Supermarine Spitfire Mk.IXe z r. 1945 je zpět v České republice

Tato stíhačka byla vyrobena v r. 1945 pod sériovým číslem SL633 a téhož roku zařazena k 312. československé stíhací peruti RAF, kde pod označením DU-K ještě ke konci války spolehlivě sloužila. 

Po návratu z Anglie do Československa (13. 8. 1945 s tímto letounem na Ruzyni přistál Karel Pošta) byl tento konkrétní kus jako jeden z 54 Spitfirů zařazen do výzbroje československého letectva pod označením JT-10 ke 2. letecké divizi a později k 4. leteckému pluku, kde sloužil mimo jiné jako cvičný letoun. 

Karel Pošta, stíhací válečný pilot, jej předváděl na mnoha leteckých dnech a veřejných akcích. Po r. 1948 byl letoun odprodán nově vznikajícímu izraelskému letectvu, pak se dostal do Barmy (označení UB-425), USA (zde v červenci 2023 došlo k jeho lehkému poškození při dojezdu po přistání) a Austrálie (pod registrační značkou VH-RAF. V Austrálii také proběhla jeho oprava po poškození.). Dne 7. 10. 2026 jej pilot Radim Vojta přeletěl zpět do ČR. Letounu je určena belgická registrační značka OO-SPT. 

Radimovi Vojtovi se do povídání příliš nechtělo, z jeho poznámek na sociálních sítích si ale můžeme docela dobře představit, jak se to celé seběhlo. Na začátku byla cesta běžnou leteckou linkou do Bruselu. Následovalo teoretické zopakování systémů, seznámení se s odlišnostmi od TE184, který býval v Líních, a zopakování letů. Ráno 7. října 2026 se Radim se Spitfirem vydali na cestu na Točnou. Symbolicky s průletem nad Ruzyní.  

Pro slavnostní představení tohoto unikátního stroje bylo zvoleno pondělí 19. října 2026. Odpoledne zahájila Ústřední hudba AČR a pak už se všichni zaposlouchali do zvuku motorů a zahleděli na tolik typické křivky. Proč množné číslo? V letových ukázkách se totiž předvedl jak Spitfire, tak Hawker Hurricane Mk.II, který na Točné slavnostně uvítali v loňském roce. Vidět ve skupině tato ikonická letadla je zážitek, na který se nezapomíná. 

Následovaly proslovy Vedoucího letového provozu letiště Točná a hlavního organizátora akce Michala Masaře, britského velvyslance Matta Fielda a zástupce Českých RAFáků Josefa „Joe“ Vochyána.  

Michal Masař představil historii tohoto konkrétního Spitfire a připomněl, že "historická letadla nejsou jen technické památky, ale nesou příběhy lidí, jejich odvahu, osudy i dobu, ve které žili. Žijeme v době, kdy se znovu přesvědčujeme, že svoboda, bezpečnost a mír nejsou samozřejmostí. Události kolem nás nám připomínají, že historii nemůžeme vnímat pouze jako uzavřenou kapitolu v učebnicích. Její důsledky se promítají i do naší současnosti. Českoslovenští letci odešli za 2. světové války bojovat do zahraničí a dobře věděli, co znamená přijít o svobodu své země. Přesto se nevzdali a byli ochotni za její obnovení riskovat vlastní životy. Jejich příběhy bychom si neměli připomínat pouze při výročích, ale v každodenním životě, protože národ, který zapomene vlastní historii riskuje, že přestane rozumět i své současnosti." 

Britský velvyslanec Matt Field také připomněl, že v loňském roce byl v ČR přivítán letoun Hawker Hurricane a dnes se k němu připojuje další legenda, Spitfire. Podle něj je "příběh československých perutí v královském letectvu příběhem odvahy a společného boje za svobodu, který dnes spojuje naše dva národy. Vzpomeňme proto na ty, kteří na Spitfirech létali, i na hodnoty, které bránili." 

Josef "Joe" Vochyán vyzdvihl, že "čest a rovná páteř jsou základem charakteru každého jednotlivce. Občan má nejen práva, ale je také od něj něco oprávněně očekáváno. Letci patřili mezi osobnosti, které během 2. sv. války prokázaly nevšední hrdinství a naplnili vojenskou přísahu množstvím činů. Jejich cesta započala v r. 1939 rozhodnutím o odchodu z domoviny okupované nacistickým Německem ve snaze o aktivní odboj, obnovu svobody a demokracie. Přes Polsko, Francii a dalšími spletitými cestami se dostali až do Velké Británie. V řadách RAF sloužilo přibližně 2500 Čechoslováků...za celou válku jich položilo život více jak 500." Zmínil také osudy navrátivších se Čechoslováků, kteří čelili komunistickým perzekucím a mnohdy odcházeli do exilu. Pozornosti a úcty se dočkali teprve po návratu demokracie od 90. let. "Náš národ disponuje mnoha hrdiny tehdy i dnes. Bezpochyby i přímo tady mezi námi je mnoho nezištných hrdinů všedního dne, kteří se snaží jít správnou cestou a žít nejen pro sebe, ale pro své blízké, svoje okolí, pro vlast. Pilot Ladislav Zadrobílek k tomu vyjádřil krásné myšlenky: Historie píše o králích, císařích a politicích, ale dějiny dělají prostí lidé, kteří poctivě pracují a dovedou pro své ideály obětovat vše."

Následovala anglická a česko-slovenská hymna v podání Ústřední hudby AČR. Oba letouny si pak na ploše prohlédly také rodiny československých RAFáků včetně synovce Karla Pošty. Zvědavostí se netajil ani prezident ČR Petr Pavel, který dorazil během odpoledne a s radostí si jak Spitfire, tak Hurricane zevrubně prohlédl. Věnoval se při tom setkáním s hosty i médiím. Jedna z otázek novinářů byla, co říká na stísněný prostor kokpitu Spitfire: 

„Myslím, že to není o prostoru, ale o tom, jak se podařilo konstruktérům vyvážit vlastnosti letadla. Když se na letadlo člověk podívá, vidí, jak tahle technika, ačkoli přes 80 let stará, byla úžasná. Vše je po ruce a funkční a já se nedivím, že s ním piloti tak rádi létali. Tohle letadlo, když si do něj člověk sedne, voní. Je to jako rozdíl mezi starým a novým autem. Nové má všechny vymoženosti, ale už nemá ducha. Tohle ho ještě má.“ 

Další z dotazů zněl, jaký spatřuje význam v okamžiku, kdy se druhoválečná vojenská stíhačka vrací do Česka? 

„Řekl bych, že je to výraz úcty vůči všem, kdo v letadle létali a kdo jej pomáhali udržovat při životě a vracet do nových a nových misí. Díky tomu, že si jej zde můžeme prohlédnout, si připomeneme všechny příběhy. Je důležité, abychom na ně nezapomínali.“ 

Poté, co se pan prezident přesunul na věž, šly oba letouny znova do vzduchu a on z terasy nadšeně sledoval pilotní umění Radima Vojty (Spitfire) a Jiřího Horáka (Hurricane). 

Nedalo mi to, abych se jej nezeptala, jak se dnes cítil nikoli coby prezident, ale jako Petr? 

„Jako malý kluk! Vždycky jsem s tátou rád chodil na letecké dny a vůně leteckého benzínu a kokpitu starých letadel má pro mne úžasnou atmosféru. Navíc tady je krásná symbolika, kdy se vrací domů letadlo, na kterém létal jeden z našich letců. Je skvělé, že se takovou věc vůbec podařilo zrealizovat.“ 

Viděl jste zde jak Hurricane, tak Spitfire, pokud byste se mohl svézt jen v jednom z nich, který by to byl? 

„Asi Spitfire. Přijde mi trochu elegantnější a myslím, že má o něco lepší motor.“

K večeru zbyla trocha času a já si tak pozvala všechny tři dnešní řečníky, Michala Masaře (MM), Matta Fielda (MF) a Josefa "Joe" Vochyána (JV) ke krátkému povídání. 

Co pro vás jako muže znamenalo vidět zde dnes Spitfire? 

MM: „Splněný dětský sen. Spitfire je symbol nejen pro letce a lidi z letectví, ale pro každého. Když se řekne Spitfire a člověk si ho představí, vidíme v něm své klukovské sny.“ 

MF: „Pro každého Brita je Spitfire tím vůbec nejvýznamnějším letounem. Na to, kolikrát jsem tato letadla měl možnost shlédnout v televizi, seriálech a filmech, jsem zatím nikdy neměl příležitost je vidět naživo. Můj dědeček sloužil u RAF (ne jako pilot) a v těchto dnech na něj opravdu často vzpomínám. Jde pro mne dnes o velmi důležitý a významný den nejen jako pro britského velvyslance, ale i jako pro Matta.“ 

JV: „Moc krásných emocí. Když Spitfire přilétal, byla to chvíle, kdy jednomu běhá mráz po zádech. Člověk za ním vidí ty lidi... a když pak hrála hymna, to se srdce chvěje a skoro vlhnou oči. Jde o velký symbol, který ztělesňuje hodnoty, ideály a přibližuje nám spoustu osudů.“ 

Spitfire a Hurricane společně na obloze, jak to na vás působilo? 

MM: „Já bych to snad nazval malý Duxford, protože jsem nikdy nepředpokládal a ani nepomyslel na to, že v ČR budeme mít dvě tato legendární letadla, navíc na jednom letišti a že je uvidíme létat pohromadě. Neuvěřitelná věc.“ 

MF: „To celý zážitek posouvá ještě o úroveň výš. Neuvědomil jsem si vůbec, že je dnes uvidím letět oba a že je uvidím letět tak blízko. To bylo fantastické. Přiznám se, že jsem byl chvilkami trochu nervózní z jejich vzájemné blízkosti, ale bylo to nádherné sledovat. Piloti jsou profíci.“ 

JV: „To bylo ještě o kus silnější. Když pak tady člověk potká příbuzné letců... tak symbolika strojů přináší památku všech těch jednotlivců, kteří se třeba ani návratu do vlasti nedočkali. Je to velmi bezprostřední.“ 

 Pan velvyslanec řekl, že chvílemi měl až strach z toho, jak letadla jsou u sebe blízko. 

MM se usmívá: „Já to vzhledem k létání v Trenér boxu vnímám trochu jinak. První, co mě napadlo bylo, že je vidět, jak se Radim dobře drží na své obvyklé pozici. Kluci létají skvěle a ukázka byla úžasná.“ 

Kdybyste si mohli vybrat jen jedno z těchto letadel, v němž se proletíte, které by to bylo? 

MM: „To je zákeřná otázka,“ směje se, „ale byl by to Spitfire. Je to však velmi těžké říci, protože každé letadlo ztělesňuje něco jiného. Hurricane je dříč, Spitfire symbol, každý má pro nás dnes jinou roli.“ 

MF: „Musí to být a vždycky to bude Spitfire. Mám radost, že tady vidím mnoho Čechů, kteří se o Spitfire zajímají stejně tak, jako my, Britové.“ 

JV: „To je hodně záludná otázka. Líbí se mi moc obě a u každého vidím hodně zajímavého, lákavého. Bylo by super moct proletět Hurricane jako prvního a Spitfire hned po něm, podobně jako ti naši borci.“ 

Hlavní hvězdou dne byl sice Spitfire, ale spolu s ním nádherně létal v Hurricanu Jiří Horák. Co ho vlastně na létání těchto letounů tolik láká? 

„Všechno začalo hodně dávno. Už jako malý kluk jsem zhruba od 7 let modelařil, první stavebnice, kterou mi tatínek koupil, byl Lavočkin La-7. Postupně se záliba vyvíjela a já pak začal létat, nejprve plachtařsky, poté motorově. Výcvik jsem létal na Zlínu Z-126, což je takový malý český Spitfire. Postupně jsem se dostal ke Stearmanům, North American T-6 Harvard/Texan, létal jsem na Spitfire i Mustangu, ale Hawker Hurricane je zkrátka Hawker Hurricane.  

Co mě láká? Mě to zkrátka baví. Myslím, že kdyby tohle člověka nebavilo, nemohl by třeba zrovna Hurricane létat. Letadlo je staré, má určité vlastnosti, které nejsou zcela ideální, ale hlavně je velmi vzácné a člověk se úměrně tomu musí chovat.“ 

Jaké je letět ve skupině Hurricane a Spitfire? 

„Já si to zpočátku nějak neuvědomil, protože Radim je pořád za mnou. Když jsme se pak rozdělili a já uviděl vedle sebe Spitfire, to je bomba! Slovy nepopsatelné!“ 

Létal jste obě letadla, v čem se liší? 

„Spitfire je taková baletka, lehoučký a obratný. Hurricane je těžší, hrubší, je v něm hluk a horko, to ve Spitfire není.“ 

Srovnání obou Točenských letounů: 

Děkuji pořadatelům za krásně zorganizované slavnostní odpoledne a možnost být při tom, když se Spitfire po svém návratu oficiálně představil na českém nebi. K vidění bude tento unikátní letoun například při Dnech otevřených dveří na Točné, nenechte si jej ani další skvosty ujít. 

Poděkování patří také Robertovi Skribuckému za poskytnutí unikátní dobové fotografie a zajištění souhlasu s její publikací na Aerowebu. 

Chcete-li se dozvědět více o historii Spitfire, článek naleznete zde.

Fotografie v galerii: Ilja Petřík 

Zdroj: Točná airport