Pohon EmDrive popírající fyzikální zákony může fungovat, zjistila NASA

30. 7. 2015

Britský letecký inženýr Roger J. Shawyer v roce 2006 uveřejnil v časopise New Scientist koncepci elektromagnetického pohonu EmDrive, který by mohl výrazně urychlit dobývání vesmíru. Ačkoli mnohými vysmívaný princip odporuje zákonu zachování hybnosti, nikomu z řad vědců se jeho funkčnost nepodařilo vyvrátit. Spíše naopak. Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) a německý profesor nezávisle na sobě prokázali, že by mohl fungovat. Zprávu přinesl portál Avweb.com

Zaměříme-li se na dnešní pohonné jednotky, fungují na principu zákonu zachování hybnosti. Hodnota změny hybnosti jako součinu hmotnosti a rozdílu rychlostí (urychlení) je stejná pro vstupující hnací plyny (například vzduch) i pohonnou jednotku. Jelikož však ve vesmírném vakuu není hnacího plynu, který by do motoru vstupoval, musí si jej kosmická loď nést s sebou – spaluje například hořlavé palivo ve spalovací komoře produkující zplodiny, které raketu následně pohánějí. Jenže EmDrive spalování paliva ani štěpné reakce v reaktoru nevyužívá. A právě v tom je tolik revoluční.


Magnetron, srdce pohonu EmDrive / Foto SPR Ltd

Výsledky testování EmDrive předvedl na konferenci Amerického Institutu pro Letectví a Kosmonautiku (AIAA) profesor Martin Tajmar zaměřující se na vesmírné systémy na Technologické Univerzitě v Drážďanech. 

Principem EmDrive je uzavřená rezonující mikrovlnná dutina, kde tah vzniká na základě rozdílu tlaku záření způsobeného zúženým tvarem rezonanční dutiny. Koncepci pohonu testoval profesor Tajmar uvnitř vakuové komory za využití měděného nepájivého pole s možností přizpůsobit rezonanční frekvenci frekvenci generátoru mikrovlnného záření (magnetronu). Elektrická energie (například solární) se tedy v magnetronu přemění na směrové mikrovlnné záření, které následně produkuje tah. Výsledný tah motoru odpovídal matematickým výpočtům, které testu předcházely. Ačkoli pokus pana Tajmara cílil primárně na posouzení vedlejších účinků, jakými je vliv elektrických a magnetických polí na správnost měření, prokázal rovněž jeho funkčnost.

Testováním pohonu principiálně vycházejícího z Shawyerova EmDrive se zabývá řada vědeckých laboratoří po celém světě, své výsledky ovšem prezentují jen někteří z nich. Pozitivní výsledky tak vedle NASA oznámil například samotný „vynálezce“ Roger J. Shawyer, rumunský elektrický inženýr Berca Iulian nebo čínský vědecký tým.

Pokud by se podobný princip pohonu podařilo zavést do praxe, kupříkladu devítiletá cesta vesmírné sondy k Plutu by se zkrátila na pouhých osmnáct měsíců, sedmdesát dnů by postačilo k cestě na Mars a pouhé čtyři hodiny by trval let k Měsíci. Tento revoluční pohon má nicméně kvůli popírání fyzikálních principů řadu zatvrzelých odpůrců. „EmDrive je naprostá blbost… svůj čas budu věnovat přemýšlení o věcech, které nepopírají zákon zachování hybnosti,“ poznamenal fyzik z kalifornské technické univerzity CalTech Sean Caroll.

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář