Garmin GPSMAP60

19.07.2006 1 071 přečtení

Tento ruční navigační přístroj od Garminu je na trhu už nějaký čas, přesto jsme se mu podívali na zoubek a pokusili se zhodnotit jeho klady i zápory.

Záporů však moc není, přístroj velmi dobře slouží k podpoře jakékoliv letecké navigace za VMC podmínek a poslouží jako obstojný palubní počítač a navigační kalkulátor pro sportovní létající zařízení i letadla GA.

 

Přístroj se dá koupit v robustnějším „vojensky" zeleném plastikovém obalu s přijatelně rozměrným displejem. Drží se výborně v ruce, dá se nosit na krku nebo na klipsně u opasku, lze jej umístit do stojánku s gumovou přísavkou na okně v autě či v letadle. Pro cyklisty se dodává jako doplňkové příslušenství úchyt na řídítka.

Z krabičky přístroje vyčnívá asi čtyřcentimetrová anténka v gumovém ochranném obalu. Přístroj je napájen buďto kabelem ze sítě nebo dvěma tužkovými články AA, které jej udrží při životě přibližně 20 provozních hodin. Výhodné je používat nabíjecí články o kapacitě alespoň 2400 mAh. Výdrž však závisí na různých faktorech, zejména na intenzitě podsvětlení displeje.

Na čelní straně přístroje najdeme centrální kloboučkovou klávesu a dalších 8 tlačítek, vesměs známých už z předchozích typů ručních GPS. Všechny klávesy jsou gumové, přístroj je odolný proti vodě, neboť se předpokládá jeho využití při turistice, létání, cyklistice, ale i vodních sportech.

Přístroj je velice dobře citlivý na signály z družic. To je jeden z největších kladů tohoto GPS přístroje. Zatímco například dřívější Garmin 12 Map v lese skoro vždy ztratil signál, a to i při jasné obloze, anebo měl potíže se zachytáváním signálu v otevřeném prostoru při zataženu nebo dešti, u GPSMAP60 taková situace nenastává.

 

Zapneme-li přístroj poprvé, chvilku trvá, než najde signály a svoji polohu – řádově několik minut. Všechna další spuštění, pokud se nepřesuneme s vypnutým GPS o více než asi 600 km, proběhnou rychle, během pár vteřin se GPS najde a je připraven navigovat.

Displej zobrazuje pouze černobíle, ale v některých směrech je to spíše výhoda než nevýhoda; černobílost displeje není ke škodě přístroje a nesnižuje přehlednost zobrazených informací. Displej je možno podsvětlit zeleným rovnoměrně rozlitým světlem v seřiditelné intenzitě, displej je dobře čitelný za jakýchkoliv světelných podmínek. Stejně tak lze nastavit i kontrast – to se musí udělat hned na začátku po rozbalení přístroje z krabice, protože firemní nastavení je na kontrastu dosti nevýrazném. Zdá se, že optimální kontrast je kolem 60%.

Přístroj zakoupený u nás umí česky, což mnohdy usnadňuje práci, neboť některá terminologie v angličtině je lehce odlišná od české. I tak ale je dobré znát základy navigace a platí, že čím víc toho o navigaci známe, tím lépe a rychleji se naučíme GPS přístroje plně využívat. Firma Picodas ) vydala několik populárně naučných publikací, v nichž se dovíme velké množství informací o funkcích a práci GPS přístrojů i o navigaci.

Úplně základní funkcí přístroje je nalezení polohy na Zemi.

 

GPSMAP60 měří s nepřesností v řádu metrů. Udání polohy je možné ve velkém množství formátů včetně různých radioamatérských „čtverců", stejně jako je možné zvolit si z mnoha modelů zemského geoidu; standardně se používá WGS84. Do GPSMAP60 můžeme zadat 500 vlastních bodů, přiřadit jim jméno, poznámku, nadmořskou výšku a využívat je k sestavování tras a navigaci.

Nadmořská výška je důležitým parametrem, neboť i tu lze využít k navigaci – přístroj nám totiž při pohybu po trase ukazuje, jakou vertikální rychlostí se mámepohybovat, abychom se dostali na příští bod v jeho správné nadmořské výšce.

 

Dejme tomu, že letíme letadlem, výchozím bodem trati je naše letiště vzletu a dalším bodem je místo, kterému jsme přiřadili nadmořskou výšku letu. GPS nám po vzletu ukazuje, jakou vertikální rychlostí máme stoupat, abychom daného bodu docílili v jeho nadmořské výšce.

 

Obdobně to lze učinit i s klouzavostí, avšak jen ve směru dolů; letíme-li např. s větroněm, ukazuje nám přístroj klouzavost, potřebnou k doletu do cíle. Samozřejmě ukazuje i aktuální klouzavost našeho větroně, takže porovnáním obou klouzavostí si můžeme udělat úsudek, zda do cíle skutečně dokloužeme anebo zda bude nutné ještě přibrat trochu výšky. Bohužel, úhel letu (což je klouzavost) funguje pouze při sestupném letu, nikoliv pro stoupání. Toto bychom mohli vytknout tomuto přístroji jako nedostatek

 

Dále je zde laterální navigace – máme-li spojnici mezi dvěma body a pohybujeme se po ní, ukazuje nám přístroj horizontální odchylku od této spojnice. Stejný přístroj v letadlech se nazývá HSI (horizontal situation indicator). Svislá čára se posouvá vlevo nebo vpravo od centrální svislice a ukazuje nám tak, o jakou vzdálenost jsme se odchýlili od trasy.

Tuto funkci můžeme využít i pro navedení do osy přistávací dráhy a přesné držení přiblížení. Můžeme si nastavit i měřítko HSI pro zpřesnění navigace. Tento přístroj poměrně výrazně chyběl u starších GPS, několik posledních roků se už objevoval u leteckých a dražších GPS, nyní je běžnou součástí GPS. Avšak jako nedostatek je zde chybějící vodorovná čára, zobrazující vertikální navigaci. Pilot tak musí během letu „listovat" mezi displeji, aby mohl porovnat horizontální a vertikální navigaci, anebo si umístit do volitelných políček na displeji k HSI také údaje o vertikální rychlosti na cíl a aktuální vertikální rychlosti, což je méně pohodlné.

 

Všechny displeje jsou uživatelsky nastavitelné. Můžeme si také zvolit, které z nabízených obrazovek se budou ukazovat a v jakém pořadí. Nepotřebujeme-li například stopky a měření času na závodním okruhu, můžeme tento displej odstranit. Samozřejmě jej máme nadále k dispozici, jen si jej musíme vyzobnout z hlubin menu.

Přístroj HSI si můžeme přepnout do režimu kompas, kde se ručička změní na šipku a již neudržuje konstantní směr, nýbrž ukazuje vždy k příštímu bodu nebo k cíli.

 

Na dalším displeji vidíme režim dálnice, kdy je naprogramovaná trasa zobrazena jako silnice, jejíž měřítko si můžeme měnit. V tomto místě by se snad hodilo něco jako režim „runway", který by nám symbolikou ukazoval dráhu, na kterou chceme přistát (něco podobného je např. v dopravním Boeingu 737 a v dalších letadlech), zvlášť ve spojení s indikací vertikální a horizontální navigace.

Úvodní displej umožňuje vypsat vlastní uvítací zprávu, kam si můžeme napsat například naši adresu a spojení na nás pro případ, že bychom GPS někde zapomněli a nějakou hodně velkou náhodou by se našel poctivý nálezce, který by nám chtěl přístroj vrátit.

 

Na dalším displeji pak vidíme informace o poloze Slunce a Měsíce a časech jejich východů a západů. Můžeme si také nastavit libovolné jiné datum a zjišťovat tato data i pro jiný den, než dnešek.

Displej „Trasový počítač" je vlastně tabulkou s okénky, do nichž si můžeme nastavit libovolné informace z bohaté nabídky (čas, dokluz, poloha, pointer, název příštího bodu, maximální rychlost, okamžitá rychlost, směr pohybu, odchylky, časy východů a západů, atd.).

 

Kalendář ukazuje východy a západy slunce, fáze Měsíce a kvalitu rybolovu. Funkce budíku umí probudit i vypnutý přístroj, do budíku i do dalších funkcí si můžeme vybrat z palety různých zvukových znamení.

Prošlou trasu („nasypaný píseček") si můžeme zaznamenávat buď v intervalech časových anebo vzdálenostních, celkově se do paměti vejde 10 tisíc bodů včetně údaje o nadmořské výšce.

Prošlé trasy můžeme buďto skladovat přímo v přístroji GPS anebo si je můžeme stáhnout přes USB kabel do computeru prostřednictvím dodávaného softwaru, který je součástí balení. V témže programu si můžeme také editovat vlastní body nebo trasy a pak je exportovat do přístroje – práce se tak dost usnadní, protože editace v přístroji pomocí gumového kloboučku je poměrně pomalá.

GPSMAP60 je mapovým přístrojem, proto je jeden z displejů věnován právě mapě.

 

Základní mapa je v přístroji poměrně chudá, jsou zde jen nejhlavnější silnice a zdaleka ne tolik obcí, jako ve starším Garminu 12 Map. Ale zřejmě je to cílený tah, aby si uživatel k přístroji přikoupil i soubor map, které potom značně obohatí zobrazované informace.

Některé mapy se dají zdarma stáhnout na internetu, najdeme v nich i opravduvelké podrobnosti (názvy ulic, potoků, místní názvy), je však i možné si mapy doma vytvářet a uploadovat je do GPS.

 

Takové doplňkové mapy mohou být velmi specializované, např. letecké mohou obsahovat aktuální verzi vzdušných prostorů, zatímco názvy ulic nejsou zase až tak podstatné.

Nahranou mapu lze přepsat jen jinou nahranou mapou, ovšem základní mapa v přístroji stále zůstává. Mapy nad ní, dohrané dodatečně, můžeme libovolně zapínat a vypínat, podle toho, jak moc podrobné zobrazení právě potřebujeme. Ukazuje se, že příliš podrobné mapy zahustí čáry na displeji až téměř za hranici nepřehlednosti.

Celkově vyznívá Garmin GPSMAP60 velmi příznivě. Za přijatelnou cenu něco přes 11 tisíc Kč (červen 2006) je slušným navigačním pomocníkem pro sport, jízdu autem, na kole, pro létání i pro turistiku a lze jej doporučit. 

 

 

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář