Po pravdě řečeno, není to úplný šok, protože úspěch záchranné mise Swift Boost byl od začátku nepravděpodobný, nicméně mnozí astronomové a vědecká obec NASA v ni vkládali velké naděje. Bohužel družice LINK vyslaná jako jakýsi remorkér s úkolem zvýšit Swiftovu orbitu se začala vymykat kontrole a 19. srpna NASA oficiálně oznámila ukončení snah použít LINK k záchraně teleskopu s odkazem na pokračující problémy s orientací u tohoto satelitu. Je to každopádně škoda, ale vedení mise ji definitivně označilo za ztracenou záležitost.
LINK – sázka do loterie
Záchranný satelit pojmenovaný LINK byl o víkendu amerického Dne nezávislosti 4. července vynesen raketou Pegasus XL, startující z letícího letounu L-1011 Stargazer. Ten zamířil do vesmíru, aby zahájil honbu za astronomickým satelitem NASA Swift, který se díky zvýšené sluneční aktivitě nebezpečně blíží pádu do hustých vrstev atmosféry.
Sám Link je satelit přibližně velký jako lednička, s dvěma solárními panely na výrobu energie a třemi tryskami na xenonové palivo.
Měl doletět k observatoři, zachytit ji třemi robotickými rameny a zvýšit jeho oběžnou dráhu natolik, aby ještě na pár let unikl blížícímu se návratu do atmosféry.
Tento, byť nezdařený pokus o záchranu družicové gama observatoře Swift od NASA je první mise svého druhu. NASA před méně, než rokem vyzvala komerční společnosti, aby navrhly, jak rychle postavit a vypustit malý satelit-remorkér, který by se přichytil ke družici Swift a postrkem zvýšil její výšku natolik, aby mohla pokračovat v práci.
Uspěla arizonská společnost Katalyst Space Technologies. Mimochodem, zakázku za 30 milionů dolarů dostala teprve loni v září… To dalo startupové firmě méně než rok na dokončení návrhu, výrobu a testování LINK, než vyprší čas na záchranu Swiftu.
„Za posledních devět měsíců jsme se dostali od prázdného papíru ke startu satelitu, což je naprosto bezprecedentní vývojový harmonogram,“ uvedl hlavní konstruktér mise zvané Swift Boost, Kieran Wilson z Katalyst Space.
Během prvních týdnů letu satelitu vše vypadalo dobře. To se změnilo koncem července, kdy se sonda Link náhle vymkla kontrole. Katalyst neřekl, co problém způsobilo, ale dva ze tří gyroskopů satelitu, slouží k řízení orientace, přestaly fungovat. Vyskytly se také problémy s chladnými plynovými tryskami používanými pro jemnější řízení směru letu. To znamenalo, že tři nízkoimpulsní plazmové trysky satelitu byly jediným způsobem, jak znovu získat kontrolu nad orientací Linku.
Ještě počátkem srpna vedení Katalyst věřilo, že se podaří LINK stabilizovat a setkání se Swiftem uskutečnit.
„Není to původní režim, kterým jsme očekávali pro řízení satelitu, ale zdá se, že budeme mít dostatečnou stabilitu a ovladatelnost sondy,“ uvedl ještě v té době generální ředitele Katalystu Ghonhee Lee. „Věříme, že se nám podaří uskutečnit setkání se Swiftem, a že budeme schopni provést například inspekci observatoře v blízkém přiblížení několika desítek metrů.“
Nicméně podole posledních zpráv se má LINK pouze pokusit o přiblížení k observatoři čímž demonstruje klíčové schopnosti pro budoucí kosmický průzkum.
Proč takový spěch
Cílem mise Swift Boost bylo vrátit gama observatoř Swift na snad původní dráhu v apogeu 600 km, což by prodloužilo její životnost o několik let. NASA původně postavila a vypustila Swift (Neil Gehrels Swift Observatory , dříve nazývaný Swift Gama-Ray Burst Explorer) v roce 2004 za nějakých 250 milionů dolarů. Od té doby observatoř slouží jako jakýsi prvotní nástroj k rychlému zachycení vzdálených gama záblesků, které mohou trvat jen pár sekund, ale zároveň uvolňují více síly, než jaké naše Slunce za celou svou existenci vyprodukuje. Díky úspěchu byla mise Swift opakovaně prodlužována.
Bohužel, v současnosti jde o jediný dlouhodobě fungující gama teleskop v kosmu. Astrofyzici využívají Swift a další zařízení k prozkoumání těchto výbuchů, aby zjistili co nejvíce o jejich původu.
Původně plánován jako dvouletá mise, zůstává Swift v dobrém stavu i v letošním roce.
A navzdory více než 20 letům provozu Swift stále přinášel cenné vědecké poznatky. Observatoř původně obíhala ve výšce kolem 600 kilometrů nad Zemí. Jenže zvýšená aktivita Slunce v posledních letech „roztáhla“ horní vrstvy atmosféry. Ty dnes teleskop brzdí mnohem silněji, než vědci očekávali. Podle současných odhadů klesne jeho orbita pod kritickou hranici 300 kilometrů už letos v říjnu, což znamená, že záchrana je po neúspěchu LINK prakticky nemožná. Bohužel, počátkem století vize astronomů tak daleko do budoucna nesahaly. A satelit bez vlastních motorů nemá šanci svůj pád do hustých vrstev atmosféry zastavit.
V současné době Katalyst dál úzce spolupracuje s NASA, protože mise vstupuje do další fáze: společně vyhodnocují logistiku pro ukázku setkání a manévrování LINK v blízkosti Swiftu, která snad poskytne data pro budoucí potenciální servisní mise k jiným satelitům.
A poučení?
„NASA by měla být ochotná jednat rychle a podstupovat promyšlená rizika, pokud se to z hlediska potenciálního přínosu vyplatí, a přesně to jsme v případě této mise udělali,“ konstatoval šéf NASA Jared Isaacman a dodal: „Tohle není výsledek, ke kterému jsme směřovali, ale nemění to nic na tom, proč tato mise stála za pokus. Tým jednal s mimořádnou rychlostí, aby dal Swiftu šanci provést další vědecká pozorování a zároveň posunul vpřed schopnosti, které bude Amerika v budoucnu potřebovat pro servis družic. Z pokusu LINKu o setkání se poučíme ze všeho, co bude možné, a tyto poznatky využijeme při následujících misích.“
Inu, nic jiného nezbývá. Škoda jen, že se záchrana dnes ceněné gama observatoře pomocí mise „Za 5 minut dvanáct“ nezdařila.
Zdroje: Katalyst, SPACE, space.com, NSF, NASA
