U 1. leteckého pluku v Mošnově jsem se setkal s mnoha výbornými piloty, nejen dopravními, ale i stíhači, kteří se z mnoha důvodů museli přeškolit na pomalejší stroje, ať už s pevnými či pohyblivými křídly. Tím byl také narušen jejich civilní život, jelikož se museli přestěhovat z jedné posádky do druhé, tudíž rodina zpravidla musela změnit zaměstnání, děti školu apod. Byl jsem tím postižen i já. Sedm let jsem dojížděl z Hradce Králové do Mošnova-Příbora, kde jsem bydlel na různých svobodárnách nebo v hotelu.
Dopravní pluk byl obrovský komplex pilotů, navigátorů, radistů, palubních i pozemních techniků a dalších vojáků. Tím jsem se dostal do party, kde o různé příhody nebyla nouze. Pří přeškolování jsem létal s mnoha výbornými kapitány letounů. A jelikož před nedávnem, 1. listopadu 2017, jeden z nich odešel do leteckého nebe, rád bych na něho zavzpomínal. Byl to dlouholetý vojenský letec, stíhač i dopravní pilot, pplk. Miroslav Moudrý. Prima chlap.
Létal od roku 1949 do roku 1989. Celý svůj život zasvětil letectví. Od roku 2002 byl členem Svazu letců České republiky a v roce 2004 byl oceněn Medailí za zásluhy. Byl to dobrý kamarád a mnoho jsem se od něho naučil.
Ale k oné příhodě… Byla neděle 2. listopadu 1978, ale ne pro posádku dopravního letounu IL-14 na mošnovském letišti. Rozkaz zněl okamžitě se připravit na let do Maďarska a přivésti zpět techniky, kteří tam pracují na opravě letounu. Já osobně jsem toto přivítal, jelikož jsem dojížděl do Hradce Králové a tuto neděli jsem stejně držel hotovost v Mošnově. Spojky nás svolaly okamžitě a po chvilce jsme se hnali na seřadiště u hotelu Dukla v Příboře. Někteří měli hlavu plnou vzteku ze zničené neděle, ale befel byl befel.
Dojeli jsme na letiště a ve složení kpt. letounu mjr. Mirek Moudrý, kopilot kpt. Jiří Kurz, navigátor mjr. Franta Prokeš, radista kpt. Vilda Hnítka a borťák prap. Bláha jsme se nasoukali do kokpitu letounu. Let se „Čtrnáctkou“ byl pro mě vždy za odměnu a dnes velel v kabině Mirek Moudrý, kterého jsem měl v oblibě. Byl velmi zkušený a vždy klidný. Jak jsem se usadil na pravé sedadlo a zamával rukama technikům, aby odstranili špalky z pod kol, pojal celé moje tělo nádherný pocit. Ten zvuk motorů, to byla nádhera. Mirek Moudrý mě určil první půlku letu kočírovat, a tak jsem se těšil na pěkný nedělní výlet. Po staru v 8: 00 hod. stoupáme na hladinu 2450 m a nasazuji na trať Břeclav – Dunakeszi – Budapešť-Ferihégy – Tokol, toho času v ruské správě.
Il-14
Let probíhal nádherně. Jen to počasí v listopadu bylo na draka. Byli jsme vycvičeni přistávat za minima, ale tento let byl výjimečný v tom, že po Česku byla dohlednost 3,5 km a stále se zhoršovala. Nad Tokolem bylo obrovské kouřmo od země do výšky až asi 150 m s dohledností 800 m. Také komunikace se zemí nestála za nic. Nejdříve v češtině, pak anglicky a v prostoru letiště Tokol rusky. Ovšem řídicí létání tam dnes nebyl čistý Rus a nikdo jsme mu nerozuměli. Jen asi každé páté slovo. Jen navigátor František byl naše záchrana. Byl to to skutečný odborník, navigátor tělem i duší.
Po Budapešti, kterou jsme pod sebou ještě viděli, přišlo „makáníčko“. Letiště mělo délku 2 km a bylo umístěno mezi Dunajem a jeho ramenem v nadmořské výšce 100 m. To bylo v tuto roční dobu předpokladem špatné dohlednosti. Nasadil jsem podle Franty na Tokol, čas uplynul, maják-NDB nešel naladit, a tak zbývaly naše oči. Dispečer pomocí radaru se nás snažil navést na přistání, ale to se opět nepovedlo – letiště jsme neviděli, a tak Mirek nařídil opakovat okruh.
Při druhém přiblížení mohlo dojít ke katastrofě. Opět jsme nenašli letiště a po přerušení klesání a při stoupání jsme se vyhoupli ve výši 140 m nad kouřmo a strnuli jsme. Napravo od křídla se vynořily dva komíny, které nás o několik metrů převyšovaly. Byly z nějaké továrny v obci Halasztelek. Stačilo být pár metrů napravo a katastrofa byla neodvratná.
Začal třetí pokus a zachránil nás navigátor Franta Prokeš. Uviděl zem i letiště a malým okruhem jsme nakonec bez závad přistáli. Techniky jsme naložili, pár hodin to trvalo a domů jsme se vraceli za tmy. Po cestě jsme dostali pokyn od dispečerské služby na mezipřistání v Brně a pak už bylo vše OK.
Čtrnácka jako vždy odvedla dobrou práci a já jsem opět poznal, jak je nádherné a důležité býti v osádce s dobrým navigátorem a k tomu „Moudrým“ šéfem, nejen podle jména.
