Co máš za vzdělání, Radovane?
Jsem vyučený klempíř pro leteckou výrobu. Původně jsem chtěl být leteckým mechanikem, jenže bylo těsně před revolucí, prošel jsem úspěšně přijímačkami, ale studenti byli protlačováni „z vyšších míst“ a tak jsem se na školu nedostal.
Hned po vyučení jsem byl zaměstnán v AERO Vodochody AEROSPACE a.s. jako klempíř, po vojně jsem se vrátil do vývoje a pracoval na prvním prototypu Alcy. Po svatbě následovalo stěhování na Moravu a práce pro reklamní agenturu. Na nějakou dobu jsem se pak ještě do AERO vrátil, ale pak přesídlil na Moravu natrvalo včetně zaměstnání. Prošel jsem keramičkou a ke svému původnímu oboru se vrátil poté, co jsem začal jezdit do firmy Meiermotors v Německu.
Jak ses tam dostal?
Nabídka přišla za pět dvanáct. Keramička, ve které jsem byl zaměstnán, začala krachovat a mně zavolali kamarádi, že dojíždí za prací do Německa a shání další 2 lidi.
V Německu jsem dělal rekonstrukce draků druhoválečných letadel. Strávil jsem tam 13 let, ale bylo pro mne stále těžší skloubit dojíždění s rodinným životem. Práce krásná, dobře zaplacená, časově taky fajn (vždy týden doma, týden v Německu), dala mi do života hodně, nicméně psychicky už jsem ke konci tenhle kočovný život nezvládal, děti byly malé a pokaždé brečely, když jsem odjížděl…
Kdy přišel nápad na vlastní podnikání?
Nápad zrál dlouho. Ještě v době, kdy jsem jezdil do Německa, jsem začal dělat kování na vrtule pro Vaška Stržínka. Vzhledem k tomu, že jsem byl vždy týden doma a měl tím pádem čas, spolupracoval jsem také s panem Koutníčkem z Vyškova při stavbách ultralightů. Pořád mě to ale táhlo k práci na něčem svém. Chtěl jsem tvořit věci pro letecké fandy ve smyslu dekorací.
Původně jsem měl v plánu vyrobit letecký stůl ve formátu leteckého motoru posazeného na zem, na něm vrtule a sklo. Stůl jsem udělal, vrtule objednal u Vaška a když přišly, řekl mi, že jsou horší a musím je zařezat. Mně to bylo líto a tak vzniknul první závěsný motor na zeď. Jejich výroba mě začala bavit.
Založil jsi tedy Garáž 111.
Byla to náhoda, chtěli jsme Garáž 218 podle čísla domu, ale ta už existovala v Německu (restaurátoři motorek), další bylo bistro, tak jsem nakonec skončil u čísla domu z doby mého narození. Garáž s dílnou mám kousíček od bydliště, což je super.
Specializuješ se pouze na dekorace?
Původně jsem myslel, že se budu ubírat jen směrem k letectví. Abych se uživil, pracuji jako hodinový manžel a teprve po práci jdu do garáže. Vyrobil jsem například repliku motoru Clerged na Sopwith Camel v měřítku 1:1 a je udělaný tak, jak by měl opravdu vypadat. Jeden už je u zákazníka v Chrudimi, druhý mám rozdělaný. Nafocený motor sám o sobě vypadá pěkně, ale chybí k němu doplňky. Vyrobil jsem proto leteckou vitrínu, která je ideální pro modeláře či pro piloty, protože modely či jiné letecké artefakty vypadají vystavené ve skle mnohem lépe. Dokážu ji vyrobit na míru konkrétnímu zadavateli. Vitrína může být závěsná nebo volně stojící, všechno je na domluvě.
Do budoucna bych se rád víc věnoval výrobě leteckého nábytku. Nechci jej ale dělat stylem použití částí ze skutečného letadla (ostatně tyto věci jednou dojdou), ale konstrukčně vyrobím třeba motor nebo čumák a designově přizpůsobím komukoli.
Jak vzniká takový motor?
U motorové gondoly bombardéru B-17 Mitchel to bylo jasné, jde o mé zamilované letadlo, takže jsem si sehnal rozměry základního motoru a zmenšil do poloviční velikosti. Vyráběl jsem podle obrázků a toho, co jsem měl k dispozici. Rozmaloval jsem si motor díl po dílu. Není tam nic, co by se muselo frézovat či vyrábět někde jinde, takže všechny imitace válců a dalších věcí jsou udělané mnou z rovného plechu.
Vše vyrábíš sám?
Ano, kromě vrtulových listů. Když jsme ještě spolupracovali s Vaškem Stržínkem, vyráběli jsme si na 3D tiskárně unašeče na vrtule, jenže po dotažení praskaly a já měl strach, že když si je zákazník bude doma dotahovat, prasknou, takže jsem začal z trubek dělat i unašeče.
Starám se sám o všechno, od výroby přes propagaci a webovky, na kterých ještě musím zapracovat.
Jednou bych byl moc rád, kdyby se do výroby zapojil syn, kterému je teď 11 let, ale zatím se netváří.
Před výrobou nesháníš dokumentaci konkrétního motoru?
U Clergedu ano, to jsem dokumentaci sehnal. Pokud bych chtěl dělat ještě nějaký motor v měřítku 1:1, aby vypadal reálně, mám slíbené nějaké dokumentace, ale většinou si vystačím s obrázky. Sháněním bych asi ztratil hodně času a navíc záznamů už mnoho není. I když jsme přestavovali letadla v Německu, bylo velmi těžké sehnat jakékoli podklady či výkresy třeba na Focke-Wulfy nebo Messerschmitty.
Jaké měřítko upřednostňuješ?
Rád bych vyráběl v měřítku 1:1, ale takový Thunderbolt dost dobře nejde. (smích) Poloviční velikost je tak akorát. Třeba čumák stíhačky P40 Warhawk Thunderbolt je i v měřítku 1:2 velký. U Mustangu už by se možná dal udělat 1:1, ale zase má hodně velké listy vrtule. Aby si takhle velkou dekoraci někdo dal do obýváku je asi problém. (smích)
Jak řešíš dopravu k zákazníkovi?
U prvních dvou motorů přes běžné dopravce, zabalily se do beden a poslaly. Člověk musí vymyslet, jak na to, aby dorazily v pořádku. Jeden je v Německu, druhý v Srbsku, ale nemám o nich další informace, což mě mrzí.
Další motor do Chrudimi jsem přepravoval sám. Po Česku, Slovensku a Německu jsem schopen produkty odvézt. Je to sice trošku dražší, ale jde o věci za desítky tisíc korun a doprava by v ceně měla být započítaná. Člověk je radši, když si výrobek přepraví sám a pomůže třeba i s instalací. Je pak potěšující jej vidět na novém místě.
Častěji se odběratelé rekrutují ze zahraničí nebo z ČR?
Spíš ze zahraničí. U nás je to těžké, v Čechách máme hrozně smlouvavé lidi a člověk nevysvětlí, že s cenou níž jít nemůže. Já třeba všechny motory cenově snížil o 10 000,- Kč, což je maximum, aby se mi vůbec zaplatily náklady na výrobu a čas. Každý kus je originál a svým způsobem jde o umělecké výrobky.
Cenová relace motorů je jaká?
Velké motory jako B-17 nebo P40 či Clerget se pohybují kolem 80 000,- Kč. Chtěl jsem vyjít vstříc i lidem, kteří si takové částky dovolit nemohou, proto jsem vyrobil loni menší a jednodušší motor, na němž nebylo tolik práce, a vejde se cenou do 40 000,- Kč. Teď dělám další v kombinaci s překližkou a mosazí. Je to individuální, dá se udělat i jednoduchý motor na zeď třeba za 20 000,- Kč. Rád vyjdu vstříc požadavkům zákazníků, výzvám jsem nakloněn.
Pořád se jedná o můj koníček, který mi nevydělává. Snad se jednou dočkám i toho, že aspoň trochu začne.
Výrobky jsou určené do interiéru, ale uměla bych si je představit třeba jako venkovní dekoraci na nějakém leteckém baru. Dokázal bys i takové?
Jde o výrobky z hliníku, takže by to neměl být problém. Bylo by to asi o něco náročnější finančně, protože by se musel použít plech více určený pro letectví, tj. ne čistý hliník, ale s přísadami. Výrobek nemusí být jen z hliníku, ale dle přání zákazníka třeba z mosazi nebo nerezu.
Jednám teď zrovna s pánem, který by chtěl výrobek do exteriéru. Zatím ale není rozhodnut, co přesně by si představoval.
Kolik zhruba dekorace váží?
Nejsou těžké, motor je jen z plechu, nejtěžší jsou vrtulové listy, odhaduji hmotnost kolem 20 kg, takže stěnu obýváku nevyvrátí. (smích)
Je v ČR nějaký další výrobce?
Asi ne, nevím o nikom. Na Slovensku má hezký sortiment, pěkné vrtule, Vašek Stržínek.
Tvoříš nejen dekorace, ale i plechy na provozuschopná letadla, je to tak?
Ano, teď konkrétně pro Jana Rudzinského na Albatros DV jsem vyráběl plechy kolem motoru. Pomáhal jsem také s něčím na Storchovi či Focke-Wulfovi. Dokážu vyrobit i součásti na běžná letadla.
Jsi šikovný na malování, pověz k tomu více.
Nemám žádný odborný kurz. Napadlo mě malovat letecké obrazy, podklad ze dřeva, na něm z hliníku vytvořená silueta letadla a domalované detaily.
Maluji také tzv. Nose art, kdy na motory přidávám obrázky, zpravidla dobové z 2. světové války, které se tehdy objevovaly na letadlech. Naposledy jsem na B-17 maloval obrázek z Memphiské krásky.
Pokud by někdo přišel, že chce obrázek přímo na letadlo, jsi tomu otevřen?
Určitě ano. V Německu jsem maloval na B-26 Invader, který se tam dělal, a vypadalo to nádherně. Používal jsem barvy běžně určené na letadlo. Zkoušel jsem i olejové barvy s ohledem na životnost (těmi maluji obrazy) a malba vypadá zase úplně jinak. Olej je použit na B-17, na dalším motoru jsem zkoušel akryl. Lze použít cokoli, nesmí se ale odbýt základ.
Je rozdíl vytvářet obrázek přes šablonu a nebo klasicky, jako malovali kluci za války, štětcem přímo na letadlo – to vypadá mnohem autentičtěji.
Jsem zastáncem toho, aby se na dobová letadla malovalo klasicky, zkrátka to k nim patří. Na ULL asi ne, na ta se všechno stříká nebo se používají samolepky.
Kde prezentuješ své výrobky?
Poprvé loni v Pardubicích na Aviatické pouti, měl jsem půjčený stánek a s sebou jen letecké motory. Letos jsem si již stánek koupil vlastní a rád bych představil na některých leteckých dnech (letos třeba Aviatická pouť nebo Břeclav) celé portfolio svých výrobků. Časem bych se chtěl vydat i na zahraniční akce.
Jakou výzvu by sis přál realizovat?
Líbilo by se mi, kdyby někdo zase přišel s požadavkem na rekonstrukci historického letadla. Chtěl bych nyní dokončit rozdělaný motor B-25 Mitchell s atypickým vrchním sáním. Rád bych vyrobil Thunderbolt, který má taky atypický čumák.
Hlavně bych ale potřeboval vyprázdnit dílnu, začíná to v ní vypadat málem jako v muzeu. Jde o specifické výrobky, které si musí najít své zákazníky.
