímu motoru samotné lodi. Jako palivo totiž používá pevný hydroxyl-terminated polybutadien (HTPB) a jako okysličovadlo oxid dusný (N2O). Ten způsobil několik nešťastných nehod, při kterých zahynulo i několik lidí. Např. v červenci 2007 při explozi nádrží právě s oxidem dusným zabily střepiny i několik zvědavých zaměstnanců firmy. K další explozi hybridního motoru pro SpaceShipTwo došlo na zkušebním stavu 17. května 2013. V září 2010 se zase letounu WhiteKnightTwo zlomila při přistání jedna z podvozkových vzpěr... 

31. října 2014 přišla pohroma: kosmoplán SpaceShipTwo VSS Enterprise se nad Mohavskou pouští v Kalifornii rozpadl ve vzduchu. Pilot Peter Siebold přežil, byť těžce zraněný. Během rozpadu kokpitu se i se sedačkou ocitl mimo trosky a podařilo se mu otevřít padák. Druhý pilot, Michael Alsbury, ale měl smůlu a jeho tělo nalezli v troskách letadla...

Poslední varování přišlo ještě vloni, 12. prosince 2020. Druhý kosmoplán VSS Unity startoval už ze základny Space port America. Po zhruba 50 minutách letu, kdy byl VSS Unity v 15 km odhozen zpod letounu WhiteKnightTwo, zase zlobil motor. Sice se zažehl, ale jen na sekundu. Na palubě byli dva zkušení muži – bývalý astronaut NASA a velitel amerických raketoplánů Frederick “C. J.” Sturckow a pilot firmy Virgin Galactic David Mackay. Ti dokázali plachtěním nouzově přistát.

Mimochodem – VSS Unity poprvé letěl samostatně až dva roky po nehodě Enterprise, a to až 3. prosince 2016. Po řadě atmosférických letů absolvoval do letošního července čtyři pokusy o kosmický let, z toho tři úspěšné. S tím, že ale nedosáhl oficiální, tzv. Karmánovy hranice vesmíru 100 km, ale nejvýše 89,9 km nad Zemí. Ovšem v USA je výška nad 80 km za kosmos uznávaná...

Už při druhém "ostrém" zkušebním letu VSS Unity VF-01, tedy 22. února 2019, byla kromě pilotů Davida Mackay a Mika Masucciho na palubě také hlavní instruktorka astronautů firmy Virgin Galactic, Beth Mosesová (pracovala dříve pro NASA). Vlastně se tak stala prvním pasažérem komerčního kosmického letounu...

Poslední zkušební let Unity se odehrál 22. květnu letošního roku s veterány C. J. Sturckowem a Davem Mackayem a Branson mohl záhy oznámit, že se po 16 letech vývoje a testování chystá do kosmu on sám s vybranou posádkou. 

Let číslo 22

11. července 2021 vynesl Unity šest lidí do výšky přes 86 kilometrů. Soulodí vystartovalo podle plánu po čtvrté hodině ranní středoevropského času poprvé z letiště Spaceport America vybudovaném ve státě Nové Mexiko. Pod křídly mateřského letounu VMS Eve se VSS Unity vyvezl do výšky 13,5 kilometru, kde se oddělil a zažehl svůj raketový motor, který pomohl k dosažení výšky 85 kilometrů.

Ačkoliv Branson dříve prohlašoval, že poletí i se svými dětmi, složení posádky bylo čistě firemní. Pilotovali Dave Mackay a Michael Masucci a mimo sira Bransona usedli do pohodlných křesel vedoucí inženýr Coplin Bennet, viceprezidentka pro vládní záležitosti Sirisha Brandlová (indiánského původu) a nám už známá šéfka výcviku astronautů Beth Mosesová. Tedy elita společnosti Virgin Galactic. 

Tato skupinka "firemních turistů" strávila spolu se svým šéfem ve vzduchu a v "kosmu" celkem 90 minut, z toho asi tři minuty v beztížném stavu, který si opravdu užívala. Pak se s nimi Unity jako kluzák vrátil zpět do míst, odkud startoval. A oslavovalo se!

Virgin Galactic tak odkryla jednu z cest masovější vesmírné turistiky, i když se lze dohadovat o tom, zda překročení výšky 80 km je výletem do kosmického prostoru, či ne. V USA je sice výška 50 mil (80 km) a v pouhých dalších třech státech za hranici vesmíru považována, ale zbytek světa uznává pouze stokilometrovou hranici Karmánovu. 

Skutečnosti, že stroje Virgin Galactic nedosahují sta kilometrů, využívá i jeho konkurent Jeff Bezos, který sází na rakety a několik dní po Bransonovi, 20. července, vzlétl i se svým bratrem a dvěma turisty do výšky 110 km na raketě vlastní konstrukce New Shepard. 

Jako Alan Shepard

"Blue Control, tady Bezos. Toto je můj nejlepší den!" oznamoval z výšky cca 110 km pozemní kontrole nejbohatší muž světa a majitel Amazonu, Jeff Bezos. Člověk, který díky své zásilkové službě vydělal obrovské jmění a jeho část investoval do splnění svého klukovského snu – podívat se do vesmíru. Podařilo se mu to tak, jak si naplánoval. 20. července, k 52. výročí přistání prvních lidí na Měsíci. Jako malý kluk totiž s úžasem sledoval, jak Armstrong s Aldrinem poskakují po našem souputníku.

Ano, Jeff byl vesmírem fascinován již od mládí. Jako osmnáctiletý prohlásil, že by rád vybudoval vesmírné hotely či kolonie pro milióny lidí. Posléze pochopil, že NASA jej do vesmíru nedostane, a rozhodl se pomoci si sám. A tak v září 2000 zakládá společnost Blue Origin a dává si do vínku zajistit dostupné výlety zvídavých (a bohatých) lidí do kosmického prostoru. Jeho týmu se podařilo vyvinout vícenásobně použitelnou raketu poháněnou směsí vodíku a kyslíku a plně automatizovanou kosmickou kabinu pro šest pasažérů. 

29. dubna 2015 startuje první New Shepard ke zkušebnímu letu a už 22. ledna 2016 letí New Shepard s už použitým stupněm. Tento let prokázal možnost opětovného použití rakety, podobně jako u Muskova Falconu 9. A 15 úspěšných zkušebních startů Bezosovi otevřelo dveře do vesmíru.

20. července 2021 startovala Bezosova vícenásobně použitelná raketa New Shepard, pojmenovaná symbolicky po prvním Američanovi, který po balistické dráze před 60 lety, 5. května, na chvíli nakouknul v kabině Mercury do vesmíru, Alanu Shepardovi, z Origin's Launch Site One v západním Texasu poprvé s posádkou. Vynesla na suborbitální dráhu pohodlnou kabinu s velikými okny, určenými pro podívanou až šesti platícím vesmírným turistů. Po 11 minutách kabina Blue Origin s Bezosem a jeho pasažery zase v Texasu přistála. Pravda, celý zážitek z letu trval podstatně kratší dobu než let s Virgin Origin, kde nejprve musí mateřský letoun WhiteKnightTwo vystoupat do 15 kilometrů, ale zato jde o let raketou, o které si mohl Al Shepard a jeho následovníci nechat jen zdát.

Jisté je, že Jeff Bezos chová ke stroji od své vlastní firmy velkou důvěru. Vzít na první let za hranici kosmu svého bratra Marka a pilotku – veteránku z kandidátek na kosmický let zvaných Mercury 13 – dvaosmdesátiletou Wally Funk, to vyžadovalo dost odvahy a furiantství. Navíc jako protiklad  nejstaršího člověka v kosmu letěl pouze osmnáctiletý nizozemský student Oliver Daemen, jehož tatík zaplatil druhou největší sumu za letenku - cca 28 mil USD. 

Výherce dražby l. placené sedačky v Shepardu údajně pro nevhodný termín startu Oliverovi čest letět jako první pasažér Blue Origin přenechal, ale proslýchá se, že se spíše nezamlouval šéfovi Bezosovi, neb to měl být někdo od konkurence, dokonce od SpaceX. Branson s jeho SpaceShip majiteli Amazonu asi tak  moc nevadí, i když se škádlí a trumfují, do byl z nich první ve vesmíru a zda tam vůbec Branson byl. S Elonem Muskem to má Bezos jinak. Blue Origin mu přímo konkuruje v tendru o nový lunární modul programu Artemis (který Musk vyhrál) a navíc vyvíjí supreraketu New Glenn (podle 1. Američana, který obletěl Zemi) s vícenásobně (až 25x) použitelným 1. stupněm a o nosnosti 45 t na LEO a 13 t na GTO, což je více, než umí Falcon Heavy. Snad i proto si Musk objednal letenku do vesmíru u Virgin Galactic, aby Bezose ještě více popíchnul. A ještě jednu lumpárnu mu hodlá provést - začne vozit turisty svými Crew Dragony na ISS –poprvé už letos 15. září v rámci mise Inspiration 4. Od příštího roku budou následovat lety ke stanici pro společnost Axiom Space...

Lze snad říci, že se s turistickými lety do kosmu roztrhl pytel. Pokud se nestane něco nepředvídaného či (nedej příroda! :-)) nehoda, může blízký kosmický prostor ožít komerčními astronauty. Jen Branson má údajně zabukována místa pro 700 zájemců. A chystá pro ně i nový kosmopán VSS Imagine, který měl nedávno l. rollout. 

Vítejte v posádce, Wally

Pokud jde Blue Origin, vyrobil si Jeff Bezos, řekl bych, mnohem lepší PR a reklamu tím, že vzal do kosmu v historii nejmladšího a nejstaršího člověka. Pro dvaosmdesátiletou Wally Funk to musel být mnohem intenzivnější zážitek než pro osmnáctiletého studenta, a obrovské zadostiučinění. Od 18 let letecká instruktorka, první v Oklahomě, která naučila létat na 3 tisíce lidí a byla mj. první ženou – vyšetřovatelkou tzv. National Transportation Safety Board, či první inspektorkou amerického Federálního úřadu pro letectví (FAA). V šedesátém roce byla nejmladší ze 13 pilotek, z nichž některé měly i válečné zkušenosti, které tehdy usilovaly o kosmický let v programu Mercury.

V čele s další slavnou pilotkou Jerry Cobb prošla těmi nejtvrdšími testy, kterými byli podrobováni muži – kandidáti na let v rámci programu Mercury 7 a dokonce měla mnohem lepší výsledky než třeba John Glenn a jiní jeho kolegové.  Ovšem NASA tehdy ženy (a buducí astronauti taktéž) tvrdě odmítala a risk se jim posmíval. Když se poměry změnily a koncem sedmdesátých let začal výběr žen pro raketoplány, Wally se znovu a znovu hlásila. Třikrát byla odmítnuta – údajně pro nedostatek inženýrského vzdělání. V jejím případě lze konstatovat, že naděje umírá poslední. Ještě v jejím věku aktivní pilotce nabídl Bezos zdarma letenku č. 1 na New Shepardu. A Wally konečně ochutnala stav beztíže na takovou dobu, jako Alan Shepard před 60ti lety. 

Pěkné antré kosmické turistiky!