Hned několik událostí spojených se sportovním a rekreačním létáním zaměstnalo během pátku a víkendu policisty, záchranáře a letecké vyšetřovatele. V pátek zemřel poblíž klatovského letiště 51letý zahraniční parašutista. Další parašutista se zranil při tvrdém dopadu u Blažejova. V neděli pak havarovala malá letadla v Hosíně a Havlíčkově Brodě.
Nehoda Stingu v Hosíně (Zdroj: Policie ČR)
U Klatov zemřel parašutista
Nejtragičtější událost se stala v pátek 2. října poblíž letiště v Klatovech. Jednapadesátiletý zahraniční parašutista dopadl na louku mezi Klatovy a Točníkem. Přes snahu záchranářů svým zraněním podlehl.
Nehoda se stala během skupinového seskoku v rámci mezinárodní parašutistické akce. Podle dosavadních informací nastal problém po otevření hlavního padáku. Parašutista se dostal do nekontrolované rotace a rychle ztrácel výšku. Přesný průběh a příčinu události zjišťují kriminalisté a letečtí vyšetřovatelé.
U Blažejova se zranil další parašutista
Další událost byla hlášena u Blažejova na Jindřichohradecku, kam během dopoledne vyjížděli policisté a zdravotničtí záchranáři kvůli oznámenému pádu parašutisty.
Tentokrát událost neskončila tragicky. Parašutista přežil a se zraněním dolních končetin byl převezen do nemocnice. Podle prvních informací se mohl zranit při tvrdém dopadu na zem.
Parašutista seskakoval z letounu Cessna 182, který ke skoku odstartoval z letiště v Jindřichově Hradci. Bližší okolnosti události zatím nejsou známé.
Sting RG skončil v Hosíně mimo dráhu
Další nehoda následovala v neděli dopoledne na letišti Hosín u Českých Budějovic. Dvoučlenná posádka letounu Sting RG měla problémy při přistání.
Podle jihočeské policie posádka nezvládla přistávací manévr a letoun skončil mimo dráhu na travnaté části letiště. Oba muži na palubě vyvázli bez vážných zranění, samotný stroj byl ale při nehodě poškozen.
Příčinu nehody zatím policie neuvedla.
Nehoda letounu Sting RG (Zdroj: Policie ČR)
V Havlíčkově Brodě skončil ultralight na golfovém hřišti
Jen o několik hodin později, krátce před 16. hodinou, došlo k další letecké nehodě v Havlíčkově Brodě.
Pilot ultralehkého letadla se pokoušel přistát na místním letišti. Stroj však skončil přibližně 200 metrů od přistávací plochy na golfovém hřišti. Pilot byl následně převezen do zdravotnického zařízení.
Na místo zamířil také pracovník Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod. Co přesně se během přistání odehrálo, bude předmětem dalšího vyšetřování.
Během několika dnů tak byly v Česku zaznamenány čtyři události související s malým a sportovním létáním – tragický seskok u Klatov, zranění parašutisty u Blažejova a nedělní nehody letadel v Hosíně a Havlíčkově Brodě. Buďte na sebe prosím opatrní.
Z videa samozřejmě nelze určit příčinu nehody. To bude práce vyšetřovatelů. Lze ale diskutovat o tom, co je na záběru vidět a co obecně znamená podobná situace pro pilota.
Letadlo v HB stoupalo poměrně strmě. Podle siluety jde navíc zjevně o stroj koncipovaný pro velmi nízké rychlosti – vysoký podvozek, velká kola a zřejmě výrazně vysokovztlaková konfigurace křídla. Přesnou konstrukci konkrétního stroje ze záběru určovat nechci.
A právě tady bývá háček.
Křídlo může být schopné pracovat při velmi vysokém úhlu náběhu a nízké rychlosti. To ale neznamená, že při náhlé ztrátě tahu zůstane celé letadlo stejně dobře řiditelné. S poklesem výkonu se mohou velmi rychle změnit rychlost, podélný moment i ofukování ocasních ploch.
Pilot proto nesmí čekat, co se bude dít. Prioritou je okamžitě upravit polohu letadla tak, aby si zachoval nebo znovu získal bezpečnou rychlost a řiditelnost zejména u ocasních ploch. Čím strmější stoupání, větší kola a dál od trupu a menší zásoba rychlosti a výšky, tím méně času na to má.
Proto bych se u této nehody nebál položit otázku, zda mimořádné schopnosti vysokovztlakového křídla paradoxně neposkytly pilotovi několik sekund, během kterých letadlo ještě „vypadalo, že letí“, přestože už nutně potřebovalo jiný energetický stav.
A právě proto nejsem příznivcem dlouhého stoupání na Vx tam, kde k němu není důvod. Vx má svůj účel – například překonání překážky. Jakmile důvod pomine, dává smysl přejít do normálnějšího stoupacího režimu s větší energetickou rezervou.
Druhá věc je znalost konkrétního letadla. Pilot by měl vědět, jak se jeho stroj chová po náhlém poklesu výkonu, jakou má podélnou autoritu v různých konfiguracích a polohách těžiště a především mít správnou reakci skutečně zažitou. Nemůže ji hledat ani jednu celou sekundu.
Když cítím, že se letadlo místo letu začíná „hrnout“, nemohu ho přemlouvat. Potřebuji obnovit bezpečný letový stav a rychlost. Okamžitě. Výšku, kterou nemám, už nevymyslím Ale i tu malou co mám mohu proměnit v rychlost a využít přízemního efektu. Takto jsem mnohokrát zachránil letadlo.
Na videu jsem viděl letadlo jak dost dlouho škemrá a říká pilotovi:" Podívej hrnu se, propadám se, zachranuji ti život ty trubko. Díky vztlakvému křídlu a těm milionům co jsi do něj dal. Potlač prosím a dej mým ocasním plochám autoritu, abys mohl krásně podrovnat a přistát."
A nic.
Bez rychlosti nejde dobře podrovnat bez výkonu motoru a vrtulového proudu. Ledaže by jste na to měli zcela jinou výrazně účinnější výškovku. Ta ale musí být odzkoušená, posvěcená technikem a zkušebním pilotem. Běžně se na mimosoutěžních strojích, nebo u specifického provozu nepoužívá.
Nemohu samozřejmě říct, že tato nehoda byla chybou instruktora. Nevím, kdo pilota cvičil, co se ve skutečnosti stalo ani co dělal motor. Navíc pilot může po výcviku začít létat úplně jinak, než byl naučen.
Mohu ale říct, proč při výcviku kladu takový důraz na zvládnutí náhlé ztráty výkonu při vzletu a dalších nouzových situací. Pilot se s první podobnou situací nemá psychicky setkat až ve chvíli, kdy je skutečná.
Dělám to přes dvacet let.
Nouzových situací s pohonnými jednotkami na podobných typech letounů jsem za ta léta zažil tolik, že je už opravdu nepočítám.
Vycvičil jsem přibližně osmdesát pilotů. Zrovna dnes mi jeden z nich volal po skutečné nouzové situaci. Zvládl ji bez zranění a bez poškození letadla.
A z toho mám větší radost než z jakékoliv internetové debaty.
Ne proto, že bych chtěl slyšet, že jsem měl pravdu. Ale protože smyslem výcviku je, aby pilot instruktora nepotřeboval. A úplně nejlepší výsledek je, když mě někteří moji žáci časem přerostou a budou umět víc než já.
Kdo chce vědět víc o mém pohledu na výcvik, zamyšlení nad energiií letounu se kterou tento konkrétní pilot nepracoval dostatečně, najde to v knize Pilotní výcvik. Ti odvážnější a rozlétanější pak vše pochopí na příkladech ve Svobodném létání v přírodě.