V prostorách hned v přízemí naleznete dopravní expozici. Nás samozřejmě nejvíc zajímá letectví. Na druhé galerii lze shlédnout například letecké motory anebo se podívat na letadla – ať už na zemi stojící Supermarine Spitfire LF Mk.IXE z roku 1945 či pod stropem zavěšené Zlíny (Z-50LA a Z-XIII), Sokol M1-C, Avia BH-9 a BH-10 či Etrich E.VIII a mnohé další. Prozkoumat můžete třeba i závěsnou loďku balónu typu K nebo vrtulník HC 2 Heli Baby a mnohé další. Protože jsem s sebou měla leteckého historika Ing. Iva Pujmana, o exponátech, které mne zaujaly nejvíce, si ještě ke konci něco povíme.
Teď se však přesuňme do konferenčního sálu, kde pro Ženy v letectví, z.s. připravil kurátor letectví NTM Michal Plavec velmi zajímavou přednášku „O průkopnicích létání v Zemi Koruny České a republice Československé.“
Původně se pohyb vzduchem označoval jako větroplavba, následně vzduchoplavba, pojem letectví je v užívání nejkratší dobu, a to oficiálně od podzimu r. 1923.
První člověk, který se kdy v českých zemích vznesl, byl 30. října 1790 francouzský větroplavec Jean-Pierre Blanchard. Spolu s ním i první rodák z Čech hrabě Jáchym ze Šternberka. Hned při první plavbě se dostali do střihu větru.
První ženou, která se vzduchem vypravila nad Prahu, se stala v květnu 1820 Wilhelmine Reichard. Její manžel, vysokoškolsky vzdělaný chemik, byl druhým balónovým pilotem v Německu. Wilhelmina se stala první německou větroplavkyní. Uskutečnila přes 40 plaveb, jednu z nich v Praze. Startovala u zámečku ve Stromovce, přistála u Břístve.
Zřejmě první ženou narozenou na území Čech, která uskutečnila 16. září 1849 balonový vzlet s Carlem Kirschem, byla Magdalene Eichorn.
První pilotkou letadel těžších vzduchu se stala Božena Gabriela Věnceslava Laglerová, rodačka z Královských Vinohrad. Dne 27. 9. 1911 byla uznána oficiálně první českou pilotkou s diplomem FAI č. 125, první letkyní s diplomem FAI v Rakousku-Uhersku a druhou po Melli Besse v Německu.
Druhou českou pilotkou se stala až 17 let po ní Anežka Šedivcová-Formánková.
Předsudky většinové společnosti vůči ženám za kniplem byly velké, a tak i první uherská pilotka Lilly Steinscheider, která se narodila v židovské rodině v Budapešti roku 1891, se s nimi potýkala. Když kupříkladu rozbila jedno letadlo, vyšel inzerát ve vídeňském satirickém časopise se zněním zhruba takovým: „Zdarma řežu dříví, několik kubíků okamžitě k odvozu. Lilly Steinscheider.“ Lilly jako jedna z prvních žen v Budapešti v r. 1911 získala řidičský průkaz. Byla také členkou jednoho z prvních ženských aeroklubů Stella. V r. 1913 se zapojila do spolku emancipovaných žen. Roku 1914 měla absolvovat jeden ze svých posledních letů v Piešťanech, měsíc před vypuknutím 1. světové války, ale neměla na čem létat a účast tedy odřekla. V prvních dnech války podala přihlášku do Rakousko-uherského vojenského letectva, které ji okamžitě odmítlo. Nakonec sloužila jako dobrovolná ošetřovatelka na ruské frontě. Mezi válkami měla československý pas a československou státní příslušnost.
Létání však není jen o pilotkách. Víte například, že mezi vůbec prvními letuškami u nás lze najít princezny? Dokonce hned dvě – Marii Theresii Thurn-Taxis a její mladší sestru Eleonoru Amélii, dcery Ericha Thurn-Taxise, svého času akcionáře mladoboleslavské automobilky Laurin a Klement.
Dvě prvenství si připsala Marie Krupičková, která se stala první českou parašutistkou (seskok v září 1930). Kromě toho jako první žena v Evropě získala mezinárodní diplom v oboru radiotelegrafie. Také s úspěchem absolvovala pilotní kurz v Západočeském aeroklubu v Plzni. Zaměstnána byla jako úřednice u Československých státních aerolinií.
Povídat by se dalo jistě o mnoha dalších dámách, avšak informacemi, zajímavostmi i dobovými fotografiemi nabitá přednáška pana Plavce skončila a já jsem slíbila, že se s Ivem Pujmanem podrobněji podíváme na exponáty, které mne v NTM zaujaly. Pojďme na to.
Prvním z nich je letoun Anatra DS Anasal:
„Kousek, který zde visí, pochází z výroby na Ukrajině v Oděse. Je to jediný exemplář na světě, který se zachoval. Když Němci a Rakušáci obsadili v roce 1918 část Ukrajiny, obsadili i fabriku na letadla ANATRA, takže letouny ANASAL poté byly vyráběny pro Rakousko-uherské letectvo pro cvičné účely. Těchto strojů bylo v rakousko-uherském letectvu na konci 1. světové války poměrně dost, a proto se z nich 23 kusů dostalo do služby hlavně jako cvičné stroje i v úplných začátcích nového Československa. Proto jsou také na vystaveném exponátu původní kokardy z počátečního období výstavby čs. Vojenského letectva. Zajímavý je fakt, že stroj ANATRA ANASAL měl devítiválcový hvězdicový motor Salmson 9U, ale chlazený vodou. Tyhle motory se chladily dost špatně a občas i proto docházelo na tomto letadle k požárům.“
Druhým letadlem, které mě zaujalo, je L.W.F. Model V Tractor:
„Jde o cvičný dvoumístný dvouplošník z 1. světové války. Rozpětí horního křídla je 14,20 m, dolního 12,80 m. Vyráběl se v Americe od roku 1917, než ho nahradil v pilotních školách mnohem známější a vydařenější Curtiss Jenny, který se potom stal standardním americkým cvičným letadlem. Když se Češi v Legiích v Rusku během své sibiřské anabáze v roce 1918 snažili získat nějaká cvičná letadla pro vlastní letecký oddíl, koupili v USA 18 těchto strojů. Byly ale ve špatném stavu, protože Američani je předtím sami intenzívně používali za 1. sv. války a pak je olétané, často i poškozené, v rozmontovaném stavu poslali českým legiím na Sibiř. Naši je v Omsku smontovali a začali s nimi provozovat pilotní školu (jedním z absolventů byl např. mjr. Skála). Úplně první letadlo, které čeští mechanici v leteckém oddílu smontovali, odstartovalo ve Vladivostoku a vzápětí havarovalo, takže stroj byl prakticky zničen a pilot Vlastimil Fiala se málem zabil. V roce 1920 byly do nového Československa dopraveny už jen zbylé čtyři kusy, ani jeden z nich ale nelétal.
Tohle letadlo je naprostý unikát a je skoro zázrak, že se zachovalo, protože jich bylo vyrobeno velmi málo. V NTM je jediný dochovaný stroj na světě. Má dřevěnou konstrukci s plátěným potahem a byl osazen motorem Hall-Scott – ten ale nyní v exponátu chybí.
Kromě těchto dvou letounů je dalším naprostým unikátem ve sbírkách NTM i Knoller C.II – letadlo, které létalo špatně, dost často havarovalo, konstrukčně nestálo za moc, dílensky bylo provedeno slušně řečeno velmi ledabyle, žádný extra výkon nemělo, prostě bylo postrachem pilotů.
Součástí sbírek NTM je už 107 let, paradoxně proto, že jediný exemplář nacházející se po první světové válce na území nově vzniklého Československa se neodvážilo zařadit do výzbroje ani nové československé vojenské letectvo po roce 1918, i když mělo velkou nouzi o jakákoli letadla. Letecký arsenál tento stroj raději v roce 1919 věnoval rovnou do sbírek tehdejšího NTM."
Ivo Pujman vybral ještě jedno letadlo, o kterém nám poví víc, a to Avia BH-10:
„V NTM je Avia BH-9 a BH-10, ve Kbelích pak Avia BH-10 a BH-11. Zdejší letadlo pochází z druhé série a ve 30. letech 20. století sloužilo jako osobní sportovní letadlo pana Zlobického. To byl sportovní pilot, komisař a rozhodčí pro sportovní létání Národního aeroklubu. Sám létal za AeK vysokoškolského sportu. Když vojenská správa tento konkrétní letoun vyřazovala, dostal jej darem. Vím, že akrobat Široký, který na něm také létal, ho příliš v oblibě neměl a trochu se ho bál.
Po příchodu Němců se musela všechna letadla odevzdat a p. Zlobický požadavek obešel tím, že Avii rovnou daroval NTM a proto je od března 1939 v jeho sbírkách.
Za ženu si tento aviatik vzal slečnu Bílkovou, což byla první pilotka vycvičená za první republiky v Praze. A tím jsme se zase krásně vrátili k ženám v letectví.“
Zdroj: NTM, M. Plavec, I. Pujman, Letecká digitální knihovna ČsSL, Wikipedia
