Božena Gabriela Věnceslava (Viktoria) LAGLEROVÁ se narodila 11. 12. 1886 v Praze na Vinohradech (dnes Tylovo náměstí č.3).
Byla posledním ze sedmi dětí v rodině, jež byla zpočátku poměrně dobře ekonomicky zabezpečena. Když jí ale bylo šest let, zemřel jí otec a její maminka musela začít vést trafiku, aby svých šest dětí (jedno mezitím zemřelo) uživila. Naštěstí rodině vypomáhali příbuzní, například poručník Boženy, profesor UK a její strýc PhDr. Filip Počta.
Na přelomu 19. a 20.století žila zpočátku tehdejším běžným životem mladých dívek a žen. Ale krásně zpívala, a tak se rodina rozhodla, že ji podpoří v její pěvecké umělecké kariéře. V letech 1902-1906 mohla proto vystudovat konzervatoř obor operní zpěv. Pak byla přijata jako zpěvačka do Divadla na Vinohradech. Kariéra v divadle se jí však moc nedařila, dostupné recenze jejích pěveckých výkonů hovoří o průměru, atd. Ale nebyla to jen její vina, tehdy se Vinohradské divadlo doslova zmítalo ve vnitrodivadelních sporech, bojích o role a primadonu, o vedení divadla jako takového. V této zjitřené atmosféře na mladou Boženu čekaly jen role kategorie „štěků“ v nezajímavých zpěvohrách. A tak když jí poradil její švagr prof. Dr. Václav Felix, aby raději zdokonalovala svůj hlas studiem ve Francii, odcestovala cca na konci roku 1908 do Paříže, kde si vyjednala soukromé hodiny zpěvu. Brzy se stala známou součástí českých uměleckých sedánek v Paříži a patrně právě tehdy se pomalu přerodila v energickou a sebevědomou mladou ženu. Namísto rozvoje svých hlasových schopností ji však potkalo pro zpěvačku neštěstí – zánět hlasivek s následky. A tak počátkem roku 1910 se vrací domů. Ještě jednou zkouší svoje umělecké štěstí a pokouší se studovat sochařství na Uměleckoprůmyslové škole. Podle svých vzpomínek ale brzy zjistila, že může být pouze dobrým sochařským řemeslníkem, proto tento pokus o seberealizaci jako sochařky vzdává.
Rozhodujícím pro následnou leteckou aktivitu Boženy Laglerové se stal rok 1910 a její švagr, prof. PhDr. Václav FELIX, manžel Kamily, jedné ze tří Boženčiných sester. Prof. Felix přednášel na České technice převážně fyziku, ale byl zároveň nadšeným příznivcem tehdy vznikající aviatiky. Angažoval se i jako spoluorganizátor různých leteckých aktivit v Českém království, a mimo jiné zahrnul aviatiku i do svých přednáškových lekcí. Pro tyto přednášky vyráběl pro studenty vlastní studijní modely letadel a létajících aparátů. Kdo byl iniciátorem toho, aby se ve stavbě modelů angažovala i Božena Laglerová, není jasné. Ale když mu Božena začala pomáhat stavět studijní modely letadel pro jeho studenty na české technice, zažehl se v ní neutuchající zájem o aviatiku a létání vůbec. Boženka byla „chycena". Sama popisuje své pocity: „Prohlížela jsem tyto modely s velkým zájmem, až jednoho dne se ve mně vzbudila vášnivá touha sama létat." Zřejmě měla svoji touhu na čem stavět, protože už v roce 1909 navštěvuje z Paříže Frankfurt nad Mohanem, aby viděla létat slavného francouzského aviatika Louise BLÉRIOTA.
Profesor Felix byl zdatným spoluorganizátorem aviatického dění u nás. I díky tomu může 16. srpna 1910 Božena v Praze zblízka sledovat leteckou soutěž ve vytrvalosti mezi piloty Ing. Janem KAŠPAREM, Ing. SABLATNIGEM a Osvaldem KAHNTEM. Vítězí ten druhý – na tu dobu neuvěřitelným výkonem 43 minut ve vzduchu. Po závodě jsou poslední dva letci pozváni, aby strávili večer ve vile dr. Felixe v Černošicích, kterého se půvabná Božena také zúčastnila. V průběhu večírku zčeřila atmosféru společenského dýchánku hlasitou žádostí na přítomné aviatiky, zda by i jí jako ženě neumožnili absolvovat letecký výcvik. Ing. Sablatnig byl velmi skeptický, okamžitě jí odmítl, a byl pak údajně dosti odtažitý. Ale O. Kahnt ji povzbudil svým návrhem, ať tedy zkusí absolvovat školu Hanse GRADEHO v Borku u Berlína, kterou také sám absolvoval.
V průběhu druhé poloviny roku 1910 se Božena z tisku dozvídá, že o létání též projevila zájem Němka Melli (Amélie Hedwig von) Besse (nar. 13. 9. 1886). Boženka prohlásila: „Pojedu do Berlína. Budu se učit létat." Odpor matky zlomila přímluva švagra prof. Felixe a když bylo korespondenční jednání s Hansem GRADEM úspěšně dovršeno, budoucí pilotka se počala chystat na cestu. Koncem února 1911 odcestovala i se svou matkou na letiště v Borku.
O svých začátcích píše: „Byla jsem v Borku tři neděle, aniž jsem vsedla do aparátu. Mělo to jednu jedinou dobrou vlastnost. Naučila jsem se v té době bezvadně obsluhovat motor. Po třech týdnech jednoho večera kolem šesté hodiny ztišil se vítr a já konečně poprvé jela v aparátě. Jen jela. Tak totiž musel začít každý žák."
Ta poznámka o bezvadném obsluhování motoru Hanse Gradeho nebyla od věci. Motor – čtyřválec dvoutakt byl totiž jeho originální konstrukcí a byl ve skutečnosti velkou slabinou jinak spolehlivě létajících Gradeho letadel. V jiných svých vzpomínkách Božena Laglerová často spílala motoru, který si dal říci až po dlouhém a fyzicky náročném přemlouvání a rozbíhal se často jen velmi neochotně. A poznámku nakonec – motor byl vybaven klikovou hřídelí, kterou pro Gradeho podle jeho výkresů vyráběla tehdy proslulá ocelárna Poldi Kladno.
Při samotném létání měla Božena zpočátku trochu smůlu. Hned při prvním samostatném letu jí vynechal motor a ona musela nouzově přistát v lese do korun vysokých stromů. Nikomu se nic nestalo, ale nastal problém. Na celém letišti nebyl tak dlouhý žebřík, aby Boženu, stále sedící v pilotní sedačce uvázlého letadla, mohli z korun stromů vůbec dostat na zem. Až po delší době a experimentování se svázanými kratšími žebříky se ji podařilo snést na zem, ale s letadlem to bylo složitější. Nakonec bylo nutno několik stromů porazit, což mělo ten nepříjemný dopad, že šlo o les obecní, tudíž si za to obec naúčtovala pěknou sumičku – k tíži Boženy.
24. května 1911 se měly v Borku konat pilotní zkoušky Gradeho pilotních žáků. Přestože o nich ještě Božena neuvažovala, nakonec se na ně po jistém váhání přihlásila. Jenomže za jednoho zkušebního letu špatně odhadla výšku a rychlost v zatáčce a zřítila se. Skončila v berlínské nemocnici s dvěma prasklými obratli a krevním výronem do míchy. Svůj stav vystihuje slovy: „Byla jsem velice porouchaná - hlavně na páteři..."
Její havárie a následné zdlouhavé léčení způsobily, že jednak nemohla uskutečnit už naplánované lety na Kladně a v italském Miláně, jednak se mezitím stal prvním českým pilotem s diplomem FAI Jan ČERMÁK. (FAI vznikla 14.10.1905 v Paříži.)
Česká pilotka po vyléčení údajně chvíli váhala, jak dál ve svém v leteckém výcviku, ale nakonec ji její spolužáci i samotný Hans Grade přesvědčili, a ona pokračuje ve škole. Svůj podíl na tom měl i její švagr prof. Felix, který i se svou manželkou Kamilou přijel za Boženou, a společně ji povzbuzovali, aby to nevzdávala. Osmělila se proto, a začala zároveň létat i na veřejných produkcích v německých městech. Chtěla pochopitelně vystupovat i v českých zemích, a první své české letecké představení naplánovala v Kladně. další pak v Plzni. V sobotu 15.1.1911 v Kladně výborně se svým aparátem zaletí před úřední komisí, aby získala povolení veřejně v českých zemích vystupovat a propagovat letecký sport. O den později však před zraky tisíců diváků se nechá přemluvit, a odstartuje za silného zadního větru. Díky němu ale není schopná nastoupat potřebnou výšku pro svoji leteckou produkci. Musí letět stále po větru a klesat do údolí, načež při nuceném přistání do oranice lehce havaruje a zraní se na hlavě. Tento nešťastný let je jejím prvním a zároveň posledním v domácím prostředí a bohužel novináři její neúspěch pěkně rozmáznou. Když si pak požádala o povolení veřejného vzletu v Plzni, zařehtal úřední šiml. Veden zlým úmyslem, letiště v Plzni, kde se létalo již několik let, prohlásil úředně za nezpůsobilé pro letecké předvádění a Božena Laglerová obdržela stručné úřední zamítnutí své žádosti, přičemž údajně určitou roli hrála i negativní kampaň v českém tisku vůči její osobě jako ženě-letkyni. Nikdy už pak v českých zemích doloženě nelétala.
Na začátku září je Božena opět v Borku, aby se připravila k „pilotské" zkoušce. Její úsilí je tentokráte úspěšné, a tak se 27.září 1911 stává oficiálně první českou pilotkou s diplomem FAI č. 125 a podle smlouvy kupuje za 4 000 marek Gradeovo letadlo, což bylo ve skutečnosti za poloviční cenu. Pokud si ovšem někdo myslí, že byla bohatá a cena za letadlo pro ni byla „drobnost“, velice se mýlí. Na její letadlo se složila celá rodina, a hlavně na ně padlo celé její připravené věno. Nebýt jejího švagra pana profesora Felixe a jejího poručníka pana profesora Počty, rozhodně by na Gradeho letadélko i za poloviční cenu neměla prostředky. Jejím jediným majetkem se tak stává – letadlo.
Božena Laglerová se stala první letkyní s diplomem FAI v Rakousku-Uhersku a druhou po Melli Besse v Německu. Ve dnech 6. a 7. 10. 1911. se již účastní leteckých závodů v Hannoveru, kde poráží svou stálou soupeřkou Melli Besse v soutěžích ve vytrvalosti i v rychlosti letu. Melli odstartovala jako první, ale během přistání havarovala a troskami svého stroje zatarasila přistávací plochu na dostihové dráze. Boženka již předtím vzlétla ve svém malém „Grade B" s číslem 31 za Melli, ale kvůli troskám letadla Besse nemohla po odlétání úkolu přistát. Létala proto téměř do vyčerpání paliva, dokud havarovaný aparát neodstranili. Boženin výkon byl o 35 minut delší, než dosažený čas její soupeřky. Melli měla naražený nos, ale naší letkyni gratulovala jako první.
Za vítězství v Hannovveru získala Božena Laglerová stříbrný pohár, první mezinárodní leteckou trofej českého letce v historii. Bohužel tento pohár zmizel po její smrti během druhé světové války.
Ještě jednu zkoušku absolvuje, a to v říjnu 1911 na letišti Wiener – Neustadt. Po bezvadném letu na Etrichově Holubici je jí 10.října 1911 přiznán Rakousko-Uherským aeroklubem mezinárodní pilotní průkaz FAI č.37. Tato zkouška dokládá, že pověsti o tom, jak Laglerová umí létat jen na Gradeho letadélku, nebyly pravdivé.
Pak odjíždí do Lipska, kde se chce stát instruktorkou v letecké škole Osvalda Kahnta. Opět předvádí své umění na mnoha leteckých dnech v německých městech a její popularita silně vzrůstá. V té době prý zvažovala již značně realisticky svoji leteckou budoucnost, ktrerou zatím měla spjatou s Německem. A najednou dostává údajně dvě nabídky, tu první od holandského leteckého konstruktéra Anthony FOKKERA, jenž jí nabízí nejen místo zalétávačky, ale i podíl na zisku své továrny. Fokker byl ale znám svým mysoginním chováním k ženám, a když ho Božena Laglerová nakonec odmítla, dost se urazil a od té doby popíral, že by Laglerové nějakou nabídku vůbec dal. V pozůstalosti Boženy Laglerové však existují dopisy, které o této nabídce hovoří zcela jasně a konkrétně.
Druhá nabídka však zabrnkala na strunu dobrodružné povahy Boženy Laglerové. Skupina podnikatelů jí nabídla možnost leteckého turné na Kubě, Haiti a v Dominikánské republice. Boženino rozhodnutí později komentovala ve svých nedokončených pamětech slovy „Vydala jsem se svedená září dolarů do Ameriky". V uzavřené smlouvě stálo, že v případě úspěchu dostane velký podíl na zisku, v opačném případě budou ovšem všechny výdaje připočteny na její účet. Božena, dva muži a její jediný majetek . její vlastní letadlo v podpalubí vyplouvají z Hamburku na lodi „Kronprinzessin Cecilie“ přibližně v době, kdy došlo v noci ze 14. na 15. dubna 1912 ke srážce „Titanicu" s ledovcem. Na německé lodi jsou o této tragédii z telegrafních zpráv informováni již během plavby, což zřejmě nepřispělo k dobré náladě na palubě.
První veřejná exhibice na Kubě dopadla nad očekávání úspěšně. Letci se těšili velkému zájmu, dokonce je přijal kubánský president.
Leč večer po létání oba létající členové výpravy zjistili, že Lütge, jejich pokladník, uprchl s celým výdělkem, celkem s 10000 dolary. Božena a pilot Schüphaus tak zůstali najednou zcela bez prostředků. Vzdor tomu se rozhodli pokračovat v leteckých produkcích, byť za tvrdších ekonomických podmínek místních podnikatelů. Nebyl to dobrý nápad. Během jejich posledního vystoupení v Dominikánské republice nejdříve úspěšně létala Božena Laglerová.
Pak ale při druhém startu se jeden neukázněný černošský mladík připletl do cesty startujícímu Schüphausovi v letadlu a byl zabit. Rozzuření a rozvášnění diváci vzápětí zaplavili startovní dráhu i s letadlem a zničili letoun. Pilot byl zatčen, souzen, ale podařilo se mu z ostrova uprchnout i díky pomoci Boženy Laglerové. V zemi, kde navíc vypuklo povstání, zůstala ale pak Božena sama, bez prostředků a bez svého letadla. Rodina jí z Česka poslala lodní lístek, aby se mohla vrátit domů, ale nezlomná Božena to vzala nejdříve do USA.
V New Yorku začala v roce 1913 prakticky od nuly. I když byla v zoufalé situaci a neuměla anglicky, chtěla se znovu dostat nahoru – obrazně i doslova. O její povaze svědčí fakt, že prodala lodní lístek zakoupený její rodinou k jejímu návratu domů, aby měla prostředky k životu v New Yorku. Zkoušela se uplatnit jako kuchařka v Pensylvánii, pak jako šička v New Yorku v české emigrační enklávě. Jeden čas vydělávala přesně tolik, kolik činilo její nájemné. Pak nastoupila práci v textilce, nakonec i v továrně na letecké motory. A zkoušela se dostat opět k létání. Zpočátku využívala možnosti smluvně létat například na licenčně vyráběných letadlech značky Farman Greisserovy společnosti pro veřejnost v zábavních parcích, což byl klasicky americký adrenalinový „cirkusácký“ zážitek pro pilota i diváky.
Traduje se, že poté dostala nabídku od samotného ředitele Curtissových závodů, aby zalétávala nové stroje jejich závodu, protože to Curtiss chápal jako skvělou reklamu. Začala působit i jako instruktorka v letecké škole. Na leteckém nebi New Yorku najednou zářila jako meteor. V srpnu 1913 dostává příležitost zalétnout první skutečný létající člun Curtisovy konstrukce, Curtiss F. Vykoná s ním několik letů a teprve potom s ním létají další piloti. Jiné zdroje tvrdí, že s ním létala v jiné letecké továrně, kde tento stroj měli jako vzor pro vlastní vývoj. Ale i tak byl rok 1913 v USA zřejmě její nejúspěšnější v celé její letecké kariéře.
v USA v roce 1913
Silná touha po domově ji ale přiměla, aby z Ameriky na lodi „Pennsilvania" na podzim roku 1913 odplula, avšak s pevným úmyslem se na jaře 1914 vrátit, a to i s novým letadlem pro založení letecké školy. Na přelomu roku 1913 a 1914 se v Praze seznamuje s pověstným leteckým akrobatem Adolphem PÉGOUDEM, jenž v českých zemích pořádal letecké exhibice, včetně akrobacie, a domlouvá se s ním na výcviku tohoto nového a náročnějšího způsobu ovládání letounu. Tento populární Francouz získal u nás přezdívku „Pažout" a kromě Prahy vystupoval i v Brně. Navázala také kontakt s Igo Etrichem, jestli ale pro něho létala není jasné, i když existují fotografie Laglerové „v leteckém“ před Etrichovo letounem Limousine.
Na jaře roku 1914 Božena Laglerová onemocněla, což ji přimělo k odložení amerických plánů na léto. Na novou cestu do Nového světa, poté co se v Terstu dozvídá o sarajevském atentátu (28. 6. 1914), již neodplouvá a vrací se zpět do Prahy. Za měsíc vypukne 1. světová válka. O svých úmyslech během ní poznamenává: „Myslela jsem, že by mě naši legionáři s aparátem třeba mohli
potřebovat. Třikráte jsem podávala žádost do rakouské armády s tím zbožným přáním a předsevzetím, že se z prvního frontového letu nevrátím. Pokaždé jsem byla odmítnuta…"
Po vzniku ČSR 28. října 1918 se už létání nedstala, pouze propagovala letectví v rámci Masarykovy letecké ligy a Aeroklubu republiky Československé. Už v roce 1919 se provdala za doc. PhDr. Josefa PETERKU, kapitána letecké roty, který byl také nadšeným letcem a spoluzakladatelem fotogrammetrie v Československu.
8. října 2026 uplyne 85 let ode dne, kdy Božena LÁGLEROVÁ odletěla na svůj poslední let. Nebylo jí ani 55 let. Budiž čest její památce ! Její hrob na hřbitově v Bubenči č.II, část 5 dnes září novotou, díky péči celé řady dobrovolníků a Klubu leteckých novinářů. Jestli budete chtít, zastavte se u něj, a věnujte jí tichou vzpomínku. Určitě si to zaslouží.
