Pár slov uznání pro Honzu Jurka

17. 4. 2013 12 příspěvků Tento článek je součástí seriálu Můj JOB

Nebývá zvykem, aby elektronická média publikovala formát článku, který by vydavatelé tisku asi nazvali editorialem. Jsou ale příležitosti, kdy je myslím vhodné udělat výjimku.

Byla to minulá středa 10. dubna, když jsem právě seděl na jedné přednášce a najednou mi v kapse zavibroval telefon, oznamující nový e-mail v mé pracovní schránce. Odeslán byl z mně dobře známé adresy – od pana Honzy Jurka. Už jeho předmět v sobě měl cosi osudového – poslední kapitola. Přiznám se, že absolutně netuším, o čem se od té chvíle na zmiňované přednášce mluvilo…

Okamžitě mi totiž došlo, že nejdelší seriál, co kdy na Aerowebu vycházel a který se stal naprostým unikátem mezi všemi komunitními webovými obsahy, se nachýlil ke svému konci. Okamžitě mi hlavou, a o pár minut později také obrazovkou notebooku, probleskly čtyři roky napínavých příběhů, úžasných leteckých vyprávění, ale především roky vlastního života, do kterého se pan Jurek svým seriálem Můj JOB zapsal vskutku nesmazatelně.

Bylo to totiž shodou okolností (které vlastně asi sám nevěřím ) taktéž 10. dubna – ovšem roku 2009, když se na Aerowebu objevil vůbec první díl seriálu Můj JOB, který pana Jurka čtenářům představil. Já sám jsem u toho tehdy ještě nebyl, ale pokud vím, byl to pro všechny vlastně velký krok do neznáma. Ani pan Jurek, ani moji kolegové netušili, jaký bude mít seriál ohlas a jak jej čtenáři přijmou. Svým způsobem do toho asi obě strany šly s obavami. Jak naprosto zbytečné se ty obavy zdají dnes po těch letech, je až neuvěřitelné.

Datum, které mi utkvělo v hlavě asi nejvíc, je 10. duben 2010 (už chápete, proč nevěřím na shodu okolností? ). Tehdy jsem totiž coby nováček v týmu Aerowebu dostal poprvé k redakční přípravě kapitolu seriálu, jehož jsem byl do té doby pouze nadšeným čtenářem. Byla to kapitola s názvem Můj druhý JOB – Sbohem Abú Dhabí. Strašně jsem se těšil, jakou úžasnou mám příležitost. Když jsem ale kapitolu prvně viděl, byl jsem trochu zděšen…

Upřímně doufám, že mi to pan Jurek po těch letech spolupráce odpustí, když na něj „prásknu“ něco, co jsme se snažili společně před čtenáři vlastně celou tu dobu maskovat, jak jen to šlo… Originál čítal 26 stran textu s fotkami ve Wordu a jeho příprava mi zabrala skoro dva dny. Proč tak dlouho? Na textu bylo zkrátka znát, že pan Jurek dlouho žil a přemýšlel v angličtině. Česká slovíčka střídala ta anglická, sem tam španělská, mně/mě bylo zpravidla úplně opačně, než nás čeština nutí používat, a slovosled byl někdy takový, že jsem ani po 15 minutách přemýšlení nechápal, co tím chce příslovečný básník říci. Následovaly proto dlouhé mailové rozhovory a diskuse s Bahrajnem, jak že je vlastně to a to míněno… Před třemi lety mě to zprvu velmi vysilovalo, dnes na to vzpomínám se slzou v očích – a bude se mi po těch korekturách strašně moc stýskat…

Oproti vám, čtenářům, jsem měl vždy určitý náskok, protože jsem znal kapitoly pana Jurka s mírným předstihem, a před kamarády piloty jsem měl vždycky co dělat, abych se neprořekl, co zajímavého nová kapitola přinese. Když se pak jeden z mých instruktorů dozvěděl, že vím něco, co on ne, vysloužil jsem si nácvik nouzových situací do té doby, než jsem alespoň kousek příběhu pana Jurka neprozradil…

Bez ohledu na to, zdali jsem ale obsah kapitol znal o něco dříve než ostatní, prožíval jsem s panem Jurkem každičký vzlet, každé přistání, každou emoci, každý úspěch i každou tragédii – zkrátka vše, co s námi pan Jurek na Aerowebu ty čtyři roky sdílel. Myslím, že v tom zdaleka nejsem sám a že se s tím velká většina z vás, čtenářů, ztotožňuje.

Proto mi, milí čtenáři, doufám odpustíte, když si zde za nás všechny dovolím otevřeně panu Jurkovi nesmírně a upřímně poděkovat. Bylo mi velkou ctí s panem Jurkem spolupracovat a díky jeho příběhu prožít i kus cizího života, který mi – a věřím, že nejen mně – za ta léta tak nějak přirostl k srdci. Stejně tak věřím, že další cesta do Kataru, která pana Jurka čeká, může přinést nové zážitky, které se případně na Aerowebu formou nějakého dodatku v budoucnu objeví… Pan Jurek myslím dobře ví, že má v našich dveřích a hlavně srdcích vždy otevřeno… Eventuální další kapitolu nevyloučil.

Všem, kterým má dnešní vzpomínka přišla zbytečná, a raději byste si přečetli nějaký opravdu zajímavý článek, se omlouvám a slibuji, že již zítra zde nový článek bude. Věřím ale, že většina z vás mi toto otevřené poděkování odpustí a snad se s k němu i v duchu připojí.

Pane kapitáne, za celý náš tým a všechny Vaše čtenáře, VÁM DĚKUJI!

Mohlo by vás zajímat

Témata

Zajímavosti


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Poděkování

17. 4. 2013 v 0:52 Peter Hargas

Symbolicky se připojuji a hluboce smekám. Ani se mi nechce věřit, že už jsou to 4 roky, jak to rychle uteklo. Jsem sice jen "pilot" hadraplánu (paraglide), ale o to víc panu Jurkovi děkuji, že mi umožníl nahlédnout do příběhů z opravdového velkého létání. Přeji hodně úspěchů v životě.

Odpovědět

Dakujeme!

17. 4. 2013 v 6:39 sven

Pan Jurek ukazal mnohym z nas, ze ked clovek velmi chce, tak to ide. A zaroven bol pre nas prostrednictvom jeho zazitkov a pribehov takym Jamesom Bondom, zivou legendou :) Dakujeme!

Odpovědět

Díky!

17. 4. 2013 v 8:19 Petr

Zbývá jen opět poděkovat za práci všech, kteří se na tomto úžasném seriálu podíleli. Dílo takového rozsahu a navíc na veřejném webovém portálu, kdy je každý následující díl očekáván s větší a větší netrpělivostí, nemá asi v naší krajině moc obdoby. Jsem nepilot a mnoho mých přátel, které jsem na tento web nasměroval taky, ale naše pocity jsou obdobné - nádherné, povzbudivé a hlavně optimistické čtení příběhu člověka s nesmírnými životními zkušenostmi. Škoda, že v dnešní době je toho optimismu v české kotlině tak žalostně málo... Vše jednou končí, tím netrpělivěji ale budeme čekat na knižní vydání. Tu knihu prostě v polici musím mít, ať má dílů kolik chce :-)

Odpovědět

Díky

17. 4. 2013 v 8:56 Mikek

Já bych se také rád připojil - Díky panu Jurkovi za úžasné čtení a díky Aerowebu za to, že nám toto čtení zprostředkoval. A na tu knihu se moc teším.

Odpovědět

Děkuji !

17. 4. 2013 v 11:42 Honza

Příběhy pana Jurka čtu od samého začátku jedním dechem a navezl jsem do nich spoustu svých známých :)Chtěl bych panu Jurkovi poděvat, za užasné čtení a za inspiraci k vlastní cestě aviatickým světem !

Odpovědět

moc děkuji

19. 4. 2013 v 23:04 Miroslav Opa

Vždy, když otevírám Aeroweb, proběhne mi hlavou myšlenka, jestlipak tam najdu nějaké nové poutavé vyprávění pana Jurka. Jeho příběhy jsem vždy četl na jedno nadechnutí a vždy mi bylo líto, že už jsem na konci. O to víc je mi líto, že tato skvostná série nebude dál pokračovat. Ale nic naplat. Teď tedy nezbývá, než při otevírání stránek Aerowebu jít vždy do "shopu" a vyhlížet knižní vydání příběhů pana Jurka. Pořídím si hned dvě knížky. Jednu pro sebe na památku a jednu pro syna, protože neznám jiné texty o letectví, které by k létání motivovaly víc, než příběhy pana Jurka. Ještě jednou děkuji

Odpovědět

Thank you very much, Mr. Zuzka

20. 4. 2013 v 0:32 Angie Jurkova

I apologize that I still can not write in perfect czech, but I hope you can read my comment (like I do read czech -with help of Google Translator and a big imagination- :) I sincerely would like to thank you for your nice words and also thank you to the whole team AEROWEB for your constant support to Honza. His whole life has been a VELICE ZAJIMAVY ZIVOT!!!! and I agree with everybody that his stories deserve a book... and we are working on it!!! MOCKRAT DEKUJI ZA VSECHNO!!!!!

Odpovědět

Díky

20. 4. 2013 v 9:05 Tomáš Němec

Skromně se připojuji k díkům, protože i pro mě se seriál stal závislostí, kdy jsem denně otevíral aeroweb je s napětím, zda UŽ bude další díl... Příběh pana Jurka mi připomněl heroické příběhy Otakara Batličky, které jsem četl v mládí... O Chlapech z velkým Ch, o Hrdinství s velkým H, ale ve stejném okamžiku o Skromnosti s velkým S a Pokoře s velkým P. Vše z toho Můj JOB má také a já se nemohu dočkat knihy!

Odpovědět

Prispevky

20. 4. 2013 v 14:47 Honza Jurek

Tak nyni se asi budu moc cervenat!

Odpovědět

Díky moc

21. 4. 2013 v 19:46 Martin Pavlík

Pane Jurek, děkuju za Vaše příběhy a přeju hodně štěstí. Zítra letím zase do Mexika, budu aspoň v duchu od Vás pozdravovat.

Odpovědět

Další poděkování

21. 4. 2013 v 20:46 Pavel Janča

Pane Jurku, děkuji Vám za Vaše vyprávění a těším se na knihu. Nevím, co dodat po přečtení ostatních příspěvků, takže jenom obrovské DĚKUJI s hlubokou poklonou a úctou. Také díky Aerowebu za zprostředkování tohoto úžasného čtení.

Odpovědět

Díky moc

21. 4. 2013 v 21:36 Václav

Pane Jurek, velice děkuji za zveřejnění Vašich příběhů a zážitků z leteckého prostředí a již se těším na knihu, přeci jen kniha je kniha. Osobně miluji celý život létání ke kterému jsem se v roce 1978 nedostal díky kádrování, které zde bylo. Rozvoj internetu mi ale to prostředí konečně začal vracet hmatatelněji a v nových dimenzích a tak jsem začal ve volných chvílích budovat stránky s leteckými odkazy, nejprve jen pro sebe, později do "éteru" a mám z toho velice, velice dobrý pocit, že dělám konečně něco pro popularizaci letectví, jen toho času bych potřeboval více. Vám přeji úspěšné pokračování v kariéře u Qatar Airways, jsem si jist že tam sobě a potažmo našemu národu uděláte tu nejlepší reklamu tak, jako v předešlých působištích a to není málo.

Odpovědět

Přidat komentář