Aeroklubismus

17.05.2006 748 přečtení

Poučen studiem klasické filozofie vím, že existuje řada „ismů“. Některé jsou žádoucí, jiné trestné, ale v denním životě nelze jejich existenci přehlížet. Do většiny „ismů“ se vejde většina lidí, někteří i do více z nich. Jsem dalek pokusu je všechny vyjmenovat. Zmíním se jen o některých.

Aeroklubismus je směr smýšlení stejně postižených lidí, sdružených v nejasně fungujících společenstvích, obývajících částečně podrobená území, na kterých krom živlů a techniky bojují s krtky, trávou, nepřízní občanských sdružení a vlastním zaujetím.

Oběd  

K procesu přijetí do uvedeného společenství jsou buď potřeba dlouhé peníze, nebo dostatek času. Hlavním kritériem je však nesmírné a nikdy neutuchající zaujetí pro věc. Jedno jest, zda se dobrovolně vrhají z bezchybně pracujícího letadla k zemi, jedno jest, zda se stávají radioaktivními po přechodu studené fronty od západu nebo metají kozelce s vysluhujícími typy  kdysi slavných letadel. Některým stačí ke štěstí si o svém zaujetí povídat, jiní experimentují v různých odvětvích svého zaujetí (ultralajtismus), někteří a jsou to ti nejhouževnatější, obětují mnohé tomu, aby je jejich zaujetí živilo. Pak  tu jsou živí nebo živořící.

Co je to vlastně za lidi, kteří na letiště přicházejí? Odkud se berou? Je jich ještě za branami dost?

Dávno jsou v nenávratnu doby, kdy byl pilot létajícího aparátu hrdinou. Létal pro obdiv žen, byl zván na významné recepce a obdivně okukován. Honoráře za veřejná vystoupení převyšovaly běžný rámec. Zřejmě jen proto, že lidé chtěli vidět krev.

Dnes je pilot postiženým druhem jinak. Buď musí bojovat o své místo u ekonomicky nestálého dopravce, krachující armády nebo musí své příjmy nosit na letiště. To je proměna! Přesto ale lid letecký stále žije i živoří.

Aeroklubáci jsou lidé ze všech zmíněných skupin.

Na startu  

Jsou mezi nimi dobře placení letci i živořící nadšenci. Zvláštní ale je, že se vzájemně velmi dobře snášejí. V klubovém životě vládne atmosféra důvěry, protože se na sebe musíme všichni spolehnout. Vládne značná kázeň, protože létání to vyžaduje, vládne přesnost a potírá se nedbalost, protože jinak to nejde.

A když se už přece jenom pohádají, je to vždycky pro věc a rozbouřená atmosféra utichá ještě rychleji, než vypukla.

Lze tedy zařadit aeroklubismus mezi jevy společensky žádoucí?

Když utajíme průvodní „ismy", které jej provázejí, můžeme jednoznačně souhlasit. Navenek tedy ano. Světe, jsme tady a měl bys s námi počítat.

Některé  „ismy", které ale musíme, snad jen dočasně, skrývat:

 

Alkoholismus (všichni), fetišismus (my, kteří se ukájíme nad ladnými tvary větroňů), egoismus (všichni, jsme přece nejlepší), excentrismus (my, co jsme vyosení třeba ve Vivatu), extremismus (všichni, kdo to už přeháníme), masochismus (my, co se příliš utahujeme upínacími pasy), dadaismus (naši četní dětinové), pacifismus (potomci Svazarmu), populismus (všichni, kteří se neumíme bavit už o ničem jiném), funkcionalismus (všichni „funkcionáři" a ti, co zkoumají, jak že to funguje), narcisismus (mistři a ti, co se sami fotografují),  kapitalismus (ti, kteří si musí založit rozečtenou kapitolu), eurocentrismus (my, co chceme létat přelety k Baltu), motorismus (majitelé výklopných pomocných motorů), elementarismus (viz filozofický slovník str.49, ne žáci elementárního výcviku), materialismus (ti co nevěří, že i stroje mají duše),  dramatismus (ti co nevěří že tento ismus odráží vztahy aeroklubáka a přírodního prostředí) ………

Jste-li něčím silně zaujati, staňte se aeroklubáky!  Budete se lépe snášet s ostatními.  

 

Mohlo by vás zajímat

Témata

Aeroklub


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář