Hlášení o sblížení stále přicházejí více a více jak od sportovních, tak i profesionálních pilotů. Za minulý rok bylo nad územím Spojených států zaznamenáno celkem 238 sblížení, letošní bilance však již nyní přesáhla 650 událostí. Nejkritičtější jsou v tomto ohledu letní měsíce. Za letošní červen v USA zaznamenali 138 dronů, v červenci pak 137 a to oproti loňským 52 za oba dva měsíce. Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA) oproti Federálnímu leteckému úřadu (FAA) zatím žádná čísla nevydala, vzhledem k narůstajícímu počtu incidentů je ale můžeme velmi brzo očekávat.
Obavy pilotů a cestujících mírní někteří odborníci poukazující na to, že zatím šlo jen o sblížení na několik stovek či desítek metrů, zatím ne o žádnou srážku. Většina letadel je navíc konstruována tak, aby ustála i náraz několikakilového ptáka, srážka s bezpilotním prostředkem by tak teoreticky nemusela být fatální. Navíc se podle nejnovějších dat ukazuje, že nedochází k až tak skokovému narůstání incidentů, jako spíš k jejich častějšímu a podrobnějšímu hlášení. Ani tyto okolnosti však nevyvrací skutečnost, že se jedná o významný problém, zvlášť v okolí velkých mezinárodních letišť. Problém, který vyžaduje pozornost a řešení.
Podvodné video, snažící se upozornit na nebezpečí provozu dronů / Youtube, BranitFX
Úřadům stačí slib
|
Model vs. dron Bezpilotní systém (UAS) Systém skládající se z bezpilotního letadla, řídicí stanice a jakéhokoliv dalšího prvku nezbytného k umožnění letu, jako například komunikačního spojení a zařízení pro vypuštění a návrat. Bezpilotních letadel, řídicích stanic nebo zařízení pro vypuštění a návrat může být v rámci bezpilotního systému více. Model letadla Letadlo, které není schopné nést člověka na palubě, je používané pro soutěžní, sportovní nebo rekreační účely, není vybaveno žádným zařízením umožňujícím automatický let na zvolené místo, a které, v případě volného modelu, není dálkově řízeno jinak, než za účelem ukončení letu nebo které, v případě dálkově řízeného modelu, je po celou dobu letu pomocí vysílače přímo řízené pilotem v jeho vizuálním dohledu. |
Regulace bezpilotních prostředků je však zatím spíše trochu pozadu. V České republice u dronů do hmotnosti 20 kg stačí jen jakýsi „slib", že pilot nebude nikoho ohrožovat. To v praxi znamená mít dron stále v dohledu (tedy přibližně tři sta metrů daleko), padesát metrů od nejbližší osoby či objektu a nejvýš sto metrů vysoko. K tomu se nesmí stroj přiblížit na 5,5 km k letišti, zakázanému prostoru nebo průmyslové zóně. Kontrolovat počínání majitelů dronu ale v podstatě nelze. A byť neznalost zákona neomlouvá, majitelé v současnosti tak populárních malých dronů nejsou nikým příliš upozorňováni, že nějaká pravidla vůbec existují. Na potenciální průšvih je tak zaděláno od začátku.
S používáním profesionálních dronů pro komerční využívání je to o trochu složitější. K provozování stroje je potřeba Povolení k létání podle § 52 zákona o civilním letectví a Povolení k provozování leteckých činností pro vlastní potřebu podle § 76, nebo v komerčním případě - Povolení k provozování leteckých prací podle § 73 stejného předpisu. Pravidla provozu ovšem nejsou od menších dronů nijak rozdílná. Úřad pro civilní letectví zatím vydal těchto licencí prvních pár stovek. V případě porušení předpisů může majiteli hrozit až pětimilionová pokuta.
Faktem je, že zatím na našem území k žádným výraznějším (hlášeným...) problémům nedošlo. Navíc se má příslušný zákon brzy měnit tak, aby odpovídal změnám v provozování dronů. Je ale jasné, že český zákon nevyřeší nic v celosvětovém měřítku.
Jak se "bránit"?
Jde tedy v zásadě o to nastavit taková pravidla, aby spolu mohly drony i pilotovaná letadla koexistovat ve společném prostoru. S možným návrhem však nedávno přišla čtveřice studentů inženýrství z rhodeislandské univerzity, kteří navrhli a vyrobili zařízení s výstižným názvem „Anti-Drone System“.
Jde o jednoduché zařízení monitorující výskyt a pohyb dronů v prostoru a okolí letiště. Využívá k tomu přístroj detekující aktivaci frekvencí pro řízení bezpilotních systémů v daném sektoru a následně provádí jejich analýzu. Vyhodnotí-li, že se v oblasti pohybuje dron, informuje řídicího letového provozu o jeho výskytu a vyšle zprávu o narušení zakázané zóny operátorovi dronu. Podle prvotních testů se zdá být systém velmi spolehlivý a přesný. Kompletní zajištění vzdušného prostoru pro jedno letiště by pak podle tvůrců projektu mohlo vyjít kolem 200 000 dolarů.
Vojenský Anti-UAV Defence System společnosti Blighter je sice účinný, ale melé drony umí zachytit jen stěží / Foto Blighter
Vzdušný prostor podle Amazonu
Neméně zajímavý je i návrh vedení internetového obchodu Amazon, který vidí v dronech nevyužitý potenciál. Na začátku srpna tak představil službu Prime Air, tedy koncepci dopravy zásilek s pomocí bezpilotních systémů. Jeff Bezos, majitel Amazonu, a Gur Kimchi, nově jmenovaný viceprezident programu Prime Air, jsou si však vědomi „nebezpečí“ a dosavadní nekoordinovanosti provozu dronů. Proto přišel Amazon kromě samotné služby ještě s jednou revoluční novinkou - speciálním rozdělením vzdušného prostoru.
Foto Forbes
Plán počítá s vymezením dvou „tříd“ na základě výšky: „nízkorychlostní, s lokálním provozem“ a „vysokorychlostní-tranzitní“. Ta spodní, tedy „nízkorychlostní“, by měla sahat v podstatě od země do zhruba 60 metrů a měla by poskytovat prostor pro volný pohyb všech dronů - pro účely natáčení, mapování, měření. Pro samotný Amazon by to pak měla být jakási koncová řízená oblast, kde by byly zásilky směrovány přímo k zákazníkům.
Ta vyšší, „tranzitní“, by byla propletena trasami, po kterých by bezpilotní systémy mohly rychle cestovat. Oba prostory by byly z vrchu ohraničeny bezletovým pásem sahajícím do 150 metrů nad zem, kde by už mohl nerušeně panovat pilotovaný provoz. Návrh samozřejmě počítá i s vytvořením bezletových zón nad letišti a v jejich okolí.
K uskutečnění konceptu je ovšem podle Amazonu potřeba instalovat do dronů čipy, díky kterým by o sobě systémy navzájem věděly, a co víc, aby jejich provoz mohli sledovat i piloti a řídicí letového provozu. Ti by navíc v případě ohrožení mohli vydat strojům rozkaz k okamžitému přistání.
Co dál?
Malý bezpilotní letoun či větší profesionální dron se dá v dnešní době pořídit prakticky kdekoliv a pokud ho jeho majtel nechce využívat komerčně, nepotřebuje k tomu ani žádné speciální povolení. Pro letecký provoz jsou sice nebezpečnější právě ty větší stroje, kterých je méně. nicméně výrazné škody může napáchat i ten menší. A co hůř, není moc způsobů, jak se proti nim z pozice pilota většího letadla bránit.
Řešení problému tak zůstává - kromě nutné soudnosti samotných majitelů a provozovatelů dronů - na úřadech. Nechají si ovšem příslušné orgány do rozdělení vzdušného prostoru sahat? A prošlo by případné zpřísnění provozu dronů? Vzhledem k narůstajícímu počtu incidentů doufejme, že se zákony podaří prosadit dříve, než se na Youtube objeví další, tentokrát již skutečná videa...
