V Milovicích to jednoduše vře. A to zdaleka nejen důsledkem nedávných velmi vysokých veder, ale především kvůli nemalým rozporům o dalším využití bývalého vojenského letiště Boží Dar. Spory ohledně vybudování obří sluneční elektrárny panují nejen mezi obyvateli, ale také mezi zastupiteli. O osudu letiště by tak mohli rozhodnout občané obce v chystaném referendu, které se však také ukazuje jako mírně problematické.
Už žádné ploty jako za Sovětů!
Pojďme ale vzít věci popořádku. Otázkou využití letiště Milovice a celého vojenského objektu Mladá se zabývalo po odchodu sovětských vojáků na počátku devadesátých let několik státních sdružení a později i krajských vedení.
| Stručná historie letiště Komplex výcvikového tábora se střelnicí založila v roce 1904 rakouská armáda, která zde během první světové války držela italské a ruské zajatce. Armádě, nyní již československé, patřil objekt i v meziválečném období. V té době bylo také zbudováno letiště Boží Dar. Německé vojsko ukořistilo výcvikový prostor hned v roce 1939 a zůstalo zde až do konce druhé světové války. Další výměnu armád přinesl rok 1969, kdy se důsledkem okupace stalo i letiště sídlem sovětských vojsk. Mezi Milovicemi a Moskvou jezdil tehdy denně vlak, který přepravoval armádní techniku i vojáky. Až rozpad Sovětského svazu a rok 1991 ukončil účast armád v areálu a ten se otevřel veřejnosti. Většina vojenských budov na letišti dodnes chátrá. |
Prvním ze smělých plánů byla myšlenka amerického investora na zbudování mezinárodního letiště. K tomu se však vláda vyjádřila rozporuplně, a tak z plánů nakonec sešlo. Plán mladoboleslavské škodovky, která v roce 2002 přišla s představou vybudovat v milovickém areálu letiště síť drah pro testování svých aut, se také nedočkal realizace. Již tehdy se občané postavili proti a rezolutně odmítali „dráty a oplocení jako za Rusů“, jak píše tehdejší tisk. Čas tak plynul dál a s letištěm se stále příliš mnoho nedělalo.
Zatímco plochu využívali především modeláři a také ultralightisté, vedení Středočeského kraje, nového majitele letiště, začalo znovu oživovat myšlenku velkého letiště, konkrétně se zaměřením na nákladní dopravu. Z řad občanů se ale opět ozývaly hlasy proti, neboť bylo zřejmé, že vybudování letiště bude mít za následek zvýšení hluku v okolí a bude jistě znamenat poměrně značnou ekologickou zátěž. S tímto plánem nakonec zatočily krajské volby v roce 2008, které značně obměnily složení zastupitelstva nejen ve středních Čechách.
Představa starostů Milovic a nejbližších obcí byla jasná – poskytnout prostor k několika drobným podnikatelským účelům, zábavním akcím, všeobecnému letectví, nikoliv však dopravním strojům. Otevírala se i možnost vybudovat zde rekreační ubytovny, byty, případně kancelářské a průmyslové prostory. To vše by znamenalo nová pracovní místa a v rámci možností i ekologický kompromis.
Dalo by se říci, že právě na ekologii zřejmě vsadilo nové krajské vedení v čele s Davidem Rathem z ČSSD. Po diskusích a analýzách vypsal Středočeský kraj soutěž na zbudování fotovoltaické elektrárny. Vítězem se stalo konsorcium v čele se společností ČEZ Obnovitelné zdroje, členem skupiny ČEZ. Projekt obsahoval kromě pronájmu areálu Mladá na příštích dvacet let sanaci stávajících budov a výstavbu nových, společně s instalací solárních panelů na ploše letiště. Zvítězil plán na výstavbu největší fotovoltaiky ve střední Evropě. A v Milovicích nastal další boj!
Zlatý fotovoltaický důl
Dovolte mi nyní velice krátkou a stručnou odbočku k problematice fotovoltaických, nebo chcete-li slunečních elektráren. Ve své podstatě na nich totiž nemůžeme shledat takřka nic problematického. Česká republika se jakožto člen Evropské Unie zavázala k tomu, že bude desetina vyrobené energie v naší zemi pocházet z obnovitelných zdrojů. Stát proto začal hledat způsob, jak přimět firmy a společnosti k investicím do větrných, vodních, fotovoltaických a jiných „obnovitelných“ elektráren.
Řešení se našlo. Na základě analýz se vypočítala výkupní cena energie, kterou stát bude firmám a živnostníkům garantovat po 20 let, pokud jejich elektrárna bude vyrábět dané množství energie pro celou energetickou soustavu. Jednalo se tehdy o výkupní cenu, při které měla elektrárna vydělávat až zhruba po prvních sedmi letech provozu. Na základě tohoto vzniklo několik projektů na nové fotovoltaické elektrárny.
Do dění však zasáhla technika. Zatímco garantovaná výkupní cena zůstávala stále stejná, věda dokázala ohromně posunout účinnost solárních panelů, a tedy zvýšit výrazně schopnost produkce slunečních elektráren. Elektrárna by „se zaplatila“ ne až po sedmi letech, ale již v poloviční době. To pochopitelně nezůstalo bez povšimnutí a z fotovoltaiky se stal rázem potenciál zlatého dolu. Vyrojila se další spousta projektů na nové elektrárny, až najednou začala být situace energeticky nebezpečná.
My se ale teď přenesme opět do Milovic.
A co děti? V elektrárně se učit nebudou!
V Milovicích začíná být rušno. Zatímco kraj o využití letišti jedná s již vítěznými firmami soutěže, obec tvrdí, že o ničem neví. Informace ale pochopitelně prosakují, a tak se plán na zbudování fotovoltaiky dostává i k občanům, má ale zprvu formu a váhu „vesnických drbů“. „Nabídku jsme neviděli, vše známe jen z informací v tisku,“ uvedl v únoru letošního roku pro Nymburský deník starosta obce Milan Kraus.
Styl komunikace mezi krajem a obcí se pochopitelně nelíbí obyvatelům Milovic, a tak se opět vzedme vlna odporu proti jednání krajského vedení. Obec se přetahuje s krajem o to, zda Milovičtí o projektu vědí a zda s ním souhlasí. Místostarostka Milovic tvrdí, že nikoliv, náměstek středočeského hejtmana si stojí za svým, že se o plánech s obcemi a obyvateli jednalo na místě a nikdo se nevyslovil proti. Starosta oponuje, že o žádném výzkumu veřejného mínění neví. Lano stále osciluje okolo půlicí čáry a slovní válka nemá vítěze.
Má ale důsledky. V kulturním domě v Milovicích byla uspořádána první schůzka obyvatel, kteří měli poprvé možnost seznámit se s vítězným projektem. Na tuto schůzi se však nedostavili ani zástupci vítězných firem, ani vedení kraje. Z publika se tak ozývalo mnoho dotazů, na které neměl kdo odpovídat. Navíc se vyrojila řada otázek na neznámého vítěze soutěže, neboť ono konsorcium se skrylo pod ušlechtile znějící název Sdružení pro rozvoj a revitalizaci bývalého vojenského výcvikového prostoru Mladá, které navenek reprezentovala nově založená koordinátorská společnost Mladá RP. Jedno ale bylo zřejmé, záměr vystavět obří elektrárnu se nesešel s úspěchem u občanů obce.
Uspořádala se tak další beseda, na kterou již zástupci kraje i vítězného sdružení dorazili. Náměstek hejtmana uklidňoval přítomné dvě stovky z řad obyvatel, že zdaleka ještě není nic rozhodnuto a že bude prostor pro diskuse. Zároveň ale uvedl, že konsorcium firem v čele s ČEZem bylo jediným kandidátem, který záměrům kraje vyhovoval. Přítomní obyvatelé Milovic a přilehlých obcí ale začali velmi vážně pochybovat, zda bude mít sluneční elektrárna pro obec vůbec nějaké výhody. „Děti se nemají kde učit, lidé musí dojíždět za prací jinam. Postavme se proti tomuto návrhu, který nám neslibuje nic dobrého!“ vyzýval své spoluobyvatele vedoucí oddělení správy majetku milovické radnice Milan Černý.
Za zmíněných okolností se tak situace začala vyvíjet značně nepříznivě pro kraj a vítěze soutěže. Své sehrály i chystané volby do poslanecké sněmovny, neboť krajské zastupitelstvo si dobře uvědomovalo, že by mohlo neuváženým jednáním strhnout dominovou reakci odporu a ohrozit tak volební výsledek v celém regionu. A do toho přišla další rána pro obnovitelnou energetiku. Firma ČEPS, provozovatel přenosové soustavy elektrické energie, navrhla zastavení připojování nových větrných a fotovoltaických elektráren do energetické soustavy ČR, a to z důvodu bezpečnosti a provozuschopnosti soustavy. ČEZ se to rozhodl respektovat a mnoho podobných projektů, včetně milovického, bylo značně ohroženo. Namísto solárních panelů tak slunce začalo nabíjet naděje obyvatel Milovic a přilehlých obcí.
Petice, revoluce, referendum… Změny?
Stále se zvyšující počet plánovaných projektů na fotovoltaické elektrárny přiměl v březnu letošního roku jednat i sněmovnu. Ta jednomyslně odhlasovala zlevňování výkupních cen energie, aby předešla podobným, čistě obchodně motivovaným projektům obřích elektráren, kterých se díky vysokým výkupním cenám, objevilo mnohonásobně více, než by bylo potřebné, ve výsledku mnohdy navzdory „zelené politice“.
Milovičtí se rozhodli ještě zvýšit svou snahu namířenou proti sluneční elektrárně peticí, kterou dali k podpisu na symbolickém zavírání letiště. Tuto svým způsobem protestní akci uspořádali letci, kteří mají v Milovických hangárech stále svá letadla. Bezmála šest stovek podpisů jasně vyjádřilo pochybnosti místních obyvatel o smysluplném využití areálu letiště coby fotovoltaické elektrárny.
Na petici se rozhodlo zareagovat i vedení obce, které na počátku července definitivně rozhodlo o uspořádání referenda ohledně využití areálu letiště. Měla to být příležitost, aby obyvatelé rozhodli o jasném směru, kterým se letiště bude ubírat. Mnohým ale vyrazilo dech skutečné znění otázky, ke které budou obyvatelé Milovic vyslovovat svůj souhlas či nesouhlas. „Souhlasíte s tím, aby zastupitelstvo města Milovice zachovalo současně platný územní plán v části města, a to v areálu Letiště Boží Dar, umožňující stavby pro bydlení, podnikání, sportování a další aktivity?“
| Letiště dnes Letiště Milovice je dnes veřejnou SLZ plochou. Občas jsou zde k vidění ultralighty, častěji však plochu okupují modeláři nebo lidé na bruslích a kolech. Pořádají se zde také tuningové a hudební akce, mezi kterými nejvíce vyčnívá multižánrový festival Votvírák. |
Někteří otázce vůbec nerozumí, některým přijde velmi složitá a zmatená, někteří váhají, jestli proti elektrárně znamená odpovědět ano, či ne. Starosta Milan Kraus tvrdí, že odpověď „ano“ zamezí stavbě fotovoltaické elektrárny minimálně na budoucí dva roky. Kvůli tomu, že letiště není majetkem města, ale kraje, nebylo možné položit otázku jinak, než navázat stavbu na změnu územního plánu. Takto vysvětluje formu otázky člen přípravného výboru referenda Jiří Doležal. Referendum se v Milovicích podle dosavadního plánu uskuteční v pátek 13. srpna.
Termín referenda je také značně problematický, neboť mnoho obyvatel má v této době dovolenou, často v zahraničí, nebo obecně mimo Milovice. K referendu se však musí dostavit nejméně 35 % voličů, aby byly jeho výsledky vůbec platné, natož pak směrodatné. Paradoxně tak místo uklidnění situace dochází k novému napětí.
Dopadne-li referendum zamítnutím změny územního plánu, znamená to jen odložení řešení osudu letiště Boží Dar o pár let? Anebo to znovu otevírá cestu k jiným projektům, například velkému mezinárodnímu letišti, které se dříve plánovalo a které obyvatelstvo také nechce? V Milovicích to zkrátka stále vře. O tom, co je největší trn v patě v celé kauze, si už obrázek udělejte sami.
Dodatečné sdělení
3. srpna - Krajský soud vyhověl námitce přípravného výboru referenda na jeho konání v původním termínu 13. srpna a tento termín, stanovený vedením obce, zrušil. Referendum se tak bude konat v navrhovaném termínu 15. a 16. října, a to společně s volbami do krajských zastupitelstev.
