Pomineme-li na chvíli úspěch Starship 14, hlavní operační nosič SpaceX, Falcon 9 totiž z Kennedy Space Center na Floridě vynesl 1.října pilotovanou kosmickou loď Crew Dragon Grace, další Falcon 9 startoval tentýž den večer našeho času z Vanderbergovy základny v Kalifornii na tzv. sdílenou misi Transporter-18 (mimochodem – první stupeň B1082, letěl popětadvacáté), a vše druhý den ráno, 2. 10. zakončil Falcon Heavy, který vynesl vojenský utajovaný náklad NROL-97 pro United States National Reconnaissance Office (Národní průzkumný úřad - NRO). Pořádný ohňostroj! Jmenujte mi jinou kosmickou či národní společnost, která to dokáže! Elon Musk prostě tak nějak pracuje v jiných dimenzích…
Starship 14 na orbitě. Konečně!
Bylo pondělí 28. září. Let Starship 14 začal na Starbase v Texasu mohutným burácením, když 33 metanem poháněných motorů Raptor zvedlo 124 metrů vysokou megaraketu z její startovací rampy v 7:49 místního času (cca 14:48 SLEČ)
Raketa proletěla rychlostí zvuku na východ od jižního Texasu, a 1. stupeň Super Heavy 21 měl všech 33 motorů v provozu hned při startu. Pak ale přišly první problémy.
V T+ 00:01:16 odešel jeden motor Raptor ve vnitřním okruhu deseti kusů; Booster 21 však pokračoval v letu s 32 z 33 motor., které ztracený tah vykompenzovaly.
Při motorickém oddělování stupňů zapálila Ship všech šest svých motorů Raptor a stoupala dál na orbitu, zatímco booster zahájil sestup s 31 z 33 motorů v počáteční fázi brzdného zážehu. Přesto dokončil plnohodnotný návrat a „přistál“ do vln Mexického zálivu.
Ovšem řízení letu společnosti záhy řešilo další motorický problém: mělo jen několik minut na rozhodnutí, zda pokračovat v další fázi letu, neboť pohasl jeden ze šesti Raptorů Starshipu, potřebný k dosažení orbitální dráhy. Na krátkou dobu to vypadalo, že SpaceX se vzdá orbitálního letu a umožní Starship pokračovat v letu směrem k návratu do atmosféry nad Indickým oceánem, jak to už udělala mnohokrát předtím.
Pozornost se proto soustředila na výkon motorů rakety. Jak řečeno, jeden ze šesti Raptorů na Starship se během letu na orbitu předčasně vypnul, ovšem dalších pět pracovalo déle, aby poruchu kompenzovalo. Tak trochu nervák, že…
Dan Huot, manažer komunikace SpaceX, který let komentoval na webu společnosti původně oznámil, že management mise plánuje zrušit zážeh motorů pro dosažení oběžné dráhy. To by ohrozilo splnění základního úkolu letu 14 a samozřejmě harmonogram příštích startů Starship. Nakonec padlo rozhodnutí pokračovat, i proto, že selhávající Raptor nebyl určen k zážehu pro umístění rakety na oběžnou dráhu Země (LEO) a k brzdícímu manévru pro nasměrování lodi k návratu do atmosféry a přistání na mořské hladině.
Podařilo se tak mimo jiné vypustit 26 družic Starlink třetí generace, přičemž každá z nich zvýší přenosovou kapacitu konstelace o 1 Tb/s. V rámci tohoto startu bude díky zásadním rozdílům mezi Starlinky V2-mini a V3 zvýšena přenosová kapacita až desetinásobně v porovnání se startem jedné várky Starlinků na Falconu 9. Tři družice byly stejně jako na předchozích misích dovybaveny o speciální kamery na kontrolu tepelného štítu Starship před jejím pokusem o přistání, když mimo jiné nesla už několik použitých dlaždic, získaných z plovoucí Ship z minulého, 13 letu. Nicméně vedení letu raději zkrátilo plánovanou desetihodinovou misi o dvě třetiny, a tak Ship „přistála“ klasicky do moře poblíž Havaje něco málo přes tři hodiny po startu. Bohužel tentokráte nezůstala na hladině, ale explodovala.
Úspěch?
Zajímavé jistě je, že SpaceX, tak externí analytici se zdají být s prvním orbitálním letem Starshipu většinou spokojeni navzdory některým technickým problémům během mise.
"Myslím, že Starship jde skvěle," nechal se slyšet sám Elon Musk během panelové diskuse 29. září na akci v Bílém domě k nové iniciativě k umělé inteligenci America.gov AI.
Nešel do podrobností o letu, ale nabídl upravenou projekci budoucí rychlosti startů. "Očekáváme, že Starship nakonec — myslím příští rok — pravděpodobně dosáhne týdenního nebo dvoutýdenního startovního rytmu."
Šéf SpaceX se však už mírní. Ještě letos v srpnu prohlašoval: „Očekáváme, že počet letů se bude rychle zvyšovat a pravděpodobně za rok budeme absolvovat alespoň jeden let denně, možná i více…“
„Starship je stále velmi vývojový testovací program, a tak byl také pro tento let sestaven letový plán," řekl Bill Gerstenmaier, viceprezident SpaceX pro stavbu a spolehlivost letů, na brífinku NASA 30. září, kde byla představena mise Crew-13 na Mezinárodní vesmírnou stanici.
Přirovnal to ke zkušebnímu programu letadla s postupnou sérií letů s konkrétními testovacími cíli. „Bylo to stanoveno jako postupné cíle do budoucna.
Každou z nich jsme prošli,“ řekl. „To všechno dopadlo skvěle.“
Starship už dříve dosáhla 99 procent cesty na oběžnou dráhu, ale dosud to brzdily bezpečnostní obavy z možnosti uvěznění obrovské rakety ve vesmíru.
SpaceX zatím neoznámila, kdy se uskuteční další start Starship, ale dokumenty pro plánování řízení letového provozu uvádějí datum letu 15 či 19. října, tedy tři týdny po letu 14.
I když – původně byl plánován na konec srpna, několikrát byl odložen a na orbitu se největší raketa na světě dostala až 28. září.
Šťastná třináctka
Let nové základní posádky na Mezinárodní kosmickou stanici (ISS) v kosmické lodi Crew Dragon společnosti SpaceX, zvané Grace, by už mohl být rutinou. Týká se to i mezinárodního složení posádky pod velením už ostřílené astronautky Jessici Watkinsové (2. start), jejímž členy jsou mimo pilota Luka Delaney (též NASA) i Kanaďan Joshua Kutryk (CSA) a ruský kosmonaut Sergej Teteryatnikov (Roskosmos). Mimochodem, Delaney a Kutryk jsou oba bývalí vojenští zkušební piloti, zatímco Teteryatnikov, než se stal kosmonautem, sloužil v ruském ponorkovém loďstvu.
Shodou okolností šlo o druhý start i pro loď Grace, která v létě minulého roku přepravila na ISS posádku soukromé mise společnosti Axiom-4 s indickým, polským a maďarskými astronauty, a to pod velením veteránky Peggy Whitson.
Crew-13, čili třináctý let kabiny Crew Dragon letící na ISS v rámci komerční smlouvy mezi NASA a SpaceX, odstartovala ve čtvrtek 1. října 15:10 GMT ze Space Launch Complex 40 na Cape Canaveral Space Force Station na Floridě. Pravda, odstartovala o více než dva týdny později, než se bylo plánováno. Ovšem situace byla nejistá už od 29. srpna, kdy NASA oznámila, že v pohonném systému kosmické lodi Crew-13 Dragon byl zjištěn únik oxidačního činidla. Ten vyřadil ze hry původní datum startu 12. září. Konkrétně by se mělo jednat o netěsnost na zásobníku okysličovadla, kterým je u této kosmické lodi oxid dusičitý.
Došlo pak k výměně nefunkčního ventilu v pohonném systému kosmické lodi, což m.j. zahrnovalo i přestřižení palivové hadice uvnitř lodi. Zase se špitalo – no jo, opět „třináctka!“
Pověru bylo nutné zlomit
Pravda, vše se nakonec zdařilo opravit, a oprava by nevyvolala zvláštní zájem, nebýt čísla letu – Crew 13. SpaceX totiž tímto startem vypustila první misi NASA s číslem "13" za více než 50 let od havarijního letu lunární lodi Apollo 13!
Někdejší Administrátor NASA Jim Beggs podlehl tzv. triskaidekafobii — strachu z čísla 13 a když agentura v roce 1984 dosáhla své další třinácté číslované mise, byl Beggs proti pokušení osudu. Nařídil NASA zavést nový, ale složitý číselný systém pro všechny mise raketoplánů po STS-9. „Nebude další Apollo 13 ani raketoplán 13,“ řekl podle Boba Crippena, velitele mise raketoplánu STS-41C, v ústním rozhovoru v NASA.
I osazenstvo Crew 13 si bylo vědomo pověry — že „13“ je nešťastné číslo, ale rozhodli se pověru hodit za hlavu a zlomit opatrnost lidí v NASA.
Nerozhodilo je znovu zavést „13“ do pořadí misí USA, dokonce si své oficiální odznaky posádky upravili podle emblému, který nosili astronauti Apolla 13.
„Jako posádka Crew-13 jsme se hodně inspirovali posádkou Apolla 13,“ řekla Watkinsová, když odpovídala na otázku tisku shromážděného při předstartovním příjezdu na Kennedyho kosmodrom. „Máme pár náznaků jen na základě římských číslic, zlaté barvy a draka hledícího vzhůru.“
Jen pro připomínku – prvním pilotovaným letem NASA, který dosáhl číslování 13. byl o Apollo 13. Dubnová mise 1970 měla být třetím přistáním amerických astronautů na Měsíci, ale jak je známo, 14. dubna 1970 explodovala jedna z kyslíkových nádrží v servisním modulu, čímž byla velitelská kabina bez energie a motorická sekce nefungovala.
Posádka se proto přesunula do lunárního modulu Aquarius, který (na štěstí ještě neodpojen od soulodí) posloužil jako záchranný člun. Hlavním cílem letu se tak stal úkol bezpečně vrátit Jima Lovella, Jacka Swigerta a Dicka Gordona po obletu Měsíce zpět na Zemi.
„Opravdu jsme chtěli uctít jejich odkaz, jejich odolnost a houževnatost a přinést si trochu z toho do našeho týmu,“ řekla Watkinsová. „Stojíme na ramenou obrů…“
Rychlíková jízda
Let Grace k ISS tentokrát lze nazvat rychlíkovou jízdou, trval necelých 8 hodin, šlo tudíž o vůbec nejrychlejší let Crew Dragonu na stanici.
„Byl to neuvěřitelný start,“ prohlásil nadšeně administrátor NASA Jared Isaacman během tiskové konference po startu. „Tohle je naprosto skvělý začátek pro Crew 13. Budeme je velmi pozorně sledovat a povzbuzovat je během jejich velké expedice.“
Typické mise Crew Dragon trvají 15 až 24 hodin, než dohoní kosmickou stanici. Pro srovnání, ruské startovací profily dopravují posádky lodí Sojuz na ISS kdekoli se nachází tři hodiny až dva dny po startu.
„Tentokrát jsme měli štěstí,“ řekla Julianna Scheiman, ředitelka vědeckých a pilotovaných programů NASA ve SpaceX, v po-startovním brífinku. „Kosmická stanice byla na výhodném místě ve vesmíru a orbitální mechanika umožnila, že to byl dosud nejkratší čas od startu po dokování.“
Astronauti z Crew-13 budou na ISS žít přibližně šest měsíců. Během svého působení převezmou průběžnou údržbu stanice a výzkumné úkoly, z nichž mnohé se zaměřují na zdraví astronautů a dlouhodobé účinky mikrogravitace na lidské tělo. Další experimenty na programu Crew-13 zahrnují studie tkání odvozených z kmenových buněk k léčbě Parkinsonovy choroby a srdečních chorob, stejně jako sklizeň produktů v nulové gravitaci.
Čas strávený na ISS by měl pro Jessicu Watkinsovou a Luka Delaney, Sergeje Teteryatnikova a Joshuu Kutryka skončit někdy příští rok, někdy v únoru nebo březnu, kdy SpaceX vypustí astronauty mise Crew-14, aby je nahradili. Pro Kutryka, který je čtvrtým kanadským astronautem, který absolvuje dlouhodobou misi na ISS, to nebude snadný půlrok, neboť s manželkou Heather očekávají koncem roku své třetí dítě.
„Nechat tyhle tři (plus jednoho na cestě) je nejtěžší věc, kterou jsem kdy udělal. Ale taková byla vždy povaha objevování,“ napsal Kutryk na síti X. Nelze se mu ale divit, protože dost dlouho na let čekal – původně měl letět v konkurenční lodi Starliner od Boeingu, která je stále uzemněna.
Crew-13 vystřídá čtyři astronauty z mise Crew-12 SpaceX, kteří na ISS žijí od poloviny února. Obě posádky se vždy několik dní překrývají, aby si předaly štafetu výzkumů a řízení stanice. Poté se Crew-12 — kterou tvoří astronauti NASA Jessica Meir a Jack Hathaway, Sophie Adenot z Evropské vesmírné agentury a kosmonaut Andrej Fedjajev —měla vrátit domů už toto pondělí (5.10.)
Na palubě ISS jsou také kosmonauti z lodi Sojuz MS-29/75S Pjotr Dubrov, Anna Kikina a astronaut NASA Anil Menon, kteří startovali 14. července z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Jsou uprostřed osmiměsíčního pobytu, na Zemi se vracejí začátkem dubna 2027. A tak jde na ISS čas…
Zdroje: Space, Space flight now, NASA, SpaceX, NSF
