Na ploše letiště v Mladé Boleslavi mohli návštěvníci v pořadí již čtvrtého dne otevřených dveří obdivovat nejenom Bristelly, Tecnam či vírník, nedaleko stojící An-2, ale také jednoho historického krasavce.
Proč zrovna Fieseler Fi 156 Storch jsem se zeptala člověka z nejpovolanějších, Vladimíra Handlíka, ředitele Leteckého muzea Metoděje Vlacha:
„Protože ho chtěl Radek Pečínka,“ směje se. „Letových exponátů v muzeu je nyní 21 z celkem 27 letounů. Tady na ploše jsou všechna sportovní letadla bílá, zatímco Storch je zelený, maskovaný, tak aby to bylo pestré.“
Kdyby nevybíral Radek, jaký letoun bys vytáhnul Ty?
„Storcha bych taky vybral, ale není problém sem přijet s čímkoli, vždyť je muzeum hned vedle.“
K letounu se váže zajímavá historka, prozradíš?
„Motor točí 5000 otáček, vrtule 2500 otáček. Motor má reduktor s tzv. příčnými zuby, aby se nemohl prosmeknout. Předtím měl zuby podélné a stala se mu kuriozní nehoda, kdy proletěl přeháňkou a mezi ty podélné zuby se dostala voda. Řemen se začal tzv. prosmekávat, takže motor běžel, ale vrtule se točila málo. Pilot šel na nouzové přistání na krásné dlouhé pole, bohužel narazil na poslední strom v lese, přes který přistával. Urazil jedno křídlo a trup s druhým křídlem dopadl na zem. Protože v křídlech jsou nádrže, začalo vytékat palivo. Pilot nebyl ani škrábnutý, vylezl z letounu, trup chytil za ocas a táhnul ho z kraje lesa pryč, aby v případě požáru nechytly stromy. Neměl mobil a tak se sebral a šel k nejbližšímu domu, aby zavolal kamaráda s vozíkem k odvozu letadla. Když se vrátil, zjistil, že na místě je vrtulník, záchranka, policajti, hasiči a trup s křídlem pořád nadzvedávají. Ptal se jich, co tam dělají a oni mu odpověděli, že hledají mrtvého pilota. Smál se, že pilot je on a mrtvý rozhodně není. Doktor ho prohlédl a zkonstatoval, že je skutečně v pořádku. Pilot všechny posílal pryč, že přijede kamarád a letoun spolu odvezou. Lékař z vrtulníku ho přesvědčoval, že mu podá alespoň injekci na uklidnění. Jarda (pilot) mu sdělil, že je úplně v klidu a nic nepotřebuje. Lékař mu vysvětlil, že jinak půjde o zmařený let vrtulníkem, tak si Jarda injekci nechal dát a prohlásil, že vpich je jediným zraněním, které si z nehody odnesl.“
Jak se letadlo dostalo k vám?
„Po havárii letadlo znovu létalo, zaletěli jsme se na něj do Olomouce podívat a zjistili, že je udělané velice přesně podle originálu, jen o 20 % menší. Toho jsme dokonce využili na jednom leteckém dnu, kdy jsme zde v Boleslavi měli originál Storcha, poslali jsme je do vzduchu společně. Náš, menší, letěl blíže k divákům, ten větší dále a vypadalo to velice hezky. Oba letěli rychlostí asi 100 km/h.
Já měl podmínku, že pokud letadlo koupíme, nastartují ho a přeletí z Olomouce do Boleslavi. Čas ubíhal, nic se nedělo a pak najednou na začátku prosince (chumelilo a bylo špatné počasí) přijel náklaďák s vlekem, na němž byl naložený rozebraný Storch. Letadlo jsme koupili a 3 měsíce na něm pak v partě 10 lidí pracovali, abychom ho dostali do současného stavu. Museli jsme opravit žebra v křídlech a nějaké věci v trupu, a když jsme stroj znovu potahovali, rozhodli jsme se, že jej nabarvíme a popíšeme přesně podle toho, jak vypadal Fieseler Storch, který zachraňoval Mussoliniho na konci 2. sv. války z vězení v Gran Sasso.“
Řekneš nám víc i po technické stránce?
„Fieseler Fi 156 Storch patří mezi nejslavnější letadla druhé světové války. Používal se jako průzkumný a spojovací hornoplošník. Je schopný velmi krátkého vzletu a přistání. První prototyp vzlétnul v květnu 1936.
Náš exemplář je ultralehká zmenšená replika, kterou postavil Jaromír Andrés – přímo do něj jsme ji koupili. Rozpětí křídel je 11,4 m, osazen je motorem Subaru EA-81 o výkonu 60 kW s řemenovým reduktorem Šonka. Vrtule má průměr 1,8 m.“
Zmíněný letoun bravurně pilotuje také Jaroslav Klacek, my jsme ale spolu vyrazili v jiném letadle a hned po přistání mi Jarda zodpověděl několik otázek.
V čem jsme se proletěli, stejně jako mohli návštěvníci dnešního dne?
„Letěli jsme s Bristellem NG5 společnosti Adventurefly. Mně se na něm libí, že je to velmi hodné éro, které není zrádné, takže pokud pilot neudělá nějaký opravdu těžký přehmat, dokáže s ním doletět po celé Evropě.“
Zkusili jsme si spolu „utaženou zatáčku“, která hezky ilustrovala schopnosti letounu.
„Je to technika pilotáže se zvětšeným úhlem náklonu v zatáčce, bývá při ní přetížení kolem 2-2,5 G. Začíná se na rychlosti kolem 190-200 km/h, končí na rychlosti kolem 140-150 km/h.“
Létáš dnes s návštěvníky, užíváš si to nebo bereš jako práci?
„Vůbec ne jako práci, pro mě se jedná o hobby a letecké srdce ve mně bije pořád. Přináší mi to radost a těší mě, když let potěší i druhé.“
Co když s Tebou někdo letí, jako dnes já a rozhodne se, že se mu to líbí a chtěl by vědět víc, co má udělat?
„Má přijít tam, kde let buď zažil, nebo kde mu někdo podá další informace. Dozví se základní cestu, jak se dostat k létání (může už od 15 let). První je lékař a pak si vybere leteckou školu, kde mu řeknou, kdy začít teorii, kdy výcvik. Dál už stačí jen nadšení, vytrvalost, píle…“
Jaromíre Bartoši, kam kolem nás běžíš s tím mikrofonem? Budeš dnes také létat?
„Letos ne. Všichni děláme všechno, já jsem tu dnes jen do počtu, vozím lavičky, občas pouštím muziku, piju kávu, sem tam něco natočím,“ směje se. „Užíváme si asi posledního hezkého dne v tomto roce. Vždycky kolem našich akcí, ať na jaře nebo teď na podzim, bývá ošklivo, ale my máme štěstí. Měli jsme letět nějaké formace s Jardou Klackem, ale asi nám nejsou souzené, protože jsme nebyli schopni se dokopat k tomu je nacvičit.“
Ptala jsem se Vládi Handlíka na Storcha, jaké letadlo bys vybral Ty?
„Největší hvězdou muzea je za mne Sopwith Triplane ve velikosti 1:1. Vypadá zajímavě, tři křídla jsou tři křídla.“
Vy už víte, kam se třeba vydat naučit létat a při návštěvě Leteckého muzea Metoděje Vlacha můžete zkusit spočítat všechna letadla. To 27. přibylo teprve nedávno.
