Dnes je 22. března 2019

5:59 18:17

Poslední start Discovery

25. 2. 2011

„Vyrostli jsme a učili se, abychom raketoplány milovali a obdivovali je.“ (Mike Leinbach, řídící startu)

Konečně! Raketoplán Discovery se včera v noci, po několikaměsíčních odkladech, vydal z rampy 39A, pamatující ještě projekt Apollo, na svou poslední cestu ke hvězdám. Tentokráte jen se čtyřminutovým zpožděním, které způsobil zkrat počítače v řídícím středisku.

Bohužel - letem STS-133 se tažný kůň amerického kosmického programu, raketoplán Discovery, zvolna odebírá do historie a říše legend. Jeho devětatřicátý let do vesmíru totiž zahájil etapu, která znamená konec třicetileté éry těchto kosmických plavidel. Mimochodem – padesát let po startu Jurije Gagarina, prvního člověka, který nakouknul do vesmíru.

Byl třetím strojem tohoto typu po Columbii (1. start na den přesně 20 let po Gagarinovi, 12. dubna 1981) a Challengeru. Tyto dva stroje však už neexistují – zapsaly se mezi nejtragičtější kosmické katastrofy. Discovery poprvé vzlétl do vesmíru před šestadvaceti lety, v roce 1984. Před pěti lety byl prvním raketoplánem, který letěl po tragédii Columbie, jenž shořela při přistání.

Úkoly posledního letu

K Mezinárodní kosmické stanici (ISS – International Space Station) se na palubě Discovery vypravila šestičlenná posádka v čele s velitelem Stevenem Lindseym. Mimochodem, Steve Lindsey je 50letý vysloužilý plukovník letectva s více než 6 500 nalétanými letovými hodinami na více než 50 různých typech letadel. Účastnil se misí STS-87 v roce 1997, STS-95 o rok později, STS-104 v roce 2001 a STS-121 v roce 2006.

Na palubě je s pěti muži jediná žena - Nicole Marie Stott – v pozici letové specialistky č. 4. Je to její druhá mise, ale letěla už v raketoplánech Discovery STS-128 a vracela se Atlantisem při misi STS-129. Oba kosmické stroje okusila v roce 2009. Byla totiž členkou dvou základních posádek stanice č. 20 a 21 a v kosmu strávila 90 dní.

Po dvoudenním postupném přibližování je připojení k ISS naplánováno na sobotu 26. února kolem 20:10 SEČ.

Discovery tam mimo běžných zásob vody a čerstvých potravin dopraví venkovní logistickou plošinu ELC-4 (EXPRESS Logistics Carriers), která bude astronautům sloužit např. k opravám stanice. První dvě plošiny byly dopraveny na ISS už v roce 2009. Dalším důležitým nákladem je modul PMM (Permanent Multipurpose Module) zvaný Leonardo, který připojí ke stanici. Jde vlastně o jakýsi skladovací prostor, ve kterém by teoreticky mohly být umístěny i experimenty, jejich vzorky či výsledky. Součástí nákladu jsou i náhradní díly pro ISS.

Mezi ně však určitě nepatří Robonaut-2, první humanoidní robot, určený k práci na vesmírné stanici. Jeho zkratka R2 („ár-tů“) zřejmě ne náhodou připomene milovníkům Lucasova filmu „Hvězdné války“ kultovního robota, provázejícího hlavního hrdinu všemi díly ságy.

Tato poslední mise je naplánována na jedenáct dní. Během nich by astronauti měli dvakrát vystoupit do vesmíru, mj. právě kvůli montáži plošiny.

Tříměsíční zpoždění

Raketoplán Discovery měl původně letět už 1. listopadu (!), ale start byl několikrát odložen kvůli opakovaně nalézaným prasklinám na šestimetrových hliníkových svorkách přídavné palivové nádrže. Technici NASA na tyto součásti připevnili zpevňující kovové pásy. Praskliny, jejichž příčinu se dlouho nedařilo zjistit, našli technici pomocí rentgenu i při posledních kontrolách v lednu a zdálo se, že bude ohrožen i únorový termín startu.


modul Leonardo

Vše ale začalo ještě v říjnu, kdy krátce před plánovaným startem 1. listopadu technici zpozorovali nebezpečný únik vodíku. Po prvním odkladu se zjistila i další závada - trhlina v pěnové izolaci. Podobná závada způsobila v roce 1986 při startu raketoplánu Challenger výbuch, při kterém zemřelo sedm astronautů.

Programový manažer letů raketoplánů John Shannon potvrdil, že prováděné testy na opravené nádrži byly vyčerpávající. NASA si už další malér skutečně nemůže dovolit. Zhatilo by to totiž poslední dva starty raketoplánů Endeavour a Atlantis na jaře a v létě a vlastně finalizaci kosmické stanice.

Je paradoxní, že po jejich návratu nebudou mít američtí astronauti na dlouhou dobu vlastní dopravní prostředek a budou se muset spoléhat na ruské kosmické lodě Sojuz, jejichž konstrukční počátky sahají – jak jinak – do první poloviny šedesátých let minulého století.  Navíc – za jedno místo bude Ruská kosmická agentura účtovat NASA 51 milionů dolarů (cca 966 milionů korun).

Nedivme se tedy povzdechu Mika Leinbacha, který je na mysu Canaveral zodpovědný za starty kosmických plavidel: „Discovery je skvělé vesmírné plavidlo. Máme teď proto smíšené pocity. Vyrostli jsme a studovali, abychom raketoplány milovali a obdivovali je. Pracovali jsme s pocitem, že děláme pro svou zemi a svět něco výjimečného. Je to těžké, řídit poslední start.“

A co dál, NASA?

V celkovém součtu strávil Discovery ve vesmíru od roku 1984 téměř rok (352 dní), urazil 230 milionů kilometrů a při rychlosti 28 tisíc kilometrů v hodině učinil pět tisíc okruhů kolem Země. NASA původně plánovala ukončení letů raketoplánů už během loňského září, zpoždění letů (která ostatně Space Shuttly pronásledovala téměř pravidelně) ji donutilo termín několikrát posunout. To však nic nemění na tom, že až se Endeavour, Atlantis a Discovery přesunou do muzea, jediným spojením mezi zemí a ISS budou po několikáté modernizované ruské Sojuzy.


Robonaut 2

Nutnosti situaci co nejrychleji vyřešit si je samozřejmě vědom i šéf NASA Charles Bolden. „Je nepřijatelné, aby se nejmocnější národ na světě, tedy Spojené státy americké, nacházel v situaci, kdy nevíme, co nahradí raketoplány,“ uvedl Bolden při této příležitosti. Podle svých slov doufá, že se najdou alespoň dvě soukromé společnosti, které budou ochotné do přepravy lidí ve vesmíru investovat.

NASA už na začátku února varovala, že zadání prezidenta Obamy - postavit do roku 2016 raketu, která bude schopna přepravit lidskou posádku na mezinárodní vesmírnou stanici ISS, Měsíc a případně i dál na Mars - není schopna splnit, když byl zastaven projekt ARES. Nemá na to prý dost peněz, schválený rozpočet na období 2011-2013 ve výši pouhých osmi miliard dolarů (přes 141 miliard korun) na to podle vedení NASA stačit nebude.

Vypadá to, že s faktem, že budou američtí astronauté minimálně jedno desetiletí bez vlastních plavidel, se však už podle Boldena nezbývá než smířit.

Mohlo by vás zajímat

Témata

Kosmonautika


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář