Letoun společnosti Air India, registrovaný pod značkou VT-ANB, zajišťoval pravidelný spoj mezi indickým městem Ahmadábád a londýnským letištěm Gatwick. Na palubě se nacházelo 230 cestujících a 12 členů posádky. Za normálních okolností měla cesta trvat necelých deset hodin. Konkrétní letoun sloužil již přibližně 11 let a měl nalétáno přes 41 000 letových hodin. Údržba stroje odpovídala běžnému standardu obchodní letecké dopravy.
Letadlo mělo podle plánu odstartovat ve 13:10 místního času, vinou drobného zpoždění však vzlétlo až ve 13:38. Podle údajů Flightradar24 letoun krátce po vzletu vystoupal pouze do výšky 625 stop (zhruba 190 metrů), tedy jen asi 425 stop (130 metrů) nad úroveň dráhy. Následně začal z neznámých příčin klesat rychlostí přibližně 475 stop za minutu. Spojení s řízením letového provozu bylo přerušeno méně než minutu po startu.
Okolnosti a průběh letu
Podle indického Úřadu pro civilní letectví (DGCA) posádka krátce před nehodou odvysílala nouzové volání „Mayday“. Na odpověď řídicí věže už však piloti z neznámého důvodu nereagovali.
Místo dopadu a okamžité následky havárie
Letoun narazil do areálu lékařské fakulty a nemocnice Byramjee Jeejeebhoy Medical College and Civil Hospital, jen několik kilometrů od letiště. Následný výbuch a rozsáhlý požár způsobily značné škody na zemi i paniku v okolí. Na místo okamžitě dorazili místní obyvatelé, následovaní záchrannými složkami. Videozáznamy svědků ukazují letoun s viditelnými problémy při stoupání, načež následovala exploze.
V troskách byly patrné i větší části trupu, zejména ocasní partie. Situaci komplikoval fakt, že letoun byl v okamžiku nehody plně natankovaný pro dálkový let do Evropy. Indické úřady potvrdily, že osm osob na zemi přišlo rovněž o život – čtyři studenti medicíny a čtyři příbuzní dalších studentů.
Identifikace obětí a příběh jediného přeživšího
Celkový počet obětí dosáhl 241: z toho 169 Indů, 53 Britů, jeden Kanaďan a sedm Portugalců. Mezi nimi bylo 217 dospělých, 11 dětí a dva kojenci. Na palubě se nacházely i známé osobnosti, například bývalý vrchní ministr indického svazového státu Gudžarát Vijay Rupani.
Let vedl zkušený kapitán Sumeet Sabharwal s více než 8 000 nalétanými hodinami, jeho prvním důstojníkem byl Clive Kundar s náletem přes 1 100 hodin.
Zázrakem přežil jediný pasažér, britský občan Vishwashkumar Ramesh, sedící u nouzového východu. V nemocnici popsal, že letadlo několik sekund po vzletu „nedokázalo nabrat výšku“, začala blikat světla a následoval náraz. Ramesh unikl z trosek skrze rozbité dveře, jeho bratr, který cestoval s ním, nehodu nepřežil.
Vyšetřování nehody
Vyšetřování vede indický Úřad pro vyšetřování leteckých nehod (AAIB). Obě černé skříňky byly z místa nehody získány – jedna z nich je částečně poškozená, přesto se očekává úspěšné získání dat. Do vyšetřování se zapojili také odborníci z amerického NTSB a britského AAIB.
Výrobce motorů GE Aerospace aktivoval krizový tým a přislíbil plnou podporu. Prezident a generální ředitel firmy Boeing, Kelly Ortberg, vyjádřil upřímnou soustrast pozůstalým a potvrdil úzkou spolupráci s indickými vyšetřovateli.
Dreamliner poprvé ve smrtelné nehodě
Havarovaný Boeing 787-8 Dreamliner se do té doby nikdy nepodílel na smrtelné nehodě s cestujícími. Tato tragédie je tak považována za zásadní událost, která zřejmě povede k podrobnému prověření jak technických okolností, tak i provozních postupů souvisejících s tímto typem letounu.
Letecká komunita čeká na odpovědi
Události letu Air India 171 připomínají, že i moderní a technicky vyspělý stroj může být zranitelný. Výsledky vyšetřování bezpochyby ovlivní budoucí přístup k provozní bezpečnosti v civilním letectví.
Zdroje: AeroTime, BBC, Reuters, Hindustan Times
