Starliner na svůj první pilotovaný zkušební let k ISS odstartoval 5. června 2024. Původně byla mise plánována jako osmi – až čtrnáctidenní, ale let samotné kabiny byl nakonec prodloužen na 93 dní. Posádka ovšem strávila na stanici neplánovaných 10 měsíců.
Pravda, lidé zajímající se o kosmonautiku tušili z prosáknutých informací už dávno, že šlo v případě selhání manévrovacích trysek lodi před spojením s ISS o mimořádný průšvih, ale že byly natolik ohroženy životy astronautů jsme se mohli jen domnívat.
„Kosmická loď Starliner od Boeingu čelila problémům během svých bezpilotních a zatím i poslední pilotované mise. Boeing Starliner postavil, NASA jej akceptovala a vyslala v této lodi dva své astronauty do kosmického prostoru. Technické problémy, které se objevily během spojování s Mezinárodní kosmickou stanicí byly velmi zřejmé,“ uvedl administrátor NASA, Jared Isaacman na základě zprávy nezávislé vyšetřovací komise „Program Investigation Team“. „Dnes CFT-1 oficiálně vyhlašujeme za nehodu nejvyšší úrovně –typu A–a zajišťujeme odpovědnost vedení, aby se podobné situace již nikdy neopakovaly...“
Malé opakování
Celý dramatický příběh se začal psát 5. června 2024, kdy se astronauti Sunita Williamsová (59) a Barry »Butch« Wilmore (62) vydali na osmidenní testovací let (Starliner CFT-1) směrem k Mezinárodní kosmické stanici. Pravda, se štěstím se ke stanici připojili, ale to, že stráví na ISS téměř 10 měsíců je ani ve snu nenapadlo. Teprve nyní vyšlo najevo, jak riskantní to byl let…
Jak známo, za vše mohly – slušně řečeno – neposlušné manévrovací trysky RCS Boeingovi kosmické lodi Starliner a už na Zemi pozorovaný únik helia v palivovém potrubí, nad kterým ale jak v Boeingu, tak i v NASA rukou mávli.
Ovšem Boeing měl s vývojem své kosmické lodi CST-100 Starliner problémy od počátku. Byla vyvíjena v rámci programu Commercial Crew Development vyhlášeném roku 2008 NASA, podobně jako kabina Crew Dragon, kteroužto zakázku získala (jako záložník!) tehdy mladá společnost SpaceX. NASA měla a má dosud vizi, že potřebuje dvě alternativní lodě pro dopravu astronautů na ISS (dnes i budoucí komerční stanice), které nahradí odstavené raketoplány (2011). Stalo se ale, že byla dlouho, až do r. 2020, odkázána na ruské Sojuzy. To se 30. května 2020 ocitl u ISS první pilotovaný Crew Dragon (zkušební let DM-2) kde dva astronauti, Robert Behnken a Douglas Hurley, pracovali až do 2. srpna.
Start prvního operačního letu Crew-1 proběhl 16. listopadu 2020, zatímco Boeing se začal potácet mezi problémy. Pravda, také se pokusil o bezpilotní zkušební let OFT-1 už v prosinci 2019, ale kabina, Suni Williamsovou pokřtěná na Calypso, ke stanici vůbec nedolétla a kvůli problémům se softwarem musela po dvou dnech obletů Země nouzově přistát.
Ani reparát nedopadl na výbornou. K ISS loď zamířila až 19. května 2022. Pravda, „Loď 2“ demonstrovala schopnost setkání a spojení s Mezinárodní kosmickou stanicí a přes problémy s tryskami RCS a padáky úspěšně přistála do prachu White Sands Facility v Novém Mexiku 25. května. Zdálo se, že má Boeing až na „maličkosti“ vyhráno a začala se připravovat mise CFT-1 s posádkou…
Bohužel, Starliner měl zase smůlu. Jako by se na loď problémy neustále nabalovaly. Odklad střídal odklad a čas utíkal. Už tehdy bylo nepochopitelné zreznutí ventilů v palivové sekci, opomenutí problémů s padáky, nebo takové "maličkosti" jako je hořlavé lepidlo v lodi, kterou více jak deset let vyvíjí renomovaná společnost, jakou Boeing jistě je. Nedomyšlenost? Lajdáckost? Bohorovnost lidí z tradiční aero kosmické firmy?
"Můžete se ptát, proč jsme tyto věci vychytali tak pozdě," položil si na tiskové konferenci 1. června 2023 řečnickou otázku tehdejší viceprezident Boeingu Mark Nappi. A sám si odpověděl: "To může být proto, že při realizaci některých návrhů panoval nezdravý optimismus. Některé procesy byly vytvořeny před mnoha lety a vedly k tomu, že jisté chyby se plížily systémem."
Vypadá to ovšem tak, že plížení – plazení chyb systémy tzv. servisního modulu nebohého Starlineru pokračovalo. Když v létě 2024 konečně startoval Starliner k misi Crew Flight Test (CFT-1) k ISS, odešly postupně Starlineru až čtyři svazky malých manévrovacích trysek RCS. Což znamenalo, že Butch Wilmore ztratil schopnost manévrovat kosmickou lodí směrem, který potřeboval. A to byl průšvih. Wilmore tedy přešel na ruční ovládání lodi, když se dostali na dohled od bezpečného přístavu – stanice. Ale loď trucovala a nedařilo se jim k ní dostat. Mimochodem, už samotné selhání tolika trysek porušilo letová bezpečnostní pravidla mise. Přiblížit se ke stanici bylo považováno za příliš riskantní. V takovém případě měli snahu o spojení přerušit a vrátit se na Zemi. Ovšem otázka zněla – co když je stejně nebezpečné i to, pokusit se vrátit na Zemi?
„Nevím, jestli se teď můžeme vrátit na Zemi,“ konstatoval v tu chvíli Wilmore. "Nevím, ale skutečně si myslím, že to pravděpodobně nedokážeme…"
Jak víme, nakonec díky pilotní rutině velitele letu i práci řídícího střediska to vyšlo. Spojili se.
Ale bylo jasné, že jsou v problémech. Zpočátku to bylo jako na houpačce – návrat Wilmora a Williamsové se odkládal nejprve o dny, posléze o týdny. Boeing stále tvrdil, že loď je pro přistání bezpečná, ale nakonec po řadě testů jak s lodí samotnou, tak u Boeingu na identické servisní (tedy i motorické) sekci padlo rozhodnutí – problémy jsou natolik vážné, že návrat lodi s posádkou je natolik riskantní, že Starliner zkusí přistát bez posádky a Suni Williamsová a Butch Wilmore se stanou součástí mise Crew-9. Místo 8 dní je tak čekalo 8, posléze až 10 měsíců ve vesmíru. Nesli to statečně s tím, že byli i na tuto eventualitu připravováni…
Na skok do reality
„Na Starlineru bychom letěli znovu, pokud bychom dostali příležitost,“ prohlásili na tiskové konferenci 31. března 2025 Wilmore a Williamsová jednohlasně.
"Ano, letěli, protože věřím, že napravíme všechny problémy, se kterými jsme se setkali," řekl Butch během tiskové konference. "Je to skvělá kosmická loď a má spoustu schopností, které jiné kosmické lodě nemají," dodala Williamsová. "Vidět tu věc úspěšně dotaženou a být součástí tohoto programu je čest."
Ano, to vykládali oba astronauti na oficiální části tiskové konference. Něco poněkud odlišného pak svěřili redaktoru webu ArsTechnica Erichu Bergerovi. Nahlédněme tedy ještě do zákulisí celé anabáze.
"Před letem jsme se setkali s mnoha vedoucími pracovníky Boeingu, včetně hlavního inženýra. Naveed Hussain se mě zeptal, co je mou největší obavou? A řekl jsem trysky a ventily, protože se vyskytla selhání při misích OFT. Kdybychom ztratili trysky, mohli bychom se dostat do situace, kdy bychom byli ve vesmíru a nemohli loď ovládat.' To jsem si myslel. A panečku, co se stalo? Ztratili jsme první trysku…"
Když se loď přiblíží ke kosmické stanici, použije posádka dvě imaginární čáry, které jí pomohou řídit se při přiblížení. Jedná se o tzv. R-bar, což je čára spojující kosmickou stanici se středem Země. Písmeno "R" znamená poloměr. Pak je tu V-bar, což je vektor rychlosti kosmické stanice.
RCS trysky jsou v servisní sekci lodi rozmístěny po čtyřech v tzv. psích boudách. Se čtyřmi psími boudami Starlineru a jejich různými tryskami je pilot schopen ovládat pohyb kosmické lodi v šesti stupních volnosti v trojrozměrném prostoru: vpřed/vzad, nahoru/dolů, doleva/doprava, vybočení, stoupání a náklon (6DOF). Ale když se Starliner dostal do vzdálenosti několika set metrů od stanice, selhala druhá tryska. Podmínka odolnosti vůči „jediné poruše“ znamená, že loď mohla zvládnout ještě jednu porouchanou trysku, než hrozilo, že ztratí plnou kontrolu nad pohybem Starlineru. To by znamenalo povinné přerušení pokusu o spojení.
Wilmore vzpomínal: „Získali jsme V-bar a já jsem převzal ruční řízení. A pak jsme přišli o třetí trysku. Teď jsou všechny ve stejném směru. A já si představuji ty trysky, které ztrácíme. Přišli jsme o dvě spodní trysky. Můžete přijít o čtyři trysky, pokud jsou horní a dolní, ale stále máte ty dvě na této straně, stále můžete manévrovat. Ale pokud přijdete o trysky mimo ortogonálu, spodní a levobok, a máte jen pravobok a horní, nemůžete loď ovládat. Je to mimo osu. Takže si to všechno v hlavě rozebírám, protože tomu systému rozumím. A pak ztrácíme dvě ze spodních trysek. Přicházíme o levou trysku, levoboční pohon. A jsme nulově tolerantní k poruchám. Už jsme za bodem, kdy jsme měli dokovat, a ztrácíme toleranci k poruchám a já řídím ručně…
A tohle je část, kterou jste určitě neslyšeli,“ pokračoval Butch. „Přišli jsme o čtvrtou trysku. Tím jsme přišli o řízení 6DOF. Nemůžeme manévrovat dopředu. Údajně mám stále kontrolu nad všemi ostatními osam. Neměl jsem ani důvod přemýšlet, jak to Starliner dělá, aby udržel vyvážený let!“
Wilmore v podstatě už nemohl Starliner plně ovládat. Ale prostě upustit od pokusu o spojení s ISS nebylo přijatelné řešení. Stejně jako byly trysky potřebné k ovládání lodi během procesu dokování, byly také nezbytné k orientaci Starlineru pro jeho deorbitační zážeh a návrat do zemské atmosféry. Wilmore tedy musel zvážit, zda je riskantnější přiblížit se ke kosmické stanici, nebo se pokusit o let zpět k Zemi. Williamsová si dělala stejné starosti.
„Oba jsme si říkali – co když ztratíme spojení se Zemí? Takže NORDO Con Ops (to znamená let s lodí bez komunikace), a my jsme o tom moc nahlas nemluvili, ale už jsme to měli v hlavě synchronizované, že poletíme raději na kosmickou stanici. To je naše místo, kam se musíme dostat, abychom si promluvili se Zemí, protože nevíme přesně, co se děje, proč vypadávají trysky a jaké by bylo řešení.“
„Nevěděl jsem, jestli se v tuto chvíli můžeme vrátit na Zemi. Nevím, jestli bychom to dokázali, konstatoval Wilmore. „A vlastně si myslím, že nejspíš ne. Takže jsme tady, říkám si, a situace je jasná, ztráta kontroly 6DOF, čtyři zadní trysky nefungují a já si představuji orbitální mechaniku. Kosmická stanice je přídí dolů. Takže nejsme přesně na úrovni stanice, ale pod ní. Když jste pod stanicí, pohybujete se rychleji. To je orbitální mechanika. Díky tomu se budete od stanice vzdalovat. Nevím, jakou mám nad lodí kontrolu. Co když ztratím další trysky? Co když ztratíme spojení? Co budu dělat?“
V Houstonu rozhodli, že nejlepší šancí na úspěch je resetování selhaných trysek. To je v podstatě elegantní způsob, jak vypnout počítač a restartovat ho, aby se pokusil problém vyřešit. Znamenalo to však, že Wilmore se musí vzdát řízení Starlineru.
Představte si to. Vzdalujete se od kosmické stanice a snažíte se udržet svou pozici. Stanice je vaším jediným skutečným záchranným lanem, protože pokud ztratíte schopnost se připojit, šance, že se vrátíte v pořádku, je poměrně malá. A teď vám někdo řekne, abyste dali ruce pryč od řízení…
Když byl Wilmore požádán, aby se vzdal řízení lodi při závěrečném přiblížení ke stanici, řekl, že se toho obává. Není divu, pokud by systém přešel do automatického režimu, nemuselo by se podařit vrátit jej zpět do režimu manuálního. Po tom všem, co se stalo, se chtěl ujistit, že dokáže opět převzít kontrolu nad Starlinerem. Poté, co Wilmore sundal ruce z řízení a došlo k restartu, tak tento proces naštěstí obnovil funkci všech trysek kromě jedné. Podvedlo se! V tu chvíli už mohla loď opět letět autonomně.
„Při dřívějších simulacích jsem dokonce letovým ředitelům říkal: ‚Pokud se dostaneme do situace, kdy budu muset řízení vrátit automatu, tak to možná neudělám‘. A oni to pochopili,“ svěřil se Wilmore Bergerovi. „Protože pokud mám režim, který funguje, nechci se ho vzdát. Ale když jsme ty trysky dostali zpátky, říkal jsem si: O. K., prohráváme jen o jednu rozbitou. Tohle všechno se mi honilo hlavou v reálném čase. A rozhodli jsme se vrátit automat do hry. A nakonec jsme zakotvili…“
Williamsová dodala: „Byla jsem super šťastná. Jestli si pamatujete z videa, když jsme přiletěli na kosmickou stanici, tak jsem předvedla takový malý šťastný taneček. Jednak samozřejmě jen proto, že jsem ráda v kosmu a jsem šťastná, že jsem na kosmické stanici a se skvělými přáteli tam nahoře. Za druhé, prostě jsem byla opravdu šťastná, že Starliner úspěšně zakotvil. Můj pocit v tu chvíli byl asi takový: ‚Uff, pojďme si vydechnout a pokusit se pochopit, co se stalo…“
Chyby napravíme
Co se stalo? Možná teprve na kosmické stanici, po bouřlivém uvítání stálou posádkou, si Wilmore a Williamsová uvědomili, že jen o vlásek unikli kosmické zubaté.
Po téměř dvou létech to pak oficiálně přiznala NASA.
Vyšetřovatelé Program Investigation Teamu identifikovali souběh kombinovaných selhání hardwaru, nedostatků v kvalifikaci pozemního personálu, chybných rozhodnutí vedení a kulturních selhání, které vytvořily rizikové podmínky neslučitelné s bezpečnostními standardy NASA pro pilotované kosmické lety. Agentura se rozhodla, že přijme tuto zprávu jako závěrečnou.
Vyšetřování mj. odhalilo tlak uvnitř NASA na zajištění úspěchu programu Commercial Crew, který je založen na existenci dvou nezávislých kosmických dopravních lodí. „Tato podpora překročila rozumné meze a ohrozila misi, posádku i americký kosmický program. To vytvořilo kulturu nedůvěry, která se už nikdy nesmí opakovat a za to ponese odpovědnost vedení," řekl admin Jared Isaacman.
„Stojí za to znovu zdůraznit, co by mělo být zřejmé: V tu chvíli, kdyby byla učiněna jiná rozhodnutí, kdyby nebyly zachráněny trysky nebo kdyby spojení nebylo úspěšné, výsledek této mise mohl být velmi, velmi odlišný,“ zdůraznil na tiskovém brífinku šéf NASA.
A pokračoval: „Abychom podnikali mise, které změní svět, musíme být transparentní jak v případě našich úspěchů, tak i našich selhání. Musíme si umět přiznat vlastní chyby a zajistit, že se už nebudou opakovat. Kromě technických problémů je zřejmé, že NASA povolila, aby celkové programové cíle, tj. mít dva dodavatele schopné přepravovat astronauty na oběžnou dráhu a zpět, ovlivňovala technická a provozní rozhodnutí, zejména během mise a bezprostředně po ní. Tyto chyby napravujeme. Dnes oficiálně vyhlašujeme nehodu typu A a zajistíme takovou odpovědnost vedení, aby se podobné situace již nikdy neopakovaly.“
A zřejmě pro útěchu společnosti Boeing dodal: „Těšíme se na spolupráci s Boeingem, protože obě organizace provádějí nápravná opatření a Starliner se vrátí do provozu až v okamžiku, kdy bude připraven.“
A to je otazník.
Problémy Starlineru zatím nepadají tzv. pod koberec. NASA a Boeing stále pracují na zjištění příčiny problémů s motory Starlineru. „Tato kosmická loď nebude přepravovat astronauty, dokud tyto problémy nebudou vyřešeny,“ zdůraznil Isaacman.
Jak je už známo, let označený jako Starliner-1 je v současnosti připravován k další bezpilotní (zatím nákladní) misi na ISS. NASA jej využije k doručení nezbytného nákladu do orbitální laboratoře a k ověření modernizací systémů implementovaných po nešťastné misi Crew Flight Test během letu. Starliner má vzlétnout nejdříve v dubnu letošního roku, ovšem oficiální datum startu zatím nebylo stanoveno.
Dny Mezinárodní kosmické stanice jsou sečteny. V roce 2030 bude vyřazena z provozu a zemře v zemské atmosféře nad hřbitovem kosmických lodí známým jako Point Nemo.
NASA a Boeing se proto dohodly na snížení počtu pilotovaných letů na ISS pomocí Starlineru alespoň o dvě mise. To znamená, že místo šesti rotačních letů posádky Starliner, které Boeing plánoval pro NASA v rámci smlouvy v hodnotě 4,2 miliardy dolarů, stanovené v roce 2014, může společnost uskutečnit pouze čtyři mise, přičemž "zbývající dvě budou k dispozici jako opce," uvedla NASA. Takže časové okno Starlineru pro přepravu astronautů na ISS může být relativně krátké. Tyto lety však nepomohou Boeingu kompenzovat finanční ztráty v programu Commercial Crew Program (CCP), které už přesáhly dvě miliardy USD.
Společnosti však v podstatě nezbývá nic jiného, než Starliner dotáhnou do certifikace pro pilotované lety, a to nejen z prestižních důvodů. Jako s dopravní lodí s ním počítají i některé společnosti plánující výstavbu komerčních orbitálních stanic. Ovšem konkurence nespí…
Zdroje: NASA Space Flight Now, Space, ARS Technica
