Den ve vzduchu Plasy 2026 zahájil letošní sezónu velkolepou air show

Počasí skutečně přálo a tak si letiště ke strávení volného času vybralo opravdu hodně návštěvníků, což bylo patrné i při odjezdech aut, kdy místy na výjezdu vznikaly kolony. 

Brány letiště se otevřely od 9 hodin, během celého dopoledne si mohli diváci vyzkoušet seznamovací lety, které byly velmi žádané. Pokračovaly pak také po skončení letového programu až do večera. Ve vzduchu se tak ve zhruba 15 min intervalech točily Cessny 172, Zlíny Z-43 a Z-142 a Piper. Dle pořadatelů na stánku byli lidé nadšení, mnozí se vrátili opakovaně a někteří si připlatili za delší let. Že by preferovali některé letadlo si nevšimli, spíše prý byli rádi, když na ně přišla řada. 

Kdo chtěl vyzkoušet vrtulník, mohl na cca 5 minut usednout do kokpitu Robinson R 44, MD 500E nebo Bell 206B, o který byl dle slov Jiřího Podolského (HELI CZECH) mezi návštěvníky největší zájem. 

Rozhovory s piloty, přenášené velkoplošnými obrazovkami, kvízy o seznamovací lety zdarma, prohlídka makety 1:1 - Supermarine Spitfire Mk.IXC (Czech Spitfire Club) či vrtulníku W-3A Sokol plzeňské LZS nažhavily diváky na odpolední program. Ten zahájily po 13. hodině průlety dvou letounů AČR JAS-39 Gripen a pak už diváci nespustili oči z oblohy. K vidění toho bylo opravdu hodně, namátkou Jakovlev Jak C-11, Jak-55 a Jaky-52 (o tom dále), průlet hned dvou letounů Fouga CM.Magister či Bückerů Bü-131 Jungmann, zahvízdal North American P-51D Mustang, přiletěl Piper L-4, Stinson AT19B, Martin Šonka předvedl akrobacii v Extře 300SR a Zlínu Z-142 a mnoho dalšího. Program zakončila šestice Zlínů BEMOBOX sestřelováním balónků. 

Velký zájem vzbudil North American Rockwell OV-10B Bronco, jehož nizozemský pilot Tony De Bruyn nám o tomto zajímavém letounu řekl pár slov: 

“Designéři chtěli postavit rychle levné letadlo pro vietnamskou válku. Dali zakázku nejlepší letecké továrně té doby, North American Aviation. Tihle designéři se dříve sešli dohromady a vymysleli za války letadla jako Harvard, T-6 Texan, P-51 Mustang a celou řadu dalších, měli tudíž velké zkušenosti. Dokázali proto během jednoho roku vyprodukovat a dostat do vzduchu tohle letadlo. Je velmi jednoduché, velmi užitečné, létá krásně. Snažili se, aby bylo snadno ovladatelné a zvládnutelné. Možná nevypadá moc hezky, někteří lidé říkají dokonce, že je ošklivé, ale není. Má speciální tvar daný požadavkem pro konkrétní účel. Je obratné, to koneckonců předvedu při vystoupení, výborně manévrovatelné a zvládne krátký start i přistání.” 

To byla velká výhoda pro nasazení ve Vietnamu do hor, údolí... 

“Ano, má na dobu vzniku velmi pokrokové ovládání. Je plně akrobatické, velmi pevné, od začátku stavěné pro zvládnutí do +10 G za účelem potulování se nad frontovou linií a možnosti v případě nutnosti svižně zmizet. Křídla jsou velmi krátká kvůli šanci startu a přistání na rychle připravených dráhách mezi stromy. Přitom tento stroj má křídla na každé straně o metr delší (12 m), než původní prototyp (10 m). Podvozek je velmi bytelný, aby stroj mohl létat z nezpevněných ploch. Můžete to vidět ve filmech nebo na YouTube, kde startují z pole nebo z hrbolatých míst. Proto je podvozek tak mohutný.” 

Jaká je historie konkrétně tohoto letadla? 

“Tohle si objednala německá vláda na konci 60. let pro vlekání vzdušných terčů. V závěsu za sebou tahalo dvě míle kabelu a na něm cvičný cíl, na nějž trénovaly střelbu pozemní jednotky (PVO). Pilot seděl vepředu sám, operátor vzadu v kopuli z perspexu. Toto letadlo se vietnamské války nezúčastnilo.” 

Proč jsou v kopuli pedály a zrcátka? 

“To nevím, možná aby operátor viděl dopředu na pilota, protože k sobě byli otočeni zády.”

Mělo letadlo nějaké zbraně dozadu? 

“Ne. Neslo nějaké zbraně, ale německé verze byly bez výzbroje. Původní stroje měly v bočních výčnělcích na trupu čtyři automatické zbraně malé ráže 7,6 mm. Další verze pak například 20 mm kanón v kontejneru pod trupem nebo závěsníky s raketami.” 

Co pro Vás bylo nejtěžší, když jste se na tohle letadlo přeškoloval? 

“Nic, protože se s ním létá velmi snadno,” směje se. “Je stavěné tak, aby bylo velice snadno ovladatelné. Všechno, co potřebujete, je v zásadě zmáčknout pár knoflíků a pak letět. Když někde v letadle dojde k problému, poruše elektriky, motoru apod., letadlo se automaticky překonfiguruje, jen se rozsvítí pár kontrolek a pilot vlastně nemusí nic dělat. Je to velmi jednoduché letadlo na létání...” 

Rychlosti pro start a přistání? 

“Pro start 90 knotů, ale dokáže odstartovat na sedmdesáti. 90 kt je ale bezpečná rychlost. Na přistání taky 90 kt, dá se i v 70 kt. Pro ukázku se to dá na polovičních klapkách utáhnout i na 50 kt na start, na přistání 55 kt. Minimální cestovní rychlost je 350 kt.”

Jaká je průměrná spotřeba? 

“Na hodinu bere kolem 400 l. Když letíme nějaký dlouhý přelet, netankujeme míň než 3600 l. V podstatě to vychází na litr za minutu.” 

V ČR jste poprvé? 

“Jednou jsme byli na Dnech NATO v Ostravě, tam jsme ze zádi vysypali 600 000 vlčích máků na připomínku 100. výročí československého letectva. Pak jsme byli, tuším, 3x v Roudnici. Tenhle stroj jsme začali létat v r. 2010.” 

Jaký máte nálet? 

“Teď je to, myslím, přes 500 hodin. Možná už to bude i 600 hodin.” 

Co předvedete divákům? 

“Je to tady velice krásné, můžeme létat relativně nízko a blízko k lidem. Chceme ukázat, co tohle letadlo dokáže i na malém prostoru.”

Bezmotorovou akrobacii v podání Romana Šlapáčka s kluzákem Schleicher ASK-21 doprovodilo živě dámské smyčcové uskupení INFLAGRANTI. Blanky a Dagmar jsem se zeptala, jak se jim hrálo na leteckém dni? 

„Krásně, protože je to báječná akce, tolik letadel pohromadě jsme nikdy neviděly. Bavily jsme se v šatně a říkaly si, že je to nádherné a příště sem vezmeme všechny své potomky.“ 

Poprvé doprovázíte hrou letadlo? 

„Už jsme doprovázely auta, formule, koně, psy… ale u letadel máme premiéru. Čekaly jsme, až nás konečně někdo pozve,“ smějí se. 

Proletíte se, když jste na leteckém dni? 

„Bojíme se výšek. Jely jsme sem s tím, že to musí být krásné takhle letět, když nemá člověk problémy s výškou. A to my máme obě.“ 

Premiérově nejen v Plasích, ale v ČR vůbec, se představila italská akrobatická skupina TTake Aerobatic Team na dvou strojích Jakovlev Jak-52. Piloti Marcello „Ted“ Tedeschi a Attillio „Attila“ Tarabusi předvedli sehranou akrobacii, při níž se letouny místy pohybovaly jen 1,5 m od sebe. Zajímavostí je, že jsou jediným civilním akrobatickým týmem v Itálii, všichni další jsou vojenskými piloty. Jak se ti dva vůbec setkali? 

Marcello: “Jednou k nám na letiště přijel Attilio a zeptal se, zda by mohl létat Jak-52. Hned po prvním letu si ho zamiloval. Začali jsme létat spolu, zúčastnili se nějakých závodů a stali se z nás velcí přátelé. Jednou večer jsme koukali na Top Gun 2: Maverick. Po jeho shlédnutí jsme se rozhodli koupit druhý Jak-52. Ještě ten večer jsme to vyřešili a začali lítat společně.” 

Takže italský Top Gun? (smích) 

Marcello: “Nééé, prý jsme lepší!” směje se. 

A kdo je Maverick? Ty vypadáš spíš jako Viper. 

Attilio: “Marcello.” 

Co chystáte pro dnešek? Nějaké překvapení? 

Marcello: “Je pro nás velkou ctí být na této mezinárodní exhibici, je tady krásně.” 

Attilio: “Za tři minuty musíme odstartovat. Poletíme na sever, potřebujeme udělat pár průletů s kouřem nad kostelem severně odtud.” 

Marcello: “Je tam svatba...” 

Attilio: “Kamarád se žení, tak je to takové překvapení pro něj. Pak se vrátíme sem a v půl čtvrté předvedeme ukázku v Plasích.” 

Tak už jen poslední otázka - jste v ČR poprvé? 

Marcello: “Ano, poprvé.” 

Attilio: “Já tu byl v roce 2004 na European Championship Unlimited s kluzákem. Dnes tedy budu v Česku létat podruhé.” 

Ne všechny avizované stroje jsme v Plasích na obloze viděli. Kdo chyběl a proč jsem se zeptala manažera projektu, pana Jiřího Pěče: 

„Všechno způsobily technické závady, vrtulník AH-1 Cobra k nám odlétal včera z Hradce, krátce po startu však měl srážku s ptákem, který poškodil náběžnou hranu. Volali, že nemohou dorazit, namísto toho přivezli jiný vrtulník, Bell 206B. Pokud jde o Bell 47, tak tam došlo k technické závadě, tuším na spojce. Bückery totéž, také se krátce před odletem do Plas objevily technické závady. 

Mrzí nás to, já osobně jsem se hodně těšil na Cobru, ale také o tom je létání.“ 

Program je i tak pestrý, co jste z přítomných letadel chtěl nejvíc vidět?

„Těšil jsem se na TTake Aerobatic Team, zajímalo mne, jak bude vystoupení na Jakovlevech Jak-52 vypadat. Nejvíc mě však překvapilo Bronco, které jsem dosud nikdy neviděl – je to krásné obratné letadlo s hezkým zvukem, navíc velmi fotogenické. 

Vystoupení Mustanga je také vždy fantastické, ale už jsem ho párkrát viděl, proto mě nadchlo Broncho. Vystoupení obou Francouzů (Retro Fouga Team) bylo také skvělé a divácky atraktivní. My měli možnost vidět i tréningy, které létali ve čtvrtek i v pátek, každý den se posunuli o kus dál a čím víc se blížila show, tím měli vystoupení vyšperkovanější. Je vidět, že tréningy jsou potřeba.“ 

Jsme zhruba v polovině víkendu, běží vše, jak má? 

„Problémy jsou vždycky, pokaždé nás překvapí něco, na co jsme si mysleli, že jsme dávno připraveni. Lhal bych, kdybych řekl, že všechno běží tak, jak má. Lidé, kteří akci připravují a pracují na ní, jsou však zkušení profesionálové (přece jen ji pořádáme 24 let), takže umí problémy vyřešit a leckdy se nám to povede dokonce tak, že divák nic nepozná.“ 

Vy jste s Dnem ve vzduchu spojen jak dlouho? 

„24 let. Stejně jako bývalý předseda AeK Plasy Vladimír Dlouhý a Karel Mařík, bývalý programový ředitel. Tahle trojice je u akce od začátku dodnes.“ 

Jste spokojeni s dnešní návštěvností? 

„Jsme mile překvapeni a spokojeni. Velká návštěvnost se dala očekávat vzhledem k předpovědi počasí. Míváme na počasí štěstí, ale aby bylo 4 dny před show takto stabilní a neměnné, stejně tak během víkendu a dle predikcí i pár dní po něm, to se nám nepovedlo hodně dlouho. Dubnové počasí přece jen bývá proměnlivé. Bylo to fajn i na přípravy třeba ve srovnání s loňským rokem, kdy jsme akci chystali v dešti.“ 

Jak to vlastně kdysi začalo nám prozradil Karel Mařík: 

“Před 25 lety za mnou přišla jistá dívčina z rádia Kiss Proton Plzeň s nabídkou reklamy pro naše činnosti v rádiu. Oznámil jsem jí, že na to peníze nemáme, ale nabídl vedení rádia, konkrétně Jiřímu Pěčovi (promotion ředitel), že mne napadla možná spolupráce - my zajistíme letecký program, oni ostatní náležitosti, jako je občerstvení, reklama, sehnání partnerů a další s termínem 1. 5. V okolí nebylo nic, lidé byli poměrně zvyklí po dlouhé zimě v tomto termínu chodit na první vuřty, pivo, zkrátka mezi lidi. Tak mohl začít první ročník, vstupné bylo dobrovolné, program z vlastních zdrojů a trochu z okolí. Návštěvnost byla překvapivá, cca 2000 lidí, a bezva odezva. Tak jsme si řekli, že bychom mohli začít tradici větších leteckých dnů v Plasích. Z jednodenní akce vyrostla dvoudenní do dnešní podoby.” 

Letošní Den ve vzduchu je za námi, sezóna zahájena a zanedlouho organizační tým začne chystat další ročník. My se už dopředu můžeme těšit, čím diváky napřesrok překvapí. 

Za redakci Aerowebu děkuji za vstřícnost a perfektní mediální servis a všem pilotům za ochotu a milá setkání. Speciální poděkování patří také Pytlákovi nejen za tlumočení.  

Fotografie v samostatné fotogalerii: Ilja Petřík