Jsou letiště, na která se piloti rádi vrací, protože tam vládne klid a pohoda. Z původního setkávání pár kamarádů se tak časem může stát krásná tradice. Stejně, jako na ploše SLZ Kejžlice. Také letos bylo k vidění mnoho ULL, ale i letadel GA, vírníků či Robinson R44. Akrobacii předvedly Zlíny (Z-50 a Z-126), vzdušný souboj a letové ukázky pak repliky druhoválečných strojů JAK-3, North American P-51D Mustang (Excalibur) a Messerschmitt Bf 109.Za sletem stojí zřizovatel a provozovatel plochy SLZ, pan Miloš Kovář.
Miloši, o kolikátý slet v Kejžlici se letos jedná?
To už vůbec nevím, nejsem žádný dobrý účetní. (smích) První slet byl v září 2016, kdy jsme nově otevírali letiště a od té doby každoročně na podzim. Pak jsme jednou udělali pokus o balonovou akci 8. května, to bylo v r. 2017 nebo 2018. Nevyšlo počasí, proto se nezdařily balóny, ale přiletěla letadla. Pojali jsme to tedy jako jarní slet, v květnu už je hezky, lidi se rádi přiletí nebo přijdou podívat. Navíc se moje maminka narodila 8. května, před 8 lety zemřela, a my tedy tak trochu slavíme i její narozeniny. Akci už nikde neinzerujeme, lidé si ji sami pamatují. Den předem jsme vydali avízo, že letiště zpřístupníme nejen pilotům, ale i veřejnosti, a účast byla krásná.
Zpočátku slety byly neveřejné?
Ano, vznikly jako akce pro pár kamarádů, kteří by se tady sešli u steaků. Veřejnosti jsme se otevřeli tak napůl předloni, loni pak úplně.
Co všechno obnáší příprava takovéto akce, když ji chceš otevřít i veřejnosti?
Od kontroly, kolik je tady tácků, ubrousků a jak je vyčištěné chlazení, v jakém stavu jsou grily a kolik se asi tak prodá piva a klobás, přes zabezpečení dráhy, posekání, srovnání děr, vyčištění všech prahových značek, zabezpečení návštěvníků, aby se nedostávali na dráhu, až po zajištění cateringu a obsluhy letadel. To znamená „afisáka“ na rádiu, lidi, kteří navádějí letadla na stojánku, aby vše bylo bezpečné. Je to náročnější o to víc, že dráha je jednosměrná, takže letadlo, které jde na vzlet a to, které přistává, by se potkaly a byla by z toho okamžitě nehoda – proto musíme být důslední a přísnější.
V kolika lidech slet chystáte?
Úplně na začátku připravujeme tak ve dvou, pak se sejdeme ve čtyřech, řekneme si, co kdo udělá a nakoupí nebo zařídí. Večer před akcí přibyde skupina nadšenců, kteří přiloží ruku k dílu, natáhnout třeba pásky apod. V den konání ráno se dopřipraví catering a zkontroluje, zda je všechno připraveno a sedí.
Dnes tu byly k vidění Zlíny včetně akrobacie nebo repliky druhoválečných letadel – to domlouváš dopředu?
Tohle bylo domluvené trochu dopředu. Richard Ponížil vystoupení dělal pro mého kamaráda, člena Klubu leteckých novinářů Františka Kučeru, ale zároveň jsme byli v kontaktu, jak let bude vypadat. Repliky jsou tady téměř doma, takže na akci nesmí chybět. Většina ostatních pilotů v Kejžlici také není poprvé, viděl jsem dnes velmi málo těch, kteří přiletěli prvně.
K vám se létá na koupání, za pohodou, za klobásami, …
Jasně, na kiosek taky. Prozradím ti čerstvou novinku - včera večer jsme se u piva dohodli, že Kejžlické letiště si bude vařit vlastní pivo. Domluvili jsme se s Danem Rezkem, který má pivovar. Je zajímavý tím, že piva vaří opravdu hodně, používá vodu ze své studny a na střeše má fotovoltaiku, takže je soběstačný. Doslova pivo vařené sluncem. Název ještě řešíme, zda to bude Pivo Kejžlických letců nebo Pivo letiště Kejžlice, musíme vymyslet i grafiku etiket. Myslím si, že v druhé polovině května už na kiosku ochutnáme první várku. Zajímavé a netradiční je i to, že pivo sem bude dopravováno letadly.
Na co se nejvíc při sletu těšíš?
Ať je akce jakkoli vydařená návštěvností, letadly, pohodou, vždycky se těším na jeden jediný moment – zásadní zvrat v celém dni a celém sletu. Když bezpečně odletí poslední letadlo. Pak si sednu, dám si konečně první pivo nebo panáka a ohromně si oddechnu.
Kejžlice budou mít vlastní pivo ve spolupráci s pivovarem Rezek (Foto: Lenka Vargová)
