Start samotné rakety Sojuz-2.1а s kosmickou lodí Sojuz MS-28 z Bajkonuru kolem 10:27 SEČ proběhnul normálně a kosmická loď se přibližně po třech hodinách spojila s ruskou částí ISS. Trojice ze Sojuzu MS-25 má pak strávit na stanici 8 měsíců, místo obvyklých šesti.
Až se začátkem prosince Sergej Rižkov, Alexej Zubritský a Jonathan Kim na palubě Sojuzu MS-27 začátkem prosince vrátí na Zemi, vytvoří Kud-Sverčkov, Mikajev a Williams spolu s Cardmanovou, Platonovem, Yui a Finckem novou stálou posádku Expedice 74.
Raketa si řádně odfoukla
Úspěšný start tří nových členů posádky na ISS však způsobil vážné poškození jediné aktivní startovací rampy 31/6 pro pilotované lety. Konkrétně se mobilní servisní plošina na rampě zřítila do tzv. plamenného příkopu pro odvod spalin pod startovním stolem. Ta je používána k přístupu mortorů rakety zespoda rampy, tedy pod vlastním betonovým stolem.
"Stav odpalovacího komplexu je v současnosti posuzován," uvádí oficiální zpráva Roskosmosu a tvrdí, že "všechny potřebné náhradní díly jsou k dispozici pro opravu a škody budou brzy opraveny..."
Ačkoliv se první reakce Roskosmosu snaží nehodu bagatelizovat, faktem zůstává, že tímto se aktuálně jediná ruská rampa pro starty pilotovaných lodí na ISS stala nepoužitelnou. Řeklo by se – trojice ze Sojuzu MS-28 je v bezpečí na stanici, má tam pobýt 8 měsíců, tak třeba do té doby, než mají odstartovat náhradníci v Sojuzu - MS-29, bude rampa opravena. Jenomže kosmonauti také musí být pravidelně zásobováni, a to nejen potravinami. Přitom
Roskosmos plánoval už 21. prosince vypustit z této rampy nákladní kosmickou loď Progress MS-33...
Problém je nejen v tom, že v současné době nemá Rusko na Bajkonuru a zřejmě nikde jinde k dispozici příslušně vybavenou rampu pro pilotované lety. Bývaly časy, kdy na této legendární základně fungovaly dvě identické rapy, 1, tzv. Gagarinovská a pak dotyčná 31/6, vybudovaná jako operační a výcviková "bojová stanice" pro raketu R-7 (Vostok).
Komplex byl dokončen už koncem roku 1960 a 27. února 1961 zažil první start. Jak je vidět, je to už spíše památních slavných gagarinovských dob...
Jak se role R-7 jako nosiče jaderných zbraní zmenšila, Site 31 byla přestavěna na orbitální starty, včetně misí s kosmonauty na palubě. Zařízení bylo využíváno pro starty na oběžné dráhy se čtyřmi různými sklony směrem k rovníku.
A 14. ledna 1969 byl z rampy 31 vypuštěn Sojuz-4, následovaný 11. října Sojuzem-6 Sojuzem-8 13. října a Sojuzem-9 1. června 1970.
V roce 2005 byl startovací komplex a servisní zařízení Site 31 rekonstruován pro inovovanou raketu Sojuz-2. Nicméně v roce 2009, aby Rusko zabezpečilo očekávané zvýšení frekvence startů posádek na ISS (poodstavení raketoplánů) ze tří na šest, muselo Rusko zdvojnásobit pilotní starty ze dvou na čtyři ročně. Počet zásobovacích misí Progress měl také narůst. V důsledku toho byly v letech 2007 a 2008 provedeny různé modernizace, aby umožnily pilotované starty z obou míst 1 i 31.
Ovšem současné době je už rampa č. 1, zvaná Gagarinovská, delší dobu mimo provoz – a to údajně pro nedostatek financí na její údržbu. Rusko sice provozovalo další sojuzovské rampy,
např. na vojenském kosmodromu Pleseck u Archnagelska kde fungovaly čtyři startovní rampy pro rakety Sojuz. Další rampa pro Sojuzy je v provozu na kosmodromu Vostočnyj, ale zatím není připravena pro pilotované lodě. Uvažovat v současné době o opětovném zprovoznění po ruské invazi na Ukrajinu zakonzervované rampy na kosmodromu CSG ve Francouzské Guyaně je pak naprosto zbytečné, byť byla konfigurována právě pro rakety řady Sojuz-2, které doposud létaly jen z bajkonurské rampy 31/6.
V čem je čertovo kopýtko?
Neoficiálně (viz Russian Space Web) je vina za zhroucení konstrukce dávána na vrub porušení provozních postupů, které vyplývalo z čím dál tím více vzácnější, nedostatečné údržby zařízení v posledních několika letech. Otázkou je, zda je důvodem nedostatek financí, doléhající v současné době na ruskou kosmonautiku obecně, nebo prostě lidský šlendrián.
Podle některých neoficiálních informací nebyla mobilní platforma před startem v podzemním úkrytu řádně zajištěna, což umožnilo turbulentním silám spalin rakety vytáhnout ji z vodicích kolejnic do příkopu pro odvod spalin. Jak konstatuje čerstvý článek na jmenovaném ruském serveru známého odborníka Anatolije Zaka, příčinou nehody ze 27. listopadu 2025 na rampě 31/6, mohlo být opomenutí instalovat speciální zarážku, která zajišťuje mobilní servisní plošinu uvnitř jejího krytu během startu. Zjevně však došlo ke zřícení několik okamžiků po startu, protože fotografie startu, které zachycují plamenný kanál, neukazují žádné známky selhání.
Oproti tvrzení Roskosmosu však videozáznamy místa startu po odletu rakety ukázaly značné poškození, přičemž je vidět, že velká servisní platforma spadla do plamenného příkopu pod startovacím stolem.
Jedná se o plošinu umístěnou pod raketou tak, aby technici měli přístup k motorům rakety před vzletem. Má hmotnost asi 20 metrických tun a před startem zřejmě nebyla zajištěna a tah motorů 5 boosterů jej vymrštil do plamenného příkopu.
Podle stejného zdroje ukazují některé předběžné odhady, že by opravy servisní platformy (známé jako 8U216) mohly trvat až dva roky (!). To by ovšem mohlo doslova popravit ruský pilotovaný program a je otázkou, zda by pak mohli ruští kosmonauti kompletně létat např. z Floridy na Muskových Dragonech, podobně jako američtí astronauti startovali v Sojuzech mezi léty 2011–2020. Bohužel, problém není jen v nahrazení Sojuzů za Crew Dragony, ale v nahrazení Progressů. Jak nákladní Dragony, tak Cygnusy nejsou totiž konstruovány na osmiměsíční cykly posádek na ISS. Navíc Progressy tradičně svými motory upravují dráhu mezinárodní stanice.
Není zatím vůbec jasné, zda bude možné provést nějaká provizorní opatření na Bajkonuru, která by v mezidobí umožnila starty nákladu a posádek k ISS. Objevil se návrh, že by se duplicitní hardware mohl „vypůjčit“ z momentálně zakonzervované rampy 1/5, či z podobných ramp na jiných kosmodromech. Otázkou je, zda se nějaká funkční "plošina" někde nachází. Lze rovněž zvažovat variantu urychlit adaptaci nové rampy na kosmodromu Vostočnyj, který umožňuje svojí polohou vysílat kosmické lodě i na dráhu blízkou ISS. Nakolik by to bylo možné může ukázat nejbližší doba, protože Roskosmos potřebuje vyslat na ISS nákladní Progress co nejdříve, když plán hovořil o 21. prosinci. Teoreticky by bylo možné bezpilotní loď i s raketou přepravit na Vostočnyj, ale teorie je něco jiného než praxe. Nachází se sice na ruském území, ovšem v Amurské oblasti asi 300 km severně od města Blagověščensk, což je v současné době poněkud z ruky.
Lze zatím konstatovat, že ruská kosmonautika (jejíž dodavatelské fabriky jsou ve finanční, a tudíž dodavatelské krizi) je v pořádném maléru. Uvidíme, jak se z toho vylíže.
Zdroje: Katlinegrey, Space, Space News, Russian Space Web, NASA
