Dnes je 15. prosince 2018

7:55 16:00

Jak dnes žijí českoslovenští kosmonauti

22. 10. 2008

V letošním roce v naší republice oslavujeme 90-té výročí založení letectva. Proto bych rád připomenul, že mezi piloty Migů byli i piloti, kteří měli výcvik kosmonautů. Jeden z nich v kosmu létal. Rád bych čtenářům tuto skutečnost připomenul a podíváme se tedy jak žijí dnes.

Znal jsem Vladimíra Remka jako pilota, když sloužil  na proudových letounech u leteckého útvaru v Českých Budějovicích. Setkali jsme se spolu několikráte v lázních Jeseník, kam všichni vojenští piloti  x-krát ročně jezdili povinně na rehabilitaci. Byl to normální mladý kluk-pilot jako my všichni. Vyprávěla mně o něm mnohokráte i má žena, která Láďu také dobře znala z Čáslavi. Tam jsem po letecké škole nastoupil jako novopečený proudový pilot v roce 1961 a otec Ládi mě dělal velitele. Velel 3 leteckým plukům - tedy dělal velitele divize. Remkova rodina se v Čáslavi rozpadla - rozvedl se a já jsem se s otcem Ládi setkával denně pracovně na letišti. Jednou mě i potrestal za poškození letounu Mig-15. Přistáli jsme po dlouhém a náročném leteckém cvičení, které se konalo v Dlouhé Lhotě. Měli jsme toho všichni plné zuby a mě po přistání v Čáslavi při pojíždění vysadily brzdy. Než jsem zareagoval letoun odbočil a narazil na stojánce do druhého letounu. Vina byla na mě. Trest jsem přijal. Pak jsem dokonce s ním byl na rekreaci v Jižních  Čechách na Olšině a po večerech poslouchal jeho lovecká vyprávění. Byl vášnivým lovcem. Později odešel do Prahy na funkci velitele letectva a z jeho syna se stal kosmonaut.


Vladimír Remek vypráví

,,Kdyby to bylo možné, rád bych znovu sedl do kosmické lodi a letěl do vesmíru. Od té doby se mi jenom trochu zhoršil zrak. Jinak jsem v pohodě. Víme z výprav jiných kosmonautů, že mnozí létají i s brýlemi." Vladimír Remek

Byl prvním členem mezinárodní posádky v kosmonautice. Pamětníci však stále v sobě nosí divný dojem, když při komunikaci za letu hledal slova a zajíkal se. Málokdo ví, že Remek prodělal celý výcvik v ruštině a nikoho nenapadlo, že když bude z oběžné dráhy mluvit česky, bude mít obtíže s hledáním českých ekvivalentů pro zařízení na palubě. To mu navíc zkomplikovali jeho kolegové na palubě. Když si všimli, že Remek váhá, polohlasem mu našeptávali příslušné termíny - přirozeně v ruštině!

Remkova maminka se narodila v Českých Budějovicích. Remkův otec je rodák ze Žiliny. Také Vláďa Remek prožil po návratu z vesmíru hořké chvíle. Nejprve opravdu sloužil jako propagandistický trumf, pak si s ním armáda očividně nevěděla rady, a tak nakonec skončil jako ředitel Muzea letectví a kosmonautiky ve Kbelích. Po převratu raději odešel do civilu. Pak pracoval pro firmu ČZ Strakonice v Moskvě a poté na našem velvyslanectví jako rada odpovědný za obchodní záležitosti. Nyní pracuje  jako Europoslanec v Bruselu. Remek má naprosto přesný smysl pro humor, pamatuje si a vypráví úžasné vtipy a glosuje dění s pozoruhodným smyslem pro pointy. O svých lidských kvalitách nás znovu přesvědčil svým chováním po havárii vrtulníku, kdy byl zde na návštěvě USA-kosmonaut a při přeletu došlo k nouzovému přistání.

Jeho kamarád, Oldřich Pelčák sloužil na Mig-21 v Žatci a pak se stal kolegou Vladimíra Remka ve výběru na kosmický start. Také on několik let doufal, že i on poletí do vesmíru. Nestalo se tak a zůstal náhradníkem. Vycvičený byl stejně dobře.


Oldřich Pelčák

Jeho příběh je dostatečně známý.Dostal se do nejužšího výběru spolu s Vladimírem Remkem, ale nakonec zůstal jako náhradník na zemi. Podílel se na zajištění letu svého šťastnějšího kolegy, ale vyhlídka, že by se jeho speciální přípravy někdy využilo, byla mizivá. Nevyrovnával se s tím lehko a předešlý režim mu to ani nijak neusnadňoval. Je zcela jistě osobní zásluhou generála  Šedivého, tehdy náčelníka generálního štábu naší armády, že se mu v těchto letech dostalo plného zadostiučinění a z reakcí publika na besedách v Brně i Praze jsem nabyl dojmu, že to teď všichni konečně docenili. Oldřich Pelčák pochází z východní Moravy a je to znát na jeho bodrém vystupování. Dnes žije jako penzista v Praze.


Ladislav  Klíma

Vojenský pilot a velitel v ČS letectvu. Leteckou školu VAAZ v Brně ukončil v roce 1974 a jako poručík nastoupil do Čáslavi k 28.sblp. Létal na typech SU-7 a Mig-23 BN. Prošel mnoha funkcemi a primát drží jako nejdéle působící velitel tohoto pluku. 5. července 1985 přešel jako pplk. k 34.let. divisi. Původně byl vybrán do výcviku, ale pak se rozhodlo, že zůstane v Moskvě jen Remek a Pelčák.

Bydliště měl v Hradci Králové a pracoval ve Vodochodech, kde vedl výcvik pilotů na letounech L-159.


Michal Vondroušek

Létal jako vojenský pilot na Mig-21 v Bechyni a působil na funkci letovoda divise. O těchto dvou posledních pilotech jsme se dověděli až nyní po odtajnění fotografií.


Ivan Bella

První a jediný slovenský kosmonaut, navštívil ruskou orbitální stanici Mir v roce 1999. Nyní už Bella nelétá, ale pracuje na slovenském ministerstvu obrany. Bydlí v Malackách a denně dojíždí do metropole vlakem. V přeplněných vagonech občas zaslechne: “Je to Bella? Není to Bella? To přece není možné, aby náš kosmonaut jezdil do zaměstnání vlakem a ne služebním autem.” A on se tomu v duchu směje.


Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář