Zpověď studentů MPL: Výcvik je dřina, ale smysl to má

03.02.2016 18 příspěvků

Loni v září všeho nechali a vrhli se na neprozkoumanou stezku jménem MPL výcvik. Zeptali jsme se jich, jak proplouvají prvním půlrokem studia, jak vzpomínají na screening a jak celé to MPL dobrodružství zapadá do jejich dosavadního života.

Budou patřit mezi první vlaštovky českého MPL nebe. Udělali nelehké rozhodnutí všeho nechat a osmnáct měsíců se věnovat jen a pouze studiu v MPL pilotním výcviku (Multi-Crew Pilot Licence). Bez nároku na odměnu, bez záruky úspěchu. Risk je zisk. Pokud projdou výcvikem bez ztráty kytičky, na jaře 2017 na ně čeká post dopravního pilota v partnerských aerolinkách Czech Airlines nebo Travel Service.

Vzpomínky na MPL screening

V souvislosti se screeningem, který jste v září 2015 absolvovali:

  • Na co ze screeningu nikdy nezapomenete?
  • Která část screeningu vás nejvíc bavila? Co byste naopak rádi, aby už vás nikdy nepotkalo?
  • Bylo to horší než maturita nebo obhajoba bakalářky/diplomky, pokud se to vůbec dá srovnat?
  • Co byste doporučili těm, kdo se ke screeningu chystají?

Jakub Adamčík
Ze všeho nejvíc se mi vryly do paměti společné hry (součást psychologických testů – pozn. red.) a jejich zvláštní naplň v podobě kreslení a skupinového vázání uzlu s dlouhým lanem. Zpočátku mě to zaskočilo a pomyslel jsem si, zda si z nás nedělají legraci, jak jednoduchý úkol nám zadali, ale postupem jsem začal přicházet na to, jak obtížné je ve skupině lidí, kteří se sotva poznali, spolupracovat a dosáhnout společného cíle. Dále se nedá zapomenout na psychologický pohovor, ve kterém mi byly kladeny velice osobní otázky, ale chápal jsem to, protože mi je jasné, že pilot musí být mentálně zdravý a abych řekl pravdu, přišel mi rozhovor docela příjemný. Asi ze všeho nejvíce jsem si užíval společenské hry. Při nich jsem se odreagoval od nudných částí, jako bylo psaní psychologického testu, který snad neměl konce. Nelze srovnávat screening s maturitou nebo bakalářkou. Z počátku jsem se screeningu trošku obával, ale už během úvodní schůzky o tom, jak to celé bude probíhat, jsem byl v klidu. Doporučuju hlavně být v klidu, vyspat se na to a být sám sebou.

Jan Mikláš
Nikdy nezapomenu na to, že mi byla dána možnost dělat něco, co mě baví. Klišé, ale je to pravda. Samotný screening trval celý týden a skládal se z různých psychologických testů, testu z angličtiny, compass testu, simulátoru a závěrečného pohovoru. Nejméně sympatické pro mě bylo písemné testování osobnosti. Velmi stručně shrnuto jde o testy, kde člověk formou vybírání odpovědí vyjadřuje svoji shodu nebo neshodu s daným výrokem. Samotné otázky nejsou nijak složité, ale je jich hodně a testy jsou poměrně zdlouhavé. Naopak mě docela bavilo skupinové testování osobnosti. Nejdříve jsem měl trochu obavy, co nás tam čeká, ale ty se pak rozplynuly. Testování probíhalo formou různých her a celkově navozená atmosféra byla příjemná. Samozřejmě nesmím zapomenout na simulátor, který jsem si užil nejvíc.

Pavel Polesný
Na co nikdy nezapomenu? Nejspíš na ten pocit, když jsem se přibližně po týdnu čekání dozvěděl, že jsem úspěšně prošel screeningem a byl jsem přijat do MPL výcviku. Bavily mě skoro všechny části screeningu, jelikož to pro mě bylo něco nového, ale která část mohla být lepší, než samotný let v simulátoru? Naopak tou horší částí byl čtyřhodinový test osobnosti. Ale to bylo spíše dobou trvání, jinak test nebyl nijak náročný, prostě jsme museli jen odpovídat na dané otázky. Po celou dobu screeningu jsme byli ve skupince šesti lidí, ve které jsme se navzájem podporovali, což uvolňovalo napjatou atmosféru. Obhajobu bakalářky a státnice mám teď čerstvě za sebou, tak to mohu dobře porovnat. Jak u obhajoby, tak u screeningu jsem cítil určitý stres, ale jelikož obhajoba trvala jen jeden den a screening celý týden, tak by se dalo říct, že screening byl o něco horší. Kdo se ke screeningu chystá, ať určitě vsadí na odhodlání a sebedůvěru u všech částí a hlavně u finálního pohovoru.

Karolína Suková
Moje nejoblíbenější část screeningu byl samozřejmě let v ATR simulátoru a naopak jsem nevěděla, co čekat od compass testu a na co se přesně připravit, ale nakonec to bylo dobré. Nejvíc jsem byla nervózní před výběrovými pohovory – musela jsem sama, tak jako všichni ostatní uchazeči, čelit velké početní převaze dvou výběrových komisí zastupujících ČSA a Travel Service. Každá komise měla kolem deseti členů. Celý průběh screeningu jsem si užila a vzpomínám na něj ráda jako na novou zkušenost, která mě leccos naučila i o mně samé, především díky psychologickým hrám a testům. Budoucím uchazečům bych doporučila být prostě sami sebou, protože na většinu úkolů se stejně nedá připravit předem.

Aleš Švec
Na screening vzpomínám často, jelikož hodně mých kamarádů a známých se na výběrové řízení vyptávalo. Určitě nerad bych si zopakoval písemné testování profilu osobnosti, které obsahuje asi 1 200 otázek, bylo to dlouhé a vyčerpávající. Nikdy nezapomenu na ten pohled  kapitánů z Travel Service, kteří si mě bedlivě prohlíželi při osobním pohovoru před komisí. Nejlepší část screeningu byl samozřejmě simulátor, ale ten si zopakuji ještě mockrát. V porovnání s maturitou nebo státnicemi, kde nervozita je opravdu na místě, není screening tolik náročný. Ale abych se přiznal, byl jsem také u nějakých částí nervózní. Když o něco hodně stojíte, máte obavy z neúspěchu, ale na druhou stranu vás to žene dopředu. Jelikož jsem úspěšně absolvoval studium na ČVUT, mám se zkouškami, různým testováním a nervozitou mnoho zkušeností, které mi u screeningu hodně pomohly, a určitě mi tyto zkušenosti budou nápomocné i v následném studiu MPL. Svým kolegům – uchazečům bych poradil, aby si před každým dnem dostatečně odpočinuli a dobře se vyspali. Jediné, na co se podle mého mohou připravit, je anglický jazyk. Na ostatní testování se už moc připravit asi nedá, buď ty „skills“ v sobě máte, nebo ne.

Já a létání

  • Kdy a jak jste se dostali k létání?
  • Co bylo tím impulsem k rozhodnutí stát se dopravním pilotem a nastoupit do MPL výcviku?
  • Co na to říká vaše okolí?

Jakub Adamčík
Vždy se mi létání líbilo, ať už jsem letěl někam na dovolenou nebo viděl letadlo letící ve vzduchu. Kdy jsem se poprvé dostal k létání? Tak to si přesně vybavuji, táta si chtěl udělat PPL licenci na Hosíně (u Hluboké nad Vltavou) u Saši Kubovce, který mě vzal na chvilku do nebes. To mi bylo patnáct a měl jsem v životě jiné starosti. Potom po dlouhých 12 letech jsem se vrátil na Hosín a začal si dělat PPL licenci právě u Saši Kubovce, který mi byl skvělým instruktorem. Při mém výcviku PPL jsem si přál okusit pilotování velkého dopravního letadla, což se mi povedlo. Uskutečnilo se to na simulátoru A320 v CATC a bylo mi hned jasné, co chci v životě dělat. Rok jsem ještě procvičoval angličtinu a pak jsem se pustil do plnění svého snu, ke kterému ještě stále vede dlouhá a těžká cesta. Zpočátku byla většina lidí z mého okolí zaskočena. Ale musím říct, že mě v tom dnes všichni podporují, zejména rodiče a mí blízcí. Kamarádi si dělají legraci, že už nikdy nesednou do letadla a podobné srandičky, ale to k nim patří.

Jan Mikláš
Asi jako většina aktivních pilotů jsem se k létání dostal přes modelaření. Sám jsem sice moc modelů nepostavil, ale můj otec vedl modelářský kroužek a letadla jsme měli po celém domě. Dá se říct, že jsem mezi nimi vyrůstal a vypěstoval si zájem už od dětství. Ten přetrval dál do dospělosti až po touhu naučit se létat. No a ta vyústila v to, že jsem během studií na vysoké škole absolvoval výcvik PPL(A). Převést svoji zálibu v létání do profesionální podoby mě lákalo dlouho. Problém jsem viděl hlavně ve finanční a časové náročnosti potřebných licencí s nulovou garancí budoucího zaměstnání. Hlavní výhodou MPL výcviku je line training. Po absolvování výcviku zahájí absolvent létání v komerčním provozu. Právě tato možnost byla pro mě rozhodující. Moje okolí reagovalo většinou pozitivně. Výcvik je náročný a intenzivní, je třeba se mu věnovat na sto procent. Musel jsem dát výpověď v práci, což se moc nelíbilo nadřízeným.

Pavel Polesný
K létání jsem se dostal asi v sedmi letech, kdy jsem měl možnost vůbec poprvé letět letadlem. Tam jsem se také poznal s přítelem mé matky, který byl pilotem. Od té doby jsem se s letectvím setkával stále více a prostředí kolem letadel mě začalo fascinovat. Opravdu velké odhodlání přišlo ale až později při studiu na vysoké škole a při práci na letišti Václava Havla v Praze. Asi to bylo tím, že jsem byl konečně schopný vzít si na sebe nemalý finanční závazek, který by mi umožnil stát se dopravním pilotem. Zrovna když jsem přišel s touhle myšlenkou, nabídly se mi dvě možnosti. Buď klasickou cestou, jak to bylo doposud, anebo zkusit relativně nový MPL výcvik. Po dlouhých rozvahách a konzultacích jsem se rozhodl pro MPL, i když názory byly velmi vyrovnané a na každé z těch cest se dají najít klady a zápory. Okolí mě samozřejmě podporuje, hlavně rodina, která má také velké zásluhy na tom, kde teď jsem.

Karolína Suková
Létání a vše kolem něj mě naprosto fascinovalo už od dětství, kdy jsem chodila letadla pozorovat na letiště, hrála simulátory na počítači a pak si začala stavět svoje vlastní modely na dálkové ovládání. Modelařině se ráda věnuji dodneška; v zimě stavím a v létě chodím na pole, když je čas. Navíc každý let na dovolenou, vyhlídkový let v okolí bydliště nebo třeba let hydroplánem na Maledivách, to jsou všechno úžasné zážitky. Snad nikdy jsem se nevzdala sedadla u okýnka a myslím, že to tak vždycky zůstane. Ve svém okolí a v rodině jsem v minulosti nepoznala žádného pilota, takže jsem studovala a věnovala se jiným koníčkům. Nedávno jsem ale překvapivě zjistila, že bratr mého dědy byl pilotem u armády a roky pracoval na letišti v Kbelích. Poslední impuls k rozhodnutí jít si za svým snem a stát se  dopravní pilotkou nastal pak později při studiu vysoké školy, kdy jsem pracovala na recepci v pražském hotelu Hilton, kde pravidelně přespávaly posádky KLM a British Airways. Říkala jsem si, jak ráda bych stála na druhé straně toho recepčního pultu. K tomu jsem navíc měla možnost si tam popovídat a inspirovat se ostatními ženami, které si taky šly za svým snem. Mému rozhodnutí nastoupit do výcviku se tedy nikdo z nejbližšího okolí vůbec nedivil.

Aleš Švec
Už v dětství jsem obdivoval letadla a vše kolem letectví. Nikdy jsem si nepomyslel, že bych mohl být pilotem. Piloti pro mě byli vždy ti nejchytřejší a nejodvážnější. Já osobně jsem se nikdy nepovažoval za natolik vzorného studenta, abych si vůbec mohl představit, že by se mi to mohlo povést. Teprve v prvním ročníku na stavební fakultě ČVUT, když jsem z okna pozoroval přistávající letadla, jsem si uvědomil, že asi nesedím ve správné škole. Ale bohužel to bylo v době začínající ekonomické krize, která se drasticky dotkla i letectví. Vzhledem k dané situaci a finančním nárokům výcviku jsem svůj sen prozatím opustil. Dostudoval jsem vysokou školu, získal inženýrský titul a nastoupil do pracovního života v oblasti facility managementu. Na konci léta jsem na internetu narazil na MPL screening a začal se o něj zajímat. Hlavní impuls byl asi ten, že po těch odpracovaných dvou letech jsem si stihl uvědomit, že to není ten správný směr, kterým bych se chtěl ubírat. Navíc situace v letectví se pomalu začíná zlepšovat. Uvědomil jsem si, že jinou příležitost ve svých 28 letech už asi mít nebudu. Nastal ten správný čas začít si plnit sny! Rodiče jsou nadšení a bez jejich podpory bych si výcvik nemohl dovolit. I moji nejbližší kamarádi mě podporují a toho si nesmírně vážím.

Těžko na cvičišti

  • Měli jste v souvislosti s MPL výcvikem nějaká očekávání? Naplnila se?
  • Jak vám jde samostudium? Kolik hodin týdně mu věnujete? Jak se cítíte po letech opět “v lavici”, na přednáškách instruktorů?
  • Kde vidíte sami sebe za pět let? A za dvacet? 

Jakub Adamčík
Jsem zatím na úplném začátku a zanedlouho mě čekají první zkoušky, takže jsem toho ještě moc nepochytil, ale z dosavadní zkušenosti musím dodat, že vše je dle mého v pořádku. Máme stoprocentní podporu ze strany CATC a věřím, že ve společné spolupráci se dostaneme s ostatními studenty do úspěšného cíle. Ze začátku jsem měl problém se soustředěním se na studium a věnoval jsem tomu něco kolem šesti hodin denně. Vydržel jsem se učit hodinu či dvě v kuse a dával si hodně přestávek, ale postupem času jsem se začal více koncentrovat a po třech měsících už u učiva vydržím téměř celý den. Určitě se vidím v oblacích a chci to dotáhnout až na kapitána. Kde všude budu létat, to se nechám překvapit.

Jan Mikláš
Teď právě procházíme teorií ATPL. Jde z velké části o samostudium plus hodiny na učebně s lektorem. Knihy studujeme na tabletu, jsou interaktivní. Tahle moderní forma výuky se mi líbí, ale uvítal bych vyšší procento hodin na učebně. Podle harmonogramu bych měl studiem strávit cca 30 hodin týdně. Ve skutečnosti je to více. Studiem trávím většinu dne. Délka výcviku je 18 měsíců. Během této doby se ze studenta s nulovými zkušenostmi stává dopravní pilot. Musí zvládnout teorii a taky se naučit létat. Studium beru tak, že tohle je teď moje zaměstnání, i když neplacené. Momentálně dělám to, co mě baví. No a za pár let se vidím v kanceláři, která se bude pohybovat velmi rychle a velmi vysoko.

Pavel Polesný
Očekávání? Těžko soudit, zatím jsme přeci jen teprve na začátku. No a samostudium jde v jednom kole nahoru a pak zase dolů: něco jde člověku líp, něco hůř, občas se na něčem zasekne. Naštěstí máme dobrou skupinu a vzájemně se podporujeme. Učivu se věnuji přibližně šest až osm hodin denně kromě víkendu. Minulý rok jsem vystudoval bakaláře, tak mi prostředí lavic a instruktorů není tak vzdálené. Za pět let bych se rád naučil co nejvíce, stal se kvalitním kopilotem a postupně během dalších let bych chtěl zužitkovat své zkušenosti a znalosti k tomu, abych se mohl stát kapitánem.

Karolína Suková
V CATC nám přednáší lidé z oboru, kteří mají mnoho let zkušeností, ať už přímo z pilotní kabiny nebo třeba z letecké meteorologie. Naslouchat jejich historkám, zkušenostem a znalostem z leteckého prostředí je pro mě velmi inspirující a dodává mi to pak energii do samostudia. Doma se učím celé dny a někdy mám i pocit, že je den krátký. Takže se dá říct, že studiu věnuji kolem 70 hodin za týden – čtu si učebnice, dělám si poznámky a pak zkouším testy nanečisto. Musela jsem oprášit i matematiku z dob gymnázia. Už se nemůžu dočkat léta, kdy nám začíná praxe na Cessně! Plánuji strávit co nejvíce letních dnů a večerů venku na letišti a tuto praktickou část si užít na maximum, než se z malého letadla přesuneme do simulátoru ATR. V delším časovém horizontu se těším na kariéru dopravní pilotky a dále bych se chtěla pravidelně věnovat i malému létání. Taky jsem pyšná na to, že budu zaměstnancem ČSA, naší historicky první aerolinky, kde budu sbírat svoje první velké zkušenosti na Airbusu. Pro mě osobně je to nejvíce fascinující letadlo.

Aleš Švec
Jelikož jsem prakticky na začátku výcviku a momentálně studuji teorii ATPL, nemohu MPL výcvik tolik hodnotit. Studium je náročné hlavně na čas. Musel jsem skončit v práci a začal se MPL věnovat na sto procent. V součtu se denně učím zatím tak šest hodin, ale budu muset ještě přidat, časově mi to nevychází. Informací je velké množství a splnit celou teorii do července nebude nic lehkého. Zvlášť když je celá teorie v anglickém jazyce. Momentálně absolvujeme i výklady teorie s instruktory na učebně, takže vzpomínám na studijní léta a jsem rád, že mám tolik zkušeností. Hlavně ČVUT mi dalo hodně v oblasti technické. Matematika a hlavně fyzika jsou základ létání, takže to mi určitě hodně práce ulehčuje. Jsem moc rád, že si mě vybral právě Travel Service na můj oblíbený typ letounu B737. Doufám, že u tohoto dopravce dostanu příležitost na spolupráci i po odlétání 500 hodin, jak to teď mám ve smlouvě. Ambice mám samozřejmě ty největší. Člověk by se nikdy neměl zaseknout na místě a měl by na sobě neustále pracovat. Pokud vše půjde tak jak má, rád bych se do deseti let stal kapitánem.

Život tam venku

  • Zvládáte kromě studia v MPL programu ještě jiné aktivity?
  • Co děláte, když už vám MPL leze i ušima a potřebujete se odreagovat?
  • Máte na letošní rok nějaký plán nebo sen, který byste si rádi splnili? (může a nemusí souviset s letectvím)

Jakub Adamčík
Co se mě týče, tak prioritou je určitě studium a také tomu vše přizpůsobuji. Ale občas si zajdu do posilovny nebo zasportovat. To se dá stíhat. No a když už je toho učení moc, začnu vařit oběd. Ale když už ztrácím koncentraci, jdu někam na vzduch, třeba vyvenčit psa. Nebo si dám den pauzu a jdu sportovat. Hraju občas fotbal, což mi pomáhá upustit páru, nebo si jdu zahrát golf. Letos mám jediný plán, a to splnit teoretické zkoušky a postoupit k létání.

Jan Mikláš
Mám rád sporty, hlavně plavání a squash. S kolegy z bývalé práce hrajeme pravidelně florbal. Když mám pocit, že už se mi do hlavy víc nevejde, jdu se projít a přitom poslouchám nějakou hudbu. Plán mám ne úplně letecký - chtěl bych v létě navštívit nějaký hudební festival.

Pavel Polesný
Samostudium zabírá spoustu času, ale nějaký den volna se nejde. Snažím se naplánovat minimální počet směn v práci, abych si přivydělal, a do toho samozřejmě nějaký ten pohyb, aby mě nebolela záda z věčného sezení nad knihami. Abych se odreagoval, většinou si zajdu zaběhat nebo posedět s přáteli či rodinou na oběd, večeři nebo jen tak na kafe. A jestli mám nějaký sen? Tak to se myslím shodnu s kolegy, že si přejeme, aby nám všechno šlo hladce a zvládli jsme všechny zkoušky, které nás v tomto roce čekají.

Karolína Suková
Od svého nástupu do MPL programu jsem zalezlá spíš doma, protože se učím od rána do večera na zkoušky teorie ATPL. Mimo jiné jsem taky v lednu udělala státnice. A když už mi učení do hlavy opravdu neleze, nejraději se jedu odreagovat na projížďku do přírody se svým koněm. Jezdectví je totiž moje druhé životní hobby. Ráda zajdu s rodinou na oběd nebo na večeři, občas taky sama něco uvařím. Co se týče mých plánů do tohoto roku, tak bych ráda začala psát blog o svém létání, o průběhu výcviku a o cestování obecně. Dále chci úspěšně projít všemi zkouškami, hodně se toho naučit a pochopit, a v neposlední řadě se věnovat svým nejbližším.

Aleš Švec
Jak už jsem se zmínil, byl jsem nucen ukončit pracovní poměr, MPL výcvik je náročný a musíte se tomu věnovat naplno. Když už mám učení plné zuby, zajdu se odreagovat na hokej nebo tenis. To jsou mé dva nejoblíbenější sporty, kterým se věnuji od malička. V zimě, mimo tenisu v hale, jdu do posilovny nebo si zaplavat. Rád lyžuji, každý březen vyrážíme s bandou kamarádů do rakouského Schladmingu. Naopak v květnu a červnu hraji první ligu inline hokeje za Beroun. Na tento rok mám jediný a hlavní cíl, a to je úspěšně a podle plánu pokračovat ve výcviku MPL. Nejvíce se těším na léto, kdy budeme létat v Hradci nebo Benešově s Cessnou.

Pokud vás povídání pětice mladých lidí o cestě za snem zaujalo, můžete je také sledovat na facebooku Czech Aviation Training Centre. A za nějaký měsíc se zase přeptáme, jak jejich MPL dobrodružství pokračuje.

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Type rating

05.02.2016 v 9:17 Filip

Zdravim vsechny, Dekuji za celkem hodnotny clanek. Mam par dotazu, za odpoved predm diky. 1. Je mozne uvest jaky v jakem pomeru jste byli vybrani pri dany type rating (dle clanku vim o 1x A320) 2. Jak casto se ucastnite realnych prednasek s vyucujicimi? 3. Je nekdo se soucasnych studentu starsi 30 let? :) Dekuji a drzte se

Odpovědět

RE: Type rating

06.02.2016 v 11:02 Jan Mikláš

Ahoj, pokusím se odpovědět. 1. Při screeningu si volíš upřednostňovaný typ letadla resp. aerolinku kde budeš později provádět line training. V případě, že si tě vybere jiná aerolinka a ty s tím souhlasíš nastupuješ k ní (tomu samozřejmě odpovídá případná zněma typu letadla). Ve skupině jsou dva studenti na B737 pro Travel Service, ostatní A320 pro ČSA. 2. Procento přednášek na učebně je 20%. 3. Já osobně mám přes třicet. Průměrný věk odhaduju cca 28 let. Snad pomohlo :)

Odpovědět

Podminky

08.02.2016 v 6:58 Martin

Ahoj, moc všem držím palce! Jen bych měl dotaz, možná to někde již zaznělo, ale můžu se zeptat za jakých podmínek (zejména platových) je nástup ke společnosti? Děkuju

Odpovědět

RE: Podminky

10.02.2016 v 12:39 Jan Mikláš

Ahoj, mrkni na stránky http://www.catc.cz/cz/ tady najdeš o MPL výcviku vše potřebné.

Odpovědět

RE: Podminky

10.02.2016 v 14:42 Martin II.

Taky by mě to zajímalo, ale na výše uvedené webové prezentaci jsem odpověď nenašel. Vím, jak je to například s lékaři - absolventy - v Praze. Sice je přijmou do práce, ale se smlouvou na 0,2 úvazku, přičemž pracují plný ale zaplaceno dostanou jen tu pětinu. Tak se obávám, aby to zde nebylo něco podobného. Povzbuzujících PR článků z CATC už zde bylo dost, ale to důležité, tedy návratnost investice, tu nikdo nezaručí. Čili vstupují do hry také otázky uplatnění v případě neschopnosti studenta dokončit celý výcvik. Jestli někdo skončí v půlce výcviku (prostě na to třeba nemá schopnosti), může jít dělat aspoň letecké práce s CPL? Obávám se, že tento zkrácený, specializovaný výcvik toto neumožní. Riziko investice do tohoto druhu kariéry tím tedy ještě narůstá.

Odpovědět

RE: RE: Podminky

10.02.2016 v 16:06 Pepa

To ti nikdo nenapíše,protože na to se tady ptalo ve, skoro všech, diskusích pod články o MPL spoustu lidí,a otázka uplatnění po dokončení line trainingu ve své podstatě zůstala nezodpovězena.Natož finanční podmínky. Ale z pohledu zaměstnavatele je to dobrý byznys. Budoucí zaměstnanec na dobu určitou (500h) si zaplatí výcvik,ty jako zaměstnavatel mu část peněz vrátíš ve formě platu a po 5tistech hodinách s ním nepodepíšeš nic,protože si vezmeš dalšího absolventa. Když to trochu přeženu,tak je to zaměstnanec na operativní leasing. No a jemu zůstane na krku dluh za výcvik,a v kapse typovka na A 320 (pro ČSA)nebo B737 (pro TS) a 500h praxe.

Odpovědět

RE: RE: RE: Podminky

10.02.2016 v 16:15 Lukáš Materna

Pepo, faktem je, že těch 500 hodin na typu je dnes kolikrát onen propastný rozdíl mezi získáním a nezískáním místa někde v civilizovanější části světa. Takže MPL mi zrovna v tomto (a ve spoustě jiných aspektech zase ne) přijde opravdu lepší než modulová cesta, která vyplivne obchoďáka s 200 hodinami na Cessně (za stejnou cenu). Ano, má sice možnost jít práškovat pole (jak upozorňuje Martin II.), ale to asi nebyl jeho cíl. Pokud ano, cestu MPL by jistě ani nezvažoval, takže to jako argument v rozhodování stejně nefunguje.

Odpovědět

RE: RE: RE: RE: Podminky

11.02.2016 v 11:51 Michal

2Lukáš Materna: modulová cesta možná vyplivne obchoďáka s 200 hodinami na Cessně ALE: -žák měl možnost si v v reálu prožít SKUTEČNÝ fear factor, kdesi například během timebuilding (zatímco MPL končí po 50-60h s reálnými letadly), který na simulátoru prostě NEvytvoříš. -modulová cesta JE rozhodně levnější, někdy až o rodíl jedné typovky (cca 500-600tis!) a to není nutné létat v Horní Dolní...

Odpovědět

RE: RE: RE: RE: RE: Podminky

11.02.2016 v 12:02 Lukáš Materna

Michale, proti fear factoru nic nenamítám a je to jeden z důvodů, proč ani já nejsem valným fanouškem MPL. S cenou by se dalo velmi úspěšně polemizovat - požadavky aerolinek zdaleka ne vždy končí požadavkem na CPL/IR/MEP, ale automaticky chtějí MCC, Jet Orientation a samozřejmě typovku také každý nezaplatí (byť se to oproti situaci před cca 5 lety určitě zlepšuje). Takže v tomto ohledu je tu varianta MPL - cca 2 mega se vším a s jistými 500 hodinami, a CPL/IR/MEP/MCC/JOT/TR - minimálně za 1,8 mega a bez jistoty čehokoliv. A pak vám TS ochotně podá "pomocnou ruku", že si tam za poplatek můžete těch 500 hodin nalítat taky.

Odpovědět

MPL

11.02.2016 v 13:33 Martin

Stale se tady hovoří o tom, že po 500ti stech hodinách u TVS/CSA mě třeba někde zaměstnají. Chápu to ale tak,že když aerolinky typu Travel Service o mě nebudou stát, tak mi zbývají regiony jako Čína nebo Afrika a asi ne zrovna národní dopravci....a to je tedy ten cíl/výsledk MPL?

Odpovědět

RE: RE: RE: RE: RE: RE: Podminky

11.02.2016 v 13:33 Michal

Díky za reakci, Lukáši, souhlasím s tím, že požadavky skutečně nekončí na CPL/MEP-IR, nicméně mnou zmíněná kalkulace, tedy rozdíl Modul x MPL až 500tis je, věřte - nevěřte i včetně typového výcviku obsahujícího MCC a Base Training. Létání nemusí mýt drahé, jen to chce trochu přemýšlet, zjišťovat a snažit se. Ať to létá :)

Odpovědět

Zkusenost

13.02.2016 v 17:55 Jarda

Moje zkusenost je, ze kdo se snazi, chce a ma vuli, tak nakonec lita.. Otazka je jak dlouho po dokonceni papiru. 2007 jsem zacal vycvik a CSA delalo vyberko, ze budou nabirat. 2011 jsem ho dokoncil a nikde zadna sance byt pozvan na vyberko, krome ryanu dle asi nahodneho klice a TVS po typovce. 2014 se jakoby roztrh pytel a zacli zvat do ryanu (s MCC), wizzairu (s MCC a JOC), TVS i bez MCC, vcetne me tzn. 3 roky od ATPL frozen. A v soucasnosti to tak pokracuje. Jestli to tak bude az dokonci vycvik ten, kdo ho ted zacina nikdo nevi. A tak to bude vzdycky, protoze vycvik trva tak dlouhou dobu. Z meho pohledu v dnesni dobe mit hotove papiry s MPL nemusi byt tak velka vyhoda, protoze prace je dost. Za dva roky? Kdo vi.. Delal jsem v mezidobi cvut a instruktora coz s MPL nevim jak lze docilit, ale jistota 500h? Super. Re: Martin: v soucasnosti bych se s 500 h na typu nebal.. Ale pred dvema rokama ten trend smeroval k tomu ze se bude platit za line training dopravci tzn za to, ze pracujete,viz Air Baltic a ze bude hur.. Pak nastal zlom.. Risk to byl je a bude, ale doporucuju:-)

Odpovědět

Strach

13.02.2016 v 18:33 Jarda

Jeste bych chtel vyjadrit svuj nazor na ten omylany az zbozstely "zdravy strach, ktery v simulatoru nezazijete, a ktery je prilis pozde pocitit az s lidmi na palube" nasel jsem pekny clanek na http://www.nycaviation.com/2015/01/cockpit-pucker-factor-afraid-fear/ Podle me to je neco, co spousta lidi zazila, ale zaroven to vetsinou prameni z chyby nebo retezce chyb, ktere ucinili, tzn nebyli dost pripraveni. Full flight simulator je realisticky, typovka spociva prevazne v reseni nestandartnich situaci, je treba se ucit predem a pripravovat se na jednotlive sessions, cim vice se pripravi clovek predem a cim vice ma natrenovano, tim mene je nervozni behem reseni nestandardnich situaci i v realu. Strach je naopak neco negativniho, nikoliv tak zdrava davka stresu (neboli vybuzeni, ktere cloveka pozitivne popostrkuje k akci) a o tu neni v simulatoru nouze. Podle me tak to, co odpurci MPL povazuji za vyhodu je spis evolucni pristup co te nezabije to te posili. Vic hodin na simu dopravaku (MPL) doda vic klidu pri nestandartnich situacich tzn pred tim nez clovek poveze lidi. Podle me obhajovat to, ze clovek ma ziskat respekt z letani ziskanim pocitu, ze se malem zabil, neni ok.

Odpovědět

Re: Strach - mytus

13.02.2016 v 19:42 Jarda

Par veci k zamysleni: 1) Podle sveho svedomi delame vse pro to, abychom se vyhnuli situaci za letu, pri ktere bychom dostali strach. 2) Cinime tak ziskanim co nejvice zkusenosti a obezretnosti. 3) Soucasti vycvikovych osnov neni ukol, jehoz cilem by bylo vyvolat ve studentovi strach. 4) Nasel nekdo, kdo absolvoval ATPL Human factors zminku, ze je vhodne vyvolavat za letu v pilotovi strach, pro jeho blaho a pro pouceni? Je to v nejakem leteckem predpisu? A nebo v nejake jine odborne literature? 5) Neni spis cely vycvik a letectvi vubec zalozeno na tom poucit se z chyb druhych? 6) Neni celej ten "Fear factor" jen mytus lidi, kteri se nekdy proste jen poucili z vlastni chyby?

Odpovědět

RE: Re: Strach - mytus

14.02.2016 v 15:00 Jan

Zkusím se na problém podívat pohledem cestujícího. Létání linkou beru jako přepravu z A do B a poslední dobou ne moc příjemnou, ale za to piloti nemůžou. Pokud bude zachován princip zkušený pilot jako kapitán a druhý pilot ve výcviku libovolným postupem je vše v pořádku. Problém podle mně může nastat v okamžiku kdy bude se z mladého pilota stane kapitán příliš brzy. Jasně jsou sice dané postupy a přezkušování atd, ale zkušenost a vyzrálost podle mně nejde ničím nahradit. Tedy pomalý postup od malých letadel subjektivně vnímám jako lepší cestu a člověk si při tom užije i další zážitky. Letu zdar

Odpovědět

Tvs jako zamestnavatel

01.03.2016 v 10:13 Mik

Tak pokud vim, tak tvs vezme kazdeho :) a myslim, ze na prvnich 18 mesicu letani si musi clovek vzit dalsi uver, protoze dostane opravdu malo. Nicmene s 500h na typu od kdekoliv - dokonce i z csa nebo tvs -Vam uz v ceste nebude stat skoro nic, mozna jen pohodlnost zustat doma. S tim jedinym bych nepocital, ale co to znamena byt doma u tvs? :) pokud se mpl u catc nejak vyznamne nerozjede, zatim to moc nevypada, tak bych doporucoval mpl programy ezy nebo wizz, tam je sance, ze clovek ziska praci a nebude vyhozen po 500h celkem dobra.

Odpovědět

500 hodin

01.03.2016 v 13:56 Aleš

Mám jeden dotaz - napiš mi, pls, kde dnes berou za normálnich podminek s 500ti hodinama na B737, nebo A320 (tedy pokud nemáš x-násobnou zkušenost na obdobném typu) Ono mít 500h není uplně výhra, 1000 a více je podstatně lepší číslo..

Odpovědět

MPL sceeening

26.02.2018 v 21:16 Petr

Ahoj, mohl bych se prosím zeptat co je obsahem MPL sceeeningu konkrétně z fyziky?? Čeká mě screening a je to už 8 let, co jsem se fyziku učil naposledy, tak abych měl třeba představu, na co se zaměřit:)

Děkuji, Petr

Odpovědět

Přidat komentář